Zrcadlo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o povrchu odrážejícím světlo. Další významy jsou uvedeny v článku Zrcadlo (rozcestník).
zrcadlo

Zrcadlo je dostatečně hladký povrch odrážející světlo, čímž vzniká obraz předmětů před zrcadlem. Používá se běžně v domácnosti, dopravních prostředcích, zdravotnictví, optických zařízeních, osvětlovacích tělesech či v měřicích přístrojích atd.

Podle tvaru se rozlišuje:

  • Rovinné zrcadlo
  • Duté (konkávní) zrcadlo
  • Vypuklé (konvexní) zrcadlo

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jako zrcadlo může sloužit rovné rozhraní materiálů s různým indexem lomu. První zrcadla, vyráběná člověkem, tvořila obvykle deska z leštěného kovu, často ze stříbra.

Současná zrcadla jsou tvořena často tenkou vrstvou hliníku nanesenou na zadní stranu skleněné tabule. Protože vrstva je nanesena zezadu, je zrcadlo trvanlivější, za cenu o málo nižší kvality obrazu. Tento typ zrcadla odráží asi 95% dopadajícího světla. Zadní strana je často natřena ochrannou vrstvou proti korozi a poškození kovu.

V náročných optických aplikacích se používají dielektrická zrcadla, kde odrazná vrstva není tvořena kovem, ale vrstvou dielektrika (viz níže).

Účinky[editovat | editovat zdroj]

V rovinném zrcadle mění rovnoběžný (kolimovaný) paprsek světla svůj směr šíření, přičemž stále zůstává rovnoběžný; obrazy vzniklé v rovinném zrcadle jsou vždy zdánlivé, vzpřímené, stejně veliké a souměrné s předmětem podle roviny zrcadla.

Naproti tomu dutá a vypuklá zrcadla mění rovnoběžný paprsek na sbíhavý či rozbíhavý.

Na základě Huygensova principu lze odvodit, že paprsek světla se odráží od zrcadla pod úhlem, který je rovný úhlu jeho dopadu. Např. dopadá-li paprsek světla na povrch zrcadla pod úhlem 30°, potom se odráží z bodu dopadu pod úhlem 30° v opačném směru atd.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Běžné příklady[editovat | editovat zdroj]

Zrcadlo u silnice
  • Zpětná zrcátka se používají v dopravních prostředcích (auta, motocykly atd.) a umožňují řidiči vidět jiná vozidla jedoucí za nimi. Větší zrcadla se v silniční dopravě používají také na nepřehledných či nebezpečných silničních křižovatkách.
  • Běžným příkladem užití zakřivených zrcadel jsou reflektory automobilů. Zde se používají parabolická konkávní (vydutá) zrcadla, která mění rovnoběžné paprsky světla na konvergentní (sbíhavé), které se protínají v ohnisku zrcadla. Dalšími zrcadly jsou konvexní (vypuklá) zrcadla, kde se paralelní paprsek mění na divergentní, se zdánlivým průnikem realizovaným za zrcadlem.
  • Zrcadla jsou někdy používána jako část bezpečnostních systémů tak, že jedna kamera může sledovat současně více než jeden směr pohledu.
  • Zrcadlo se používá na kontrolu částí těla, u kterých je těžké nebo nemožné vidět je přímo, např. tvář, krk, ústa, oči atd. Též se kontroluje fyzický vzhled nebo různé činnosti jako holení, stříhání vlasů atd.
  • Zrcadlo může sloužit i coby divadelní a filmová rekvizita - viz marnivá královna z pohádky Sněhurka a sedm trpaslíků, která se svého kouzelného zrcadla vyptává na to, kdo je na světě nejkrásnější.
  • Existují též sluneční brýle se zpětným pohledem, kde levý konec levého skla a pravý konec pravého skla fungují jako zrcadla.
  • Zrcadla mohou sloužit i jako zdroj zábavy. Jsou vhodná nejen pro posílání slunečních prasátek, ale používají se i v zrcadlových bludištích a zábavních parcích pro pobavení návštěvníků. Ti se zde baví například pohledem na svůj naprosto znetvořený obraz ve speciálním zkreslujícím zrcadle, či bloudí chodbami s mnoha velkými nástěnnými zrcadly (Petřínské zrcadlové bludiště).

