Bosna a Hercegovina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bosna a Hercegovina
Bosna i Hercegovina
Босна и Херцеговина
Vlajka Bosny a Hercegoviny
vlajka
Znak Bosny a Hercegoviny
znak
Hymna: Intermeco
Geografie

Poloha Bosny a Hercegoviny

Hlavní město: Sarajevo
Rozloha: 51 209[1] km²
z toho zanedbatelně % vodní plochy
Nejvyšší bod: Maglić (2 386 m n. m.)
Poloha: 44°0′ s. š., 18°0′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 3 842 566
Hustota zalidnění: 75 ob. / km²
HDI: 0,735 (vysoký) (81. na světě, 2012)
Jazyk: bosenština, chorvatština, srbština
Náboženství: římskokatolické, pravoslaví, islám
Státní útvar
Státní zřízení: de facto konfederativní republika
Vznik: 5. dubna 1992 (rozpadem Jugoslávie)
Členové předsednictva: Željko Komšić, Nebojša Radmanović, Bakir Izetbegović
Předseda vlády: Vjekoslav Bevanda
Měna: Konvertibilní marka (BAM)
HDP/obyv. (PPP): 9 235[2] USD (91. na světě, 2012)
Mezinárodní identifikace
MPZ: BiH
Národní TLD: .ba
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Bosna a Hercegovina (BaH) (bosensky/srbsky/chorvatsky Bosna i Hercegovina, cyrilicí bosensky/srbsky Босна и Херцеговина), někdy zvaná jednoduše Bosna, je země v jihovýchodní Evropě, na Balkánském poloostrově. Jeho hlavním a zároveň největším městem je Sarajevo s odhadovaným počtem 452 000 obyvatel. Bosna hraničí na severu, západě a jihu s Chorvatskem, na východě se Srbskem a na jihovýchodě s Černou Horou. Bosna a Hercegovina je téměř vnitrozemský stát, s výjimkou 20 km krátkého pobřeží na pobřeží Jaderského moře v okolí města Neum.[3][4] Centrální a jižní část země je hornatá, na severozápadě je mírně kopcovitá a severovýchodě je převážně rovinatá. Vnitrozemí je geograficky větší oblast a má mírné kontinentální klima, ohraničené horkými léty a chladnými a sněhovými zimami. Jižní cíp země má středozemní klima a nízký reliéf.

Bosna a Hercegovina je oblast, kde lze až zpátky do neolitu sledovat trvalé lidské osídlení, v průběhu byla obývána několika Illyrskámi a keltskými civilizacemi. Kulturně, politicky a společensky má země jednu z nejbohatších historií v regionu, nejprve byla osídlena slovanským národy ,které obývají oblast dodnes od 6. až 9. století našeho letopočtu. Ti pak založily na počátku 12. století při příjezdu a sbližování národů, kteří se sami nazývali dobri Bošnjani ("dobří Bosňáci"), první nezávislý bán v regionu, známý jako Bosenský Bán.[5][6][7] Bán se ve 14. století změnil na Bosenské království. Poté byla připojena do Osmanské říše, pod jejíž nadvládou byla od poloviny 15. až do konce 19. století. Osmanská říše přinesla do regionu islám a změnila mnoho kulturních a sociálních postojů. Území bylo následně zabráno Rakousko-uherskou monarchií, která tu vládla až do první světové války. V meziválečném období byla Bosna součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a po druhé světové válce byl zemi udělen status suverénní republiky v nově vytvořené Jugoslávské federaci. Po rozpuštění Socialistické federativní republiky Jugoslávie země v roce 1992 vyhlásila nezávislost, který byla následována bosenskou válkou, která trvala až do konce roku 1995.

Dnes země udržuje vysokou gramotnost, dlouhou očekávanou délku života a vysokou úroveň vzdělání a je jednou z nejčastěji navštěvovaných zemí v regionu.[8] Bosna a Hercegovina je regionálně a mezinárodně známá svoji přírodní krásou a kulturním dědictvím vycházející ze šesti historických civilizací, z její kuchyně, zimních sportů, její různorodé a jedinečné hudby, architektury a jejích festivalů, z nichž některé jsou největší a nejvýznamnější svého druhu v jihovýchodní Evropě.[9][10] Země je domovem tří etnických skupin, neboli oficiálně konstitutivních národů: Bosňáci (Bošnjaci) jsou největší skupinou ze všech tří, Srbové druzí a Chorvaté jsou třetí. Bez ohledu na etnicitu, je občan Bosny a Hercegoviny v češtině nazýván jako „Bosňan“. Termíny hercegovinský a bosenský jsou udržovány jako regionální, nikoli jako etnické dělení, oblast Hercegoviny nemá dnes přesně definované hranice vůči vlastní Bosně. Navíc, země byla do rakousko-uherské okupace na konci 19. století prostě nazývána „Bosnou“.[11]

