Čertova stěna (opera)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Opery Bedřicha Smetany
Smetana.jpg

Braniboři v Čechách (1863)
Prodaná nevěsta (1866)
Dalibor (1868)
Libuše (1872)
Dvě vdovy (1874)
Hubička (1876)
Tajemství (1878)
Čertova stěna (1882)
Viola (1884)

Čertova stěna je komicko-romantická opera o 3 jednáních. Jejím autorem je Bedřich Smetana, který tímto dílem uzavřel svou hudebně dramatickou tvorbu. Libreto napsala podobně jako v případě Smetanových oper Hubička a Tajemství spisovatelka a překladatelka Eliška Krásnohorská. Poprvé byla Čertova stěna uvedena 29. října 1882 v Prozatímním divadle. Premiéra však vinou lehkomyslného scénického nastudování nebyla úspěšná.

Osoby a první obsazení[editovat | editovat zdroj]

osoba hlasový obor premiéra (29.10.1882)
Vok Vítkovic, pán z Růže, nejvyšší maršálek království českého baryton Josef Lev
Záviš, jeho synovec alt Betty Fibichová
Jarek, rytíř ve službě Vokově tenor Antonín Vávra
Hedvika, hraběnka ze Šauenburka soprán Irma Reichová
Michálek, hradní na Rožmberce tenor Adolf Krössing
Katuška, jeho dcera soprán Marie Sittová
Beneš, poustevník bas František Hynek
Rarach bas J. K. Chlumecký
Poslové krále Přemysla Otakara II., rytíři, ženská družina hraběnčina, lid hradní a selský, pekelné příšery
Dirigent: Adolf Čech, režisér: František Hynek

Stručný obsah opery[editovat | editovat zdroj]

Děj opery se odehrává v jižních Čechách v polovině 13. století, v 1. a 2. jednání na hradě Rožmberk, ve 3. jednání na břehu Vltavy poblíž Vyššího Brodu. Pan Vok Vítkovic z Rožmberka žije sám, uzavřený do sebe. Jeho blízcí mu chtějí najít ženu a rytíř Jarek dokonce složí slib, že si sám nevezme svou Katušku, dokud se jeho pán nezasnoubí. Pan Vok však slíbil, že se neožení a odkáže svůj majetek novému klášteru, v jehož čele má stát poustevník Beneš. V takové neřešitelné situaci vstoupí do hry Rarach – ďábel, který v přestrojení za poustevníka svádí lidi k tomu, aby porušili slib a zachovali se nečestně. Jarka se snaží zlákat zpět ke Katušce, té ale nabízí bohatého ženicha, jejímu otci Michálkovi zase našeptá, aby Katušku provdal za pana Voka. Vokovi je mezitím svěřena do ochrany hraběnka Hedvika, dcera jeho dávné lásky. Pan Vok se do Hedviky zamiluje, ale Rarach mu včas připomene jeho slib daný Benešovi. Vok se tedy rozhodne vstoupit do kláštera. Hedvika chce na poslední chvíli vyznat Vokovi lásku a tím ho odvrátit od jeho rozhodnutí. Rarach tomu brání a když je mu znemožněn vstup do kláštera, vystaví na Vltavě hráz, aby voda zatopila klášter i s lidmi. Poustevník Beneš však jménem Kristova kříže rozboří čertovu stěnu a vše končí zasnoubením Hedviky s panem Vokem a Katušky s Jarkem.

Inscenační historie[editovat | editovat zdroj]

V českých zemích[editovat | editovat zdroj]

