Expozice (fotografie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Expozice označuje ve fotografii jak proces vystavení světla dopadajícího na film nebo senzor, tak jeho celkové množství. Expozice se měří v EV (exposure value).

Správná expozice je určena citlivostí filmu či senzoru, měřenou na stupnici ISO, DIN, ASA nebo GOST a ovlivňována nastavením clony a rychlosti závěrky fotoaparátu. Za slunného dne je to při filmu s citlivostí 100 ISO clona f/16 a expoziční čas 1/125 s.

vliv expozičního času na výslednou fotografii

krátká expozice

delší expozice

Boční řez optickou soustavou jednooké zrcadlovky: Světlo (obraz) prochází objektivem (1) a odráží se od zrcadla (2) na matnici (5). Spojná čočka (6) jej koncentruje do pětibokého optického hranolu (7), odkud prochází do hledáčku (8). Při expozici se zrcadlo zvedne a otevře se závěrka (3), skrz níž světlo promítne na senzor (4) stejný obraz jako do hledáčku

Důležitým principem je reciprocita: pro dosažení stejné expozice je při větším otevření clony nutno zkrátit čas a naopak. Jakmile tedy fotograf pomocí expozimetru nebo měřícího systému fotoaparátu zjistí správnou expozicí, může volně kombinovat clonu a čas k dosažení zamýšleného efektu. Poměr obou složek je podstatný – nastavení clony ovlivňuje hloubku ostrosti, expoziční čas zase pohybovou neostrost zachycovaných objektů.

[editovat] Expoziční hodnota

Hodnota expozice (EV) je definována jako nulová při času 1 s a cloně f/1.0. Měří se na záporné logaritmické stupnici o základu dvě – zvýšení o 1 EV tedy odpovídá polovině propuštěného světla.

EV lze spočítat z clonového čísla N a expozičního času t (v sekundách) pomocí vzorce

E V = 2log 2 N - log 2 t

.

**Tabulka expozičních hodnot (ISO 100)**
	clonové číslo
čas (s)	1.0	1.4	2.0	2.8	4.0	5.6	8.0	11	16	22	32	45	64
60	−6	−5	−4	−3	−2	−1	0	1	2	3	4	5	6
30	−5	−4	−3	−2	−1	0	1	2	3	4	5	6	7
15	−4	−3	−2	−1	0	1	2	3	4	5	6	7	8
8	−3	−2	−1	0	1	2	3	4	5	6	7	8	9
4	−2	−1	0	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10
2	−1	0	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10	11
1	0	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10	11	12
1/2	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10	11	12	13
1/4	2	3	4	5	6	7	8	9	10	11	12	13	14
1/8	3	4	5	6	7	8	9	10	11	12	13	14	15
1/15	4	5	6	7	8	9	10	11	12	13	14	15	16
1/30	5	6	7	8	9	10	11	12	13	14	15	16	17
1/60	6	7	8	9	10	11	12	13	14	15	16	17	18
1/125	7	8	9	10	11	12	13	14	15	16	17	18	19
1/250	8	9	10	11	12	13	14	15	16	17	18	19	20
1/500	9	10	11	12	13	14	15	16	17	18	19	20	21
1/1000	10	11	12	13	14	15	16	17	18	19	20	21	22
1/2000	11	12	13	14	15	16	17	18	19	20	21	22	23
1/4000	12	13	14	15	16	17	18	19	20	21	22	23	24
1/8000	13	14	15	16	17	18	19	20	21	22	23	24	25

[editovat] Přeexpozice a podexpozice

Termíny „přeexponování“ a „podexponování“ se používají k charakterizování výchylek od optimální expozice, ať již směrem nahoru či dolů. Film, jenž byl světlu vystaven delší než optimální dobu, je často zahlcen uvolněným stříbrem v jasných oblastech expozice, což vede ke ztrátě kontrastu a ostrosti a zvýšení zrnitosti. Na druhé straně, podexpozice vytváří mělké negativy, stav, při kterém není uvolněno dostatečné množství kovového stříbra, které by zpřesnilo vykreslení tmavých a zastíněných ploch.

Expozice přizpůsobená pro stinná místa na filmech s úzkou expoziční tolerancí pravděpodobně skončí přeexponováním jasnějších částí. Čím širší má film expoziční toleranci, tím větší je jeho schopnost poskytnout uspokojivé snímky navzdory přeexponování nebo podexponování. Filmy, z nichž jsou dělány negativy, ať již barevné či černobílé, nabízejí většinou dostatečnou šířku expozice, v níž se fotograf může dopustit určité odchylky od optimální hodnoty. Inverzní film, z něhož se dělají diapozitivy, má expoziční toleranci obvykle menší.