Četnici

Možná hledáte: četníci, tj. příslušníci četnictva.

Četnici byli srbské nacionalistické paravojenské sbory, které se objevily poprvé v dobách balkánských válek na počátku 20. století, když se rozpadala Osmanská říše, později pak působily i v dalších konfliktech. Zpočátku se jednalo pouze o protiosmanské a protibulharské bojovníky, prosrbský boj skupin se objevil až později. Slovo "srbsky četnici" pochází od výrazu "četa", tedy vojenské čety. V do jihoslovanských jazyků se dostalo zprostředkovaně přes turečtinu z češtiny.^[zdroj?] Pro činnost četnických skupin se užívalo slovo srbsky četovanje.

Historie

Začátky četniků

První zmínka o četnicích na území bývalé Jugoslávie pochází z roku 1903. Bělehradský lékař Milorad Gođevac tehdy zřídil první četu. Ta se přesouvá na jih do dnešní Makedonie, kde podniká teroristické útoky jak proti osmanským silám, tak i proti vojenským sborům jiných zemí. Oficiálně hlavním cílem četniků tehdy bylo ochránit Srby od útoků Bulharů, neboť územní nároky obou zemí v oblasti dosud ještě nebyly vyjasněné. Přestože většina obyvatel se nehlásila ani k srbské, ani k bulharské národnosti, ale pouze k pravoslaví, tehdejší vlády se snažily získat co nejvýhodnější pozici a zabrat co největší území.

Tyto akce probíhaly v letech 1903 až 1908, poté četnici bojovali opět v letech 1912 a 1913, tedy v období balkánských válek. Spolu s tehdejší srbskou armádou zasáhli do soubojů i do bojů v první světové válce.

Četnici v meziválečném období

Organizace po první světové válce začala hlásat čistotu tzv. srbských zemí. Nyní četnici začínají svoji pozornost obracet na západní Balkán a jugoslávské oblasti, a to se snahou o asimilaci Bosňáků, Albánců, Makedonců, Chorvatů a ostatních národů v regionu. Vzniká ideologie Velkého Srbska, ne nepodobná Velkému Chorvatsku, které těsně před válkou začal organizovat nacionalistický ustašovský režim.

Četnici za druhé světové války a později

Související informace naleznete v článcích Jugoslovenska vojska u otadžbini, Užická republika, Ravnogorski pokret, Homogena Srbija a Svatosávský sjezd.

Po porážce jugoslávské armády v dubnu 1941 se její zbytky stáhly do hor a podobně jako později komunisté se začali věnovat partyzánskému boji. Velmi rychle se vykrystalizoval z odpůrců na území tehdejšího Srbska, ale také i Slovinska royalistický proud hnutí odporu. Ten získal na nějaký čas sympatie západních zemí. Tento proud však jako dominantně srbský brzy přešel k nacionálnímu pohledu na věc. Hlavním programem četniků se v prvních fázích boje stal boj za velké a "etnicky homogenní" Srbsko. Jejich heslem je "srbsky Za kralja i otadžbinu" (Za krále a vlast). Většině příslušníků velí Draže Mihailović. Hlavním nepřítelem pro řadu četniků však nebyly okupační síly, nýbrž komunističtí partyzáni pod velením Josipa Tita. Zprvu obě organizace spolupracovaly a spravovaly osvobozené území na jihu Srbska (známé pod názvem Užická republika), později však došlo do nárůstu rozepří, což vedlo ke skutečné občanské válce.

Klesající popularita četniků na konci války a rostoucí vliv komunistů donutil Dražu Mihajloviće a jeho spolupracovníky přehodnotit taktiku a zříci se velkosrbských myšlenek, když ne úplně, tak alespoň z části. Po druhém zasedání AVNOJe (zárodku lidového shromáždění, organizovaného partyzány a s nimi sympatizujícími silami) se konal četnický sjezd ve vesnici Ba, který se oficiálně vyslovil za konfederativní Jugoslávii tří národů - Srbů, Chorvatů a Slovinců.

Po válce byli četnici jako hnutí oficiálně zakázáni a mnozí popraveni komunisty, včetně Mihailoviće. Jugoslávská exilová vláda byla donucena se zříci četniků, řada jejích členů byla vyzvána, aby přešla k partyzánskému hnutí. Někteří z členů uprchli do zahraničí. Přestože západní země byly zpočátku uspokojeny tím, že to byli hlavně Titovi partyzáni, kteří se věnovali aktivnímu boji proti okupantům, po prudkém zhoršení vztahů mezi Jugoslávií a západem (hlavně kvůli sporné otázce Terstu a pomoci řeckým partyzánům (rovněž komunistům) poskytli řadě utečenců azyl.

Komunistický systém vykresloval četniky jako kolaboranty s nacisty, dopouštějících se řady zločinů proti civilnímu (především nesrbskému) obyvatelstvu.

Během 80. let došlo v Jugoslávii k řadě krizí, které nastartovaly proměnu společnosti. Stejně jako v zemích východní Evropy i zde došlo k odklonu ke komunismu, protirežimní síly se však ukázaly jako nacionalistické (ať již to byl Maspok v Chorvatsku, či srbská opozice). Řada komunistů začala poukazovat na vzrůstající snahu četnické hnutí v Srbsku rehabilitovat, především prostřednictvím hesla srbsky Druže Tito tebi Srbi lažu, oni vole generala Dražu (Soudruhu Tito, tobě Srbové lžou, oni raději generála Dražu (Mihajloviće)}. Otevřeně do rehabilitace četnického hnutí došlo až po pádu komunismu v letech 1990-1991 a rozpadu Jugoslávie. Obraz četniků jako krvelačných zabijáků se během nacionalistických nálad za války v Chorvatsku a Bosně a Hercegovině rychle ujal. V samotném Srbsku (svazové republice Jugoslávii) na druhou stranu četnická gesta a stylistika nabrali velmi rychle na ohromné popularitě.

Reference

V tomto článku je použit překlad textu z článku Četnici na bosenské Wikipedii.