Milan Kundera

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Milan Kundera
Narození
Datum: 1. dubna 1929
Místo: Československo Brno, Československá republika
Citát
To se neodvrací spisovatel od své vlasti. To vlast staví spisovatele mimo zákon, nutí jej k pokoutnosti a tlačí k trýzni.
Příbuzenstvo
otec
bratranec

Milan Kundera (* 1. dubna 1929 v Brně[1]) je český spisovatel[2] od roku 1975 žijící a tvořící ve Francii[3]. Svá díla píše jak česky, tak francouzsky. V roce 1979 byl zbaven československého státního občanství a jeho dílo bylo v Československu až do Sametové revoluce zakázáno[3]. Je autorem básní, dramat, prózy a esejí a je také překladatel.

Obsah

[editovat] Život

Milan Kundera se narodil Brně. Jeho otec, Ludvík Kundera, byl významný klavírista a rektor JAMU. V mládí se učil hrát na klavír. Studoval na gymnáziu v Brně, kde roku 1948 maturoval. Ve stejném roce začal studovat na Filozofické fakultě UK literární vědu a estetiku, po dvou semestrech však přestoupil na FAMU, kde zprvu studoval filmovou režii a poté scenáristiku u M.V. Kratochvíla. Po skončení studia začal na FAMU vyučovat světovou literaturu, nejprve jako asistent, od roku 1958 jako odborný asistent a od roku 1964 již jako docent. V roce 1948 vstoupil do komunistické strany, po dvou letech byl však vyloučen. Roku 1956 mu bylo členství obnoveno, ale v roce 1970 byl opět vyloučen. Od roku 1975 žije v emigraci ve Francii, kde zprvu vyučoval na univerzitě v Rennes a později v Paříži. Po vydání knihy Kniha smíchu a zapomnění v roce 1978, mu bylo v roce 1979 české občanství odebráno. V roce 1981 získal občanství francouzské.[4]

[editovat] Ocenění

[editovat] Dílo

[editovat] Romány

[editovat] Eseje

  • O sporech dědických (1955)
  • Umění románu: Cesta Vladislava Vančury za velkou epikou (1960)
  • Český úděl (1968)
  • Radikalismus a exhibicionismus (1969)
  • Únos západu aneb Tragédie střední Evropy (1983)
  • L'art du Roman (Umění románu) (1986)
  • Les testaments trahis (Zrazené testamenty) (1992)
  • D'en bas tu humeras des roses (kniha ve francoužštině, ilustrovaná Ernestem Breleuerem) (1993)
  • Můj Janáček (1991-2004)
  • Zneuznávané dědictví Cervantesovo (2005)
  • Le Rideau (Opona) (2005)
  • Kastrující stín svatého Garty (český překlad části Les testaments trahis) (2006)
  • Nechovejte se tu jako doma, příteli (2006)
  • Une rencontre (Setkání) (2009)

[editovat] Divadelní hry

  • Majitelé klíčů (1962)
  • Ptákovina (1966)
  • Dvě uši, dvě svatby (1968)
  • Jakub a jeho pán: Pocta Denisu Diderotovi (1971)

[editovat] Povídky

  • Směšné lásky: tři melancholické anekdoty (1963) (Já truchlivý Bůh, Sestřičko mých sestřiček, Nikdo se nebude smát)
  • Druhý sešit směšných lásek (1965) (Zlaté jablko věčné touhy, Zvěstovatel, Falešný autostop)
  • Třetí sešit směšných lásek (1969) (Symposion, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým, Eduard a Bůh, Doktor Havel po dvaceti letech)

[editovat] Poezie

  • Člověk, zahrada širá (1953)
  • Poslední máj (1961) – oslava Julia Fučíka.
  • Monology (1965)

[editovat] Aféra kolem zatčení Miroslava Dvořáčka

logo Wikizdrojů
Projekt Wikizdroje obsahuje původní text související s tímto článkem:
Podrobnější informace v článku Zatčení Miroslava Dvořáčka

Časopis Respekt v čísle z 13. října 2008 přinesl článek Adama Hradilka z Ústavu pro studium totalitních režimů, uvádějící na základě Hradilkem objeveného policejního záznamu, že 14. března 1950 se Kundera dostavil na policii a udal, že si nějaký muž nechal v úschově kufr u jedné Kunderovy spolubydlící ze studentské koleje. Majitel kufru, západní agent Miroslav Dvořáček, byl poté zatčen a odsouzen k 22 letům vězení, z nichž si odseděl téměř 14 v těžkých podmínkách pracovních táborů.[7] Sám Kundera prohlásil obvinění za lež a prohlásil, že si nedokáže vysvětlit, jak se jeho jméno do záznamu dostalo.[8][9] Ústav ani manželé Dvořáčkovi však o pravosti materiálů nepochybují, Markéta Dvořáčková k tomu dodala: „Pokud jde o údaje týkající se mého manžela přímo, tedy situací, jichž se sám účastnil a které byly zaznamenány, nenašli jsme v dokumentech nic, co by neodpovídalo skutečnosti.“[10] Podle literárního historika Zdeňka Pešata Miroslava Dvořáčka udal Kunderův tehdejší přítel Miroslav Dlask (řekl o tom Pešatovi)[11], o pobytu Miroslava Dvořáčka se dozvěděl od své přítelkyně Ivy Militké, u které Dvořáček plánoval přenocovat. Iva Militká-Dlasková na to reagovala úvahou, že Dlask mohl požádat Kunderu.[12] Podle svědectví bývalého kriminalisty Aloise Paška[13] však Kundera mohl být uveden jenom namátkou jako zástupce studentů a oznámení na policii mohlo být motivováno hledáním pachatele trestných činů kriminální povahy, který se v té době na studentské koleji skrýval, takže Miroslav Dvořáček mohl být odhalen náhodně a bez zlého úmyslu z Kunderovy strany.

[editovat] Odkazy

[editovat] Reference

  1. http://www.spisovatele.cz/milan-kundera Milan Kundera na Spisovatelé.cz
  2. Ladislav Verecký, Magazín DNES: Milan Kundera: Spisovatel, který se skrývá
  3. a b Milan Kundera na serveru Literární doupě
  4. Lidové noviny: Životopis Milana Kundery
  5. Ceny města Brna za rok 2004. 14. ledna 2005
  6. http://aktualne.centrum.cz/kultura/umeni/clanek.phtml?id=639049
  7. HRADILEK, Adam, Petr Třešňák Udání Milana Kundery. Respekt, říjen 2008, roč. XIX, čís. 42, s. 38-46. ISSN 0862-6545.
  8. Historici ukázali záznamy dokazující Kunderovo udání. Lžou, říká spisovatel (Novinky.cz)
  9. zkrácený transkript telefonátu Kundery a ČTK
  10. novinky
  11. iDNES: Agenta Dvořáčka udal komunistům student Dlask, tvrdí historik, 15. října 2008 17:27
  12. Pešatova verze nevylučuje, že udal Kundera
  13. Svědectví kriminalisty: Kundera vůbec nemusel vypovídat na policii (Novinky.cz, 13. 11. 2008)

[editovat] Externí odkazy

logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Související články obsahuje
Portál Literatura