Bitva u Trafalgaru
| Bitva u Trafalgaru | |||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Konflikt: Třetí koaliční válka (1805) | |||||||||||||||
Bitva u Trafalgaru: 13:00 |
|||||||||||||||
|
|||||||||||||||
| Strany | |||||||||||||||
| Velitelé | |||||||||||||||
| Síla | |||||||||||||||
| 33 řadových lodí 8 dalších lodí |
6 dalších lodí |
||||||||||||||
| Ztráty | |||||||||||||||
| 1 loď potopena 21 lodí zajato 3243 mrtvých 2838 raněných 7000 zajatých |
1246 raněných |
||||||||||||||
| {{{poznámky}}} | |||||||||||||||
21. října 1805 v bitvě u Trafalgaru porazilo anglické válečné loďstvo vedené Horatiem Nelsonem spojenou španělsko-francouzskou válečnou flotilu. Tímto vítězstvím, v poslední velké námořní bitvě plachetnic v historii, potvrdila Británie svou námořní převahu a stala se na další století světovou námořní velmocí.
Obsah |
[editovat] Plán invaze
Francouzský císař Napoleon Bonaparte si podmanil téměř celou Evropu. Jeho dalším cílem bylo zničit svého tradičního rivala - Velkou Británii. Přišel se smělým plánem překročit Lamanšský průliv a vylodit se v jižní Anglii. Pokusil se shromáždit svou válečnou flotilu v ústí průlivu a početně převýšit britské obránce.
Jeho plán byl ale zmařen úspěšným manévrem britského královského loďstva. Spojená francouzsko-španělská flotila byla donucena ukrýt se v Cádizu.
Napoleon s velkou nevolí musel zrušit přípravu invaze. Obrátil svou armádu na východ a zahájil tažení proti Rakousku.
[editovat] Nelsonův chvat
Napoleon vydal rozkaz, aby spojená flotila vplula do Středozemního moře a podpořila jeho tažení proti Rakousku. V té době ale Britové v okolí Cadizu disponovali velmi silnou námořní silou, které velel viceadmirál lord Horatio Nelson.
Tradiční strategie vedení námořní bitvy té doby byla: Válečné lodě se stavěly do dlouhých řad (proto tzv. řadové lodě). Při útoku tak proti sobě stály vždy dvě rovnoběžné řady lodí. Každá jedna loď měla svého jednoho protivníka a bitva probíhala tak, že na sebe vzájemně pálily jednu dělovou salvu za druhou. Nelson se rozhodl tuto starou tradici zbořit.
Nelson byl nejzkušenější a nejúspěšnější velitel královského loďstva té doby. Svým překvapeným námořním kapitánům předložil jinou strategii vedení námořní bitvy – Nelsonův chvat. Ten spočíval ve snaze získat bojovou převahu tím, že se flotila zaměří na jediné místo nepřátelské bojové linie a prorazí ji nejrychleji, jak bude možné. Proto Nelson navrhl zaútočit ve dvou kolonách, které se pohybují kolmo k nepřátelské řadě, rychle rozdělit nepřátelské linie na menší části a jednotlivě je zničit. Jedna část měla být zničena polovinou anglické flotily, zatímco druhá polovina flotily měla bránit zbytku nepřátelského loďstva zasáhnout do boje. Jeho odvážný plán s důrazem na vymanévrování nepřítele nebyl úplnou novinkou, v několika případech už byl s různým výsledkem proveden, ale přece jen znamenal riziko. Tato změna ale měla navždy změnit způsob námořního boje.
[editovat] Bitva
Bitva začala přesně podle plánu. Britové zaútočili ve dvou kolmých liniích na pravé křídlo spojené španělsko-francouzské flotily, které velel admirál Pierre Charles Silvestre de Villeneuve. Jedna britská kolona pod velením viceadmirála Couthberta Collingwooda obklíčila zadní část nepřátelské flotily a začala ji ničit přesnou palbou. Druhá kolona, které velel Nelson, se rychle probila středem nepřátelské formace, rozdělila ji na dvě části a bránila přední polovině překvapené flotily v pomoci napadené druhé polovině.
Britské ztráty byly velké. 449 mrtvých a 1 241 raněných. Z 27 britských lodí ale nebyla žádná ani potopena ani zajata.
Z 33 nepřátelských lodí jich bylo během bitvy 18 zajato nebo zničeno.
[editovat] Nelsonova smrt
Nelson velel bojové řadě ze své vlajkové lodi Victory. Loď musela překonat silnou palbu, kdy se přibližovala k nepřátelské linii z boku a nemohla na mohutnou palbu nijak odpovídat. Po přiblížení se dostala do přímého střetu s menší francouzskou lodí Redoutable, které velel kapitán Jean Lucas. Osudný výstřel vyšel odněkud z lanoví francouzské lodě. Zasáhl Nelsona asi ve 13:15, právě když byl na velitelské palubě s kapitánem Thomasem Hardym. Kulka zasáhla epoletu na Nelsonově levém rameni a prošla do páteře. Nelson upadl na obličej na palubu, která byla ještě potřísněna krví jeho tajemníka. Těžce zraněný viceadmirál byl přenesen do kajuty hluboko v podpalubí. Svým kapesníkem si zakryl obličej a hodnostní označení, aby ho posádka nepoznala. Před svou smrtí se ještě dozvěděl, že bitva skončila vítězstvím jeho flotily. Těsně předtím než v 16:30 zemřel, pronesl slavná slova: "Polib mě, Hardy." [1]
Bitva u Trafalgaru byla poslední velkou bitvou plachetnic a do té doby nejdůležitějším vítězstvím v historii britského královského loďstva. V Londýně připomíná toto vítězství Trafalgarské náměstí s pomníkem admirála Nelsona. Velcí lvi, kteří leží u paty vysokého sloupu památníku, jsou prý odliti z ukořistěných španělských a francouzských děl.
[editovat] Reference
- ↑ NIGEL, Cawthorne. Největší bitvy v dějinách. Brno : Aipress, s.r.o., 2007. 304 s. ISBN 978-80-73623-507-8. S. 128-129. (česky)
[editovat] Související články
[editovat] Externí odkazy