Henri Cartier-Bresson

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bressonova výstava v Miláně, 2007

Henri Cartier-Bresson (22. srpna 19083. srpna 2004) byl francouzský fotograf považovaný za zakladatele moderní fotožurnalistiky. Jeho přístup k zachycení „rozhodujícího okamžiku“ ovlivnil mnoho následujících generací fotografů. Tak jako Willy Ronis a Robert Doisneau se řadí k francouzskému hnutí tzv. fotografického humanismu.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Dům Cartier-Bressona v italském Scanno, region Abruzzo

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Henri Cartier-Bresson se narodil 22. srpna 1908 ve městě Chanteloup-en-Brie, nedaleko Paříže, jako nejstarší z pěti dětí. Jeho otec vlastnil textilní továrnu, matčina rodina obchodovala s bavlnou a vlastnila pozemky v Normandii, kde mladý Bresson strávil i část dětství. Později jeho rodina žila v prominentní rezidenční čtvrti v Paříži a podporovala ho v jeho zájmu o umění a fotografii. Jako malý chlapec vlastnil fotoaparát Box Brownie, používal ho k fotografování prázdninových snímků, později experimentoval s 3×4 palcovým formátem.

Studia[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval École Fénelon a katolickou školu v Paříži. Postupně se u něj probouzel velký zájem o malířství, ve kterém ho podporoval jeho strýc Louis. Zasvětil ho do základů olejomalby, jeho lekce však netrvaly dlouho, protože umřel v první světové válce.

V roce 1927 jako 19 letý získal Bresson stipendium na soukromé umělecké škole Lhote Academy pařížského kubistického malíře a sochaře, uměleckého kritika a velkého propagátora moderního umění Andrého Lhote. Bresson také studoval malířství u portrétisty Jacquese Emile Blanche. V této době četl Dostojevského, Shopenhauera, Rimbauda, Nietzscheho, Freuda, Prousta, Hegela, Engelse, Marxe a další. André Lhote často bral své žáky do galerie Louvre a dalších pařížských galerií, aby studovali díla klasických i moderních umělců. Ačkoliv Bresson postupně začínal nesouhlasit s Lhoteho přístupem k umění, jeho precizní teoretické znalosti mu později pomohly s kompozičními a formálními problémy ve fotografii. Ve dvacátých letech minulého století přišlo surrealistické hnutí a s ním i nové pojetí v umění a také fotografii, pro Henri Cartier-Bressona byl surrealismus fascinující. Umělecky dozrával v bouřlivém kulturním a politickém prostředí, uvědomoval si výše uvedené způsoby a teorie, ale nemohl najít cestu k jejich vyjádření ve svých obrazech. Byl frustrován svými experimenty a postupně zničil velkou část svých raných děl.

V letech 19281929 navštěvoval Univerzitu v Cambridgi, kde studoval anglické umění a literaturu. V roce 1930 nastoupil povinnou vojenskou službu v Le Bourget nedaleko Paříže.

Fascinace fotografií[editovat | editovat zdroj]

První Bressonova Leica

Po absolvování vojenské služby a pod vlivem Conradovy knihy Srdce temnoty, odjel hledat dobrodružství do Afriky na Pobřeží slonoviny, zde se živil jako lovec, onemocněl však malárií, na kterou skoro zemřel. Přestože s sebou měl malý fotoaparát, menší než Box Brownie, tropické podnebí přežilo pouze 7 fotografií.

Po návratu do Francie se Bresson zotavoval v Marseille a prohloubil své vztahy se surrealisty. Velice ho ovlivnila fotografie maďarského reportéra Martina Munkácsiho „Three boys at Lake Tanganyika“[1] na níž se autorovi podařilo zachytit svobodu, spontánnost a přirozenost pohybu tří nahých afrických chlapců běhajících ve vlnách jezera. Fotografie ho inspirovala natolik, že skončil s malířstvím a začal se plně věnovat fotografii, pořídil si svůj první fotoaparát značky Leica s 50 mm objektivem a ten se mu stal společníkem na mnoho dalších let. Popisoval ho jako své další externí oko. Anonymita, kterou mu malý fotoaparát poskytoval v davu byla podstatná v překonávání zábran nebo nepřirozeného chování fotografovaných. Leica mu otevřela nové možnosti ve fotografii, schopnost zachytit svět v jeho aktuálním stavu pohybu a proměny.

