Princip superpozice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání

Tento článek pojednává o principu superpozice v elektronice, o pravidlu superpozici v geologii pojednává článek superpozice (geologie).

Princip superpozice se používá při analýze lineárních soustav, v nichž se kombinuje účinek dvou nebo více zdrojových veličin. To v elektronice spočívá v působení několika zdrojů elektrické energie v obvodu. Při analýze principem superpozice se z nich postupně nechává působit vždy jen jeden zdroj a ostatní napěťové zdroje se zkratují a proudové zdroje se rozpojí. Při působení jednoho zdroje spočteme veličinu (proud nebo napětí) na klíčovém prvku a takto postupujeme pro všechny zdroje. Výsledkem je algebraický součet jednotlivých výsledků působení zdrojů.

Je-li analyzovaná soustava nelineární, vede princip superpozice k chybnému výsledku a proto je nepoužitelný.

Mnohé elektronické obvody jsou z širšího pohledu nelineární, avšak v omezeném rozsahu hodnot zpracovávaných veličin se chovají lineárně (typickým příkladem jsou operační aj. zesilovače a některé obvody s nimi). Takové soustavy lze principem superpozice analyzovat, pokud je zajištěno, že přitom nedojde k vybočení z lineární oblasti.


Výsledná poloha tělesa, které současně koná více pohybů, je stejná, jako kdyby tyto pohyby vykonávalo po sobě v libovolném pořadí. To platí i pro kmitavé pohyby a označujeme je proto jako PRINCIP SUPERPOZICE.