Slobodan Milošević
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 |
Neutralita tohoto článku je zpochybněna. Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi.
|
Slobodan Milošević, cyrilicí Слободан Милошевић, (20. srpna 1941 Požarevac – 11. března 2006 Haag) byl prezidentem Srbska v letech 1991–1997 a hlavou zbytkové Jugoslávie v letech 1997–2000. Na podzim 2000 jej mohutné demonstrace donutily přiznat porážku v dalších prezidentských volbách. Je považován za hlavního představitele Srbů během konfliktu v bývalé Jugoslávii.
Obsah |
[editovat] Vzestup
Slobodan Miloševič je Srb černohorského původu narozen v Požarevci. Otec se mu jmenoval Svetozar (1907-1962) a matka Stanislava. Jeho otec Svetozar dokončil Teologickou fakultu a byl knězem. Ve druhé světové válce však otec opustil rodinu ,o kterou se pak starala jeho matka. Otec mu byl zabit roku 1962 pistolí a matka se v roce 1974 oběsila.
V roce 1959 byl Slobodan Miloševič, jako student gymnázia přijat do Svazu komunistů Jugoslávie. Roku 1965 se oženil s kamarádkou z dětství a jeho dlouholetou přítelkyni Mirjanom Markovič, která ho do posledních dnu následovala, dokonce i v politice. Dokončil právní fakultu v Bělehradě. Už tehdy byl velice schopný řečník, byl vítěz každoročního soutěžení v řečnění. Svou kariéru začal v „Tehnogasu“, kde pracoval i Ivan Stambolič. Poté pokračoval jako bankéř. Pracoval v Beobance, dokonce vyšplhal na pozici generálního ředitele. V New Yorku pak dva roky setrvával jako oficiální představil banky.
V roce 1983 Miloševič opustil ředitelské pozice a začal se věnovat politice. Už v té době se dotýkala ekonomická krize všech společenských tříd v Jugoslávii. Především to byly dluhy, ještě vytvořené za doby Tita, které po nových ekonomických opatřeních v USA vzrostly tak, že jejich úroky byly několikanásobně vyšší (dosahovaly až 30 procent).
Miloševič se nejdříve stal předsedou SKJ části Nový Bělehrad. Následně se stal hlavním představitelem Socialistického svazu Srbska. Roku 1984 Slobodan Miloševič přichází na pozici předsedy městského svazu komunistů Bělehradu. Byl známý svými represivními a restriktivními metodami, mezi ostatními podle kampaně pro zastavení tisknutí děl Slobodana Jovanoviče. V únoru 1986 je zvolen jako předseda CK SK Srbska, i přes odpory, které vyvolával Ivan Stambolič.
9. prosince roku 1990 byl zvolen prezidentem Srbska a v prosinci roku 1992 potvrzen v úřadu.
[editovat] Miloševićova úloha v občanské válce v Jugoslávii
V červnu roku 1991 Slovinsko a Chorvatsko opustili federaci Jugoslávie a totéž brzy poté udělali i funkcionáři Makedonie (září 1991) a Bosny a Hercegoviny (březen 1992) Srbská část v Chorvatsku (580 000) a Bosny (1.6 milionů) chtěla zůstat v Jugoslávii. Miloševič tvrdil, že nezpochybňuje možnost každého národa oddělit se od Jugoslávie, avšak nesmí se zpochybňovat žádnému národu to, že chce v Jugoslávii zůstat.
Srbové v Chorvatsku začali organizovat vlastní autonomii někdy v polovině roku 1990 a v tom je podporovala i Jugoslávie. Chorvatsko se však silně postavilo proti zakládání nového státu uprostřed již existujícího státu. Kolem roku 1991 a začátkem roku 1992 společně s vojskem JNA (Jugoslávská národní armáda) válčili proti chorvatské vládě. První vůdce Srbů v Chorvatsku Milan Babič tvrdil, že Miloševič je vinen za válku a další vůdce Goran Hadzič říkal, že je „prodloužená ruka Slobodana Miloševiče“
[editovat] Bombardování Jugoslávie
Jeho omezování autonomie Kosova a další zásahy proti tamnímu obyvatelstvua následný podpis Daytonské dohody v roce 1995, která uznala Srbsko v jeho dosavadních hranicích, tedy včetně Kosova, iniciovaly vznik Kosovské osvobozenecké armády (UCK), která zahájila v roce 1996 teroristické útoky. Roku 1997 vypukla v Kosovu občanská válka mezi UCK a jugoslávským státem. Bělehrad nejprve váhal s rozsáhlou ofenzívou proti povstalcům, ale když 23. března 1998 označil velvyslanec USA pro Balkán Robert Gebard UCK jako „nepochybně teroristickou organizaci,“ prezident Slobodan Miloševič zahájil vojenské akce. V průběhu války docházelo k oboustrannému teroru na civilním obyvatelstvu i k oboustrannému vyhánění lidí z domovů. Nicméně podle reportu německých zpravodajských agentur srbské operace byly namířeny proti povstalcům nikoliv proti etnickým albáncům jako celku. 24. června 1998 došlo došlo k tajné schůzce zástupců USA a UCK v Juniku. V září zasedala Rada bezpečnosti OSN i vedení NATO, které 13. října dalo Miloševičovi ultimátum, aby stáhl svá vojska z Kosova. Jakmile se jugoslávská armáda stáhla, UCK obsadila rozsáhlá území, na kterých začala provádět genocidu nealbánského obyvatelstva. Během prosince její útoky eskalovaly a tak v lednu 1999 zahájila jugoslávská armáda další ofenzívu. V únoru byla zahájena jednání mezi Srby a Albánci, která skončila fiaskem. Z Kosova uprchlo 150 tisíc osob a poté jednotky NATO zareagovaly vojenským útokem, který měl oficiálně charakter zejména leteckého bombardování vojenských cílů a vládní, vojenské, dopravní a průmyslové infrastruktury Jugoslávie, ale týkal se i civilních cílů. Při tomto bombardování uprchlo z Kosova 863 tisíc Albánců. Osmitýdenní bombardování vyústilo v předání Kosova pod mezinárodní správu, která však nedokázala zabránit dalším násilnostem na nealbánském obyvatelstvu. Kosovská osvobozenecká armáda provedla v zemi etnickou čistku, při níž bylo v roce 1999 ze země vyhnáno přes 200 tisíc Srbů. Byly zničeny desítky pravoslavných kostelů, stovky domů a dalšího srbského majetku.
[editovat] Poslední léta
Milošević byl uvězněn a souzen Mezinárodním tribunálem pro bývalou Jugoslávii pro obvinění z genocidy a válečných zločinů, spolu s dalšími srbskými, muslimskými a chorvatskými generály.
Dne 11. března 2006 byl nalezen ve své cele mrtev. Dle oficiální zprávy Haagu byl příčinou infarkt. Srdeční infarkt jako příčinu smrti potvrdili i ruští lékaři. Bývalý prezident byl 18. března 2006 pohřben ve svém rodném městě Požarevac na zahradě rodinné usedlosti.
[editovat] Externí odkazy