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Zrcadla (resp. štíty fungující jako zrcadla) prý byla použita i Archimédem během obléhání Syrakus Římany, kdy s jejich pomocí Řekové měli úspěšně zapalovat římské válečné lodě. Historicky to ale není doloženo, ačkoliv technicky to pravděpodobně bylo možné. [1] [2] [3]
  • Konkávní zrcadla se používají také v experimentálních slunečních elektrárnách, kde sluneční světlo soustředěné do jednoho malého ohniska z většího množství konkávních zrcadel slouží jakožto zdroj levné tepelné energie pro ohřívání vodní páry, která je pak použita pro pohon parní turbíny (tzv. solární resp. sluneční elektrárna - zvláštní typ tepelné elektrárny)

Jednosměrné zrcadlo[editovat | editovat zdroj]

Jednosměrné zrcadlo, zvané též polopropustné zrcadlo, odráží asi polovinu světla a druhou polovinu propouští. Je to tabule skla pokrytá vrstvou kovu o tloušťce jen několika atomů, která propouští část světla (na obě strany). Používá se mezi tmavou místností a jasně osvětlenou místností. Osoby na jasně osvětlené straně vidí svůj vlastní odraz - vypadá jako obyčejné zrcadlo. Osoby na tmavé straně vidí skrze zrcadlo - zrcadlo vypadá jako průhledné okno. Může být použito v nemocnicích na kontrolu pacientů atd. V optice se polopropustné zrcadlo také nazývá dělič svazku. Jeho účelem je rozdělit paprsek světla tak, aby část prošla přímo, zatímco druhá část je odražena - to se využívá např. v interferometrii nebo v kamerách (některé barevné digitální kamery, analogový systém Technicolor).

Zrcadlo v magii[editovat | editovat zdroj]

V mytologii a magii je zrcadlo považováno za tajemný předmět, zpravidla je nositelem nebezpečí pro toho, kdo do něj nahlíží - například se věřilo, že člověk, který nahlédne do zrcadla o půlnoci, spatří za svým odrazem ďábla a následkem toho onemocní nebo zemře. Zejména dětem a těhotným ženám se nedoporučovalo nahlížet do zrcadla. Zároveň lze však zrcadlo použít jako ochranný prostředek - věřilo se, že strašidlo (noční můra, upír, ďábel), které se uvidí v zrcadle, se lekne svého obrazu a uprchne. Užívalo se nejen proti nadpřirozeným bytostem, ale i bouřím nebo vichřicím. Proto se dětem do kolébek vkládala malá ochranná zrcátka. U upíra se později tato víra transofrmovala na pojetí, že upír se v zrcadle vůbec neodráží.[4]

Zrcadlo může být též prostředkem k rozšíření moci a poznání - magická zrcadla určená k věštění. Praktiky spojené s takovýmto pojetím jsou živé dodnes a záštitu nad nimi (přechodně) ve středověku přijala i církev[zdroj?].

Často byla osoba v zrcadle považováno za dvojníka a některé pověsti se zabývaly tajemným světem za zrcadlem. Při úmrtí panoval zvyk zakrývat všechna zrcadla v domě, aby do něj nevstoupila duše zemřelého.

Pojetí zrcadla jako tajemného předmětu bylo aktualizováno romantickou literaturou (osudovost dvojníka) a mnozí autoři beletrie na něj odkazují i ve 20. století (Jorge Luis Borges, Ladislav Fuks - zejména román Vévodkyně a kuchařka, Lewis Carroll - Za zrcadlem a co tam Alenka našla).

V ikonografii na sebe vázalo zrcadlo ambivalentní významy: bylo atributem Pýchy i Moudrosti, Marnivosti, Chtíče i Neposkvrněného početí.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Mirrors ve Wikimedia Commons

  1. http://www.novinky.cz/veda-skoly/204644-archimedes-ostreloval-rimany-parokanonem-ne-zrcadly-jak-se-myslelo.html
  2. http://fyzmatik.pise.cz/29821-experiment-archimedes-udajne-zapalil-zrcadly-lode.html
  3. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/127288-archimedes-na-syrakusach-znovu-nastavuje-zrcadlo/
  4. BROUČEK, Stanislav; JEŘÁBEK, Richard. Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha : Mladá fronta, 2007. ISBN 978-80-204-1712-1. S. 1226.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Pendergrast, Mark: Mirror, Mirror: A History of the Human Love Affair with Reflection. Basic Books (2003).
  • Melchior-Bonnet, Sabine: The Mirror: A History, Routledge, 2001
  • Savický, Nikolaj: Záludnosti zrcadlení v dějinách. Košice : Knižná dielňa Timotej, 1997
  • Lukavec, Jan: Zneklidňující svět zrcadel. Praha: Malvern, 2010

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]