Václav Jamek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Václav Jamek, Benešov 2009

Václav Jamek, pseudonym Eberhardt Hauptbahnhof (* 27. listopadu 1949 Kladno), je česky a francouzsky píšící spisovatel, básník, esejista, publicista, překladatel z francouzštiny a diplomat z České republiky .

Navštěvoval základní školu v Kladně-Kročehlavech, potom první ročník gymnázia (SVVŠ), kde začal studovat francouzštinu. V letech 19661969 navštěvoval slavé Carnotovo lyceum v Dijonu ve Francii, na kterém kde dříve studovali Jiří Voskovec či Václav Černý. Po návratu do Československa studoval na Karlově univerzitě nejprve francouzštinu a literární komparatistiku u prof. Václava Černého; po zrušení komparatistiky studoval psychologii a romanistiku, absolvoval v roce 1975. Poté (od 1976) se stal nakladatelským redaktorem, nejprve v nakladatelství Academia a od roku 1986 v Odeonu. Na přelomu let 1984 a 1985 absolvoval stipendijní pobyt na École Normale Supérieure v Paříži. Na pozici redaktora pracoval až do roku 1994, kdy se stal pracovníkem Ministerstva zahraničních věcí ČR. V letech 19951998 byl kulturním radou v Paříži. Nyní působí na FF UK, kde se v roce 2008 habilitoval jako docent francouzské literatury. Hlásí se ke gay orientaci.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jamkovo žánrově i tvarově pestré dílo se vyznačuje osobitým a komplikovaným stylem, ve kterém hraje velkou roli subjektivní líčení světa. Primární perspektivou se tak stává autorův postoj ke světu, nikoli dění samotné. Protože využívá celou řadu literárních postupů, které různým způsobem kompiluje a kombinuje, bývá zařazován mezi postmoderní spisovatele. Běžně využívá parafráze, hyperboly, ironie a parodie, a to i ve své společensko-kritické publicistice, kterou zveřejňuje např. v dvouměsíčníku Listy. Píše poezii, eseje, drama, pod pseudonymem Eberhardt Hauptbahnhof se věnoval i veršovanému humoru. Jako bilingvnímu autorovi se mu dostává výrazné pozornosti ve Francii, kde již v roce 1989 získal cenu Prix Médicis za svou esejistiku. Báseň v próze Desátá planeta/L'Exorbitée vydal v roce 2004 v zrcadlovém dvojjazyčném vydání, doprovozeném fotografickými kolážemi Jiřího Chmelaře. V revue Inverses (č. 10/ 2010) zveřejnil úryvky z románu psaného francouzsky.

Homoerotická linie v jeho tvorbě se manifestovala jak v některých jeho básních, zčásti inspirovaných tvorbou alexandrijského Řeka Konstantina Kavafise, tak i v jeho úspěšném pokusu o zmapování světové historie "gay literatury" v sešitu O prašivém houfci: Literatura, homosexualita, AIDS (2001). Spolu s Jiřím Kuběnou, Petrem Hrbáčem, Pavlem Petrem a Alešem Kauerem je zastoupen v obsáhlé antologii moderní evropské homoerotické poezie, kterou pod názvem Moral bi spet priti (Měl bys znovu přijít) uspořádal a v roce 2009 vydal Slovinec Brane Mozetič.

Václav Jamek překládá z francouzštiny (Victor Segalen, Patrick Cauvin, Georges Perec, Patrick Modiano, Michel Tournier, Bernard-Marie Koltès), za antologii textů Henriho Michauxe obdržel v roce 2001 překladatelskou cenu Josefa Jungmanna. Ocenění si vybojoval i objemný výbor z jeho esejů Duch v plné práci, který v roce 2003 obdržel cenu Toma Stopparda.

Člověk by měl být co nejprostěji tím, čím je, třeba i básníkem.
— Václav Jamek: Krkavčí múza

Citovaná věta je ilustrativní parafrází, a to hned dvou autorů: Jana Wericha ("Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak to v mnoha případech je.") a Jaroslava Seiferta (název sbírky Býti básníkem).

Vydané knihy[editovat | editovat zdroj]

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Kniha básňů převeršovná, již vlastnodušně protrpěl a v řeč svázal Eberhardt Hauptbahnhof, básník český, samizdat 1988
  • Nedokončený kalendář na tento rok a všechny roky příští, 1994
  • Surový stav, samizdat 1989; Český spisovatel, Praha 1995

Drama[editovat | editovat zdroj]

  • Hlavo žvejkavá, 1990

Eseje[editovat | editovat zdroj]

  • Le traité des courtes merveilles, Grasset, Paris, 1989; za esej obdržel francouzskou literární cenu Prix Médicis
  • Krkavčí múza, Odeon, Praha, 1992
  • O prašivém houfci. Literatura, homosexualita, AIDS, Torst, Praha, 2001
  • Duch v plné práci, Torst, Praha 2003

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Gay marriage bill likely to win approval, The Prague Post, 17. 3. 1999, online

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]