Zimní olympijské hry 1956

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
VII. zimní olympijské hry
VII. zimní olympijské hry

Místo konání ItálieCortina d'Ampezzo, Itálie
Počet zemí 32
Počet sportovců 821 (687 mužů, 134 žen)[1]
Soutěže 24 ve 4 sportech
Zahájení 26. ledna 1956
Zakončení 5. února 1956
Slib za sportovce Giuliana Chenal-Minuzzo
Slib za rozhodčí
Pochodeň Guido Caroli[2]
Stadion Stadio Olympica

Zimní olympijské hry 1956 (oficiálně VII. zimní olympijské hry) probíhaly od 26.ledna do 5. února v Italském městě, Cortina d'Ampezzo. Tyto hry byly unikátní z několika důvodů: všechna sportoviště až na jedno byly od sebe velmi málo vzdálené, hry byly první, které se spoléhaly na sponzory, a byly první zimních olympijské hry, které se vysílaly v televizi.[1]

Her se zúčastnilo celkem 32 zemí. Nejpočetnější výpravu vyslal Sovětský svaz. Sověti také získali nejvíce medailí. Tyto ZOH byly jedny z mála her vůbec, na které neměla vliv politická situace v zúčastněných zemích.

Volby pořadatele[editovat | editovat zdroj]

Znak Cortiny

Jako první dostal myšlenku na pořádání ZOH v Cortině lyžař Alberto Bornacossa a jeho manželka, Maria, v roce 1925. Přesvědčili Cortinskou městskou radu k podání přihlášky k volbám pořadatelského města pro hry 1944. Během 38. Kongresu MOV Londýně v roce 1939 se Cortina pořadatelským městem stala, ale hry v roce 1944 byly kvůli II. světové válce zrušeny. Na konci války, hraběte Bornacossa okamžitě kontaktoval Mezinárodní olympijský výbor a zažádal o pořadatelství ZOH v roce 1952. To však získalo norské hlavní město Oslo. Tak Cortina zažádala o hry 1956. Další žadatelé byli Montreal s Quebecem, Colorado Springs a Lake Placid. O hostitelském městě se rozhodlo na 43. kongresu MOV v Římě, 29. dubna 1949.[3]

Výsledky voleb pořadatelského města VII. zimních olympijských her.
Město Země 1. kolo
Cortina d'Ampezzo Itálie Itálie 31
Montreal, Quebec Canada 1921 Kanada 7
Colorado Springs, Colorado US flag 48 stars.svg USA 2
Lake Placid US flag 48 stars.svg USA 1

Organizace[editovat | editovat zdroj]

Zimní olympiádu v roce 1956 organizoval speciální výbor složený z členů Italský olympijského výboru a italské vlády.[4] Do předchozích her v Oslu roku 1952 byla vyslána zvláštní delegace s jasným úkolem, přivézt co nejvíce užitečných informací. Nejdůležitější věc, kterou zjistili bylo, že sportovní zařízení nesplňovalo olympijské normy. V Cortině např. nebyl zimní stadion, nebo rychlobruslařská dráha. Sjezdovky byly ve velmi špatném stavu, stejně tak skokanský můstek a bobová dráha, dalším problémem byla infrastruktura. Cortina byla ještě v roce 1950 velmi malá vesnice. Aby město zvládlo nápor návštěvníků, musely být vystavěny nové silnice a železniční tratě atd. Musely být také velmi výrazně zlepšena kanalizace.[5] Italská vláda na vylepšení infrastruktury poskytla 460 milionů lir. Organizační výbor byl zodpovědný za sehnání zbytku finančních prostředků na organizaci her.

