Milan Kundera
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Milan Kundera | |
|---|---|
| Narození | |
| Datum: | 1. dubna 1929 |
| Místo: | |
| Citát | |
| To se neodvrací spisovatel od své vlasti. To vlast staví spisovatele mimo zákon, nutí jej k pokoutnosti a tlačí k trýzni. | |
| Příbuzenstvo | |
|---|---|
| otec | |
| bratranec | |
Milan Kundera (* 1. dubna 1929 v Brně[1]) je český spisovatel[2] od roku 1975 žijící a tvořící ve Francii[3]. Svá díla píše jak česky, tak francouzsky. V roce 1979 byl zbaven československého státního občanství a jeho dílo bylo v Československu až do Sametové revoluce zakázáno[3]. Je autorem básní, dramat, prózy a esejí a je také překladatel.
Obsah |
[editovat] Život
Milan Kundera se narodil Brně. Jeho otec, Ludvík Kundera, byl významný klavírista a rektor JAMU. V mládí se učil hrát na klavír. Studoval na gymnáziu v Brně, kde roku 1948 maturoval. Ve stejném roce začal studovat na Filozofické fakultě UK literární vědu a estetiku, po dvou semestrech však přestoupil na FAMU, kde zprvu studoval filmovou režii a poté scenáristiku u M.V. Kratochvíla. Po skončení studia začal na FAMU vyučovat světovou literaturu, nejprve jako asistent, od roku 1958 jako odborný asistent a od roku 1964 již jako docent. V roce 1948 vstoupil do komunistické strany, po dvou letech byl však vyloučen. Roku 1956 mu bylo členství obnoveno, ale v roce 1970 byl opět vyloučen. Od roku 1975 žije v emigraci ve Francii, kde zprvu vyučoval na univerzitě v Rennes a později v Paříži. Po vydání knihy Kniha smíchu a zapomnění v roce 1978, mu bylo v roce 1979 české občanství odebráno. V roce 1981 získal občanství francouzské.[4]
[editovat] Ocenění
- 1963 - Státní cena Klementa Gottwalda za drama Majitelé klíčů.
- 1968 - Cena Svazu československých spisovatelů.
- 1973 - Prix Médicis - nejlepší zahraniční román za román Život je jinde.
- 1978 - Premio Mondello za román Valčík na rozloučenou.
- 1981 - American Common Wealth Award.
- 1985 - The Jerusalem Prize for the Freedom of the Individual in Society.
- 1987 - Rakouská státní cena za evropskou literaturu.
- 1987 - Cena Nelly Sachsové.
- 1987 - Cena kritiků Francouzské akademie za esej Umění románu.
- 1990 - Řád Čestné legie.
- 1991 - Cena britského deníku The Independent.
- 1992 - Cena Vilenice
- 1993 - novinářská cena Prix Aujourd'hui.
- 1994 - Cena Jaroslava Seiferta za román Nesmrtelnost.
- 1995 - Medaile Za zásluhy - I.stupeň.
- 1997 - Cena křepelek.
- 2000 - Herderova cena.
- 2004 - Cena města Brna v oblasti literární činnost.[5]
- 2001 - Velká cena Francouzské akademie za celoživotní dílo.
- 2007 - Státní cena za literaturu za román Nesnesitelná lehkost bytí s přihlédnutím k dosavadní prozaické a esejistické tvorbě.
- 2009 - Světová cena Nadace Simone a Cino del Duca za celoživotní dílo[6]
[editovat] Dílo
[editovat] Romány
- Žert (1965)
- Směšné lásky (1970) - na rozdíl od jednotlivých sešitů Směšných lásek obsahuje místo původních deseti příběhů povídek sedm
- Valčík na rozloučenou (1972)
- Život je jinde (1973)
- Kniha smíchu a zapomnění (1978)
- Nesnesitelná lehkost bytí (1984)
- Nesmrtelnost (1987-1988)
- La Lenteur (Pomalost) (1993)
- L'Identité (Totožnost) (1998)
- L'Ignorance (Nevědomost) (2000)
[editovat] Eseje
- O sporech dědických (1955)
- Umění románu: Cesta Vladislava Vančury za velkou epikou (1960)
- Český úděl (1968)
- Radikalismus a exhibicionismus (1969)
- Únos západu aneb Tragédie střední Evropy (1983)
- L'art du Roman (Umění románu) (1986)
- Les testaments trahis (Zrazené testamenty) (1992)
- D'en bas tu humeras des roses (kniha ve francoužštině, ilustrovaná Ernestem Breleuerem) (1993)
- Můj Janáček (1991-2004)
- Zneuznávané dědictví Cervantesovo (2005)
- Le Rideau (Opona) (2005)
- Kastrující stín svatého Garty (český překlad části Les testaments trahis) (2006)
- Nechovejte se tu jako doma, příteli (2006)
- Une rencontre (Setkání) (2009)
[editovat] Divadelní hry
- Majitelé klíčů (1962)
- Ptákovina (1966)
- Dvě uši, dvě svatby (1968)
- Jakub a jeho pán: Pocta Denisu Diderotovi (1971)
[editovat] Povídky
- Směšné lásky: tři melancholické anekdoty (1963) (Já truchlivý Bůh, Sestřičko mých sestřiček, Nikdo se nebude smát)
- Druhý sešit směšných lásek (1965) (Zlaté jablko věčné touhy, Zvěstovatel, Falešný autostop)
- Třetí sešit směšných lásek (1969) (Symposion, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým, Eduard a Bůh, Doktor Havel po dvaceti letech)
[editovat] Poezie
- Člověk, zahrada širá (1953)
- Poslední máj (1961) – oslava Julia Fučíka.
