Bitva u Trafalgaru

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u Trafalgaru
Konflikt: Třetí koaliční válka (1805)
Bitva u Trafalgaru: 13:00
Bitva u Trafalgaru: 13:00
Trvání: 21. října, 1805
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Mys Trafalgar, Španělsko
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Britské vítězství
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Vlajka Francie
Vlajka Španělsko
Vlajka Velká Británie
Velitelé
Vlajka Pierre-Charles Villeneuve Vlajka Horatio Nelson
Síla
33 řadových lodí
8 dalších lodí
Vlajka 27 řadových lodí
6 dalších lodí
Ztráty
1 loď potopena
21 lodí zajato
3243 mrtvých
2838 raněných
7000 zajatých
Vlajka 449 mrtvých
1246 raněných
{{{poznámky}}}

21. října 1805 v bitvě u Trafalgaru porazilo anglické válečné loďstvo vedené Horatiem Nelsonem spojenou španělsko-francouzskou válečnou flotilu. Tímto vítězstvím, v poslední velké námořní bitvě plachetnic v historii, potvrdila Británie svou námořní převahu a stala se na další století světovou námořní velmocí.

Obsah

[editovat] Plán invaze

Francouzský císař Napoleon Bonaparte si podmanil téměř celou Evropu. Jeho dalším cílem bylo zničit svého tradičního rivala - Velkou Británii. Přišel se smělým plánem překročit Lamanšský průliv a vylodit se v jižní Anglii. Pokusil se shromáždit svou válečnou flotilu v ústí průlivu a početně převýšit britské obránce.

Jeho plán byl ale zmařen úspěšným manévrem britského královského loďstva. Spojená francouzsko-španělská flotila byla donucena ukrýt se v Cádizu.

Napoleon s velkou nevolí musel zrušit přípravu invaze. Obrátil svou armádu na východ a zahájil tažení proti Rakousku.

[editovat] Nelsonův chvat

Napoleon vydal rozkaz, aby spojená flotila vplula do Středozemního moře a podpořila jeho tažení proti Rakousku. V té době ale Britové v okolí Cadizu disponovali velmi silnou námořní silou, které velel viceadmirál lord Horatio Nelson.

Tradiční strategie vedení námořní bitvy té doby byla: Válečné lodě se stavěly do dlouhých řad (proto tzv. řadové lodě). Při útoku tak proti sobě stály vždy dvě rovnoběžné řady lodí. Každá jedna loď měla svého jednoho protivníka a bitva probíhala tak, že na sebe vzájemně pálily jednu dělovou salvu za druhou. Nelson se rozhodl tuto starou tradici zbořit.

Nelson byl nejzkušenější a nejúspěšnější velitel královského loďstva té doby. Svým překvapeným námořním kapitánům předložil jinou strategii vedení námořní bitvy – Nelsonův chvat. Ten spočíval ve snaze získat bojovou převahu tím, že se flotila zaměří na jediné místo nepřátelské bojové linie a prorazí ji nejrychleji, jak bude možné. Proto Nelson navrhl zaútočit ve dvou kolonách, které se pohybují kolmo k nepřátelské řadě, rychle rozdělit nepřátelské linie na menší části a jednotlivě je zničit. Jedna část měla být zničena polovinou anglické flotily, zatímco druhá polovina flotily měla bránit zbytku nepřátelského loďstva zasáhnout do boje. Jeho odvážný plán s důrazem na vymanévrování nepřítele nebyl úplnou novinkou, v několika případech už byl s různým výsledkem proveden, ale přece jen znamenal riziko. Tato změna ale měla navždy změnit způsob námořního boje.

[editovat] Bitva

Plán bitvy u Trafalgaru

Bitva začala přesně podle plánu. Britové zaútočili ve dvou kolmých liniích na pravé křídlo spojené španělsko-francouzské flotily, které velel admirál Pierre Charles Silvestre de Villeneuve. Jedna britská kolona pod velením viceadmirála Couthberta Collingwooda obklíčila zadní část nepřátelské flotily a začala ji ničit přesnou palbou. Druhá kolona, které velel Nelson, se rychle probila středem nepřátelské formace, rozdělila ji na dvě části a bránila přední polovině překvapené flotily v pomoci napadené druhé polovině.

Britské ztráty byly velké. 449 mrtvých a 1 241 raněných. Z 27 britských lodí ale nebyla žádná ani potopena ani zajata.

Z 33 nepřátelských lodí jich bylo během bitvy 18 zajato nebo zničeno.

[editovat] Nelsonova smrt

Nelson padl na palubu zasažen odstřelovačem

Nelson velel bojové řadě ze své vlajkové lodi Victory. Loď musela překonat silnou palbu, kdy se přibližovala k nepřátelské linii z boku a nemohla na mohutnou palbu nijak odpovídat. Po přiblížení se dostala do přímého střetu s menší francouzskou lodí Redoutable, které velel kapitán Jean Lucas. Osudný výstřel vyšel odněkud z lanoví francouzské lodě. Zasáhl Nelsona asi ve 13:15, právě když byl na velitelské palubě s kapitánem Thomasem Hardym. Kulka zasáhla epoletu na Nelsonově levém rameni a prošla do páteře. Nelson upadl na obličej na palubu, která byla ještě potřísněna krví jeho tajemníka. Těžce zraněný viceadmirál byl přenesen do kajuty hluboko v podpalubí. Svým kapesníkem si zakryl obličej a hodnostní označení, aby ho posádka nepoznala. Před svou smrtí se ještě dozvěděl, že bitva skončila vítězstvím jeho flotily. Těsně předtím než v 16:30 zemřel, pronesl slavná slova: "Polib mě, Hardy." [1]

Bitva u Trafalgaru byla poslední velkou bitvou plachetnic a do té doby nejdůležitějším vítězstvím v historii britského královského loďstva. V Londýně připomíná toto vítězství Trafalgarské náměstí s pomníkem admirála Nelsona. Velcí lvi, kteří leží u paty vysokého sloupu památníku, jsou prý odliti z ukořistěných španělských a francouzských děl.

[editovat] Reference

  1. NIGEL, Cawthorne. Největší bitvy v dějinách. Brno : Aipress, s.r.o., 2007. 304 s. ISBN 978-80-73623-507-8. S. 128-129. (česky) 

[editovat] Související články

[editovat] Externí odkazy

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Osobní nástroje
Jmenné prostory

Varianty
Akce
Navigace
Tisk/export
Nástroje
V jiných jazycích