Cestoval a fotografoval v Berlíně, Bruselu, Varšavě, Praze, Budapešti, Madridu. Jeho fotografie byly poprvé vystaveny v Galerii Julien Levy v New Yorku v roce 1932 a následně v Ateneo Clubu v Madridu.

V roce 1932 Bresson potkal mladého polského intelektuála a fotografa Davida Szymina, nazývaného “Chim” (jeho jméno bylo těžko vyslovitelné, proto si později jméno změnil na David Seymour). Tito dva měli mnoho společného, prostřednictvím Chima se Bresson seznámil i s maďarským fotografem Endré Friedmannem, který si později změnil jméno na Robert Capa. V té době sdíleli společný fotoateliér.

Prvních 10 000 fotografií je nejhorších.[2]
— Henri Cartier-Bresson

V roce 1934 odjel do Mexika s etnografickou expedicí a v roce 1935 vystavoval své fotografie společně s Manuelem Alvarezem Bravo v Palacio de Bellas Artes de Mexico. Část roku 1935 trávil v USA a poprvé fotografoval New York. V USA také poprvé experimentoval s filmem, jako asistent Paula Stranda. V roce 1936 se již podílel jako 2. asistent na filmu Jeana Renoira „A Day in the Country“.[3] V roce 1937 natočil svůj první dokumentární film z prostředí španělských nemocnic o lékařích a zraněných v době španělské občanské války „Return to Life“.

V roce 1937 se Henri Cartier-Bresson oženil s tanečnící jávského původu Ratnou Mohini.[4] V letech 1937 až 1939 pracoval jako fotograf pro francouzský komunistický večerník Ce Soir. Společně s Chimem a Capou se sice cítili jako levičáci, ale do komunistické strany nikdy nevstoupili.

Do jeho osudu citelně zasáhla válka. Vstoupil do francouzské armády, ale v roce 1940 ho zajali Němci a strávil 35 měsíců v zajateckém táboře. V únoru 1943 se mu podařilo na třetí pokus uprchnout ze zajetí a po návratu do Francie aktivně pracoval pro MNPGD, tajnou organizaci poskytující pomoc zajatcům a uprchlíkům. Spolu s dalšími fotografy dokumentoval osvobození Paříže. Po uzavření příměří byl požádán Americkým úřadem pro válečné informace o natočení dokumentu „The Return“ o návratu válečných vězňů a uprchlíků.

Pro edici Braun pořídil sérii fotografických portrétů známých umělců a spisovatelů (Matisse, Picassa, Braqua, Bonnarda, Claudela, Rouaulta a dalších). Během roku 1946 spolupracoval na přípravě retrospektivní výstavy svých prací pro Muzeum moderního umění (MoMA) v New Yorku (retrospektivní proto, že byl v USA po válce považován za mrtvého) a cestoval po USA společně s Johnnem Malcolmem Brinninem.

Agentura Magnum[editovat | editovat zdroj]

Mahátma Gándhí, třicátá léta 20. století (ilustrační fotografie)

Na jaře roku 1947 založil společně s Robertem Capou, Davidem Seymourem (Chimem), Williamem Vandivertem a Georgem Rodgerem uměleckou reportážní agenturu Magnum Photos, která se stala pověstnou institucí zaměstnávající mnohé velké talenty. Magnum dodávalo pro světový tisk aktuální reportážní fotografie. Léta 1948-50 proto trávil cestováním po dalekém východě, Indii, Číně a Indonésii. Fotografoval Gándhího pohřeb, čínskou občanskou válku, boj o nezávislost v Indonésii. V roce 1952 vydal svoji první publikaci „The Decisive Moment“. Byl prvním fotografem západního bloku, který mohl volně fotografovat v SSSR. V roce 1955 poprvé vystavoval ve Francii v Pavillon de Marsan v Louvre a tato výstava poté putovala po celém světě. Během let 1958-67 znovu navštívil Čínu, Mexiko, poprvé také navštíví Kubu a Japonsko a vrátil se do Indie.

