Stendhal
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Stendhal (výslovnost Standal i Stendal) vlastním jménem Henri Marie Beyle (23. leden 1783 – 23. březen 1842) byl francouzský spisovatel, představitel kritického realismu a romantismu.
Stojí na rozcestí romantismu a realismu. Základním motivem všech jeho knih je hledání lásky. Hledá krásné okamžiky štěstí a osobního uplatnění. Jeho hrdinové se marně brání společenským normám. Než pochopí, že je to zbytečné, prohrávají, podléhají společnosti, opouští ideály a začínají se také přetvářet, aby si jich okolí vážilo.
Pseudonym Stendhal použil Henri Beyle poprvé ve spisu Dějiny malířství v Itálii v roce 1817, inspiroval se názvem německého města Stendal, rodiště historika umění Winckelmanna.
[editovat] Život
Henri Beyle se narodil v zámožné měšťácké rodině v Grenoblu a dostalo se mu dobrého vzdělání, stal se známou postavou pařížských diskuzních salonů, s napoleonskou armádou se zúčastnil ruského tažení a zažil Napoleonovu porážku u Moskvy.
Jeho náklonnost k Itálii a její kultuře se objevuje ve většině jeho děl. Jedna z prvních Stendhalových knih, později oblíbený spis O lásce (De l'Amour, 1822), byla vydána bez zájmu. Koncem dvacátých let začíná Stendhal psát romány, z nichž prvním je Armance aneb několik scén z Pařížského salonu (Armance, ou quelque scènes d'un salon de Paris, 1827), po něm následuje patrně nejslavnější dílo, Červený a černý (Le Rouge et le Noir 1830).
Po červencové revoluci v roce 1830 byl Stendhal jmenován konzulem v Terstu, ale protože rakouská vláda odmítla přijmout policejně stíhaného cizince, byl přeložen do Papežského státu. V Itálii strávil Stendhal víceméně zbytek života a zde také napsal další velké romány: Lucien Leuwen (1832 - 1835) a autobiografické dílo Život Henri Brularda (Vie de Henri Brulard, 1836). Posledním z trojice velkých románů byla Kartouza parmská (La Chartreuse de Parme, 1839) a nedokončený román Lamiela (1840). Stendhal zemřel při jedné z častých návštěv Paříže v roce 1842.
[editovat] Dílo
- Červený a černý – (někdy se používá Červená a černá), červená je barva republiky, hrdinství, černá je barva církve. Jedná se o příběh Juliána Sorela, mladíka z řemeslnické rodiny. Ten se touží prosadit za každou cenu, pomocí přetvářky a pokrytectví, třebaže společností pohrdá, získá si tak postavení ve vážené pařížské rodině. V touze po postavení se pokusí o vraždu, ale ta se mu nezdaří. Je postaven před soud, společnost mu nabízí pomoc, ale on jí opovrhuje a tak končí na popravišti.
- Kartouza parmská – Hlavní hrdina je mladý šlechtic Fabricio, velký obdivovatel Napoleona, který se vrací po bitvě u Waterloo. Děj: Fabricio obdivuje Napoleona, ale uteče z bitvy (neromantický pohled na bitvu), poté je odsouzen za vraždu v boji.
- Život Henriho Brularda - autobiografický román
[editovat] Odkazy
 |
Související články obsahuje: Portál Literatura |