Tyto hry byly jako první ZOH v historii vysílané v televizi a také první u kterých zaplatili sponzoři nezanedbatelnou část nákladů.[1] Například, „oficiálním“ autem těchto her byly vozy značky Fiat.[6] Tyto hry byly vysílány ve 22 zemích.[7]

Soutěže a Ceremoniály[editovat | editovat zdroj]

Program her v roce 1956 zahrnoval 22 soutěží ve 4 sportech. Soutěží bylo stejně a sportů o dva méně než předchozí olympiáda v Oslu. Sovětský svaz zažádal o zařazení do programu rychlobruslení žen, ale MOV to na 49. kongresu v Athénách roku 1954 zamítl.[3]

Zahajovací ceremoniál[editovat | editovat zdroj]

Zahajovacího ceremoniál začal v 11:30 ve čtvrtek 26. ledna 1956. Probíhal na zimním stadionu, který měl kapacitu 12 000 lidí. Nejdříve se na stadionu objevili sportovci. Signor Giovanni Gronchi, premiér Itálie prohlásil hry za zahájené. Těsně po vyřčení zahajovací formule se na stadion přijel rychlobruslař Guido Caroli s olympijským ohněm.[2] Během bruslení na okruhu se přihodilo malé faux pas, zakopl o televizní kabel a spadl. Avšak nebyl zraněn a pochodeň nezhasla. Rychle se dostal dostat zpátky na nohy.[8] Slib za sportovce řekla Giuliana Chenal-Minuzzo. a stala se tak první ženou, která to udělala.[9] Slavnostní zákončení ceremoniálu proběhlo ve 12:27 odchodem sportovců.[2]

Boby[editovat | editovat zdroj]

Na VII ZOH byly dvě bobové soutěže, mužský dvoj- a čtyřbob. Každá země mohla mít v jedné soutěži maximálně dva týmy. Každý tým jel čtyřikrát a časy se sčítaly. Dominovali zde Italové, kteří dosud soutěžili na všech bobových soutěžích, ale zatím nezískali ani jednu medaili v Cortině získali celkem tři, jedno zlato a dvě stříbra. Ve dvojbobu získali zlato a stříbro, třetí skončili Švýcaři a čtvrtí Španělové. Ve čtyřbobu, který probíhal o týden později, získali Švýcaři svoje celkově čtvrté olympijské zlato. Stříbro brali Italové a bronz USA.[10]

Lední hokej[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Lední hokej na Zimních olympijských hrách 1956.

Hokejový turnaj v Cortině sloužil také jako mistrovství světa i evropy. Deset týmů bylo nejprve rozděleno do tří skupin, kde hrál každý s každým. První dva týmy z každé skupiny postoupil do finálové skupiny. Zbývající týmy hráli ve skupině o spodní příčky. Vítězi počátečních skupiny byly: Kanada, Československo a Sovětský svaz. Druzí byli: Německo, Spojené státy, a Švédsko.

Bruslení[editovat | editovat zdroj]

Tyto hry byly poslední na kterých se krasobruslařské soutěže pod širým nebem.[1] Krasobruslení ovládli Američané, získali pět medailí, tři získali muži a dvě ženy. Soutěže žen doslova patřily Tenley Albright, i přesto, že krátce před soutěžemi se vážně zranila.[11] V soutěži dvojic bral zlato pár z Rakouska.

Soutěže rychlobruslařů zase zcela ovládli Sověti, získali sedm medailí z dvanácti možných, překonali dva světové a jeden olympijský rekord, další olympijský rekord, a měl alespoň jeden medailistka v každé ze čtyř akcí. Nejlepší sportovec byl Jevgenij Grishin získal dvě zlata a byl to on, kdo překonal ty dva světové rekordy.[12]

Lyžování[editovat | editovat zdroj]

Na těchto hrách se v alpském lyžování konalo 6 soutěží, 3 mužské a 3 ženské. V mužských soutěžích vyhrál všechny tři závody rakušan Toni Sailer a stal se tak prvním lyžařem, který získal na jedné olympiádě tři zlata.[1]

Finové objevili nový styl skoků na lyžích, tzv. „véčko“ který se používá dodnes. Díky tomuto stylu získali zlato a stříbro Antti Hyvärinen a Aulis Källakorpi.[8]

Závěrečný ceremoniál[editovat | editovat zdroj]

Závěrečný ceremoniál se konal 5.únor a začal v 5:00 odpoledne. Ve stejném stadionu, ve kterém se konalo zahájení. Nejdříve se konala krasobruslařská exhibice. Poté přišli vlajkonoši poslední Řecko a USA. Řecko, kvůli tomu, že tam OH vznikly a USA, protože příští ZOH se konají tam. Avery Brundage, předseda MOV prohlásil tyto hry za ukončené.[13]

