Záření
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Na tento článek je přesměrováno heslo radiace. O vzniku mnoha nových evolučních linií z jednoho společného předka pojednává článek radiace (evoluční biologie).
Záření (radiace) označuje šíření energie prostorem (včetně vakua).
Obsah |
Rozdělení záření [editovat]
Záření může probíhat formou vlnění nebo pohybem částic. Obecně záření vykazuje jak vlnový, tak částicový charakter. Obvykle je však záření studováno z určitého hlediska, kdy převažuje buď vlnový nebo částicový charakter. Pokud převažuje vlnový charakter, používá se obvykle místo označení záření přímo označení vlnění.
Vlnění [editovat]
Charakter záření je dán vlastnostmi daného vlnění, tzn. jeho vlnovou délkou, jeho amplitudou, polarizací apod. Ideální monochromatické záření obsahuje pouze jednu vlnovou délku.
Mezi vlnění patří např.:
- akustické vlnění - zvláštní případ mechanického vlnění
- elektromagnetické vlnění - jedná se o šíření elektromagnetické pole (vychází z Maxwellových rovnic). Dá se na něj ale pohlížet i jako na proud částic - fotonů
Korpuskulární záření [editovat]
Korpuskulární (neboli částicové) je představováno proudem částic. Jedná se tedy o uspořádaný pohyb velkého množství částic.
Mezi částicové záření patří např.:
- záření alfa – proud alfa částic, jader atomů helia
- záření beta – proud elektronů a pozitronů
- elektromagnetické záření – pokud jsou změny elektromagnetického pole popisovány pomocí fotonů (vychází z kvantové teorie).
- kosmické záření – proud velmi energetických částic přicházející ze vzdálených oblastí vesmíru
- reliktní záření – zbytkové záření pocházející z raného období po velkém třesku
- sluneční záření – záření přicházející ze Slunce
- světelné záření – v některých případech projevuje vlastnosti vlnění a v některých se projevuje jako proud částic
Literatura [editovat]
- Fukátko Tomáš: Detekce a měření různých druhů záření, BEN - technická literatura, 2007 ISBN 978-80-7300-193-3
