Zdeněk Neubauer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zdeněk Neubauer
Pro nápovědu klikněte
Zdeněk Neubauer
Narození 30. května 1942
Brno
Povolání filosof, biolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prof. RNDr. PhDr. Zdeněk Neubauer, CSc. (* 30. května 1942 v Brně) je český filosof a biolog.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Studoval biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a filosofii na Filozofické fakultě téže univerzity, koncem 60. let strávil tři roky na studijním pobytu v italské Neapoli. V roce 1970 získal titul doktor přírodních věd (RNDr.) a rok později titul doktor filozofie (PhDr.).

V sedmdesátých letech pracoval v laboratořích Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, později jako programátor. Významně se podílel na neoficiálních a polooficiálních seminářích, přednáškách, sbornících věnovaných filosofii, vědě, technice, přírodě.

Od roku 1990 přednáší na Katedře filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty UK, v letech 1990–1996 byl vedoucím katedry. V roce 1991 se stal docentem obecné biologie, v roce 1992 pak profesorem; obě řízení absolvoval na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Švagrem Zdeňka Neubauera byl český filosof, disident a politik Václav Benda, jeho otcem Zdeněk Neubauer, představitel brněnské normativní právní školy.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ve svém díle se zabývá zejména epistemologií, vztahy mezi vědou a filosofií, hermetismem, křesťanskou filosofií, ale „odbíhá“ též k literatuře či jazykovědě. Jeho originální myšlení ovlivnilo mnoho přímých i nepřímých žáků a spolužáků, filosofů, vědců či umělců. Z jeho vědecké dráhy je ceněn objev tzv. „genového přepínače“, resp. objev estetiky bakteriálních kolonií. Podílí se na Čtvrtcích v pražské Viničné ulici či na Ekologických dnech Olomouc.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 2001 se stal laureátem Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97[1]

Bibliografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Nový areopág (1992)
  • Přímluvce postmoderny (1994)
  • Faustova tajemná milenka (1990)
  • O cestách tam a zase zpátky (1990)
  • Deus et natura (1999)
  • O přírodě a přirozenosti věcí (1998)
  • Golem a jiná vyprávění o podivuhodných setkáních (1998)
  • Biomoc (2002)
  • O sněhurce aneb cesta za smyslem bytí a poznání (2004)
  • Skrytá pravda země - (spolu s Tomášem Škrdlantem) (2004)
  • Slabikář hermetické symboliky a čítanka tarotu - (spolu s Jakubem Hlaváčkem) (2003)
  • O svatém Františku aneb zrození ducha novověku (2006)
  • O počátku, cestě a znamení časů (2007)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nositelé Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 na www.vize.cz

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]