Návrat k malířství[editovat | editovat zdroj]

V roce 1966 odešel z vedení Agentury Magnum, soustředil se na malování, ale pokračoval i ve fotografování portrétů a krajin. V roce 1967 se rozvedl se svojí první ženou tanečnicí Ranou “Elie” a v roce 1970 si vzal o 30 let mladší fotografku Martine Franck, v květnu 1972 se jim narodila dcera Melanie a Bresson se definitivně věnoval pouze malování. V roce 1975 poprvé vystavoval svoje obrazy v Carlton Gallery v New Yorku. V roce 2000 společně se svojí ženou Martine Franck a dcerou Mélanie plánovali založení nadace Henriho Cartier-Bressona, která by spravovala jeho dílo a zároveň poskytovala výstavní prostor a zázemí ostatním umělcům.

V roce 2003 byla nadace Henri Cartier-Bressona slavnostně ustavena. Henri Cartier-Bresson umřel 3. srpna 2004 v Céreste ve věku 95 let.

Henri Cartier-Bresson – fotograf[editovat | editovat zdroj]

Henri Cartier-Bresson používal výhradně fotoaparát Leica, formát 35 mm s objektivem 50 mm. To, že fotografuje, chtěl mnohokrát skrýt a aby na sebe příliš neupozorňoval, přelepil si lesklé části na těle fotoaparátu černými páskami. Nikdy nefotografoval s bleskem, tvrdil, že je to stejné jako přijít na koncert s pistolí v ruce. Fotografoval především na černobílý materiál. Věřil v utváření fotografie ve fotoaparátu a ne ve fotokomoře.

Jeho snímky ilustrují spíše všeobecné pojmy, jako je radost, štěstí, bolest, smutek, bída, mládí, stáří, krása a podobně, a pod nimi se skrývající lidský úděl. Fotografování pro něj bylo především humanistickou disciplínou. Ani v těch nejtragičtějších situacích i uprostřed největší chudoby neztráceli bezejmenní hrdinové na jeho fotografiích svoji hrdost, důstojnost a lidskou velikost.

