Ska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ska
Původ ve stylech Jamajské mento a calypso; americký jazz a rhythm and blues
Kulturní pozadí Konec 50. let, Jamajka
Typické nástroje kytara, baskytara, trubka, pozoun, saxofon, piano, bicí, varhany
Všeobecná popularita Nejvyšší na začátku 60. let; široká popularita na Jamajce & pozoruhodná ve Spojeném království; revival v 70./80. letech v UK a na konci 90. let Severní Americe
Odvozené styly rocksteady, reggae
Směs stylů
2 Tone, ska punk, ska jazz
Regionální scény
Japonsko, Austrálie
Jiná témata
rude boys, skinhead

Ska je hudební styl, který se vyvinul koncem padesátých let na Jamajce a je považován za předchůdce rocksteady a reggae hudby. Má typický kolísavý rytmus, je však rychlejší než reggae a často se mísí s punkem či jazzem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zrození jamajského ska[editovat | editovat zdroj]

Ska vzniklo směsicí tradičního jamajského folkloru a amerických stylů, jako byly rhythm and blues a jazz. Tradiční jamajskou hudbou bylo "mento", což je směsice karibských, afrických a evropských hudebních vlivů. Používají se v něm jak evropské nástroje (housle), tak i africké (bonga, banjo), bylo populární hlavně ve 40. letech. V 50. letech se prostřednictvím amerických radií, která se dala naladit i na Jamajce, dostalo na ostrov rhythm and blues (RnB) a stalo se velmi oblíbeným a vyhledávaným stylem. Postupem času ho začaly hrát i místní soubory. Když se americké RnB začalo měnit na rock and roll (na Jamajčany až příliš agresivní), začaly místní soubory mnohem více experimentovat s jazzem a mentem a vznikl "shuffle", což byla právě směs těchto dvou stylů. Shuffle byl předchůdcem ska a položil jeho základy. Většinu tehdejších hudebníků vychovala Alpha boys´ school, která je vedla hlavně k tradičnímu jazzu. Po dokončení školy většina jejich žáků zakládá velké big bandové orchestry po vzoru amerických jazzových hvězd.

Koncem padesátých let minulého století byly velké bigbandové americké orchestry nahrazeny menšími soubory s více bebop/R&B zvukem. V té době právě i na Jamajce většina souborů značně mění svoji tvář. Většina muzikantů je ovlivněna poslechem amerických rozhlasových „šlágrů“ a tento fakt se zákonitě promítá v jejich následné tvorbě. Přesto Jamajčané skórují a přicházejí s něčím naprosto novým.

Saxofonista kapely The Skatalites

Zvyšující důraz je kladen na offbeatový rytmus menta, který přichází krátce a oddělovaně. Tento zřetelně synkopovaný rytmus drží kytara a klávesy a nový hudební styl je na světě. Jmenuje se SKA.

Prvním, kdo využil tohoto rytmu, byl Ernest Ranglin společně s Cluett Johnson & The Blue Buster, kteří pravděpodobně ska i pojmenovali. Cluett Johnson je znám svým pozdravem Love skaskavoovie, ten samý při jiné příležitosti řekl: „Make the guitars go ska! ska! ska!“.

Rytmus ska byl odvozen ze „shuflle“ a „boogie“, které bylo v místních „dance halls“ velmi oblíbené. Kombinací populárních stylů jako je „mento“, „burron rhythm“ a stylů nových byly položeny základy první populární jamajské hudby. Do jisté míry se zde promítaly i vlivy z okolních karibských ostrovů, které s sebou přiváželi emigranti z Kuby (Laurel Aitken), Trinidadu, Barbadosu atd. Ska boom se dostavil zároveň se získáním nezávislosti a odjezdem Angličanů v roce 1962. Ska se na Jamajce stalo nesmírně populárním a hudební producenti je začali šířit do zbytku světa. Tyto kroky měly plnou podporu vlády a v roce 1964 bylo ska prezentováno jako „National music of Jamaica“ na „World fairs v New Yorku“.

Texty měly několik podob od klasických popových popěvků přes náboženské až po politicky orientované texty a texty odrážející sociální aspekty života na Jamajce, často okořeněné místním nářečím „patois“.

Mezi nejznámější interprety tohoto období patří například Byron Lee and the Dragonaires, Jimmy Cliff , Prince Buster (vlastním jménem Cecil Campbell), The Wailers, Desmond Dekker nebo třeba The Skatalites, kteří na samém počátku hráli jazz.

