Attila
| Attila | ||
|---|---|---|
| Vládce říše Hunů | ||
 |
||
| Attilova podobizna na středověkém medailonu (Certosa di Pavia). | ||
| Doba vlády | 434/5 – 453 | |
| Narození | ? | |
| Úmrtí | 453? | |
| Panonie | ||
| Předchůdce | Roas a Bleda | |
| Manželky | Kreka | |
| Ildico | ||
| Potomci | Ellak | |
| Otec | Mundzuk | |
Attila, přezdívaný Bič Boží, znamená v překladu „Tatíček“[1] (? - březen 453). Byl to nejmocnější král hunské říše, krátkodobého státního útvaru ve střední a východní Evropě, který vznikl v souvislosti se stěhováním národů.
Obsah |
Cesta k moci[editovat]
Attila pocházel z vysokých kruhů hunské společnosti. Jeho otcem byl hunský náčelník Mundiuch (Mundzuk), o němž není nic bližšího známo. Mundiuchovi bratři Rugila a Octar vládli Hunům od 20. let 5. století. Octar zemřel pravděpodobně v roce 430 během tažení proti Burgundům na Rýně a v roce 434 nebo 435 je údajně zabit bleskem při vpádu do Thrákie také Rugila. Po smrti Rugily nastoupili na hunský trůn Attila a jeho bratr Bleda. Ambice Attilu záhy dohnaly k bratrovraždě (kolem roku 445), čímž sjednotil vládu nad Huny ve svých rukou.
Expanze[editovat]
Attila toužil po ovládnutí území celé Evropy. Vedl řadu velkých nájezdů jak do Západořímské, tak do Východořímské (Byzantské) říše. Účelem těchto vpádů na Balkán, do Galie i na území dnešní Itálie bylo drancování a vymáhání stálých plateb. V roce 451 (snad 20. června) jeho invazi do Galie zastavil římský vojevůdce Flavius Aetius. Jeho spojencem byl především vizigótský král Theodorich I.(419-451). Rozhodující bitva se udála na Katalaunských polích, pravděpodobně v blízkosti dnešního francouzského města Chalons-sur-Marne. V následujícím roce 452 Attila pokračoval s nájezdem do severní Itálie, který ale ukončilo sjednání míru s papežem Lvem I. V té době byli Římané bez spojenců zcela bezbranní. Attilovo vojsko vyplenilo Aquileiu a táhlo dál na jih ve směru na Řím. Během italského tažení však v hunském vojsku propukly nakažlivé nemoci a snad z tohoto důvodu uzavřel Attila s papežem mír.
Vzhled[editovat]
Jak přesně Attila vypadal známo není, ale podle zápisů římských historiků je zřejmé, že nijak zvlášť krásou neoplýval. Po matce zdědil výrazné asijské rysy a byl menší postavy. Měl prý i nápadně velkou hlavu. Jeho tvář byla pokryta řídkými vousy a vlasy byly "postříbřené šedinami".
Attilova smrt[editovat]
Stárnoucí Attila se v roce 453 rozhodl oženit s germánskou dívkou Ildikó, která se měla stát jeho již sedmnáctou manželkou. Po svatební noci ráno byl však nalezen mrtev v kaluži krve. O tom, co se stalo, existují dvě verze. První říká, že Attilu zabila Ildikó ukrytým nožem. Historikové se však většinou přiklánějí k verzi, že se Attila udusil, když mu v noci začala prudce téct krev z nosu.
Konec Hunské říše[editovat]
Po Attilově smrti začali o vládu mezi sebou bojovat jeho synové, což vyvolalo nevoli mezi podrobenými národy, se kterými údajně jednali jako s otroky. Protihunská koalice vedená gepidským králem Ardarichem porazila v roce 454 (?) Huny v bitvě na řece Nedao (snad někde v Pannonii). Attilův syn Ellac byl v bitvě zabit. Zbylí Hunové poté odešli do černomořských stepí a dvě desítky let poté se zcela vytratili z historických pramenů.
Attilův hrob[editovat]
O Attilově hrobě koluje množství pověr. Údajně byl pohřben v hrobce s obrovskými poklady. Jeho tělo pak bylo uloženo do trojité rakve, přičemž první byla ze zlata, druhá byla stříbrná, která byla uložena ještě v třetí železné rakvi. Kde se hrob nachází není známo, neboť prý přes něj byla svedena řeka (nejčastěji je řeč o Tise) a otroci, kteří hrob stavěli byli všichni pobiti. O nalezení hrobu se pokoušelo mnoho hledačů pokladů, pátrali na řadě míst v Rumunsku, Maďarsku, Srbsku a dokonce i v Nákle u Olomouce. Po hrobu však není ani stopy. Případné nálezce má odradit nápis Fulgur conditum - zakopaný hrom, varující před temnou silou strážící hrobku.
Attilova postava v umění[editovat]
- Stará píseň o Atlim (Atlakviða) – ze sbírky islandských hrdinských písní Poetická Edda
- Attila – opera Giuseppe Verdiho
- Attila – obraz od Eugèna Delacroixe
Odkazy[editovat]
Reference[editovat]
- ↑ ANTIKA.avonet.cz: Attila [online] Dostupný online
Literatura[editovat]
- BEDNAŘÍKOVÁ, Jarmila. Attila – Hunové, Řím a Evropa. 1. vyd. Praha : Vyšehrad, 2012. 336 s. ISBN 978-80-7429-169-2.
- KAMENÍK, Milan. Attila. Praha : Vyšehrad, 1998. 208 s. ISBN 80-7021-256-X.
- THOMPSON, Edward Arthur. Hunové. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1999. 343 s. ISBN 80-7106-203-0.
Související články[editovat]
Externí odkazy[editovat]
