Josef Jiří Kolár

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Vilímek: J. J. Kolár
Pamětní deska v Praze v ulici Na Zderaze

Vlastním jménem Josef Jiří Kolář, později uváděno Kolar i Kolár (9. února 1812 Praha31. ledna 1896 Praha) byl český herec, divadelní režisér, překladatel, spisovatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

V Praze vystudoval gymnázium a na pražské Karlově univerzitě a později v Budapešti studoval filozofii a medicínu. Stal se vychovatelem v uherské šlechtické rodině a poznal na svých cestách Německo, Francii, Turecko. Naučil se několik jazyků.[1]

Divadlo[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do Prahy jej získal pro divadlo J. K. Tyl. Vystupoval jako ochotník v českém divadle, poprvé roku 1837 na Kajetánském divadle právě pod J. K. Tylem. Později jako profesionální herec v německém souboru Stavovského divadla (1842–1846). Ke Stavovskému divadlu byla postavena přístavba v Růžové ulici, kde se střídal v režírování českých her s J. K. Tylem. Působil jako vrchní režisér, umělecký ředitel a herec v českých i německých hrách v Prozatímního divadla (1862–1864, 1866–1873).[1] V roce 1881 převzal nakrátko funkci dramaturga Národního divadla. Řadu divadelních her přeložil (Shakespeare, Schiller, Goethe). Patřil tehdy mezi herce v Praze nejvýznačnější. Projevoval se výraznými gesty a pózami, na jevišti působil mohutným dojmem. Řadu rolí hrál po boku své manželky Anny Kolárové, rozené Manětínské (1817–1882). Druhé křestní jméno přijal z obdivu k G. G. Byronovi. Dalšími vzory mu byli E. T. A. Hoffmann a Jean Paul, ve filozofii Hegel.[2]

Literární činnost[editovat | editovat zdroj]

Vrcholem jeho mnohostranné činnosti bylo herectví, i když velké zásluhy si získal i uváděním (a překlady) Shakespeara na české jeviště. Dále překládal Schillera, Goetha a další autory. Sám napsal řadu dramat, vesměs křiklavě romantických tragédií, opírajících se navíc silně o cizí vzory. Jeho povídková a románová tvorba stejně jako básně – až na výjimky – neměly zřetelnější úspěch. Některými svými pracemi (např. román Pekla zplozenci, či povídka U červeného draka) se řadí mezi autory české literatury typu fantasy a horor.[3]

Citát[editovat | editovat zdroj]

Působení páně Kolárovo jest známo, tím milejší bylo by zajisté každému bývalo, kdyby v tém dni Shakespearovy oslavy byl v řadě herců a na prvním místě jich stál. Pan Kolár rozhodl jinak, odstoupil od českého divadla, – upouštíme ode všech poznámek a naše upomínka zde budiž důkazem, že vážíme sobě vždy, co vážnosti hodno... Pan Kolár byl na českém jevišti prvním Koriolanem, prvním Learem, Shylockem, Falstafem atd., atd., on sám znázornil veliké postavy Shakespearovy, podržíme ho v milé památce po tu dobu, až se k nám zase vrátí.
— Jan Neruda[4]

Dílo divadelní[editovat | editovat zdroj]

Autorské práce[editovat | editovat zdroj]

  • Monika, premiéra (1846)
  • Žižkova smrt, premiéra (1850)
  • Magelona, premiéra (1852)
  • Mravenci (1869), průměr
  • Dejte mi čamaru (1869), nepříliš úspěšná
  • Pražský žid,premiéra (1871)
  • Smiřičtí (1882)
  • Primátor (1883)
  • Královna Barbora (1884)
  • Mistr Jeroným (1886)

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Literární dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Muzikanti, čili Ďábel ve fraku (1867)
    • v časopise Česká včela vycházel na pokračování pod názvem Hudební idealistové
  • Sebrané romány (18541861), povídky historicko-fantastické
  • Pekla zplozenci (1862). Dostupné online.
  • Ze staré Prahy (1888)
  • Světem bludů (1889)
  • Povídačky veselého studenta s červenou karkulkou (1850)
  • Básně (1879)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Praha : Prometheus, druhé vydání 1952. Kapitola Josef Jiří Kolar, s. 166.  
  2. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1982. Kapitola Josef Jiří Kolár, s. 136.  
  3. ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha : R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Kolár, Josef Jiří, s. 121.  
  4. Jan Neruda: Ve službách českého divadla, vydal L. Mazáč, Praha, 1927, str. 197

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 202, 203, 370, 371, 406, 408, 461–464.
  • Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 576.  
  • NERUDA, Jan: Ve službách českého divadla. Praha : L. Mazáč, 1927. S. 196–7, 200. 
  • POLÁK, Josef. Česká literatura 19. století. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1990. 308 s. ISBN 80-04-23906-4.
  • PROCHÁZKA, Vladimír (ed). Národní divadlo a jeho předchůdci: slovník umělců divadel Vlastenského, Stavovského, Prozatímního a Národního. Praha: Academia, 1988. 623 s. S. 229-231.
  • VODÁK, Jindřich. Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 29–34.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]