Rude Boys[editovat | editovat zdroj]

Rude boys byli klasickým prototypem rebelů, bouřících se proti ekonomickým tlakům a sociálním nerovnostem na Jamajce. Většina z nich byla bez práce a vzhledem k tomu, že často žili mimo zákon, byli také nazýváni „Scofflaws“. Svým oblékáním (černé sako, úzké kravaty, porkpie hat - klasicky klobouček) s oblibou napodobovali hollywoodské gangstery a texty této epochy odrážely jejich mnohdy nelehký život v ghettu.

Avšak i způsob, kterým na ska tancovali, do jisté míry ovlivnil samotný vývoj tohoto hudebního stylu. Při tanci si osvojili mnohem hrozivější vystupování, než jaké bylo běžné v tradičním stylu. Rytmicky pohybovali rukama dopředu a zpět, a výsledkem byla mnohem ostřejší hudba. Basová linka byla více synkopovaná, stojící v protikladu lehkému a uvolněnému boogie stylu.

Příkladem písní věnovaných tematice „Rudies“ jsou: The Soul Brothers Lawless street, The Heptones Gunmen comin' to town, Desmond Dekker 07 Shanty Town, Dandy Livingstone A message to you Rudi.

Od rocksteady k reggae[editovat | editovat zdroj]

Festivern-53

Odpověď na otázku po rozdílu mezi ska a rocksteady není jednoduchá, jelikož někdy rocksteady lehce koketuje se ska a jindy zase naopak s reggae. Časová linie prochází od ska přes rocksteady k reggae a rocksteady je tedy jakýmsi pomyslným středem mezi oběma styly.

Jedno logické vysvětleni, které se můžete dočíst v podobě oblíbené historky na mnohých internetových stránkách, je prosté: Horké počasí roku 1966, tvrdošíjný ska beat a tempo lidí natolik unavovaly, že se zrodilo rocksteady. Rocksteady lze tedy chápat jako pomalejší ska bez náboženských textů. Jedním z reálnějších důvodu vzniku by mohl být vliv amerického soulu a místní soubory se stejně jako kolem roku 1960 i v tomto případě nechaly inspirovat. Také se v rocksteady mnohem méně využívaly dechové nástroje, byly zatlačeny do pozadí anebo jen přizvukovaly, mnohem větší důraz byl kladen na zpěv a basovou linku, která někdy připomíná roots reggae.

Nejpozoruhodnějším hitem rocksteady éry byl bezesporu hit The tide is high od kapely The Paragons, kterým se v osmdesátých letech nechala inspirovat kapela Blondie a získala díky němu patřičnou slávu.

Koncem roku 1968 se náhle kouzlo rocksteady vytrácí a nahrazuje ho rychlejší styl. Jmenuje se "reggae", v počátcích také "reggay". Pojmenování dostal podle rocksteady hitu kapely Toots and the MaytalsDo the reggay. Nejpravděpodobnějším důvodem vzniku reggae byla rivalita mezi místními producenty, kteří se snažili svrhnout nadvládu dvou nejsilnějších studií, Studio One a Truassure Isle, vynalézáním nových hudebních postupů a inovací. Mezi hvězdy prvotního reggae (dnes zvaného early reggae) patřily kapely The Pioneers, Toots and the Maytals, Derrik Morgan, Desmond Dekker, Harry J all stars, Gaylads či Mr.Symarip. Texty nebyly ještě tolik náboženské, i když rastafariánství se v nich už občas vyskytovalo. Tématem byla spíše alkoholová zábava a občas nějaká sociální kritika. Hojně byla využívána klávesová sóla a nahrávány instrumentální verze. Prvotní reggae bylo oblíbené hlavně mezi britskými skinheady, proto je dnes označováno většinou jako "skinhead reggae". Začátkem 70. let se v reggae mnohem více angažují rastafariáni a africká tradice (např. nyabinghy bubnování), reggae se začíná zpomalovat a vzniká styl "roots reggae", který si většinou pod pojmem reggae každý vybaví.

I těm, kterým reggae neříká téměř nic, se při jeho vyslovení vybaví jméno Bob Marley (1945-1980) a jeho skutečné hity, jakými jsou Could you be loved, I shot the sheriff, No woman no cry či Buffalo soldier. Tenor saxofonista Cedric Brooks z dnes již legendárního jamajskeho seskupeni The Skatalites na otázku, jaký vlastně Bob byl, odpověděl: „Bob? Bob was a cool man!“ - míněno tak, že Bob nechtěl zůstat uzavřený a tak opustil roots reggae a otevřel se světu.

Pro zapřisáhlé reggae fans je mnohem podstatnější postavou Peteru Toshovi, který však slávy Boba Marleye zdaleka nedosáhl. Mezi další představitele reggae, širší veřejnosti téměř neznámé, patři například: Jimmy Cliff, Gregory Issacs, Toots and the maytals, The Heptones, Lee Perry, Greyhound, Dennis Brown, John Holt, Cornell Campbell, David Curley, Dillinger, The Upsetters atd.

