Kulturní krajina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Labské údolí v Drážďanech, podle organizace UNESCO „výjimečný příklad využití krajiny“, kterou obývá takřka půl milionu obyvatel

Kulturní krajina je typ krajiny, která vznikla kombinací činnosti přírody a člověka.

Kulturní krajinu lze rozdělit do čtyř typů: krajina lesohospodářská, zemědělská, těžební a sídelní.

  • Lesohospodářská krajina – převládá v ní les, který člověk využívá, vysazuje a ošetřuje. Lze ji pochopit a charakterizovat jako užitečné lesní plantáže k pěstování dřeva ke stavebním a jiným účelům, čemuž zcela odpovídá i způsob pěstování odlišný například od pěstování okrasné zeleně.
  • Zemědělská krajina – patří sem pole, louky, pastviny, sady a vinice. Lidé se snaží zvyšovat úrodnost půdy oráním, hnojením, zavodňováním nebo odvodňováním. Musí ji chránit před škodlivým působením přepásání, působením srážkové vody a větru. Škodlivé může být i nadměrné používání průmyslových hnojiv nebo ochranných prostředků proti škůdcům.
  • Těžební krajina – krajina bývá velmi narušena povrchovou i podpovrchovou těžbou nerostných surovin. Lidé zarovnávají vytěžené prostory, pokrývají je vrstvou půdy a vracejí jim zeleň (rekultivace).
  • Sídelní krajina – přírodní složky krajiny jsou člověkem značně změněné. Platí to především pro městské krajiny. Na území města jsou domy, průmyslové závody a sklady, sítě ulic a náměstí, parkoviště i sportovní zařízení. Ve velkoměstech se vytváří městské podnebí, které je teplejší (městský tepelný ostrov) a více znečištěné než v lesohospodářské nebo zemědělské krajině. Velké plochy zaujímají města spojená v rozsáhlé sídelní oblasti.

Kulturní krajiny jsou dnes navzájem propojené a tvoří složitou síť. Soubor všech kulturních krajin na Zemi geografové nazývají krajinná sféra.