Po prvních pěti málo navštívených představeních byla Čertova stěna znovu uvedena až roku 1890, dlouho po Smetanově smrti. I tak byla hrána jen příležitostně a teprve nastudování Karla Kovařovice z roku 1904 ji zařadilo na standardní repertoár pražského Národního divadla.[1] Hrála se i dne 28. června 1914, kdy bylo její představení předčasně ukončeno, protože dorazila zpráva o atentátu na arcivévodu Františka Ferdinanda.[2] Značná část odborné veřejnosti ji však považovala za úpadkové dílo, umělecký krok zpět oproti Hubičce a Tajemství.[3] Mezi ojedinělé přesvědčené zastánce opery patřila Charlotta Garrigue-Masaryková.[4] Objevovaly se návrhy na její úpravy, zejména libreta, ale i hudby. Roku 1909 navrhnul na stránkách Hudební revue řadu změn skladatel (a Smetanův obdivovatel) Otakar Zich.[5] Ty nebyly nikdy realizovány, na rozdíl od rozsáhlých změn textu i hudebních retuší, které pro novou inscenaci v Národním divadle roku 1942 zavedli divadelní kritik Miroslav Rutte a dirigent Václav Talich.[6] Poválečné inscenace se však vrátily k původní podobě.

Teprve se značným zpožděním pronikala Čertova stěna na další českojazyčné operní scény: roku 1900 se hrála poprvé v Národním divadle v Brně, roku 1908 v Městském divadle v Plzni, v Moravské Ostravě se hrála poprvé roku 1923, v Olomouci a v Bratislavě roku 1924. Celkový počet inscenací nebyl velký, hojněji se hrála pouze v Plzni.[7]

V letech 1945–2000 byla inscenována ve všech českých operních divadlech: v pražském Národním divadle (1946, 1948, 1954, 1963, 1974, 1983), v Brně (1954, 1963, 1979), v Plzni (1948, 1950, 1967, 1997), v Ostravě (1948, 1956, 1965, 1981, 1996), v Olomouci (1964, 1986), v Opavě (1949, 1960, 1974), v Liberci (1953, 1976), v Ústí nad Labem (1954, 1964) a konečně i v Českých Budějovicích (1974, 1996). V 21. století ji uvedlo nejprve Národní divadlo (2001) v režii významného anglického operního režiséra Davida Pountneyho a hudebním nastudování Jiřího Bělohlávka. V roce 2005 ji pak nastudovalo Moravské divadlo v Olomouci. Obě inscenace měly derniéru roku 2006.[8] Dosud poslední inscenaci uvedlo Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě, měla premiéru 12. června 2014.[9]

Celkově je Čertova stěna druhou nejméně hranou Smetanovou operou (po Braniborech v Čechách). P. Pražák napočítal 291 představení do konce sezóny 1947/48[10]; databáze Divadelního ústavu eviduje 31 profesionálních inscenací po roce 1945.[8] Výmluvným faktem je, že všechna česká divadla ji uvedla ze Smetanových oper až jako poslední.[7][8] Přesto však počtem inscenací i představení v České republice tato opera značně předčí například méně hrané opery Dvořákovy nebo Janáčkovy.[8]

Mimo české země[editovat | editovat zdroj]

Poměrně malý zájem o Čertovu stěnu na českých jevištích se odráží i v malém zájmu ciziny, a to i pro přetrvávající pověst úpadkového díla. Slovenské národní divadlo v Bratislavě uvedlo tři inscenace: ve smetanovském jubilejním roce roku 1924, roku 1932 a naposledy pak v roce 1949 (ke 125. výročí Smetanova narození).[11] Poprvé mimo Československo se Čertova stěna hrála ve Vídni roku 1924 v podání olomouckého souboru, který zde na zájezdu v Metropoltheater provedl všechny Smetanovy opery.[12][13] Ve Spojeném království Čertovu stěnu poprvé uvedla londýnská University College Opera, a to v únoru 1987.[14][15]

Interpreti[editovat | editovat zdroj]

