Eugène Delacroix

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Eugène Delacroix
Fotografie od Nadara
Fotografie od Nadara
Narození 26. dubna, 1798
Charenton-Saint-Maurice, Francie
Úmrtí 13. srpna, 1863
Paříž, Francie
Národnost Francouz
Povolání umělec a malíř
Příbuzní otec Charles-François Delacroix a Charles Maurice de Talleyrand-Périgord
Hnutí romantismus
Významná díla Svoboda vede lid na barikády (1830); Portrét Fryderyka Chopina (1838); Sardanapalova smrt (1827); Vraždění na Chiu (1824); Jezdec napadený jaguárem (1850).
Ocenění rytíř Čestné legie
důstojník Řádu čestné legie
komandér Řádu čestné legie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Victor Eugène Delacroix [Delakrua] (26. dubna 1798, Charenton-Saint-Maurice, Francie13. srpna 1863, Paříž, Francie) byl nejvýznamnější francouzský malíř období romantismu, jedna z největších osobností světového malířství 19. století.

Eugène Delacroix ilustroval různé práce Williama Shakespeara, skotského spisovatele Waltera Scotta a německého spisovatele a básníka Johanna Wolfganga von Goetha. Známý je též jeho Deník, v němž vyjadřoval své názory na výtvarné umění, literaturu a hudbu.

V jeho malířském díle nalezneme portréty, obrazy s náboženskými podměty, scény z historie nebo z literatury. Občas se zde objevují i přírodní náměty - např. květiny nebo krajiny. Nejvíce ho však proslavil obraz Svoboda vede lid na barikády (1830; k vidění níže) nebo slavný portrét Frédérica Chopina (1838).

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Eugéne Delacroix se narodil 26.dubna r.1798 v Saint-Maurice-Charenton u Paříže.V dětství žil v Marseilli a v Bordeaux, kde byl Charles Delacroix, manžel jeho matky rozené Oebenové, Napoleonovým prefektem.Po smrti Charlese Delacroixe r.1805 se Delacroixova matka odstěhovala s dětmi do Paříže.Zde vstoupil Eugéne do císařského lycea,kde byl jedním z nejnadanějších žáků.Koncem r.1815,když mu zemřela matka vstoupil do ateliéru oficiálního malíře, napodobitele Davida,Pierre-Narcisse Guérina, ale Delacroixe více přitahoval barvitý a bohatý styl vlámského malíře Petera-Paula Rubense a romantický styl Delacroixova staršího spolužáka Théodora Géricaulta, jehož práce spadaly do začínajícího romantismu. Hodně však obdivoval také benátské mistry jako Tintoretta či Veroneseho, jehož stříbřitou škálu barev hluboce obdivoval. V r.1822 vystavil na Salonu svoji Dantovu Bárku, která vzbudila mnohé úšklebky, ale i nadšení, mimoto se tomuto plátnu obdivoval Baron Gros, jehož napoleonské scenérie bitev obdivoval Delacroix pro jeho pestrý kolorit. R.1824 vystavoval Delacroix na Salonu znovu, tentokrát obraz Vraždění na Chiu, což bylo dílo které manifestovalo romantismus a tvořilo naprostý protiklad k raffaelovskému Slibu Ludvíka XIII. od malířova rivala, klasicistyIngrese a způsobila nesmiřitelnou roztržku mezi oběma umělci.

Dante a Vergilius v pekle, 1822, Paříž, Louvre

Mezi lety 1824-1828 Delacroix často pobýval v Anglii, kde ho uchvátily barvy anglických malířů, jako Constabla a Boningtona. Uchvátila ho jejich jemná akvarelová technika a s jedním z nich, Boningtonem, se dokonce přátelil. Také ho zajímal tehdy módní portrétista Thomas Lawrence.

Sardanapalova smrt, 1827, Paříž, Louvre
Svoboda vede lid na barikády (La liberté guidant le peuple; 1830) patří k nejslavnějším Delacroixovým obrazům, stal se symbolem Francouzské revoluce.

Po návratu z Anglie vystavil v Salonu obraz Sardanapalova smrt, který vyvolal pro svou divokost velmi zanícenou debatu. Někteří teoretici, jako pozdější první prezident republiky Thiers dokázal Delacroixovu novost pochopit. Na druhou stranu byl Delacroix povolán ministrem pro krásná umění S. de Rouchefoucauldem, který mu sdělil, že chce-li mít podíl na uznání vlády, musí malovat jinak. Ale Delacroix byl rozhodnut vytrvat.V r.1830 namaloval obraz Svoboda vedoucí lid na barikády, kterým se přihlásil k revolučním myšlenkám. Delacroix viděl v revoluci odsouzení retrogádní minulosti. V roce 1832 se vydal na cestu do Afriky, aby poznal život Orientu, jenž začal, stejně jako Japonsko, v Evropě budit pozornost. Delacroix zde nakreslil mnoho vynikajících skic, které mu nejen poskytly inspiraci pro další obrazy, ale rovněž dokazují, jak skvělý byl Delacroix kreslíř.

Po návratu v r.1833 byl požádán svým dávným přítelem Thiesem, aby vyzdobil Poslaneckou sněmovnu v Paříži. V r.1834 vystavil v Salonu obraz Alžírské ženy, první skvělé malířské dílo, inspirované pobytem v Africe, v Maroku. Tímto plátnem ovlivnil Delacroix mnoho jiných orientálních malířů jako Marillhata, či Deschampse. V této době navázal také Delacroix hluboké a upřímné přátelství s Chopinem a s George Sandovou. Mimochodem namaloval jeho portrét. Souběžně s tehdy novou fotografií začal Delacroix jako předlohu pro své malby používat kromě svých afrických skic využívat právě toto médium. Právě v tomto období se dočkal Delacroix konečně oficiálních poct. Světová výstava r.1855 to dokázala. Zde se dočkaly uznání dvě protichůdné osobnosti: Delacroix a Ingres. Eugéne Delacroix byl roku 1857 zvolen do Institutu, ale do té doby se Delacroix ucházel do této Instituce marně. Eugéne Delacroix r.1846 dokončil Bibliotéku v Lucemburském Paláci, r.1849 pracoval na výzdobě Apollónovy galerie v Louvru a v letech 1853-1861 pracoval na freskách v Saint Sulpice v Paříži. Zemřel 13.srpna 1863 v Paříži. Jeho odkaz rozvinuli později takoví malíři jako Cézanne, Renoir, Van Gogh a Picasso.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Vlastní portrét v kostýmu Hamleta 1821
  • Dantova bárka 1822
  • Vraždění na Chiu 1824
  • Smrt Sardanapalova 1827-1828
  • Svoboda vede lid na barikády 1830
  • Alžírské ženy ve svém apartmá 1834
  • Autoportrét 1837
  • Bitva u Taillebourgu 1837
  • Boj džaura a paši 1838
  • Ukřižování 1835
  • Epileptici v Tangeru 1838
  • Židovská nevěsta 1839
  • Dobytí Konstantinopolu křižáky 1840
  • Ztroskotání Dona Juana 1840
  • Ježíš na jezeře Nazaretském 1853
  • Vítězný Apollo,freska 1849
  • Smrt Senecy 1844
  • Milosrdný Samaritán 1851
  • Ženy nad mrtvým sv.Štěpánem 1853
  • Olinde a Sofronie na hranici 1856
  • Lov na lvy 1855
  • Únos Rebekky 1858
  • Zápasící arabští koně 1860
  • Medea 1862

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]