Viola (opera)
Viola je název zamýšlené a zčásti zkomponované opery Bedřicha Smetany. Libreto pro skladatele zpracovala Eliška Krásnohorská podle známé komedie Večer tříkrálový od Williama Shakespeara. Jde tedy o jediné Smetanovo scénické dílo, které čerpalo inspiraci z klasického fondu světové literatury a jehož děj není lokalizován do českého prostředí. Smetanův dramaturgický posun k velkým světovým námětům, byť jen zamýšlený či pouze z malé části realizovaný, je pozoruhodný a naznačuje otevřenost skladatelova myšlení i jeho další možný vývoj v budoucnosti, které se již nedožil. Smetana začal s kompozicí Violy již v roce 1874, práci však odložil a vrátil se k ní až v závěru života, kdy rozepsal svou rovněž nedokončenou orchestrální fresku Pražský karneval. Fragment opery Viola tvoří 365 taktů, tj. přibližně 14 minut hudby.
Osoby a první obsazení[editovat | editovat zdroj]
| osoba | hlasový obor | scénická premiéra (11. 5. 1924) | inscenace ND 28. 5. 1944 |
|---|---|---|---|
| Viola | mezzosoprán | Marie Veselá | Marie Podvalová |
| Sebastian | mezzosoprán | Marie Šlechtová | Marta Krásová |
| Antonio | bas | Jan Konstantin | Zdeněk Otava |
| Marco | bas | Jiří Huml | Eduard Haken |
| Orsino | tenor | Miloslav Jeník | Jaroslav Gleich |
| Rybář | baryton | Luděk Mandaus | Stanislav Muž |
| Dirigent: | Otakar Ostrčil | Zdeněk Chalabala | |
| Režie: | Ferdinand Pujman | Ferdinand Pujman | |
| Výprava: | František Kysela | Jan Zrzavý | |
Děj opery[editovat | editovat zdroj]
(Skalnatá krajina na ilyrském pobřeží) Zuří bouře a vesničané s hrůzou sledují, jak u břehu troskotá koráb (sbor Strašlivo! Strašlivo!). Rybář Marco svolává muže do člunů, aby vyjeli na pomoc tonoucím.
Na pustý břeh byl vyvržen mladík Sebastian a jeho vychovatel Antonio. Antonio byl kdysi vypovězen z Illýrie pro nepřátelství jeho otce s panujícím knížetem. Sebastian mu nabízí, že u knížete bude Antoniovým jménem prosit za usmíření. Antonio ho nabádá poprosit knížete, aby poslal své biřice prohledat mořský břeh, zda se někde nezachránila Sebastianova sestra-blíženec Viola. Sebastian zoufale vzpomíná, jak ji viděl tonout ve vlnách (arioso O vzdal se, neklam, ty naděje svůdná!). Oba odcházejí.
Rybáři se vracejí. Marcův člun zachránil jediného člověka – omdlelou Violu. Ta přichází k sobě a ihned jí před očima tane obraz, jak její bratr mizí v rozbouřeném moři (arioso O moře ty zrádné!). Marco se Viole nabízí, že se o ni postará, a radí jí, aby v pátrání po bratrovi požádala o pomoc zdejšího vládce, vévodu Orsina. Marco z korábu zachránil skříň se Sebastianovým šatstvem a Viola se rozhodne obléci se do něj a u vévody se vydávat za mládence.
K Marcově chalupě přichází vévoda Orsino, který trpí nešťastnou láskou k hraběnce Olivii (árie V samotách přec nejsem sám). Marco mu otvírá a vítá jej.
Inscenační historie opery[editovat | editovat zdroj]
Inscenace Smetanovy nedokončené opery jsou přirozeně řídké a mají příležitostný ráz, zpravidla k uctění skladatelovy památky při některém výročí. Po první inscenaci z roku 1924 byla znovu uvedena v Národním divadle 28. května 1944 za účasti jeho nejlepších sil. Znovu ji připomněly Státní divadlo Ostrava roku 1956, Státní divadlo Brno roku 1964 a dosud naposledy Státní divadlo Ostrava roku 1984.
Nahrávky[editovat | editovat zdroj]
- 1949 (rozhlasová nahrávka, rekonstruována 2001, vydal Radioservis, a.s., roku 2015 na CD „Česká romantická opera“ (CR0782-2)) Zpívají: (Viola) Ludmila Červinková, (Sebastian) Věra Krilová, (Antonio) Theodor Šrubař, (Marko) Karel Kalaš, (Orsino) Jaroslav Gleich, (rybář) Jan Soumar. Pěvecký sbor a symfonický orchestr pražského rozhlasu řídí Karel Ančerl [1]
- 1978 (rozhlasová nahrávka, dosud nevydána) Sbor opery a orchestr Divadla Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem řídí Petr Vronský [2]
- 1981-82 (Supraphon. LP (1983) 1116 3581-83, CD vydáno 1994, SU 11 2177-2 612 - spolu s Tajemstvím) Zpívají: (Viola) Marie Veselá, (Sebastian) Drahomíra Drobková, (Antonio) Dalibor Jedlička, (Marko) Jaroslav Horáček, (Orsino) Miroslav Švejda, (rybář) Karel Hanuš. Sbor a orchestr Národního divadla v Praze řídí Zdeněk Košler
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Archivní a programové fondy Českého rozhlasu [online]. Český rozhlas [cit. 2011-01-30]. Dostupné online.
- ↑ Archivní a programové fondy Českého rozhlasu [online]. Český rozhlas [cit. 2011-01-30]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- NEJEDLÝ, Zdeněk. Zpěvohry Smetanovy. Praha: [s.n.], 1908.
- PRAŽÁK, Přemysl. Smetanovy zpěvohry IV : Čertova stěna, Viola. Praha: Za svobodu s. s r.o., 1948. 428 s.
- ŠÍP, Ladislav. Česká opera a její tvůrci. Praha: Supraphon, n. p., 1983. 400 s. Kapitola Bedřich Smetana, s. 67–69.
- JIRÁNEK, Jaroslav. Smetanova operní tvorba II. Od Dvou vdov k Viole. Praha: Editio Supraphon, 1989. 528 s.
- TYRRELL, John. Czech Opera. Cambridge: Cambridge University Press, 2005. 352 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-34713-6. (anglicky)
- OTTLOVÁ, Marta. Smetana Bedřich. In: LUDVOVÁ, Jitka. Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století. Praha: Divadelní ústav, 2006. Dostupné online. ISBN 80-7008-188-0, ISBN 80-200-1346-6. S. 488–502.
- HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 687.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Viola v databázi Archivu Národního divadla
- Viola v knihovně public domain hudebnin IMSLP (Petrucci Music Library) (klavírní výtah)