Bitva u Trafalgaru

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u Trafalgaru
Konflikt: Třetí koaliční válka (1805)
Bitva u Trafalgaru: 13:00
Bitva u Trafalgaru: 13:00
Trvání: 21. října, 1805
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Mys Trafalgar, Španělsko, Andalusie, Cabo de Trafalgar
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Britské vítězství
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Vlajka Francie
Vlajka Španělsko
Vlajka Velká Británie
Velitelé
Vlajka Pierre-Charles Villeneuve Vlajka Horatio Nelson
Síla
33 řadových lodí
8 dalších lodí
Vlajka 27 řadových lodí
6 dalších lodí
Ztráty
1 loď potopena
21 lodí zajato
3243 mrtvých
2838 raněných
7000 zajatých
Vlajka 449 mrtvých
1246 raněných
{{{poznámky}}}

21. října 1805 v bitvě u Trafalgaru porazilo anglické válečné loďstvo vedené Horatiem Nelsonem spojenou španělsko-francouzskou válečnou flotilu. Tímto vítězstvím, v poslední velké námořní bitvě plachetnic v historii, potvrdila Británie svou námořní převahu a stala se na další století světovou námořní velmocí.

Plán invaze[editovat | editovat zdroj]

Francouzský císař Napoleon Bonaparte si podmanil téměř celou Evropu. Jeho dalším cílem bylo zničit svého tradičního rivala - Velkou Británii. Přišel se smělým plánem překročit Lamanšský průliv a vylodit se v jižní Anglii. Pokusil se shromáždit svou válečnou flotilu v ústí průlivu a početně převýšit britské obránce.

Jeho plán byl ale zmařen úspěšným manévrem britského královského loďstva. Spojená francouzsko-španělská flotila byla donucena ukrýt se v Cádizu.

Napoleon s velkou nevolí musel zrušit přípravu invaze. Obrátil svou armádu na východ a zahájil tažení proti Rakousku.

Nelsonův chvat[editovat | editovat zdroj]

Napoleon vydal rozkaz, aby spojená flotila vplula do Středozemního moře a podpořila jeho tažení proti Rakousku. V té době ale Britové v okolí Cadizu disponovali velmi silnou námořní silou, které velel viceadmirál lord Horatio Nelson.

Tradiční strategie vedení námořní bitvy té doby byla: Válečné lodě se stavěly do dlouhých řad (proto tzv. řadové lodě). Při útoku tak proti sobě stály vždy dvě rovnoběžné řady lodí. Každá jedna loď měla svého jednoho protivníka a bitva probíhala tak, že na sebe vzájemně pálily jednu dělovou salvu za druhou. Nelson se rozhodl tuto starou tradici zbořit.

Nelson byl nejzkušenější a nejúspěšnější velitel královského loďstva té doby. Svým překvapeným námořním kapitánům předložil jinou strategii vedení námořní bitvy – Nelsonův chvat. Ten spočíval ve snaze získat bojovou převahu tím, že se flotila zaměří na jediné místo nepřátelské bojové linie a prorazí ji nejrychleji, jak bude možné. Proto Nelson navrhl zaútočit ve dvou kolonách, které se pohybují kolmo k nepřátelské řadě, rychle rozdělit nepřátelské linie na menší části a jednotlivě je zničit. Jedna část měla být zničena polovinou anglické flotily, zatímco druhá polovina flotily měla bránit zbytku nepřátelského loďstva zasáhnout do boje. Jeho odvážný plán s důrazem na vymanévrování nepřítele nebyl úplnou novinkou, v několika případech už byl s různým výsledkem proveden, ale přece jen znamenal riziko. Tato změna ale měla navždy změnit způsob námořního boje.

Bitva[editovat | editovat zdroj]

Plán bitvy u Trafalgaru

Bitva začala přesně podle plánu. Britové zaútočili ve dvou liniích kolmo na pravé křídlo spojené španělsko-francouzské flotily, které velel admirál Pierre Charles Silvestre de Villeneuve. Jedna britská kolona pod velením viceadmirála Couthberta Collingwooda obklíčila zadní část nepřátelské flotily a začala ji ničit přesnou palbou. Druhá kolona, které velel Nelson, se rychle probila středem nepřátelské formace, rozdělila ji na dvě části a bránila přední polovině překvapené flotily v pomoci napadené druhé polovině. Manévr, který byl použitý se v námořní terminologii nazývá "příčka na T".Loď na čele kolony se dostane postupně do palebného pole křižujících lodí (Nelsonovy kolony).Protože je boční salva křižujících lodí daleko mohutnější, než čelní palba křižované lodi, je její ohrožení značné.Při vhodných podmínkách je pochopitelně použitelný i na zadní část řady (Collingwoodova kolona). Při přibližování je však situace opačná, takže žáleží na rychlosti přiblížení.Britská flotila měla vítr v zádech - sledujte růžici vlevo nahoře na planu bitvy (TraffalgarBattle.jpg).

Britské ztráty byly velké. 449 mrtvých a 1 241 raněných. Z 27 britských lodí ale nebyla žádná ani potopena ani zajata.

Z 33 nepřátelských lodí jich bylo během bitvy 18 zajato nebo zničeno.

Nelsonova smrt[editovat | editovat zdroj]

Nelson padl na palubu zasažen odstřelovačem

Nelson velel bojové řadě ze své vlajkové lodi Victory. Loď musela překonat silnou palbu, kdy se přibližovala k nepřátelské linii z boku a nemohla na mohutnou palbu nijak odpovídat. Po přiblížení se dostala do přímého střetu s menší francouzskou lodí Redoutable, které velel kapitán Jean Lucas. Osudný výstřel vyšel odněkud z lanoví francouzské lodě. Zasáhl Nelsona asi ve 13:15, právě když byl na velitelské palubě s kapitánem Thomasem Hardym. Kulka zasáhla epoletu na Nelsonově levém rameni a prošla do páteře. Nelson upadl na obličej na palubu, která byla ještě potřísněna krví jeho tajemníka. Těžce zraněný viceadmirál byl přenesen do kajuty hluboko v podpalubí. Svým kapesníkem si zakryl obličej a hodnostní označení, aby ho posádka nepoznala. Před svou smrtí se ještě dozvěděl, že bitva skončila vítězstvím jeho flotily. Těsně předtím než v 16:30 zemřel, pronesl slavná slova: "Polib mě, Hardy." [1]

Význam bitvy[editovat | editovat zdroj]

Význam bitvy lze chápat dvojím způsobem:Původním smyslem bitvy bylo zabránit Napoleonovi v útoku na Británii.Vítězstvím královského loďstva byl tento záměr zmařen.A nejen to.Porážkou Španělské Armady (španělského válečnéhé loďstva) Anglie vystřídala Španělsko v roli dominantní námořní mocnosti, což mělo zásadní význam pro všechny zámořské kolonie. Od této chvíle se koloniální svět změnil. Bitva u Trafalgaru byla poslední velkou bitvou plachetnic a do té doby nejdůležitějším vítězstvím v historii britského královského loďstva. V Londýně připomíná toto vítězství Trafalgarské náměstí s pomníkem admirála Nelsona. Velcí lvi, kteří leží u paty vysokého sloupu památníku, jsou prý odliti z ukořistěných španělských a francouzských děl.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NIGEL, Cawthorne. Největší bitvy v dějinách. Brno : Aipress, s.r.o., 2007. 304 s. ISBN 978-80-73623-507-8. S. 128-129. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu