Sebastião Salgado
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sebastião Salgado (* 8. února 1944 Minas Gerais[1]) je brazilský dokumentární fotograf, který pokračuje v tradici černobílé humanistické fotografie.
Obsah |
[editovat] Životopis
Sebastião Salgado se narodil 8. února 1944 v Minas Gerais v Brazílii. Vystudoval ekonomii v Sao Paulu a v roce 1969 emigroval do Paříže. V roce 1973 pak začal pracovat jako fotograf. Postupně pracoval pro agentury Sygma a Gamma a byl členem sdružení Magnum Photos. Od počátku se věnoval velkým fotografickým projektům – dokumentoval život domorodců v Latinské Americe, Afričanů postižených hladomorem anebo celosvětovou migraci. Za svojí činnost získal více než 50 mezinárodních ocenění. V roce 1994 založil vlastní agenturu Amazonas Images. Salgado se věnuje převážně vlastním dlouhodobým sociálním projektům. Jeho zatím šest vydaných autorských publikací patří k vrcholům humanistického dokumentu. Sebastiao Salgado je ženatý a má dva syny. V květnu 2005 zahájil na pražském Hlavním nádraží svou výstavu cyklu „Workers“ v galerii Leica ve vlaku.
[editovat] Prolog
Sebastião Salgado je jeden z nejznámějších brazilských i světových fotografů. Narodil se na farmě v Brazílii.
Brazílie je zemí, kde se na ulici střílí po dětech, kde musí statisíce bezzemků nezákonně obsazovat půdu a kde desítky aktivistů jejich hnutí mizí beze stopy - jako oběti bojůvek najatých těmi mocnými a bohatými. Když Salgadovi bylo pět let, jeho rodina se odstěhovala na maloměsto, pak žil v São Paulu, v jednom z nejlidnatějších měst na světě. Z politických důvodů byl nucen svou rodnou zemi opustit. Nyní žije ve Francii.
Salgado zachycuje na svých snímcích realitu jakou je utrpení a fakt, že lidský život v takových oblastech světa, jako je Rwanda, Brazílie, Nigérie či Bosna, naprosto ztrácí hodnotu. Obzvláště působivé jsou jeho perspektivní snímky. Milióny hlav - anonymní dav, řekli byste. Ale obrovská plocha černobílé fotografie má skutečnou hloubku, a to nejenom hloubku ostrosti. Snímky je třeba prohlížet stejně pozorně jako plátna starých mistrů. Kompozice a hlavní postava, to ústřední, co se v ten moment stalo: to dokáže fotografie zachytit.
[editovat] Fotografie dětí
Brazilský fotograf potkával na svých cestách mnoho dětí. „Vždycky se kolem mě rozestoupily, až když jsem si je dal pěkně do řady a vyfotil je, daly mi pokoj,“ „Mají toho už tolik za sebou, že mají ve výrazu zkušenost dospělých, moudrých a smířených,“ říká o svých dětských duších fotograf. Tak vznikla celá série portrétů dětí, jejichž tváře jsou pravdivé. Tvary mříží, za kterými jsou uvězněny děti v ghettu Hočkinova města, mají ostré obrysy - a vystrašené tváře, které vykukují zpoza nich, ostře kontrastují v černobílé fotografii. Mrtvá těla a zbytky tlejících mrtvol nepůsobí na černobílé fotce tak naturalisticky. O to víc jsou ovšem působivé.
Sebastião Salgado není klasickým fotoreportérem, ale spíše lidským fotografem s cítěním a schopností soucítit s trpícími. Je také umělcem, který se staví na stranu utlačovaných a ponižovaných. „Přijel jsem do Brazílie, abych fotografoval odbojné rolníky - jsou pro mě totiž jedním z posledních hnutí odporu v tomto světě,“ uvedl ke svým snímkům brazilského hnutí bezzemků Movimiento Sem Terra.
[editovat] Publikace
- Workers: An Archaeology of the Industrial Age
- The Children: Refugees and Migrants
- Sahel: The End of the Road (Series in Contemporary Photography, 3)
- Sebastião Salgado: Migrations, (2000)
- The Children, (2000)
- Africa, 36 x 26 cm, 336 stran, ISBN 978-3-8228-5621-5
[editovat] Externí odkazy
[editovat] Související články
Chybná citace Nalezena značka <ref> bez příslušné značky <references/>.
