Kodein

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kodein
Codein - Codeine.svgCodeine 3d transparent.gif
Obecné
Systematický název (5α,6α)-7,8-didehydro-4,5-epoxy-methoxy-17-methylmorfinan-6-ol
Triviální název Kodein, methylmorfin
Sumární vzorec C18H21NO3
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 299,364 g/mol
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Kodein (též methylmorfin), z řec. kodeia – makovice,[1] je opiát používaný pro analgetické, antitusivní a protiprůjmové účinky. Je zřejmě nejčastěji užívaným opiátem na světě.[1] Je jedním z nejúčinnějších orálně podávaných analgetik a má široký pás bezpečného použití. U většiny lidí dosahuje 8 až 12 procent síly morfinu; odlišným metabolismem, stejně tak jako užitím dalších medikamentů se mohou tyto údaje lišit.

Kodein je opiový alkaloid, který se přirozeně vyskytuje v máku setém a největších koncentrací dosahuje ve šťávě z nezralých makovic, v tzv. opiu.[1] V opiu kodein dosahuje koncentrací od 0,3 do 3 %.[zdroj?] I když může být z opia extrahován, většinou je vyráběn metylací morfinu. Na evropském trhu je k dostání zejména ve formě hydrochloridu, ve Spojených státech a Kanadě jako síran a fosfát.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První zprávy o užívání opia se datují do doby před 6 000 lety v oblasti Mezopotámie, později bylo známo i v starověkém Řecku a v Římě. Ve středověku učenec Paracelsus připravil tzv. laudanum, směs opia a alkoholu, která se stala součástí elixírů a tinktur. Hlavní účinnou složkou opia však je morfin a nikoliv kodein. Kodein byl proto izolován až poněkud později, poprvé Francouzem Jeanem-Pierrem Robiquetem v roce 1830.

Ačkoliv jde o přirozeně se vyskytující opiát, kodein může být vyroben i kompletní syntézou. Ve Spojených státech amerických kolem roku 1972 způsobila Nixonovaválka proti drogám“ všeobecný nedostatek zakázaných opiátů kvůli vzácnosti přírodního opia, makové slámy a ostatních zdrojů opiových alkaloidů. Poté, co musela být uvolněna velká část opia a morfinu z Národních strategických rezerv Spojených států amerických na pokrytí potřeb ve zdravotnictví (zejména antitusik na bázi kodeinu), byl výzkumný sektor požádán o nalezení cesty k přípravě kodeinu a jeho derivátů a prekurzorů z ropy nebo černouhelného dehtu použitím procesu vyvinutého americkým Ústavem národního zdraví (NIH).

Léčivo[editovat | editovat zdroj]

Indikace[editovat | editovat zdroj]

Kodein se používá pro jeho analgetické a antitusivní (protikašlové) účinky. Dříve byl podáván i pro potlačení průjmů, v tomto směru však již byl nahrazen jinými látkami.[1] Podává se zejména u pacientů, kteří trpí kašlem, jenž jim nedovoluje spát.[1] Účinnost kodeinu v nízkých dávkách na kašel je však sporná.[2] Navíc je sporné, zda někdy není lépe kašel neomezovat, neboť se jedná o ochranný reflex.[1] Mimo případů silného kašle se také podává jako lék proti bolesti; podává se zejména k potlačení bolesti, jejíž délka trvání se očekává na několik dnů či maximálně týdnů. I v tomto případě však jsou jeho účinky sporné a přinejmenším jsou údajně stejné, jako u běžných (nenarkotických) léků proti bolesti.[1]

Kodein je někdy prodáván v kombinaci s analgetiky (paracetamol, kyselina acetylsalicylová) nebo NSA (ibuprofen). Tyto kombinace poskytují větší úlevu od bolesti díky synergickému efektu.[3] Injekční kodein je dostupný pro subkutánní nebo intramuskulární aplikace, intravenózní aplikace nicméně může způsobit závažné reakce, které mohou vést k anafylaxi.[zdroj?]

Metabolismus v těle[editovat | editovat zdroj]

Kodein je považován za prekurzor drogy (prodrogu). V těle je metabolizován na aktivní komponenty morfin a kodein-6-glukuronid. Zhruba 5-10 % kodeinu se přemění na morfin, zbytek zůstane buď volný, konjugovaný ve formě kodein-6-glukuronidu (70 %), nebo se přemění na norkodein (10 %) a hydromorfon (1 %). Přeměnu kodeinu na morfin, tzv. demethylaci kodeinu, v játrech zabezpečuje enzym CYP2D6 (druh cytochromu P450). Část kodeinu se místo demethylace přeměňuje na příslušný 6-glukoronid pomocí enzymu UGT2B7.