Bosna a Hercegovina má dvojkomorovou legislativu a tříčlenné předsednictví, složené ze členů každé hlavní etnické skupiny. Nicméně, výkon ústřední vlády je velmi omezený, neboť země je do značné míry decentralizovaná a se skládá ze dvou autonomních entit: Federace Bosny a Hercegoviny a Republiky Srbska, a ještě ze třetího regionu Brčko, který patří pod místní vládu. Federace Bosny a Hercegoviny je sama o sobě složitá a skládá se z 10 federálních jednotek - kantonů. Země je potenciálním kandidátem na členství v Evropské unii a od dubna 2010 je kandidátem na členství v NATO. Tehdy, na summitu v Tallinu obdržela tzv. akční plán členství. Země je dále od roku 2002 členem Rady Evropy a byla také v roce 2008 zakládajícím členem Středomořské unie.

Hranice[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Státní hranice Bosny a Hercegoviny.

Na severu, západě a na jihu hraničí s Chorvatskem, na východě se Srbskem a na jihovýchodě s Černou Horou. Hranice tvoří řeky (hlavně na severu a na východě), na jihozápadní straně je přirozenou hranicí soustava horských pásem. Hranice státu se z velké části nekryjí s hranicemi etnickými. Země má přístup k Jaderskému moři a rozděluje tak Chorvatsko na dvě části.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Bosny a Hercegoviny.

Do roku 1992[editovat | editovat zdroj]

Původně římskou provincii Ilyricum obsadili v 6.7. století Slované. Území Bosny bylo nejdříve součástí Byzantské říše, později Chorvatského království a Srbského království Duklji (Zety) a Rašky. Ve 12. století se Bosna za vlády bána Kulina de facto osamostatnila a odolávala snahám Srbska, Uher, Chorvatska a Benátek o její ovládnutí. Po roce 1353 nakrátko rozkvetla za bána, později krále, Tvrtka I. Kotromaniće. V roce 1463 byla Bosna dobyta Turky stejně jako roku 1482 hornatější Hercegovina (Hum).

Za vlády Osmanské říše bylo mnoho bosenských křesťanů obráceno na islám, vzniklo tak specifické etnikum - bosenští Muslimové (popř. Muslimové).

Roku 1875 se Bosňáci úspěšně vzbouřili proti osmanské nadvládě a v roce 1878 se tak Bosna stala protektorátem Rakouska-Uherska. To ji roku 1908 anektovalo. V Království Srbů, Chorvatů a Slovinců vzniklém v r. 1918 (1929 přejmenovaném na Jugoslávii) byly bosenské národnosti zahrnuty do sjednoceného státu. V jugoslávské federaci (od r. 1945) se stala Bosna a Hercegovina jednou ze 6 svazových republik, vymezenou na národnostním základě (s rovnoprávným postavením všech tří etnik).

Nezávislost[editovat | editovat zdroj]

V době krize federace na začátku devadesátých let se mezi vedoucími představiteli bosenských Muslimů, Chorvatů a Srbů projevily rozpory ve věci formováni nezávislého státu. V březnu 1991 se sešli v Karadjordjevu ve Vojvodině Slobodan Milošević a Franjo Tuđman, aby si dohodli rozdělení země mezi Srbsko a Chorvatsko. V důsledku pozdějšího vývoje jejich vzájemných vztahů však k tomu nedošlo.

Bosňáci a Chorvati vyhlásili 3. března 1992 nezávislost Bosny a Hercegoviny na základě vůle bosenského a chorvatského obyvatelstva vyjádřené v referendu dne 1. března 1992. Srbové referendum bojkotovali a 7. dubna 1992 vyhlásili vlastní republiku. Politický konflikt přerostl v ozbrojené srážky, kterým padlo za oběť mnoho obyvatel Bosny a Hercegoviny (mj. v tzv. etnických čistkách) a které velmi posílily vzájemnou nevraživost mezi národnostmi země. V této válce bojoval prakticky každý proti každému. OSN vyslala do Bosny a Hercegoviny jednotky, které rozdělily bojující strany. Po 42 měsících bojů byla pod tlakem USA 21. listopaduDaytonu uzavřena mírová dohoda, která byla slavnostně ratifikována všemi bojujícími stranami v Paříži 14. prosince 1995. V roce 2007 vstoupila Bosna a Hercegovina do Středoevropské zóny volného obchodu.

Politika[editovat | editovat zdroj]

Sarajevo je hlavní město Bosny a Hercegoviny
Jedno z větších měst země je také Visoko
Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Bosny a Hercegoviny.
  • Nejvyšším správním orgánem země je Předsednictvo Bosny a Hercegoviny, neboli Prezídium (Predsjedništvo). Má tři členy (jednoho Bosňáka, jednoho Srba a jednoho Chorvata), kteří jsou do funkce voleni každé 4 roky. Na postu předsedy Předsednictva se střídají každých 8 měsíců. Jsou voleni přímo (z Federace BaH, která vybírá Bosňáka a Chorvata, a z Republiky srbské, která vybírá srbského člena).
  • Předsedu Rady ministrů, neboli Vlády (Vijeće ministara, Savjet ministara), jmenuje předsednictvo, ale nominuje jej Parlament. Předseda Rady ministrů jmenuje celostátní ministry.
  • Ministerstva působící pro celou BaH:[12]
    • Ministerstvo zahraničních věcí - Ministarstvo vanjskih poslova
    • Ministerstvo bezpečnosti - Ministarstvo sigurnosti,[13] složky:
      • Hraniční policie - Granična policija
      • Cizinecká policie - Služba za poslove sa strancima
      • Státní agentura vyšetřování a ochranu - Državna agencija za istrage i zaštitu - SIPA
      • Úřad spolupráce s Interpolem - Biro za saradnju sa Interpolom
      • ostatní složky - Policie - působí na republikových úrovních
    • Ministerstvo obrany - Ministarstvo odbrane[14]
    • Ministerstvo financí a pokladu - Ministarstvo finansija i trezora
    • Ministerstvo spravedlnosti - Ministarstvo pravde
    • Ministerstvo obchodu a hospodářství - Ministarstvo vanjske trgovine i ekonomskih odnosa
    • Ministerstvo komunikací a dopravy - Ministarstvo komunikacija i prometa
    • Ministerstvo pro lidská práva a uprchlíky - Ministarstvo za ljudska prava i izbjeglice
    • Ministerstvo občanských záležitostí - Ministarstvo civilnih poslova
  • Zákonodárným orgánem je Parlament Bosny a Hercegoviny (Parlamentarna skupština). Má dvě komory: Sněmovnu národů (Dom naroda) a Poslaneckou sněmovnu (Predstavnički/Zastupnički dom).
Dům národů se skládá z 15 delegátů, kteří ze dvou třetin pochází z Federace BaH (5 Chorvatů a 5 Bosňáků) a z jedné třetiny pochází z Republiky srbské (5 Srbů).
Poslanecká sněmovna se skládá ze 42 členů, kteří jsou ze dvou třetin voleni Federací BaH a z jedné třetiny v Republikou srbskou.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Řeka Una ve městě Bosanska Krupa
Sarajevské národní divadlo
Stari Most v Mostaru
Hodinová věž v Bihaći
Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Bosny a Hercegoviny.

Bosna a Hercegovina leží na jihovýchodě Evropy, v západní části Balkánu. Hraničí s Chorvatskem na severu, severozápadě a na jihu; se Srbskem potom na východě a s Černou Horou na jihovýchodě.

Skládá se ze dvou geografických a historických oblastí: větší Bosny (okolo 42 000 km²) a menší Hercegoviny na jihu. Bosna je velice hornatá země, totéž platí i o Hercegovině (okolo 9 000 km²). Na severu se horské oblasti přeměňují v nížinatou Posavinu, respektive v Panonskou nížinu. Dinárské části Bosny se táhnou od západu na východ. Hercegovina se skládá ze dvou částí: horské (vysoké) a jadranské (nízké) Hercegoviny, která se dotýká Jadranského moře v oblastech od Neumu po poloostrov Klek. Významná jsou také tzv. polje, rozsáhlejší horská údolí, která se objevují při povodí bosenských řek (Uny, Vrbasu, Bosny, Driny), od jihu k severu, resp. na Neretvě od severu k jihu.

Hlavní město státu je Sarajevo (zhruba 400 000 obyvatel), dalšími velkými městy jsou: Banja Luka (přes 100 000), Zenica, Tuzla, Mostar, Bihać, Prijedor, Brčko, Travnik, Trebinje a Livno.

Nejvyšším vrcholem je Maglić (2 386 m), který se nachází v jihovýchodní části federace. Klima je mírné kontinentální; léta jsou teplá a zimy naopak chladné.

