Vakuum
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vakuum je ve fyzice a technice označení pro prostor v němž je tlak plynu velmi nízký ve srovnání s normálním atmosférickým tlakem. Přesnější definice užívaná zejména v teoretické fyzice zní: „Vakuum je stav systému s nejnižší možnou energií.“ Je to tedy prostor tak prázdný, jak je to jen možné.
K vymezení vakua se používají obvyklé jednotky tlaku.
Nejnižší laboratorně dosažená hodnota tlaku je 10-13 torr (1.33 × 10-11Pa). Dokonalému vakuu, které vyhovuje teoretické definici, by odpovídala nulová hodnota.
V ideálním případě označuje vakuum takový fyzikální stav, v němž není přítomná žádná částice, a to jak hmoty (např. elektrony, protony apod.), tak ani záření (např. fotony). Jedná se tedy o část prostoru, která neobsahuje hmotu, ale může obsahovat pole (např. gravitační). Takové vakuum bývá označováno jako dokonalé. O vakuu neobsahujícím pole se mluví jako o prázdném prostoru.
Vakuum ve skutečnosti není prázdné. Podle kvantové teorie pole v něm neustále vznikají a zanikají páry částic a antičástic. Teoreticky určená hustota jeho energie je obrovská.
Vakuum lze (alespoň teoreticky) zavést i v klasické fyzice, avšak podle kvantové teorie ani prostor bez jakékoliv hmoty není úplně prázdný, ale probíhá tam mnoho procesů (kvantově-mechanické fluktuace, tvorba párů částic a antičástic a jejich opětovný zánik apod.). Občas se hovoří o tzv. energii vakua. Tyto kvantové jevy souvisí s principem neurčitosti.