Účinnost[editovat | editovat zdroj]

Kvůli velké proměnlivosti CYP2D6 v populaci může být účinek kodeinu u jednotlivců proměnlivý. Přibližně 6–10% indoevropské populace, 2% Asiatů a 1% Arabů má špatně funkční CYP2D6. U takových osob má zřejmě kodein malý nebo dokonce žádný efekt (ačkoliv je zvažována možnost že kodein-6-glukuronid je zodpovědný za velkou část analgetických vlastností kodeinu a tak tito pacienti přece jen mohou určité analgetické účinky pociťovat). Naopak 0,5-2% populace má více kopií genu 2D6 a metabolizují tak narkotika závislá na genu 2D6 účinněji než ostatní. Některé léky CYP2D6 inhibují a tím redukují anebo úplně eliminují účinnost kodeinu. Nejznámějšími jsou selektivní serotonin reabsorpční inhibitory jako fluoxetin (Prozac) a citalopram (Celexa). Jiné léky, jako rifampicin a dexamethazon indukují expresi CYP450 isozymů a tím zvyšují rychlost metabolizmu.

Je méně účinný nežli morfin a shodně s tím je i méně náchylný na vytvoření závislosti. Odvykací symptomy jsou u kodeinu relativně mírné a je i podstatně méně návykový než ostatní opiáty. Teoreticky musí být podána dávka 200 mg (orálně) kodeinu k dosažení stejného analgetického účinku 30 mg (orálně) morfinu. Nicméně kodein nebývá používán v jednotlivých dávkách vyšších než 60 mg (a ne větších než 240 mg za 24 hodin). Když je požadována silnější analgezie. dává se přednost silnějším opiodům jako hydrokodon a oxykodon.

Nežádoucí účinky[editovat | editovat zdroj]

Běžné nežádoucí účinky spojené s užíváním kodeinu jsou euforie, svědění, nausea, zvracení, ospalost, sucho v ústech, mióza, orthostatická hypotenze, urinární retence a zácpa. Tolerance většiny účinků kodeinu se vytváří déletrvajícím užíváním, včetně účinku terapeutického. Poměrně závažným vedlejším účinkem, stejně tak jako u ostatních opioidů, je respirační útlum. Tento útlum je závislý na dávce a je mechanismem možných fatálních následků předávkování. Dalším všeobecně známým vedlejším účinkem je nedostatečnost sexuální žádostivosti a nárůst komplikací erektilní dysfunkce. Někteří lidé mohou též mít alergickou reakci na kodein, jež může způsobit alergické reakce jako otoky a vyrážku.

Zneužívání kodeinu[editovat | editovat zdroj]

Na kodeinu může vznikat závislost, byly popsány případy např. starých osob, které popletou dávkování a postupně se na kodeinu stanou závislými, nebo lidí ze středních a vyšších tříd, které kodein považují za bezpečnější alternativu k „pouličním“ drogám. Opiáty na předpis zneužívali ze známých lidí např. komentátor Rush Limbaugh či komik George Carlin.[1] Udává se, že ve Spojených státech existuje v Houstonu komunita narkomanů specializujících se na zneužívání kodeinu. Na předávkování kodeinem zemřel jeden z protagonistů houstonské scény, DJ Screw.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i BIGELOW, Barbara C.; EDGAR, Kathleen J.. The UXL Encyclopedia of Drugs & Addictive Substances. [s.l.] : Thomson-Gale, 2006. ISBN 1-4144-0444-1.  
  2. Herbert, Mel E; G Scott Brewster(2000-10)."Myth: Codeine is an effective cough suppressant for upper respiratory tract infections". Western Journal of Medicine173(4): 283. ISSN 0093-0415. 
  3. MITCHELL, D.; GELGOR, L.; WEBER, J., et al. Antihypernociceptive synergy between ibuprofen, paracetamol and codeine in rats. Eur J Pharmacol.. 2010, roč. 642, čís. 1-3, s. 86-92. Dostupné online. ISSN 1879-0712.