Pěvce přitahovala především hlavní role Voka Vítkovice; v české operní literatuře je jednou z nejlepších příležitostí pro ušlechtilý baryton. Postava byla psána pro legendárního barytonistu Prozatímního divadla Josef Lva. Ideálního představitele však získala až v Emilu Burianovi. Významnými Voky pak byli Jan Konstantin, Stanislav Muž, Václav Bednář, Teodor Šrubař, Přemysl Kočí, Jindřich Jindrák, nejnověji pak Ivan Kusnjer a Roman Janál. Postavu Záviše ztělesnily například Gabriela Horvátová, Marta Krásová, Štěpánka Štěpánová, Ludmila Hanzalíková nebo Libuše Márová. Z významných představitelek Hedviky lze jmenovat Marii Podvalovou nebo Evu Urbanovou (pro kterou byla Hedvika druhou rolí zpívanou v Národním divadle, po Miladě z Dalibora). Řada českých basistů zpívala vděčnou úlohu Raracha, od Viléma Heše přes Václava Klimenta, Karla Kalaše, Eduarda Hakena, Richarda Nováka a Dalibora Jedličku po Miloslava Podskalského. Roli hradního Michálka napsal Smetana pro Adolfa Krössinga, který zpíval od premiéry až do roku 1915. Ke konci své kariéry ji zpíval významný poválečný tenorista Beno Blachut.[16][8]

Nahrávky[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PRAŽÁK, Přemysl. Smetanovy zpěvohry IV : Čertova stěna, Viola. Praha : Za svobodu s. s r.o., 1948. 428 s. S. 119-121, 124-125.  
  2. Pražák, s. 125.
  3. Pražák, s. 126-130, 133-135, 136-140.
  4. Pražák, s. 121-124.
  5. Pražák, s. 141-145.
  6. Pražák, s. 147-168.
  7. a b Pražák, s. 325-329.
  8. a b c d e Čertova stěna [online]. Praha: Divadelní ústav, 2001, [cit. 2012-07-05]. Dostupné online.  
  9. ČERTOVA STĚNA [online]. Ostrava: Národní divadlo moravskoslezské, 2013, [cit. 2014-11-05]. Dostupné online.  
  10. Pražák, s. 330.
  11. Podle seznamu inscenací na THEISA - zoznam inscenácií [online]. Bratislava: Divadelný ústav Bratislava, 2010-12-20, [cit. 2011-04-06]. Dostupné online. (slovensky) .
  12. BUREŠOVÁ, Alena. Zájezdová činnost olomoucké hudební scény v meziválečných letech v Čechách a na Moravě. In Ingrid Silná. Hudba v Olomouci a na střední Moravě III.. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. ISBN 978-80-244-2362-3. S. 108. (česky)
  13. SEEGER, Horst. Opernlexikon. 4. vyd. Berlin : Henschelverlag Kunst und Gesellschaft, 1989. S. 633. (německy) 
  14. FIFIELD, Christopher. Smetana and The Devil's Wall. The Musical Times. únor 1987, roč. 128(1728), s. 78-80. (anglicky) 
  15. DEAN, Winton. Music in London: Opera - The Devil's Wall. The Musical Times. suben 1987, roč. 128(1730), s. 217-221. (anglicky) 
  16. Pražák, s. 172-177.
  17. Archivní a programové fondy Českého rozhlasu [online]. Český rozhlas, [cit. 2011-01-30]. Dostupné online.  
  18. Archivní a programové fondy Českého rozhlasu [online]. Český rozhlas, [cit. 2011-01-30]. Dostupné online.  
  19. Archivní a programové fondy Českého rozhlasu [online]. Český rozhlas, [cit. 2011-01-30]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SMETANA, Bedřich. Studijní vydání děl Bedřicha Smetany XII. Čertova stěna (kritická edice). Praha : Muzeum Bedřicha Smetany – Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1959.  
  • NEJEDLÝ, Zdeněk. Zpěvohry Smetanovy. Praha : [s.n.], 1908.  
  • PRAŽÁK, Přemysl. Smetanovy zpěvohry IV : Čertova stěna, Viola. Praha : Za svobodu s. s r.o., 1948. 428 s.  
  • OČADLÍK, Mirko. Čertova stěna: výklad opery. Praha, Brno : [s.n.], 1938.  
  • SMACZNY, Jan. Smetana's Romantic Comedy. Opera. 1987, roč. 38, s. 134-139. (anglicky) 
  • JIRÁNEK, Jaroslav. Smetanova operní tvorba II. Od Dvou vdov k Viole. Praha : Editio Supraphon, 1989.  
  • TYRRELL, John. Czech Opera. Cambridge : Cambridge University Press, 2005. 352 s. ISBN 978-0-521-34713-6. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]