Sergej Machonin

V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PhDr. Sergej Machonin
Narození29. prosince 1918
Moskva
Ruská sovětská federativní socialistická republika
Úmrtí24. listopadu 1995 (ve věku 76 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánípřekladatel, teatrolog, divadelní kritik, kritik, redaktor, spisovatel, publicista a literární kritik
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Tématapřeklad, editace, divadelní kritika, literární kritika, literární teorie, publicistika, překlady z němčiny, překlady z francouzštiny, překlady z ruštiny, překlady z bulharštiny a překladatelská činnost
OceněníCena Toma Stopparda (1996)
DětiLenka Machoninová
Tereza Horváthová
PříbuzníPavel Machonin a Vladimír Machonin (sourozenci)
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Obrázek Tomuto článku chybí obrázky. Víte-li o nějakých svobodně šiřitelných, neváhejte je načíst a přidat do článku. Pro rychlejší přidání obrázku můžete přidat žádost i sem.
WikiProjekt Fotografování

Příbuzenstvo
bratr Vladimír Machonin
bratr Pavel Machonin
manželka Drahoslava Janderová
dcera Lenka Machoninová
dcera Tereza Horváthová
dcera Olga Machoninová
syn Jan Machonin
dcera Líza Faktorová
švagrová Věra Machoninová

Sergej Machonin (29. prosince 1918, Moskva – 24. listopadu 1995, Praha) byl divadelní a literární kritik, divadelní teoretik, dramaturg, scenárista, kulturní redaktor a publicista, překladatel z ruštiny, slovenštiny, srbochorvatštiny, bulharštiny, němčiny a francouzštiny, bratr architekta Vladimíra Machonina a sociologa Pavla Machonina, otec herečky Lenky Machoninové, manžel překladatelky Drahoslavy Janderové.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Po studiích na gymnáziu a reálce (maturita 1938) studoval češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1939 až 1942 byl nacisty vězněn v koncentračním táboře v Sachsenhausenu. Po zbytek 2. světové války pracoval jako úředník a redaktor. Po 2. světové válce pokračoval ve studiu na Filozofické fakultě UK, kdy studoval srovnávací literaturu. Studia zakončil doktorátem filosofie v roce 1951. Zároveň s tím pracoval jako redaktor nakladatelství Mladá fronta, později pracoval na Ministerstvu informací a dále také jako dramaturg Československého státního filmu a Realistického divadla. Od roku 1954 až do roku 1969 byl redaktorem Literárních novin. V letech 1970 až 1973 v důsledku normalizace pracoval jako noční hlídač, v roce 1973 odešel do důchodu, publicistické, překladatelské a literární činnosti se věnoval pouze v samizdatu nebo pod cizími jmény. Na přelomu let 1976/1977 jako jeden z prvních podepsal Chartu 77. V roce 1990 se vrátil zpět do Literárních novin.

Zemřel roku 1995 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

In memoriam byl v roce 1996 (za tvorbu předchozího roku) ohodnocen Cenou Toma Stopparda a Cenou Josefa Jungmanna.[1]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • 1945 Domluvíte se rusky? – učebnice ruštiny
  • 1982 Čím jsem žil – memoáry malíře Jana Baucha
  • 1995 Příběh se závorkami – kniha vzpomínek a úvah
  • 2005 Šance divadla – výbor studií a článků (editorsky připravily B. Topolová a T. Pokorná)


Překlady (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Aleksandr Solženicyn: Jeden den Ivana Děnisoviče (1963)
  • Michail Afanas'jevič Bulgakov: Útěk (1963)
  • Bratři Karamazovi (1967) - dramatizace románu Fjodora Michajloviče Dostojevského
  • Henri Charrière: Motýlek (1971)
  • Michel Tournier: Král duchů (1988)
  • Agota Kristofová: Velký sešit (1995, s Janem Machoninem)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ http://www.ucl.cas.cz/ceny/?o=45

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Laureáti Ceny Toma Stopparda
Eva Kantůrková / Zdeněk Urbánek (1987) • Ivan Martin Jirous / Milan Jungmann (1985) • Bohumila Grögerová / Josef Hiršal (1986) • Milan Uhde (1987) • Jáchym Topol (1988) • Zbyněk Hejda (1989) • Jiří Kratochvil (1991) • Jan Lopatka (1993) • Jiří Olič (1994) • Jiří Kovtun (1995) • Sergej Machonin (1996) • Jolana Poláková (1997) • Jiří Pechar (1998) • Jana Červenková (1999) • Karel Kosík (2000) • Pavel Kosatík (2001) • Jiří Opelík (2002) • Martin Hilský (2003) • Václav Jamek (2004) • Václav Cílek (2005) • Stanislav Komárek (2006) • Přemysl Rut (2007) • Zdeněk Neubauer (2008) • Lubomír Martínek (2009) • Petr Rezek (2010) • Martin C. Putna (2011) • Jan Vladislav (2012) • Patrik Ouředník (2013) • A. J. Liehm (2014) • Petr Holman (2015) • Sylvie Richterová (2016) • Josefína Formanová (2021)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sergej_Machonin&oldid=23688269“