Mezi jeho nejznámější fotografii patří Muž, který skáče přes kaluži.[5]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • 1947: The Photographs of Henri Cartier-Bresson. Text Lincoln Kirstein, Museum of Modern Art, New York.
  • 1952: The Decisive Moment. Text a foto Henri Cartier-Bresson. Přebal Henri Matisse. Simon & Schuster, New York. French edition
  • 1954: Les Danses à Bali. Text Antonin Artaud v Balinese theater a komentář Béryl de Zoete Delpire, Paříž. German edition
  • 1955: The Europeans. Text a foto Henri Cartier-Bresson. Přebal Joan Miro. Simon & Schuster, New York. French edition
  • 1955: People of Moscow. Thames and Hudson, Londýn. French, German and Italian editions
  • 1956: China in Transition. Thames and Hudson, London. French, German and Italian editions
  • 1958: Henri Cartier-Bresson: Fotografie. Text by Anna Fárová. Statni nakladatelstvi krasné, Prague and Bratislava.
  • 1963: Photographs by Henri Cartier-Bresson. Grossman Publisher, New York. French, English, Japanese and Swiss editions
  • 1964: China. Photographs and notes on fifteen months spent in China. Text Barbara Miller. Bantam Books, New York. French edition
  • 1966: Henri Cartier-Bresson and the Artless Art. Text Jean-Pierre Montier. Translated from the French L'Art sans art d'Henri Cartier-Bresson by Ruth Taylor. Bulfinch Press, New York.
  • 1968: The World of HCB. Viking Press, New York. French, German and Swiss editions
  • 1969: Man and Machine. Commissioned by IBM. French, German, Italian and Spanish editions
  • 1970: France. Text François Nourissier. Thames and Hudson, London. French and German editions
  • 1972: The Face of Asia. Introduction Robert Shaplen. Published by John Weatherhill (New York and Tokyo) and Orientations Ltd. (Hong Kong). French edition
  • 1973: About Russia. Thames and Hudson, London. French, German and Swiss editions
  • 1976: Henri Cartier-Bresson. Texts by Henri Cartier-Bresson. History of Photography Series. History of Photography Series. French, German, Italian, Japanese and Italian editions
  • 1979: Henri Cartier-Bresson Photographer. Text Yves Bonnefoy. Bulfinch, New York. French, English, German, Japanese and Italian editions
  • 1983: Henri Cartier-Bresson. Ritratti. Text André Pieyre de Mandiargues a Ferdinando Scianna. Coll. „ I Grandi Fotografi “. Gruppo Editoriale Fabbri, Milan. English and Spanish editions
  • 1985:
  • Henri Cartier-Bresson en Inde. Introduction de Satyajit Ray, photographies et notes d'Henri Cartier-Bresson. Text Yves Véquaud. Centre national de la photographie, Paris. Editions anglaise
    • Photoportraits. Text André Pieyre de Mandiargues. Thames and Hudson, London. French and German editions
  • 1987:
    • Henri Cartier-Bresson. The Early Work. Text Peter Galassi. Museum of Modern Art, New York. French edition
    • Henri Cartier-Bresson in India. Introduction by Satyajit Ray, photographs and notes by Henri Cartier-Bresson, texts by Yves Véquaud. Thames and Hudson, London. French edition
  • 1989:
    • L'Autre Chine. Introduction by Robert Guillain. Collection Photo Notes. Centre National de la Photographie, Paris
    • Line by Line. Henri Cartier-Bresson’s drawings. Introduction by Jean Clair and John Russell. Thames and Hudson, London. French and German editions
  • 1991:
    • America in Passing. Introduction by Gilles Mora. Bulfinch, New York. French, English, German, Italian, Portuguese and Danish editions
    • Alberto Giacometti photographié par Henri Cartier-Bresson. Texts by Henri Cartier-Bresson and Louis Clayeux. Franco Sciardelli, Milan
  • 1994:
    • A propos de Paris. Text Véra Feyder a André Pieyre de Mandiargues. Thames and Hudson, London. French, German and Japanese editions
    • Double regard. Drawings and photographs. Text Jean Leymarie. Amiens : Le Nyctalope. French and English editions
    • Mexican Notebooks 1934–1964. Text Carlos Fuentes. Thames and Hudson, London. French, Italian, and German editions
    • L'Art sans art. Text Jean-Pierre Montier. Editions Flammarion, Paris. Editions allemande, anglaise et italienne
  • 1996: L'Imaginaire d'après nature. Text Henri Cartier-Bresson. Fata Morgana, Paris. Editions allemande et américaine
  • 1997: Europeans. Text Jean Clair. Thames and Hudson, London. French, German, Italian and Portuguese editions
  • 1998: Tête à tête. Text Ernst H. Gombrich. Thames & Hudson, London. French, German, Italian and Portuguese editions
  • 1999: The Mind's Eye. Text Henri Cartier-Bresson. Aperture, New York. French and German editions
  • 2001: Landscape Townscape. Text Erik Orsenna a Gérard Macé. Thames and Hudson, London. French, German and Italian editions
  • 2003: The Man, the Image and the World. Text Philippe Arbaizar, Jean Clair, Claude Cookman, Robert Delpire, Jean Leymarie, Jean-Noel Jeanneney, Serge Toubiana. Thames and Hudson, London 2003. German, French, Korean, Italian and Spanish editions.
  • 2006: An Inner Silence: The portraits of Henri Cartier-Bresson, Text Agnès Sire a Jean-Luc Nancy. Thames and Hudson, New York.

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Henri Cartier-Bresson byl druhým asistentem režiséra Jeana Renoira

  • 1936: La vie est à nous and Une partie de campagne
  • 1939: La Règle du Jeu

Filmy režírované Henri Cartier-Bressonem[editovat | editovat zdroj]

  • 1937 – Victoire de la vie. Documentary on the hospitals of Republican Spain: Délka: 49 minut. Černobílý.
  • 1938 – L’Espagne Vivra. Documentary on the Spanish Civil War and the post-war period. Délka: 43 minut a 32 sekund. Černobílý.
  • 194445 Le Retour. Documentary on prisoners of war and detainees. Délka: 32 minut a 37 sekund. Černobílý.
  • 196970 Impressions of California. Délka: 23 minut a 20 sekund. Barevný.
  • 196970 Southern Exposures. Délka: 22 minut a 25 sekund. Barevný.

