Bitva u Znojma

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u Znojma
Konflikt:
[[Soubor:{{{obrázek}}}|300px|{{{komentář}}}]]
Trvání: 10.-11. července 1809
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: {{{místo}}}
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Vítězství Francie.
Uzavřeno příměří.
Změny území: {{{Území}}}
Strany
FRA Francie
Flag of Bavaria (striped).svg Bavorsko
Flagge Großherzogtum Baden (1871-1891).svg Bádensko
Flagge Großherzogtum Hessen ohne Wappen.svg Hesensko
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Velitelé
FRA Napoleon Bonaparte
FRA Auguste Marmont
FRA André Masséna
Flag of Bavaria (striped).svg Franz von Minucci
Flagge Großherzogtum Baden (1871-1891).svg Claude Legrand
Flagge Großherzogtum Hessen ohne Wappen.svg Claude Carra de Saint-Cyr
Rakouské císařství Arcivévoda Karel Ludvík
Síla
36 000 mužů (zasáhlo do boje; nakonec přisunuto až 100 000) 40 000 mužů
Ztráty
přes 3 000 padlých a raněných ? (celkově)
{{{poznámky}}}

Bitva u Znojma je jedna ze čtyř bitev (bitva u Slavkova, bitva u Štoků, bitva u Znojma, bitva u Chlumce), svedených na území současné České republiky během napoleonských válek. Ukončila válku Francie a páté koalice. Tuto válku rozpoutalo Rakouské císařství, které chtělo využít nasazení francouzské armády ve válce ve Španělsku a také počínajícího pangermánského hnutí v německých státech.

Cesta ke Znojmu[editovat | editovat zdroj]

Válku zahájilo Rakouské císařství 10. dubna 1809 vpádem do Bavorska. Francouzi byli zpočátku zaskočeni a ustupovali, Napoleon ale dokázal reagovat rychle a mezi 19. a 22. dubnem zasadil Rakušanům po landshutském manévru řadu porážek. Poté ustoupila rakouská armáda vedená arcivévodou Karlem do Čech a Francouzi mohli bez problému obsadit 13. května Vídeň.

Znepřátelená vojska se nacházela na protilehlých březích Dunaje a aby mohl konflikt pokračovat, bylo nutné řeku překročit. Napoleon se o to pokusil 20. května, byl ale v bitvě u Aspern vůbec poprvé ve své kariéře poražen. Úspěšný byl teprve druhý pokus 4. července, kdy si Francouzi vynutili přechod a po bitvě u Wagramu donutili armádu arcivévody Karla k ústupu na Moravu. V těchto dvou krvavých bitvách ztratili Francouzi 56 000 mužů a Rakušané 46 000.

Průběh[editovat | editovat zdroj]

Rakouská armáda byla sice poražena, ne však zničena. Ustupovala do Čech s Francouzi v patách. Arcivévoda Karel se je pokusil u Znojma zdržet, aby získal čas. Bitvu měl svést Záložní sbor, tvořený elitními granátnickými prapory. Jeho jednotky byly rozmístěny takto – brigáda generála Steyera obsadila výšiny u Dobšic, brigády generálů Murraye a Hammera se rozestavily mezi Dobšicemi a Suchohrdly, Mervillova brigáda měla hájit most u Oblekovic.

Francouzské jednotky XI. sboru generála Marmonta se objevily na východ od Znojma 11. července 1809. Tento sbor tvořili nejenom Francouzi, ale i Bavoři pod vedením generálmajora Franze von Minucci (zastupujícího generála von Wrede, který byl zraněn u Wagramu). Generál Marmont, blízký Napoleonův spolupracovník, toužil po hodnosti maršála a protože se domníval, že mu v cestě stojí jen slabý zadní voj, zaútočil.

Nejtěžší boje se rozhořely u Dobšic, které byly během jednoho dne pětkrát dobyty a znovu ztraceny, aby je nakonec ovládli Francouzi. Bojovalo se i u Suchohrdel, kde se utkala jezdecká divize generála Montbruna s kyrysníky a hulány knížete Schwarzenberga. Z urputných bojů bylo zřejmé, že Marmont nenarazil na slabý vojenský odřad, ale na silné uskupení jednotek. Proto se snažil povolat posily. Napoleon byl sice s chováním svého generála hrubě nespokojen, ale pomoci mu musel. Do bitvy se moc nechtělo ani arcivévodovi Karlovi, který se již od 9. července snažil kontaktovat Napoleona s nabídkou příměří. Jeho vyslanec kníže Liechtenstein k němu ale dorazil až 11. července, tedy v době, kdy boje už probíhaly.

Ráno 12. července se objevily francouzské posily, ke Znojmu spěchal sbor maršála Massény. Tím Francouzi získali výraznou převahu a zahájili masivní útok. Obsadili důležitý most v Oblekovicích a postupovali přes Loucký klášter ke Znojmu. V té chvíli se spustila obrovská průtrž mračen, která další akce zastavila. Během vynucené přestávky se většina francouzských vojáků opila a byla následně překvapena protiútokem rakouských granátníků. Od porážky je zachránil jen protiútok francouzských kyrysníků, kteří se dostali až ke Znojmu.

Kolem čtvrté hodiny odpolední se k bojišti blížily i sbory generála Oudinota a císařská garda. Francouzi měli obrovskou přesilu, přesto Napoleon útok zastavil. Důvody, proč to udělal, nikdy dostatečně nevysvětlil, obecně se soudí, že v této chvíli už v něm převažoval státník nad vojevůdcem. Snad to dokumentuje i věta, kterou si zapsal krátce po bitvě: „Bitva se má svést, až když už nelze čekat žádnou šťastnou změnu, neboť svoji podstatou je osud bitvy vždy nejistý.“

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠAŠINKA, Zdeněk. Bitva u Znojma: k otázce péče o raněné a pohřbívání v období napoleonských válek. Historický obzor, 2010, 21(1/2), s. 27-35. ISSN 1210-6097.