Cuketa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Tykev obecná - cuketa

Cuketa
Cuketa
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: tykvotvaré (Cucurbitales)
Čeleď: tykvovité (Cucurbitaceae)
Rod: tykev (Cucurbita)
Druh: tykev obecná (C. pepo)
Trinomické jméno
''C. pepo var. giromontiina''

Cuketa je kultivar jednoleté zeleniny řadící se k druhu tykev obecná (Cucurbita pepo), která pochází ze Střední Ameriky. Cuketa je však evropského původu, vznikla šlechtěním v Itálii. Běžnou odrůdou cukety je například Cucurbita pepo ´Nefertiti´.

Synonyma a etymologie[editovat | editovat zdroj]

Cuketám se také říká cukíny, a oba názvy mají původ v italském výrazu pro tykev: zucca. V Itálii se většinou používá ženská zdrobnělina slova v množném čísle, zucchine, kdežto v anglicky mluvících zemích používají jeho mužskou zdrobnělinu, zucchini či zucchetti.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Květ cukety

Cuketa je rostlina keřovitého růstu.[1] Silně dřípené listy na dlouhých řapících jsou tmavozelené a mají bělavé skvrny ze vzdušného pletiva.[1]

Květy cukety bývají tmavě žluté s pěti okvětními lístky.

Plod cukety mívá většinou zelenou, žlutozelenou či žlutou barvu a tvarem připomíná silnou okurku. Povrch má plně zralá cuketa hladký, lesklý a tvrdý, dužina je světle zelená či žlutá v závislosti na odrůdě, velmi měkká a vodnatá s množstvím semen.

Pěstování a sklizeň[editovat | editovat zdroj]

Semenáčky se mohou předpěstovat v kelímcích nebo se semena vysazují rovnou do venkovní půdy. Při hojnosti zálivky a hnojení rostliny rychle mohutní. Po 5-6 týdnech se objevují samčí květy, po dalším týdnu samičí a první plody se tak dají sklízet už za 60-65 dnů od výsevu.[1]

Rostliny netrpí mnoha škůdci ani chorobami, jen vzácně padlím okurkovým.[1]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Různé druhy cuket

Cuketa se používá především v kuchyni, a to na mnoho způsobů. Na rozdíl od okurek se téměř vždy podává tepelně upravená. To je ale jen zažitý stereotyp. protože cuketa je chutná i syrová, třeba jako součást zeleninových salátů. Sama o sobě má velmi jemnou chuť a naopak snadno přejímá chuť přísad, je tedy velmi vhodné ji silně kořenit a používat výrazné ingredience, jako je např. česnek. Známé jsou především pokrmy z dušené či zapečené cukety (populární je obdoba bramboráku zvaná cukeťák), také se však dělá plněná, smaží se jako bramborák i řízek, griluje se a výtečná je též cuketová polévka. Méně známé jsou recepty na sladkosti, saláty, pizzu či knedlíky. K přípravě pokrmů se také dají spotřebovat cuketové květy, a to především plněné. Ve Francii je známá jako zásadní přísada do ratatouille.

Nejkvalitnější pro sklizeň jsou mladé cukety kolem 25 cm dlouhé, jejichž semena ještě nejsou plně vyvinutá a jsou tak měkká. Mladé cukety ani není třeba loupat. Častá sklizeň navíc rostliny nutí do remontantnosti (opakované plodnosti).[1] Cuketa má velmi nízkou energetickou hodnotu, protože obsahuje kolem 91% vody, jen trochu vlákniny[2] a pouze kolem 4% sacharidů.[1] Nejcennější je vysoký obsah karotenu (až 5 mg %, jako např. u papriky) a minerálních látek [1], např. draslíku, který vyplavuje z těla nadbytečnou vodu a soli.[2]

Průměrný obsah látek a minerálů[editovat | editovat zdroj]

Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v cuketách.[3]

Složka Jednotka Průměrný obsah Prvek (mg/100 g) Průměrný obsah Složka (mg/100g) Průměrný obsah
voda g/100 g 93,7 Na 1 vitamin C 21
bílkoviny g/100 g 1,8 K 360 vitamin D 0
tuky g/100 g 0,4 Ca 25 vitamin E -
cukry g/100 g 1,7 Mg 22 vitamin B6 0,15
celkový dusík g/100 g 0,29 P 45 vitamin B12 0
vláknina g/100 g 0,9 Fe 0,8 karoten 0,61
mastné kyseliny g/100 g 0,4 Cu 0,02 thiamin 0,12
cholesterol g/100 g 0 Zn 0,3 riboflavin 0,02
energie kJ/100 g 74 Mn 0,1 niacin 0,3

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zucchini na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g Peleška S.: Zelenina na zahrádce a balkoně, Nakladatelství Brána, Praha 1995, ISBN 80-85946-02-5, str. 74-75
  2. a b Vegetarian.cz - Literatura [online]. [cit. 2009-01-10]. Dostupné online.  
  3. McCance a Widdowson´s:The Composition of Foods, 6. Summary edition, Royal Society of Chemistry Cambridge a Food Standard Agency, 2008, ISBN 978-0-85404-428-3

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Nejznámější propagátorkou vaření z cuket je herečka Jana Štěpánková, která sepsala cuketovou kuchařku s názvem Tak tady jsou ty recepty na cukety, paní Ehmová (Dona 1994).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]