Filmy vycházející z fotografií Henri Cartier-Bressona[editovat | editovat zdroj]

  • 1956 – A Travers le Monde avec Henri Cartier-Bresson. Režie Jean-Marie Drot a Henri Cartier-Bresson. Délka: 21 minut. Černobílý.
  • 1963 – Midlands at Play and at Work. Produkce ABC Television, Londýn. Délka : 19 minut. Černobílý.
  • 196365 Five fifteen-minute films on Germany for the Süddeutscher Rundfunk, Mnichov.
  • 1967 – Flagrants délits. Režie Robert Delpire. Original music score by Diego Masson. Delpire production, Paris. Délka: 22 minut. Černobílý.
  • 1969 – Québec vu par Cartier-Bresson / Le Québec as seen by Cartier-Bresson. Režie Wolff Kœnig. Produkce Canadian Film Board. Délka: 10 minut. Černobílý.
  • 1970 – Images de France.
  • 1991 – Contre l'oubli, černobílý.
  • 1992 – Henri Cartier-Bresson dessins et photos. Režie: Annick Alexandre. Produkce FR3 Dijon, komentář umělce. Délka: 2 minuty a 33 sekund, barevný.
  • 1997 – Série „100 photos du siècle“: L'Araignée d'amour: vysíláno na Arte. Produkce Capa Télévision. Délka: 6 minut a 15 sekund, barevný.

Filmy o Henri Cartier-Bressonovi[editovat | editovat zdroj]

  • Henri Cartier-Bresson: The Impassioned Eye (72 minut, 2006. Late interviews with Cartier-Bresson.)

Stálé expozice prací Cartier-Bressona[editovat | editovat zdroj]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Cartier-Bresson je držitelem mnoha ocenění a čestných doktorátů, toto je několik z nich:

Výroky[editovat | editovat zdroj]

  • „S názvem ‚rozhodující okamžik‘ nemám nic společného. V pamětech kardinála de Retz jsem jednou našel větu: „Všechno na tomto světě má svůj rozhodující okamžik" …a když jsme (s vydavatelem) uvažovali o názvu mé knihy, on najednou povídá: „Proč ne třeba Rozhodující okamžik?" Sedělo to, a tak je teď ze mne takříkajíc plagiátor…[7]
  • Ten „okamžik" je otázka soustředění. Je třeba se soustředit, myslet, dívat se, a to je všechno… Rozdíl mezi dobrým a průměrným snímkem je otázka milimetrů - tedy velice nepatrný rozdíl. Ale podstatný… Fotografování je pro mne požitkem. Být u toho. Je to, jako bych říkal: „Ano! Ano! Ano!"… Žádné „možná", „snad"… „Ano" je chvilka. Okamžik. Přítomnost. Znamená to být u toho. A jak nádherné je moci vyslovit to „Ano", …je to prohlášení.“[7][8]
  • Fakta samotná nejsou zajímavá. Zajímavé je hledisko, z něhož se k nim přistupuje. (H. C. Bresson, 50. léta 20. století)[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://graphics7.nytimes.com/images/2003/05/27/arts/design/bress3.450.jpg
  2. http://www.milujemefotografii.cz/10-citatu-o-fotografii-ktere-musite-znat?utm_source=newsletter-mf&utm_medium=mailing&utm_campaign=newsletter-mf-30052013
  3. http://www.rottentomatoes.com/m/day_in_the_country/
  4. http://www.artnet.com/artists/lotdetailpage.aspx?lot_id=176CB073EDAA83AF84B755CBEACC5F2A
  5. Velká obrazová všeobecná encyklopedie
  6. THE ART INSTITUTE OF CHICAGO. Featured Works [online]. USA: Art Institute of Chicago, 2009, [cit. 2009-08-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b Popular Photography, 1974, č. 5
  8. http://www.lgp.cz/aukce/katalog100.pdf
  9. MRÁZKOVÁ, Daniela. Co je fotografie, 150 let fotografie. Praha : Videopress, 1989. ISBN 59-337-89. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]