Zrození britského ska[editovat | editovat zdroj]

Do Anglie se ska dostalo společně s vlnou imigrantů a na samém počatku bylo nazýváno jako "blue beat". Prvním mezinárodním hitem byla píseň My boy lollipop (Millie Small), nahraná v roce 1964 a vydaná na Island Records. (V Česku známa též v podání Yvone Přenosilové.)

Mezi další úspěšné písně této éry patří Guns of Navarone (The Skatalites), Carry go bring come (Justin and The Dominues) či Rudy, a message to you (Dandy Livingstone). Na rozdíl od Jamajky se v Británii ska hrálo společně s nově vzniklým rocksteady až do roku 1968, kdy ho nahradilo reggae. Počínaje rokem 1969 se v hitparádě začínají umísťovat hity jako Monkey Man (Toots and the Maytals), Long shot kick de bucket (The Pioneers).

2Tone[editovat | editovat zdroj]

Koncem 70. let s velkou popularitou reggae vzniká také stále větší zájem o styly, které ho předcházely. Tento zájem vyvrcholil v roce 1979 v Anglii díky kapelám, jako byly'The Specials, The Madness, The Selecters, The Beat, Bad Manners, The Bodysnatchers a The Hotknives. Tyto kapely začaly hrát předělávky původního jamajského ska, avšak byly ovlivněny doznívající punkovou érou, a proto byl 2Tone mnohem kombinovanější a rychlejší než jamajské ska z 60. let. Většina kapel předělávala staré jamajské hity a fanoušci věřili, že jsou opravdu jejich. Slavná píseň od The Specials A message to you Rudy je předělávkou stejnojmenného hitu od Dandyho Livingstona, píseň The Madness od stejnojmenné kapely je původně hit z 1. poloviny 60. let od Prince Bustera. The Selecters předělali zase jeden z největších hitů jamajského ska Carry go bring come od kapely Justin Hinds and Dominies.

2Tone hráli převážně angličtí hudebníci (většinou sídlící ve West Midlands), kteří vyrostli v 60. letech na jamajské hudbě a jamajských rytmech. Snažili se hrát podobným stylem, který kombinovali spolu se současným punkem a pop music. Nový hudební žánr je známý jako 2 Tone, protože většina kapel vydávala svá první alba v legendárním nakladatelství Two Tone Records, založené klávesistou The Specials Jerry Dammersem. Další nakladatelství 2Tone stylu byla Stiff Records a Go Feet Records.

Jerry Dammers vytvořil i originální grafiku pro 2Tone, což je šachovnice, která se stala až do dnes symbolem ska. Většina lidí si šachovnici spojuje s rovností černých a bílých lidí, ale původně ji měl Jerry Dammers na svém skútru a jednoduše se mu tento vzor líbil, a tak ho použil. Za asistence Horace Pantera vytvořil Walt Jabsco postavičku rude boye, který se stal logem reprezentující 2Tone žánr. Založil ho na podobizně Petera Toshe z 60. let a zahrnul do něj i černo-bílý šachovnicový vzor.

Počínaje rokem 1981 2Tone éra pomalu upadá a i některé kapely přestávají hrát ska a přiklánějí se k jiným stylům, ale subkultury s 2Tone spojené stále přežívají a jsou věrny svým ideálům.

2Tone éra dala ska skutečně nový rozměr v podobě energické rychlé muziky, sociálních a politických textů zaměřujících se na školu, práci, zločinnost, rasismus, ale i na pití piva a užívání si legrace.

Třetí vlna ska[editovat | editovat zdroj]

Třetí vlna ska, Reel Big Fish

Třetí vlna započala koncem 80. let hlavně ve Spojených státech díky kapelám jako Toasters, skapunkovým průkopníkům Mighty Mighty Bostones. Charakteristická je pro ni naprostá uvolněnost. Začátkem 90. let některé kapely (jako už zmínění Mighty Mighty Bostones) stále více propojují ska s punkem, mnohem více a agresivněji než The Specials v 2tone éře, vzniká "skapunk". Tato epocha se vyznačuje nevázaností, absolutní rozmanitostí a mixováním různorodých žánrů ("skacore" a kombinování "ska s dancehallem"). Druhá doba zůstává, avšak styly se prolínají. Zatímco v první vlně je středem ska Jamajka a ve druhé vlně Británie, třetí vlna již zasahuje na celou planetu. Kapely vznikají po celé Evropě, Severní i Jižní Americe, ale i Asii a Austrálii. Třetí vlna dává šanci jak souborům novým, tak i legendám. Na turné se opět vydávají legendární The Skatalites, Desmond Dekker, The Selecters, The Hotknives či Mr. Reviews a Skarface.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu