Prodaná nevěsta
| Opery Bedřicha Smetany |
|---|
Braniboři v Čechách (1863) |
Prodaná nevěsta je komická opera o třech dějstvích Bedřicha Smetany na libreto Karla Sabiny. Bedřich Smetana ji napsal v letech 1863–1866, premiéru měla 30. května 1866 v Prozatímním divadle v Praze.
Obsah |
[editovat] Osoby a první obsazení
| osoba | hlasový obor | premiéra I. verze (30.5.1866) | premiéra definitivní verze (25.9.1870) |
|---|---|---|---|
| Krušina, sedlák | baryton | Josef Paleček | Petr Doubravský |
| Ludmila, jeho žena | soprán | Josefína Procházková | Ema Maislerová |
| Mařenka, jejich dcera | soprán | Eleonora z Ehrenbergů | Anna Kupková |
| Mícha, gruntovník | baryton | Vojtěch Šebesta | Jan Novák |
| Háta, jeho žena | mezzosoprán | Marie Pisařovicová | Betty Fibichová |
| Vašek, jejich syn | tenor | Josef Kysela | Josef Vegr |
| Jeník, Míchův syn z prvního manželství | tenor | Jindřich Polák | Václav Soukup |
| Kecal, vesnický dohazovač | bas | František Hynek | Václav Dobš |
| Principál komediantů | tenor | Jindřich Mošna | Jindřich Mošna |
| Esmeralda, komediantka | soprán | Terezie Seifertová | Terezie Seifertová |
| Indián, komediant | bas | Josef Křtín | Jakub Seifert |
| Vesnický lid, kluci, komedianti | |||
| Dirigent: | Bedřich Smetana | Bedřich Smetana | |
| Režie: | Josef Jiří Kolár | Edmund Chvalovský | |
[editovat] Stručný obsah opery
[editovat] První jednání
Na vesnici začíná pouť. Lidé se scházejí a radují se, že nastává sváteční čas. Mařenka s Jeníkem však mají jiné starosti – právě dnes má přijít na námluvy ženich, kterého Mařence rodiče vybrali. Mařenka ujišťuje Jeníka, že se ho přesto nevzdá, a stejné vyznání chce také od něj. Zdá se jí totiž, že bůhvíproč váhá a snad dokonce myslí na jinou. Vyptává se Jeníka na jeho minulost, o které toho nikdo moc neví. Jeník vypráví, že ho kdysi macecha vyhnala z domova a on se musel sám protloukat světem. Nakonec si s Mařenkou slibují věrnost navzdory všemu zlému. To už se však blíží dohazovač Kecal spolu s Mařenčinými rodiči, Krušinovými. Snaží se získat jejich důvěru a přesvědčit je, že syn bohatého sedláka Míchy ze sousední vsi je pro Mařenku ten nejlepší ženich. Navíc připomíná Krušinovi jeho letitý dluh vůči Míchovi a závazek, že dá svou dceru jeho synovi. Ovšem Krušina si vzpomíná, že Mícha měl syny dva, ale Kecal ho ujišťuje že ten první se nevydařil a ani doma není. A ženichem že rozhodně nebude. Tím je Vašek, kterého Kecal Krušinovým vylíčí jako dokonalého muže a vzor všech ctností. Přemoženi Kecalovou výřečností Krušinovi konečně souhlasí. Ne tak ovšem Mařenka, která se vmísí do jejich rozhovoru. Z úmluvy rodičů s Kecalem si nic nedělá a oznamuje, že již má svého milého a toho se nevzdá. Když nepomůže chlácholení ani výhrůžky, rozhodne se Kecal věc domluvit s Jeníkem osobně. Vesnická slavnost je mezitím v plném proudu, tančí se veselá polka.
