Bitva u Borodina

Bitva u Borodina
Konflikt: Napoleonské války
Napoleon na Borodinských kopcích, od Vasilije Vereščagina (1897)
Trvání: 7. září 1812 Naplánováno: {{{plánováno}}} Cíl: {{{cíl}}} Místo: Borodino, Ruská říše Casus belli: {{{příčina}}} Výsledek: Francouzské pyrrhovo vítězství Změny území: {{{Území}}}
Strany
Francie Varšavské knížectví Itálie Rýnský spolek	Ruská říše
Velitelé
Napoleon Bonaparte	Michail Kutuzov
Síla
130 000 – 135 000 mužů (30 000 jízda) a 587 děl	asi 120 000 mužů (24 000 jízda) a 640 děl
Ztráty
asi 30 000-50 000 mužů, z toho 16 000 jízda, 480 důstojníků (47 generálů)	asi 39 000-45 000 vojáků, 211 důstojníků (23 generálů)
{{{poznámky}}}

Bitva u Borodina (nebo též bitva u Moskvy) proběhla 7. září 1812. Jednalo se o největší a nejkrvavější jednodenní bitvu napoleonských válek. Zúčastnilo se jí celkem na čtvrt miliónu vojáků. Tato bitva, v níž se utkala vojska Napoleona a generála Kutuzova, skončila nerozhodně. Napoleon však o svém vítězství nepochyboval a uchýlil se do Moskvy, kde chtěl uzavřít mírovou smlouvu s ruským carem. K jednání nedošlo. Moskva byla předem vyrabována a podpálena. Napoleonovo vojsko nechal Kutuzov vyhladovět a Napoleon se vrátil zpět do Francie jen s 10 000 vojáky.

Nástin událostí

Mapa bitvy

Po spojení ruské 1. a 2. armády se rozhodl maršál Michail Illarionovič Kutuzov svést klíčovou bitvu ve velmi silném obranném postavení u Borodina, vzdáleného 110 km od Moskvy. Aby ruská vojska získala potřebný čas k vybudování mohutných polních opevnění, uchýlil se Kutuzov 5. září k taktice zdržovacích bojů o redutu u Ševardina, které donutily Napoleona k předčasnému rozvinutí své síly. Kutuzov tímto tahem získal přehled o uspořádání i kvalitě nepřítele a posílil své levé křídlo.

Předehra skončila 7. září nad ránem, kdy vypukla vlastní bitva. V 5.30 hod byl veden francouzský útok 5. (polským) sborem pod velením knížete Poniatowského na levé křídlo ruského postavení, v 6.00 hod přešly Napoleonovy hlavní síly do pozice 2. armády Rusů pod velením knížete Bagrationa, kterým se říkalo „Bagrationovy valy“. Ty v tomto okamžiku čelily ohromnému tlaku 1. Davoutova, 3. Neyova a 8. Junotova francouzského sboru, které byly podporovány jezdeckými zálohami maršála Murata. V poledních hodinách ruská strana náporu podlehla a byla donucena ustoupit do týlového postavení. Kníže Bagration byl při této operaci smrtelně zraněn.

Rajevského baterie maršála Barclaye de Tollyho, která byla hlavní pozicí 1. ruské armády odrazila dva útoky vedené 4. sborem prince de Beauharnaise. Kutuzov se rozhodl poslat k Rajevského baterii své jezdecké jednotky pod velením generála Uvarova a kozácké sbory atamana Platova, aby zasadily tvrdý úder do boku a týlu napoleonské armády, což zpozdilo hlavní útok Napoleona o dvě hodiny. Ten začal ve 14.00 hod a po dalších dvou hodinách byli ruští obránci opevnění nuceni vyklidit své pozice. Francouzům zbyla v záloze jenom garda, a tak se v podvečer omezili pouze na dělostřelecké ostřelování ruských pozic a dokonce sami vyklidili dobytou Rajevskou baterii z obavy ruského protiútoku. Pro masivní ztráty na Kutuzovově straně nebyla jeho armáda schopná pokračovat v boji a maršál vydal rozkaz k dalšímu ústupu, nejdříve do Možajska a potom až za Moskvu. Tím byla bitva ukončena. Zajímavé je, že ji obě strany prezentovaly jako své vítězství.

Vesnice Borodino a její okolí, se stala bojištěm i za 2. světové války. Na borodinském bojišti se v řínu 1941 marně bránily dvě sovětské střelecké divize útoku jedné německé tankové divize a jedné divize SS. Při bojích bylo zpustošeno zdejší muzeum bitvy u Borodina.

Literatura

ŽALOUDEK, Karel. Encyklopedie politiky. Praha : Libri, 1999. ISBN 80-85983-75-3.