- Monology (1965)
[editovat] Aféra kolem zatčení Miroslava Dvořáčka
- Podrobnější informace v článku Zatčení Miroslava Dvořáčka
Časopis Respekt v čísle z 13. října 2008 přinesl článek Adama Hradilka z Ústavu pro studium totalitních režimů, uvádějící na základě Hradilkem objeveného policejního záznamu, že 14. března 1950 se Kundera dostavil na policii a udal, že si nějaký muž nechal v úschově kufr u jedné Kunderovy spolubydlící ze studentské koleje. Majitel kufru, západní agent Miroslav Dvořáček, byl poté zatčen a odsouzen k 22 letům vězení, z nichž si odseděl téměř 14 v těžkých podmínkách pracovních táborů.[7] Sám Kundera prohlásil obvinění za lež a prohlásil, že si nedokáže vysvětlit, jak se jeho jméno do záznamu dostalo.[8][9] Ústav ani manželé Dvořáčkovi však o pravosti materiálů nepochybují, Markéta Dvořáčková k tomu dodala: „Pokud jde o údaje týkající se mého manžela přímo, tedy situací, jichž se sám účastnil a které byly zaznamenány, nenašli jsme v dokumentech nic, co by neodpovídalo skutečnosti.“[10] Podle literárního historika Zdeňka Pešata Miroslava Dvořáčka udal Kunderův tehdejší přítel Miroslav Dlask (řekl o tom Pešatovi)[11], o pobytu Miroslava Dvořáčka se dozvěděl od své přítelkyně Ivy Militké, u které Dvořáček plánoval přenocovat. Iva Militká-Dlasková na to reagovala úvahou, že Dlask mohl požádat Kunderu.[12] Podle svědectví bývalého kriminalisty Aloise Paška[13] však Kundera mohl být uveden jenom namátkou jako zástupce studentů a oznámení na policii mohlo být motivováno hledáním pachatele trestných činů kriminální povahy, který se v té době na studentské koleji skrýval, takže Miroslav Dvořáček mohl být odhalen náhodně a bez zlého úmyslu z Kunderovy strany.
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ http://www.spisovatele.cz/milan-kundera Milan Kundera na Spisovatelé.cz
- ↑ Ladislav Verecký, Magazín DNES: Milan Kundera: Spisovatel, který se skrývá
- ↑ a b Milan Kundera na serveru Literární doupě
- ↑ Lidové noviny: Životopis Milana Kundery
- ↑ Ceny města Brna za rok 2004. 14. ledna 2005
- ↑ http://aktualne.centrum.cz/kultura/umeni/clanek.phtml?id=639049
- ↑ HRADILEK, Adam, Petr Třešňák Udání Milana Kundery. Respekt, říjen 2008, roč. XIX, čís. 42, s. 38-46. ISSN 0862-6545.
- ↑ Historici ukázali záznamy dokazující Kunderovo udání. Lžou, říká spisovatel (Novinky.cz)
- ↑ zkrácený transkript telefonátu Kundery a ČTK
- ↑ novinky
- ↑ iDNES: Agenta Dvořáčka udal komunistům student Dlask, tvrdí historik, 15. října 2008 17:27
- ↑ Pešatova verze nevylučuje, že udal Kundera
- ↑ Svědectví kriminalisty: Kundera vůbec nemusel vypovídat na policii (Novinky.cz, 13. 11. 2008)
[editovat] Externí odkazy
| Související články obsahuje Portál Literatura |
- Milan Kundera v encyklopedii KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století (Libri 1998, ISBN 80-85983-65-6)
- Kunderův projev na IV. sjezdu československých spisovatelů roku 1967
- Britské listy 2002-4: Články o Kunderovi, recenze anglických překladů nových knih atp.
- Kritická recenze s ukázkami dvou v exilu vydaných knih od Ladislava Jehličky
- Parodické shrnutí struktury Kunderových bestsellerů a kritika z časopisu Svědectví z konce 80. let od Jana Křesadla
- Recenze Nesnesitelné lehkosti bytí s upozorněním na odchylky brněnského vydání od dřívějších
- Lze pirátský překlad Kunderovy Totožnosti chápat jako chvalitebný počin? – rubrika Spor Literárních novin (30/2006)
- Václav Bělohradský: Kunderův sen o absolutním autorství (Salon č. 488, Právo 12. října 2006) – polemika s Kunderovou estetickou koncepcí
- Milan Jungmann: Kunderovi obránci v ofsajdu (Literární noviny 48/2006) – shrnutí polemik o Nesnesitelné lehkosti bytí po jejím českém vydání
- Udavačem proti své vůli – stručné vysvětlení informační hodnoty policejního záznamu.
- Stretnutie s Milanom Kunderom/ Dossier recenze na knihu Une rencontre (Setkání) v českém tisku, duben 2009
- Aféra Kundera/ Dossier texty Martina M. Šimečky, Ivana Klímy, Václava Havla, Anje Seeliger, Lenky Procházkové, Petra Třešňáka, Terezy Brdečkové, Gyorgya Dalose, analýza Adama Drdy, esej Rudolfa Chmele, listopad a prosinec 2008
- Jedenásti za Milana Kunderu prohlášení jedenácti světových spisovatelu na obranu Milana Kundery, listopad 2008