[editovat] Druhé jednání
Zábava pokračuje u piva. Pijáci si ho nemohou vynachválit, Jeník však nade všechno řadí lásku, zatímco Kecal rozkládá o všemocných penězích, na něž se snaží Jeníka nalákat. Kecal si Jeníka odvádí stranou a pijáci se dávají do tance. Do vsi přichází Vašek. Není to ale onen „vážený a vzácný ženich“ podle Kecalových slov, je nesmělý, dětsky naivní a navíc koktá. V nadšení i rozpacích z toho, že mu rodiče chystají svatbu, ještě netuší, co ho čeká. Vyhlédne si ho Mařenka – kterou Vašek ještě nikdy předtím neviděl – a namluví mu, že s Krušinovic dcerou ho čeká peklo, zatímco kterési děvče prý po něm touží. Prostomyslný Vašek uvěří a prohlásí, že je-li ona dívka tak hezká jako Mařenka, vezme si ji. Kecal zatím přesvědčuje Jeníka, aby se vzdal Mařenky ve prospěch zisku a jisté bohaté dívky, která má almaru, dukáty, dvě krávy, selátko, husy a kachny, a vysvětluje Jeníkovi, že každý má jen tu svou za jedinou a každý jen v té vidí všechny krásy světa a rozumný že ustoupí před Mařenkou. Když Jeník odmítá všechny návrhy odstupného, Kecal mu vyhrožuje, že ho jako přespolního vyženou ze vsi. Uprostřed dohadování Jeník náhle obrátí a s odstoupením Mařenky za tři sta zlatých nakonec souhlasí. Dokonce chce s Kecalem sepsat smlouvu a trvá na tom, aby v ní bylo výslovně napsáno, že Mařenku může dostat pouze syn sedláka Míchy a že se tím zároveň smaže dluh Krušinových. Kecal odchází připravit smlouvu a Jeník se mu zpovzdálí vysmívá. Mařenky by se přece nikdy ve skutečnosti nevzdal! Smlouvu s Kecalem nicméně před mnoha svědky podepíše a ke všeobecnému pohoršení Mařenku za tři sta zlatých prodá.
[editovat] Třetí jednání
Popletený Vašek si zoufá – podle přání rodičů si bude muset vzít Mařenku a ta ho přece má usoužit k smrti! Z jeho chmur ho vysvobodí kočovní komedianti, kteří právě přijeli do vsi. Jejich principál svolává publikum, ohlašuje nevídanou produkci a část z ní hned předvede. Vašek je z komediantů celý pryč a dává se do řeči s tanečnicí Esmeraldou. Principál se ovšem dovídá, že jejich hlavní atrakce, kankán s „živým“ medvědem, se nemůže konat – komediant Franta, který se obléká do medvědí kůže, se totiž opil tak, že se neudrží na nohou. Principál se rozhodne navléknout do kůže Vaška a spolu s Esmeraldou ho přemluví. Vašek se svěřuje své matce Hátě, že se Mařenky bojí. Nepřesvědčí ho ani Kecal s Míchou – Vašek Mařenku nechce. Kecal s Míchovými tuší, že Vaška kdosi navedl a jejich obchod je ohrožen. To potvrdí sám Vašek, když tváří v tvář Mařence prozradí, že je to právě ona, kdo ho před „Mařenkou“ varoval. Vše se vysvětlí a zbývá jen přesvědčit Mařenku. Ta chce ale zůstat o samotě a všechno si rozmyslet. Nemůže uvěřit, že by ji její milý mohl zradit. Nyní se vrací za Mařenkou Jeník a chce jí vysvětlit, jak to s jejím prodejem ve skutečnosti je. Uražená Mařenka o vysvětlování nestojí a nastává hádka, do které se vmísí Kecal. Jeník mu slíbí, že Mařenku přesvědčí a Mařence pak líčí, jaké ji s „Míchovým synem“ čeká štěstí. Všichni očekávají, jak se Mařenka rozhodla. Ta překvapivě oznamuje, že své rodiče dobrovolně poslechne. Sedlák Mícha však v Jeníkovi pozná svého prvorozeného syna – a ten se hlásí o své právo. Podle smlouvy mu přeci jako „Míchovu synovi“ patří Mařenka. Oklamaný Kecal hanbou uteče. Vtom nastane zděšení – komediantům prý utekl medvěd! Z medvědí kůže se však vyklube Vašek, rozzlobená Háta ho žene lidem z očí, Mícha se smíří se synem a všichni se radují, že Jeník dostal svou Mařenku.