Klima[editovat | editovat zdroj]

Země se člení dle klimatických charakteristik na tři části: Panonská nížina, Horské a polohorské oblasti a Jaderské moře.

Panonská nížina leží na severu země a převládá v ní kontinentální klima. Zimy jsou mírné s průměrnou teplotou v nejchladnějším měsíci lednu od -0,2 do -0,9 stupňů Celsia. Naopak léta bývají dlouhá a teplá s průměrnou teplotou v nejteplejším měsíci červenci od 21 do 23 °C. Roční úhrn srážek se pohybuje od 1050 mm na západě území do 750 mm na východě území.

Horské a polohorské oblasti (známé v bosenštině jako planiny) zabírají většinu plochy Bosny a Hercegoviny. Jsou charakteristické krátkým teplým létem a dlouhou chladnou zimou. Průměrná celoroční teplota je 5 až 7 stupňů Celsia. Nejchladnější teplota je v lednu a pohybuje se od 2,5 do – 3 stupňů Celsia. Minimální teploty mohou klesnout až na – 35 stupňů Celsia. Roční úhrn srážek se pohybuje kolem 1200 mm.

Klimatická oblast Jaderského moře zabírá jen velmi malou plochu na území kolem města Neum na jihu země. Je charakteristická dlouhými teplými léty a mírnou zimou. Průměrná celoroční teplota vzduchu se pohybuje od 14 do 14,7 stupňů Celsia. V oblasti jsou poměrně velké roční srážkové úhrny, které dosahují od 1500 do 2000 mm. Srážky jsou nejčastější v období zimy a jara, zatímco léta bývají poměrně suchá.[15]

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Politická mapa Bosny a Hercegoviny
Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Bosny a Hercegoviny.

Bosna a Hercegovina je rozdělena na dvě, resp. tři, samosprávní jednotky (entity); těmi jsou Federace Bosny a Hercegoviny (25 989 km²), Republika srbská (25 208 km²) a oběma uvedenými entitami spravovaný Distrikt Brčko (493 km²).

Federace Bosny a Hercegoviny se skládá z 10 autonomních kantonů.

Republika srbská se skládá 7 regionů:

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Bosny a Hercegoviny.

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Bosna a Hercegovina byla vedle Makedonie nejzaostalejší republikou v bývalé socialistické Jugoslávii. Zemědělství bylo většinou v soukromých rukou, ale bylo nemechanizované, velmi nevýkonné a potraviny se musely dovážet.

V době socialismu bylo v BaH umístěno velké množství těžkého průmyslu. Závody, které se tu nacházely, byly významnou částí průmyslu celé SFRJ: zbrojovky, hutní a strojírenské továrny, stavební firmy. Dnes trpí zastaralým vybavením a nekonkurenceschopností svých výrobků na vyspělých trzích. Přesto ještě stále živí velkou část obyvatel; sektor služeb zatím nedosahuje podílu na hospodářství srovnatelného se západními zeměmi.

Tři roky války zničily většinu bosenského hospodářství a infrastruktury. Po ukončení bojů se výroba sice mírně zvýšila (19961998), zato ale růst se značně zpomalil (1999). HDP je i nadále pod úrovní z roku 1990. Nezaměstnanost činila v roce 2002 okolo 40 %.

Na rozvoji ekonomiky BaH se podílí v rámci zahraniční rozvojové spolupráce (ZRS) i ČR (BaH byla zařazena mezi prioritní země české ZRS).

Dědictví války: minová pole[editovat | editovat zdroj]

Obrovským problémem pro rozvoj hospodářství, a také turistiky ale zůstává kolem 2000 objevených (a zhruba dvojnásobku neobjevených) minových polí rozesetých hlavně v oblasti fronty (ta odpovídala velmi zhruba současnému členění na FBaH a RS); nejvíce zaminované pak je okolí Sarajeva, které bylo několik let obléháno. Mnoho min je však také rozeseto i po celém zbytku území státu. Bosenské stránky o problematice minových polí, Mapy minových polí (vlevo nahoře odkaz: MINEFIELD MAP).

Silniční síť[editovat | editovat zdroj]

Nyní se díky mohutné pomoci západních (hlavně evropských) zemí situace zlepšuje. Silniční síť je na většině hlavních tahů dobře obnovena. Přesto však vzhledem k sílící motorizaci země na mnoha místech nedostačuje; výstavba dálnic, či jiných moderních silničních komunikací, postupuje velmi pomalu (pouze krátké úseku u SarajevaBanja Luky jsou v provozu).

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Obyvatelstvo Bosny a Hercegoviny.

