HMS Victory

Typ:	řadová loď
Třída	100 dělová řadová loď první třídy
Objednána:	prosinec 1758
Zahájení stavby:	23. července 1759
Spuštěna na vodu:	7. května 1765
Uvedena do služby:	1778
Osud:	Stále součást královského válečného námořnictva, vlajková loď Druhého lorda admirality a námořní muzeum.; 1812–1922 odstavena v Portsmouthu, 1922 zahájeny restaurační práce a následně opět zařazena do aktivní služby Royal Navy.
Cena:	63 176 liber šterlinků a 3 šilinky; v dnešním přepočtu asi 50 milionů liber šterlinků
Takticko-technická data
Výtlak:	3500 t
Délka:	největší délka 69,3 m; v úrovni spodní dělové paluby 56,7 m
Šířka:	15,8 m
Ponor:	na přídi 7,24 m; na zádi 7, 44 m
Pohon:	plachty; (celková plocha 5440 m²);
Rychlost:	8–9 uzlů (15–17 km/h)
Dosah:
Posádka:	850 mužů
Pancíř	žádný; dubová obšívka trupu na čáře ponoru 60 cm, od března 1780 měděné pláty pod čarou ponoru, ale jen pro ochranu dřeva před mořskými červotoči
Výzbroj:	44 dvanáctiliberních děl; 28 čtyřiadvacetiliberních děl; 30 dvaatřicetiliberních děl; 2x 68ti-liberní karonády, tzv. „drtiče“

HMS Victory je řadová loď I. třídy britského královského válečného námořnictva a v současnosti je zároveň i světovým unikátem, neboť se jedná o nejstarší válečnou loď, spuštěna na vodu byla v roce 1765, která je v záznamech vedena jako loď nacházející se v činné službě.

Jejím největším konkurentem na post nejstarší lodi v aktivní službě je americké fregata USS Constitution. Ta je sice o více jak 30 let mladší než Victory, ale byla vedena jako loď v aktivní službě nepřetržitě od roku 1798 do současnosti, kdežto HMS Victory byla od roku 1812 odstavena v Portsmouthu, než byla roku 1922 odtažena do suchého doku pro restaurování. V současnosti je HMS Victory opět vedena jako loď v aktivní službě a je vlajkovou lodí Druhého lorda Admirality.

Historie lodi [editovat]

Konstrukce [editovat]

Stavba lodi byla zahájena roku 1759 a dokončena roku 1765. Dlouhotrvající konstrukce lodi byla zapříčiněna tím, že během stavby byla ukončena tzv. sedmiletá válka a potřeba nové válečné lodě byla Admiralitou přehodnocena. Stavba byla přerušena a znovu započata byla až na podzim roku 1763. Na vodu byla Victory spuštěna 7. května 1765.

Aktivní služba [editovat]

Do služby však byla zařazena až roku 1778 a účastnila se americké války za nezávislost, když se Francie začala angažovat po boku vzbouřenců. Účastnila se však pouze bojů proti francouzskému loďstvu v evropských mořích ve snaze zabránit Francii v zásobování a podpoře amerických povstalců.

Roku 1780 byl v suchém doku její trup pod čarou ponoru pokryt měděnými pláty pro lepší ochranu před mořským "červotočem", měkkýšem sášní lodní (Teredo navalis), který ničil dřevěnou konstrukci, a před obrůstáním korýši (lat. cirripedia, angl. barnacles) - zejména vilejšem stvolnatým, a mořskými řasami řasami (algae), které způsobovaly výrazné snížení rychlosti lodí. Na vodu se vrátila o rok později. Dlouhá služba (od roku 1778 do roku 1798, kdy se Victory zúčastnila tří velkých bitev a několika menších) se podepsala na jejím stavu a bylo rozhodnuto, že bude přestavěna na nemocniční loď pro francouzské a španělské válečné zajatce.

První návrat do královského loďstva [editovat]

Roku 1799 se však situace změnila potopením jiné řadové lodě I. třídy HMS Impregnable. Roku 1800 byly zahájeny nezbytné úpravy a opravy, během nichž byl mimo jiné zvýšen počet děl ze 100 na 104 a dosavadní okrový nátěr nahrazen žluto-černým. V květnu roku 1803 byla Victory opět zařazena do válečné flotily. Svoji vlajku na ní vyvěsil viceadmirál Horatio Nelson.

Pod jeho velením se zúčastnila roku 1805 slavné bitvy u Trafalgaru, kde Nelson zvítězil nad přesilou, byť sám v této bitvě zahynul.

Po Trafalgaru a návrat na výsluní [editovat]

Po bitvě u Trafalgaru zůstala loď v aktivní službě až ro roku 1812, kdy byla zakotvena v Portsmouthu, kde dále sloužila jako plovoucí sklad. V letech 1889-1904 sloužila jako stacionární školní loď pro výcvik námořních signalistů. Odstavená loď poté již jen chátrala. Roku 1921 byla zahájena kampaň na její záchranu a britská vláda nakonec souhlasila s rekonstrukcí Victory do stavu, v jakém se účastnila své nejslavnější bitvy.

V lednu 1922 byla zatažena do suchého doku, aby mohla být restaurována. Již v této době patřila mezi nejstarší existující lodě, majíc již za sebou od spuštění na vodu 157 let. Roku 1928 mohl král Jiří V. slavnostně odhalit Victory v její plné kráse. Obnovovací práce dále pokračovaly pod dohledem Society for Nautical Research (která byla i za kampaní, jež vedla k záchraně lodi).

V roce 1941 způsobily bomby svržené Luftwaffe na Londýn poškození trupu Victory, jež se nacházela v suchém doku. Zatímco německá propaganda tvrdila, že loď byla zcela zničena, britská admiralita tuto zprávu popřela.

V současné době loď funguje jako námořní muzeum a zároveň je stále vedena jako loď v aktivní službě a je vlajkovou lodí Druhého lorda Admirality. Dnešní vzhled lodi však neodpovídá stavu u Trafalgaru zcela přesně, např. z estetických důvodů bylo ponecháno nízké zábradlí místo vyššího a plného pažení (barricade) na příďové i záďové palubě, které loď získala během rozsáhlých oprav v letech 1800–1803.