Hunové
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hunové představovali kočovný kmen, či kmenový svaz, původem z Asie (Dálný východ), který se nejvíce podílel na stěhování národů a výrazně přispěl k zániku Západořímské říše. Mluvili nejspíše altajskými jazyky. Předpokládá se, že Hunové zahrnovali turkické, mongolské a ugrofinské kmeny, ale také některá europoidní etnika.
Ačkoliv víme, že Hunové přišli z Asie, dodnes není úplně jisté, odkud přesně pocházejí. Někteří historikové považují za pravlast tohoto bojovného kmene Korejský poloostrov, jiní tvrdí, že jde o onen národ, který zmiňují Číňané, jako nájezdníky z Mongolska, kvůli nimž byla zřejmě také budována Velká čínská zeď. Okolo roku 100 př. n. l. se přesunuli do míst střední Asie, odtud se ve 2. století přesunuli dále na západ (údajně protože tamější prameny vyschly), do oblasti kde žili Alani, které nakonec okolo roku 370 porazili. Nedlouho potom porazili iGóty a roku 395 vyplenili Balkán. Tak začala jejich expanze do Evropy. Největší moci Hunové dosáhli pod vedením Attily. Za jeho vlády jejich říše zahrnovala území od Volhy až k římským hranicím na Rýnu. Po jeho smrti se však říše rozpadla a její území obsadily germánské kmeny, které předtím byly v hunském područí.
[editovat] Povaha Hunů
Hunové trávili většinu svého života v koňském sedle. V jízdě byli cvičeni už od útlého dětství. Své koně uměli dokonale ovládat. Jezdili na podivných malých koních, které pravděpodobně vyšlechtili z divokých prakoní. To jim umožnilo život v pustých stepích rozprostírajících se od Mongolska až k Panonii (území dnešního Maďarska), ale také skvělou obratnost v boji. Díky svým válečnickým dovednostem se Hunové stali postrachem celé tehdejší evropské civilizace. Měli též zbraně vynikající kvality. Jejich jezdecké dovednosti jim dovolovaly používat narozdíl od protivníků luky i na koni. Hrůzu budily také jejich dvousečné meče.
Kromě toho však jejich nepřátelům naháněly strach i jiné věci. Například zápach, který Huny doprozázel. Hunové totiž považovali vodu za posvátnou a vykoupat se v ní by znamenalo její znesvěcení. Proto se vůbec nemyli. Dále je tu fakt, že se převážně živili syrovým masem a zvířecí krev používali k pomazaní svých obličejů před bojem. Z toho pak vznikaly pověsti o tom, že Hunové požívají krev svých poražených nepřátel. Tváře většiny bojovníků pokrývalo množství jizev, které si přiváželi z bojů nebo se tak "zdobili" sami. Jedním z hunských zvyků bylo pořezat chlapcům obličej a rány zasypat popelem, což zamezilo úplnému zhojení jizvy. Mladí Hunové také rádi podnikali vražedné hony na civilní obyvatelstvo.
[editovat] Literatura
- E. A. Thompson: Hunové. Nakladatelství Lidové Noviny. Praha, 1999.
