Světelný tok
Světelný tok vyjadřuje množství světelné energie, kterou přenese záření nebo zdroj vyzáří za časovou jednotku s přihlédnutím k citlivosti průměrného lidského oka na různé vlnové délky světla. Světelný tok je tedy fotometrická veličina charakterizující světelný výkon záření či jeho zdroje.
Obsah |
Značení [editovat]
Definiční vztahy [editovat]
Světelný tok
monochromatického záření vlnové délky λ, jehož zářivý tok je
, se určí podle vzorce
,
kde K(λ) je světelná účinnost monochromatického záření, která je rovna poměru světelného toku a jemu odpovídajícího zářivého toku, a V(λ) je poměrná světelná účinnost záření (z hlediska pozorovatele totožná s poměrnou spektrální citlivostí) a je definována následovně:
(–, lm/W, lm/W),
kde Km je maximum K(λ) určené při fotopickém vidění (vidění ve dne, při dostatečné intenzitě světla); připadá na vlnovou délku 555,155 nm a jeho hodnota je 683 lm/W.
Světelný tok
záření složeného z více monochromatických záření vlnových délek
s odpovídajícími zářivými toky
lze určit ze vzorce
Světelný tok
záření, které představuje spojité spektrum (nebo jeho část) lze určit jako
,
kde
je spektrální hustota zářivého toku
, který v tomto případě představuje souhrnný zářivý tok pro všechna záření s vlnovou délkou menší nebo rovnou 
Stejně jako se pro fotopické vidění definují veličiny
,
a
, definují se pro skotopické vidění (soumrakové a noční vidění) veličiny
,
a
.
Vztah ke svítivosti [editovat]
Z definice svítivosti vyplývá, že světelný tok bodového zdroje svítivosti I do prostorového úhlu dΏ je definován vztahem
Odtud plyne, že je-li svítivost zdroje, v určité oblasti L úhlově vymezené v prostoru, konstantní s hodnotou svítivosti IL, potom je světelný tok vyzařovaný do této oblasti dán vztahem
,
kde ΏL označuje úhlovou velikost (v prostorovém úhlu) oblasti L.
,
(–, lm/W, lm/W),
,
,