Bitva u Grossbeeren

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u Grossbeeren
Konflikt: Napoleonské války
[[Soubor:{{{obrázek}}}|300px|Bitva u Grossbeeren]]
Bitva u Grossbeeren
Trvání: 23. srpna, 1813
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Na jih od Berlína
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Vítězství spojenců
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Vlajka Pruska Prusko
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Sweden Švédsko
FRA Francie
Rýnský spolek
Velitelé
Vlajka Pruska Generál Bülow
Vlajka Pruska Generál Tauentzien
Sweden korunní princ Karel Jan
Maršál Oudinot
Generál Reynier
Generál Bertrand
Síla
80,000 mužů 60,000 mužů
Ztráty
1000 mrtvých a zraněných 3,000 mrtvých nebo zraněných; 1500 zajatých; 13 děl
{{{poznámky}}}

Bitva u Grossbeeren byla bitva napoleonských válek. V bitvě se povedlo spojencům zastavit francouzský postup na Berlín.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

V roce 1812 proběhlo pro Napoleona katastrofální ruské tažení a ruská armáda postupovala až za hranice své země. Brzy se k Rusku přidalo Prusko a později Švédsko a Anglie.

V květnu 1813 však spojená rusko-pruská vojska utrpěla porážku v bitvách u Lützenu a Budyšína. Napoleon se poté rozhodl vyslat armádu na Berlín, proti severní armádě. Pro tento účel byla vytvořena tzv. Berlínská armáda, jejíž velení bylo svěřeno maršálu Oudinotovi. Jeho jmenování bylo chybou, protože i přes velkou odvahu nebyl příliš dobrý vojevůdce.

21. srpna dorazil Oudinot do Luckenwalde a odtud vyrazil rovnou na Berlín. Tehdy nevěděl že mu v cestě stojí tzv. severní armáda vedená švédským korunním princem a bývalým Napoleonovým maršálem, Bernadottem. Ještě 22. srpna očekával že Berlín obsadí bez boje.

23. srpna Oudinot již postupoval na Ahrensdorf. Sbory jeho armády postupovali tak, že mezi sebou neměly kontakt. Jediné spojení mezi nimi tvořili kurýři, ale ti se pohybavali ve zdejším terénu pomalu a navíc hustě pršelo a viditelnost byla malá.

Bitva[editovat | editovat zdroj]

Jízdní hlídky Bertrandova sboru zjistily během postupu přes Juhnsdorfský hvozd přítomnost pruských jednotek před vsí Blankefelde, kde zaujali postavení proti lesu. Těmto jednotkám velel generál Tauetzien.

Kolem desáté se z lesa vynořila Fontanelliho italská divize a kolem desáté zahájila čelní útok. Současně se šest praporů pokusilo obchvat zleva. Pruská dělostřelba zastavila čelní útok a jelikož neměl Bertrand, jak na ni pořádně odpovědět, stáhl se kolem druhé do lesa, kde čekal na Reynierův sbor, který se měl objevit mezi Grossbeeren a lesem.

Plán bitvy

Za hodinu vyšel z lesa 7 kilometrů západně od Bertranda, Reynierův sbor. Před sebou měl kostelík se vsí Grossbeeren a vlevo od ní kopec, na němž byl větrný mlýn. Výšiny se vsí držely malé jednotky majora von Sandarta. Generál von Sahr, jenž postupoval v čele sboru, rozvinul své jednotky před vsí a výšinami, přičemž nechal prusy pálit z čtrnácti děl, které zapálily granáty ves Grossbeeren. Prusové raději ustoupili. Mezi čtvrtou a pátou dorazili ke Grossbeeren Durutteho a Lecoqova divize a generál Reynier se rozhodl ve vsi utábořit, přičemž neočekával tento den nějaký další boj. Ve skutečnosti se k němu blížil generál Bülow.

Bülow mohl díky malé viditelnosti rozvinout svá děla (celkem 62 děl) kilometr od francouzských pozic. Ta zahájila palbu kolem páté a šesté hodiny večer. 44 francouzských děl brzy začala palbu opětovat, ale pruská děla se brzy rozrostla na 80 hlavní. Po půlhodině dělostřeleckého souboje zahájil Bülow útok.

Rozhořel se zuřivý boj muže proti muži, jelikož obě strany měly zvlhlý prach. V tomto boji bylo těžké poznat kdo je přítel a kdo nepřítel, protože prusové a sasové měli podobné uniformy. Nakonec musel Reynier Grossbeeren vyklidit.

Kolem šesté se k bojišti konečně přiblížily první jednotky Oudinotova sboru. V jejich čele postupovala Fournierova jezdecká divize. Ta okamžitě zaútočila, ale byla odražena s těžkými ztrátami. Nyní se již nepokoušeli Grossbeeren dobýt zpět.

Oudinot chtěl další den pokračovat v bitvě, ale Reynier mu řekl, že jeho sbor nebude bojeschopný. Tak zahájil ústup na Wittenberg.

Následky[editovat | editovat zdroj]

Bitva ukončila francouzský postup na Berlín a značně posílila bojového ducha prusů.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Po bitvě jeden pruský voják nazval tento střet Grossbeerenské slunce. Šlo ironickou parafrázi Slavkovského slunce, jež se brzy rozletěla pruskem.

Účastník bitvy na francouzské straně generál Sahrer von Sahr byl potomek českých exulantů, patřících do rodu Žďárských ze Žďáru.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Jiří Kovařík: Napoleonova tažení III.