Fotografie mraků

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Příklad fotografie mraků
Snímek pořízený pro projekt Clouds 365 Project, Frisco, TX, 2-16-12
Léonard Misonne: Au Coucher du Soleil, 1900, otištěno v magazínu Camera Notes, červen 1901

Fotografie mraků nebo fotografování mraků je fotografie oblačnosti nebo oblohy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jedním z prvních fotografů nebe byl belgický fotograf Léonard Misonne (1870-1943), který byl známý svými černobílými fotografiemi těžké oblohy a tmavých mraků.[1]

Od počátku do poloviny 20. století americký fotograf Alfred Stieglitz (1864-1946) vytvořil sérii abstraktně expresionistických fotografií mraků s názvem Ekvivalent[2] (1922-1931).[3] Podle eseje o cyklu Phillips Collection "jsou základem těchto obrazů abstraktní ekvivalenty zkušeností, myšlenek a pocitů."[4] V současné fotografii se tomuto tématu věnují fotografové jako jsou: Ralph Steiner, Robert Davies nebo Tzeli Hadjidimitriou.

Estetika[editovat | editovat zdroj]

Obloha je na snímku součástí takzvaného třetího plánu, který je tvořen vzdálenějším obzorem (hory, lesy). Posunutím horizontu na horní okraj snímku (vysoký horizont) potlačíme vzdálenější objekty a zvýrazníme blízké objekty a popředí. Vyhneme se tak například nezajímavé obloze bez kresby. Umístění horizontu v dolní části snímku (nízký horizont) zdůrazňuje oblohu, prostor a dálky. Přítomnost a charakter mraků musí odpovídat a dokreslovat náladu snímku.

Někteří fotografové si vytvářejí takzvané "mrakotéky" - databáze různých typů oblohy a mraků, ze které následně čerpají při manipulaci s fotografiemi, případně fotomontáži. Autor tak může doplnit snímek s nevhodnou oblohou obrázkem z databáze. Známé jsou zásahy českého fotografa Jana Saudka, který kopíroval snímky dramatických oblak do svých klasických černobílých fotografií (portréty v krajině, cyklus s otevřeným oknem nebo známá zeď).[5]

Technika[editovat | editovat zdroj]

V černobílé a barevné fotografii se používá ke ztmavení příliš světlé oblohy polarizační filtr. Protože světlo odražené od mraků polarizováno není, nemá na něj polarizační filtr vliv, a ve výsledku dojde ke zvýšení kontrastu mezi mraky a oblohou.

Efekt polarizačního filtru na podání oblohy. Snímek vpravo je snímán s filtrem.

K manipulaci s kontrastem se běžně používají barevné filtry. Žlutý filtr například ztmaví oblohu, a tím zvýší kontrast mezi ní a mraky (funguje na lepší zobrazení mraků proti modré obloze). Červené filtry mají ještě výraznější efekt, výrazně ztmavují oblohu a zdokonalují prokreslení mraků (světlých ploch). Při zpracování fotografií na počítači lze efekty barevných filtrů úspěšně simulovat pomocí funkce míchání kanálů při převodu barevné fotografie na černobílou.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Artnet.com
  2. http://en.wikipedia.org/wiki/File:Stieglitz_Equivalent_1131.jpg Fotografie na en wiki
  3. DUFEK, s. 46–50.
  4. Phillips Collection
  5. VANČÁT, Pavel. Jan Saudek: nejznámější ze všech [online]. Český a slovenský svet, [cit. 2012-05-18]. Dostupné online. (česky) 
  6. http://www.moravska-galerie.cz/igalerie/output/comment000035_1.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Davies, Robert; Christopher Bucklow; "Cloudscapes"; Lisbon (Portugal). Arquivo Fotográfico Municipal. (Lisboa, Portugal: Câmara Municipal, Cultura: Arquivo fotográfico, 1997) ISBN 972-97226-2-5 [Worldcat subject headings include "Davies, Robert" and "Photography of clouds"]
  • Steiner, Ralph. Smith College. "In pursuit of clouds : images and metaphors"; Museum of Art. (Albuquerque, N.M.: Distributed by the University of New Mexico Press, ©1985) ISBN 0-9615132-0-9 [Photography of clouds]
  • Hadjidimitriou, Tzeli. Time fading into clouds | O χρόνος χάθηκε στα σύννεφα. Texts from: N. Vatopoulos, N. Chronas, Tz. Hadjidimitriou, Metaichmio, 2003, ISBN 960-375-634-2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]