Katolictví

Jeden nebo více uživatelů zpochybnili nezaujatost, ověřitelnost, faktickou přesnost nebo encyklopedičnost, případně i další aspekty tohoto článku. Podívejte se na diskusní stránku, kde mohou být uvedeny další detaily.

---

Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce zdůvodněte vložení šablony.

Další významy jsou uvedeny v článku Katolická církev.

Katolictví či katolicismus (z řeckého καθολικός katholikos obecný, univerzální < καθ῾ ὅλου kath holú dohromady, obecně) je dnes^[kdy?] nejrozšířenější skupinou v křesťanství.^[zdroj?] V nejširším smyslu slova sem patří všechny církve,^[zdroj?] které si nárokují všeobecnost, častěji^[kdy?] se však užívá pro označení církví ve společenství s římským biskupem (papežem), tj. pro katolické církve.

Obecně pojem katolictví vyjadřuje přesvědčení křesťanské církve, že je přístupná nikoliv jedné rase nebo národu (Židům, nebo pohanům), nýbrž všem lidem.^[zdroj?] První doklad slova katolický pochází z listu Smyrnenským sv. Ignáce z Antiochie, který zní: „Kde biskup, tam ať je i lid, jako kde je Kristus, tam je i katolická církev“.

Téměř^[kdo?] všechny křesťanské církve dnes^[kdy?] se hlásí spolu s Apoštolským vyznáním k víře v „jednu svatou, všeobecnou (tj. katolickou), apoštolskou církev“. Katolictví se však obvykle používá v užších významech:^[zdroj?]

• Ve starověku slovo odlišovalo velkou církev od heretických skupin a sekt, které se omezovaly jenom na určitou zeměpisnou oblast.
• Kvůli historickému i současnému vlivu římskokatolické církve v západním světě se slova katolictví často užívá pro věroučný systém této církve (který mj. sdílí i řeckokatolická církev a ostatní církve, které uznávají primát římského biskupa – znakem katolictví v tomto smyslu je plná jednota s papežem. V češtině se s tímto významem slova katolicismus setkáváme nejčastěji.
• Nazývají se tak církve, které jsou svojí povahou katolické, které samy vyznávají, že se drží katolické víry dle západního učení, a které si zároveň nárokují apoštolskou posloupnost. Sem patří zejména římskokatolická církev, starokatolická církev, která se oddělila od římskokatolické církve po 1. vatikánském koncilu (1870), anglikánská církev a další menší církve.
• V ještě širším významu se tak – vedle církví vyjmenovaných v předchozím bodě – označují i tradiční východní, zejména pravoslavné církve.

Katolictvím se také z hlediska religionistiky, fenomenologie nebo sociologie rozumí společenské skupiny a kulturní prvky, které vykazují kulturní, sociální a psychologický charakter typický pro katolické náboženství.