Stadiony[editovat | editovat zdroj]

Cortinské hry byly unikátní v tom, že všechny sportovní stánky, kromě rychlobruslení se nacházely relativně blízko od sebe

Statistiky[editovat | editovat zdroj]

Kalendář[editovat | editovat zdroj]

 ●  Zahajovací ceremoniál     Soutěže  ●  Finále  ●  Závěrwčný ceremoniál
Leden 1956
Únor 1956
26.
Čt
27.
28.
So
29.
Ne
30.
Po
31.
Út
1.
St
2.
Čt
3.
4.
So
5.
Ne
Počet
soutěží
Ceremonies
Piktogram bobů Boby     2
Piktogram ledního hokeje Lední Hokej                   1
Piktogram krasobruslení Krasobruslení       3
Piktogram rychlobruslení Rychlobruslení 4
Piktogram alpského lyžování Alpské lyžování 6
Piktogram běhu na lyžích Biatlon 6
Piktogram severské kombinace Severská kombinace   1
Piktogram skoků na lyžích Skoky na lyžích 1
Dokončeno soutěží 2 5 7 10 13 16 18 20 23 24 24

Počet medailí podle údajů mezinárodního olympijského výboru[editovat | editovat zdroj]

     Pořadatelská země (Itálie)

Pořadí Země Zlato Stříbro Bronz Celkem
1 Sovětský svaz (URS) 7 3 6 16
2 Rakousko (AUT) 4 3 4 11
3 Finsko (FIN) 3 3 1 7
4 Švýcarsko (SUI) 3 2 1 6
5 Švédsko (SWE) 2 4 4 10
6 Spojené státy americké (USA) 2 3 2 7
7 Norsko (NOR) 2 1 1 4
8 Itálie (ITA) 1 2 0 3
9 Tým sjednoceného Německa (EUA) 1 0 1 2
10 Kanada (CAN) 0 1 2 3
11 Japonsko (JPN) 0 1 0 1
12 Maďarsko (HUN) 0 0 1 1
12 Polsko (POL) 0 0 1 1
Total 25 23 24 72

Zúčastněné země[editovat | editovat zdroj]

Na těchto olympijských hrách soutěžilo celkem 821 sportovců z 32 zemí.[14] Výběry ze Sovětského svazu, Bolívie a Íránu na ZOH soutěžily na ZOH poprvé. Týmy Severní Korey, Lichtenštejnska a Turecka se na zimní olympiádu vrátily po vynechání ZOH 1952. Argentina, Dánsko, Nový Zéland ani Portugalsko na těchto hrách nesoutěžily, přestože v Oslu 1952 byly. Západní Německo (SRN) a Východní Německo (NDR) spolu soutěžili jako Spojený tým Německa, stejně jako na dalších dvou olympiádách, k rozdělení na dva týmy došlo až v Grenoblu 1968.

Československo na ZOH 1956[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Cortina d'Ampezzo 1956 [online]. Mezinárodní olympijský výbor, [cit. 2009-02-09]. Dostupné online.  
  2. a b c Comitato Olimpico Nazionale Italiano (1956), p. 573
  3. a b Findling & Pelle (1996), p. 259
  4. Findling & Pelle (1996), p. 258
  5. Findling & Pelle p. 259–260
  6. Judd (2008), p. 27
  7. Toohey & Veal p. 148
  8. a b 1956 Cortina d'Ampezzo Winter Games [online]. [cit. 2009-03-13]. Dostupné online.  
  9. Eternal Flame [PDF online]. The International Olympic Committee, [cit. 2009-02-10]. Dostupné online.  
  10. Bobsleigh at the 1956 Cortina d'Ampezzo Winter Games [online]. Sports Reference LLC, [cit. 2009-05-30]. Dostupné online.  
  11. Tenley Albright [online]. Mezinárodní olympijský výbor, [cit. 2009-02-09]. Dostupné online.  
  12. Comitato Olimpico Nazionale Italiano (1956), p. 641
  13. Comitato Olimpico Nazionale Italiano (1956), pp. 691–692
  14. Comitato Olimpico Nazionale Italiano (1956), pp.50–69