Podle sčítání z roku 1991 v BaH žilo 44 % Bosňáků (kteří se tehdy přihlásili jako Muslimové), 31 % Srbů a 17 % Chorvatů; dalších 6 % lidí se deklarovalo jako Jugoslávci. Náboženské rozdělení kopírovalo etnické: 88 % Chorvatů jsou katolíci, přes 90 % Bosňáků jsou muslimové a 99 % Srbů jsou pravoslavní.

Statistické informace se od té doby velmi změnily, jelikož během občanské války z let 19921995 zahynulo dle odhadů 100 000 obyvatel země (z toho 70 % Bosňáků, 25 % Srbů a 5 % Chorvatů), skoro polovina obyvatelstva byla přesídlena, a to jak v rámci země, tak i do zahraničí.

Podle údajů americké agentury CIA z roku 2000 žilo v Bosně a Hercegovině 52 % Bosňáků, 34,1 % Srbů, 12,3 % Chorvatů a 0,6 % ostatních.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Národní a univerzitní knihovna v Bosně a Hercegovině.
Travnik-rozený spisovatel Ivo Andrić získal 1961 Nobelovu cenu za literaturu za román Most na Drině.
Podrobnější informace naleznete v článku Kultura Bosny a Hercegoviny.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Umění[editovat | editovat zdroj]

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Kina a divadla[editovat | editovat zdroj]

Sport[editovat | editovat zdroj]

Kuchyně[editovat | editovat zdroj]

Bosenský zavinutý burek
Podrobnější informace naleznete v článku Kuchyně Bosny a Hercegoviny.

Kuchyně Bosny a Hercegoviny je rozkročena mezi západními a východními vlivy. Kuchyně je blízko příbuzná turecké kuchyni, kuchyni středního Východu a dalším středomořským kuchyním. Díky vlivů Rakouska-Uherska je tu nicméně také mnoho kulinářských vlivů ze střední Evropy. Používá mnoho koření, ale obvykle v mírném množství. Typické suroviny jsou rajčata, brambory, cibule, česnek, paprika, okurka, mrkev, zelí, houby, špenát, cuketa, sušené a čerstvé fazole, švestky, mléko, paprika a zakysaná smetana nazývaná pavlaka a kajmak. Mezi typické pokrmy z masa patří především hovězí a jehněčí. Místními specialitami jsou čevabčiči, burek, dolma, sarma, pilaf, guláš, ajvar a celá řada východních sladkostí. Nejlepší místní vína pocházejí z Hercegoviny, kde je klima vhodné pro pěstování vinné révy. Naopak, v Bosně se vyrábí švestková nebo jablečná rakije.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky
  2. [1]
  3. opravit chyby a doplnit - Coastline World Factbook, 2006-08-22
  4. Bosna a Hercegovina: I: Úvod, Encarta, 2006. Archivní 2009-10-31.
  5. Paul Mojzes. Religion and the war in Bosnia. Oxford University Press, 2000, p 22; "Medieval Bosnia was founded as an independent state (Banate) by Ban Kulin (1180-1204).".. 
  6. Robert J. Donia, John V.A Fine(2005). Bosnia and Hercegovina: A Tradition Betrayed. C. Hurst & Co. Publishers. , s. 71; Ve středověku Bosňané nazývali "Bosňáci", nebo použít ještě místní (krajské, regionální) jména.
  7. Pål Kolstø(2005). Myths and boundaries in south-eastern Europe. Hurst & Co.. , s.. 120, .. středověká Bosna byla země z jedné lidí, jednotlivých osob bosenských nazýván Bošnjani, který patřil ke třem doznání.
  8. Lonely Planet's Bosnia and Herzegovina Tourism Profile [online]. Lonely Planet. Dostupné online. (anglicky) 
  9. About the Sarajevo Film Festival [online]. Sarajevo Film Festival Official Website. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Inside Film's Guide to Film Festivals in Europe [online]. Inside Film. Dostupné online. (anglicky) 
  11. The Language Situation in Post-Dayton Bosnia and Herzegovina [online]. Toronto Slavic Quarterly. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Ministerstva vlády BaH
  13. Ministerstvo bezpečnosti BaH
  14. Ministerstvo obrany BaH - dělení armády
  15. Mladen Stojanovič, Klima republike Srpske, Republički hidrometeorološki zavod Banja Luka

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HLADKÝ, Ladislav. Bosenští Muslimové (Bosňáci) - proces vzniku národa. Historický obzor, 1997, 8(5/6), s. 112-118.
  • PELIKÁN, Jan, a kol. Dějiny Jihoslovanských zemí. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-375-9.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]