[editovat] Vznik
Po svém návratu ze švédského Göteborgu v roce 1861 Bedřich Smetana usiloval o vytvoření původní české opery. Vhodné libreto se mu však podařilo získat teprve po roce od všestranného spisovatele, básníka a novináře Karla Sabiny. Tímto libretem bylo historické drama Braniboři v Čechách se silnou nacionalistickou a sociální tendencí. Přestože libreto bylo z hlediska dramatické výstavby velmi nedokonalé, Smetanovi se ho podařilo naplnit hutným, patetickým a pěvecky nesmírně náročným hudebním výrazem. K jeho nedostatkům však na druhé straně patří formální nevyhraněnost (střídání principů prokomponované a číslové opery) a nepřirozená hudební deklamace českého textu. Ihned po dokončení Braniborů v Čechách se Bedřich Smetana rozhodl pro kompozici nové opery. Dle vlastních slov z pozdější doby jej k tomu přiměly výtky wagnerianismu jeho předchozí opery a pochybnosti o tom, zda je schopen psát v lehčím "národním" slohu. Smetana ovšem pojal úmysl vytvořit národní komickou operu velice vážně. Libreto, které pro něj i tentokrát napsal Karel Sabina, nechal nejprve v roce 1863 zevrubně přepracovat. Přesný postup jeho práce není znám, přesto je zřejmé, že se nová opera rodila velmi pomalu a že Smetana pečlivě hledal adekvátní hudební styl. Jako první z celé opery vznikla - netypicky z hlediska dobových zvyklostí - předehra, a to v úpravě pro klavír a čtyři ruce. Tužková skica opery byla pak dokončena až v říjnu 1865. Partituru Bedřich Smetana dopsal 15. března 1866. Mezi původními verzemi některých čísel opery a jejich konečným zněním v partituře jsou často velké rozdíly, svědčící o tom, že Smetana hledal jejich optimální podobu průběžně až do poslední chvíle.
[editovat] Smetanovy další úpravy
Prodaná nevěsta si od své premiéry vydobyla zasloužený obdiv obecenstva a později i světové renomé. Dodnes je stálicí repertoáru českých operních divadel a trvalou součástí zlatého fondu světové opery. Její finální podobě, v níž je již po desetiletí uznávána, však předcházel poměrně komplikovaný vývoj iniciovaný samotným autorem díla. Smetanova Prodaná nevěsta totiž byla původně rozdělena pouze do dvou aktů, řada dnes velmi známých a populárních čísel a výstupů v ní původně vůbec nefigurovala a navíc byla psána jako singspiel - místo zpívaných recitativů obsahovala mluvenou prózu. Vývoj opery k definitivnímu tvaru lze sledovat v tomto přehledu:
[editovat] První verze z roku 1866
Dvě jednání, mluvená próza. V rámci 1. jednání byla po scéně Krušinových s Mařenkou a Kecalem zařazena Vaškova árie, poté próza a duet Mařenky a Vaška, pak scéna Jeníka s Kecalem (v pořadí "Nuže, milý chasníku", "Znám jednu dívku", próza "Jak pravím..."). 2. jednání bylo stejné jako dnešní třetí, ovšem bez skočné a bez árie Mařenky a naopak s původním kupletem Principála a Esmeraldy "Ten staví se svatouškem" (po slovech „...prováděti umí jako my!“).
[editovat] Druhá verze z ledna 1869
29. ledna 1869 byla uvedena Prodaná nevěsta v nové Smetanové úpravě. 1. jednání bylo rozděleno na dvě proměny, první část končila duetem Mařenky a Vaška, druhá část začínala nově připsaným mužským sborem ("To pivečko to věru je nebeský dar"). Pak následoval duet Jeníka s Kecalem, árie Jeníka a finále. Na začátek 2. jednání Smetana vložil polku a k recitativu Mařenky "Ó, jaký žal" připojil novou árii "Ten lásky sen".
[editovat] Třetí verze z června 1869
1. června 1869 se opera objevila v další autorské úpravě. Byla již rozdělena na tři jednání, Polka přesunuta na konec 1.jednání navazoval na ni nový tanec furiant. Z 1. do 2. jednání byla přesunuta Vaškova první árie a scéna s Mařenkou a Vaška (na dnes známé místo po pijácké scéně), do 3. jednání Smetana zařadil novou Skočnou.
[editovat] Čtvrtá verze z roku 1870
Poslední revize Prodané nevěsty poprvé zazněla 25. září 1870. Zásadní změnou bylo nahrazení mluvené prózy zpívanými recitativy. Hudební čísla byla seřazena do dnes známého pořadí. Z komediantské scény definitivně vypadl kuplet principála a Esmeraldy, který byl již při předchozích uvedeních Prodané nevěsty považován za nevhodný.
[editovat] Ukázka
[editovat] Filmové a televizní adaptace
- Prodaná nevěsta (film, 1981) - český film z roku 1981 režiséra Františka Filipa.
- Prodaná nevěsta (film 1933) - filmový záznam představení, Národní divadlo Praha z roku 1933, režie: Svatopluk Innemann, Jaroslav Kvapil, Emil Pollert
- Prodaná nevěsta (TV 1971) - televizní záznam představení, Národní divadlo Praha z roku 1971, režie: Viktor Kočí, ???
- Prodaná nevěsta (TV 1962) - historický unikát, první televizní inscenace opery, režie V. Kašlík.
[editovat] Externí odkazy
Prodaná nevěsta v archivu Národního divadla
