Aquileia

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Aquileia
Patriarchální bazilika
Patriarchální bazilika
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 5 m n. m.
stát: Itálie Itálie
autonomní oblast: Friuli-Venezia Giulia
provincie: Udine
Aquileia
Red pog.png
Aquileia
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 36 km²
počet obyvatel: 3330
hustota zalidnění: 93 obyv. / km²
správa
starosta: Alviano Scarel
oficiální web: http://www.comune.aquileia.ud.it/
PSČ: 33051

Aquileia (furlansky Aquilee, nebo Aquilea) je italské město v oblasti Friuli-Venezia Giulia, v provincii Udine. V roce 2005 zde žilo 3456 obyvatel. Zbytky římského města je možno zhlédnout na volných prostranstvích a ve dvou muzeích.

Antické pozůstatky a patriarchální bazilika byly v roce 1998 zapsány do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Kromě památek je Aquileia známá jako vinný region, produkujíjí se zde jedny z nejkvalitnějších červených vín na světě.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Římané

Původně to byla keltsko - venétska osada jménem Akilis, kterou založil keltský Karnové, kmen z Alp, žili zde však hlavně původní Venetové a asi taky Illyrové. Ve 2. století před Kr. oblast ovládli Římané. Římští konzulové Publius Cornelius Scipio Nasice, Gaius Flaminius a Lucius Manlius Acidinus byly v roce 181 před Kr. římským senátem vysláni založit město Aquileia spolu s 3000 římskými kolonisty. Později se k nim připojili další početné rodiny vojenských veteránů. Aquileia i celý kraj Venetia tedy kolonizovali Římané. V roce 89 před Kr. město získává statut municipia a všichni obyvatelé města získávají římské občanství. Vzestup Aquileie však začal na přelomu letopočtů, za prvního císaře Augusta, který město povýšil na hlavní město (caput) kraje Venetia et Histria Venecia a Histria). V augustovským období zde byly postaveny luxusní vily. Rozmach následoval i v pozdějších obdobích.

Ve 3. stol., Za císaře Septimia Severa zde bylo postaveno velkolepé fórum s chrámem, veřejnou bazilikou, stoa a jiné administrativní budovy. Aquileia byla známá i díky svému říčnímu přístavu, jehož ruiny vidíme i dnes. Tento přístav velkolepě prestavall císař Claudius. Město však mělo i svůj námořní přístav na nedalekém ostrově Gradus, (dnes Grado, turistická oblast). V Grade byly i domy civilistů a v pozdní antice až tři křesťanské baziliky, dvě stojí dodnes. V pozdně období v Grade vznikla vojenská pevnost s posádkou, kterou zde umístil již císař Diocletianus. V Aquilei byl i hřbitov (sepolcretum), jehož část zachoval dodnes, velké lázně a hipodrom, z nichž se však nic nedochovalo. Při Aquilei vedla i cesta Via Iulia Augusta, která funguje dodnes, jako hlavní moderní cesta. Pro obyčejné obyvatele byly postaveny bytové vícepatrové domy (insulae). Ve městě nechyběl ani akvadukt a kanalizace. Aquileia patřila mezi největší města v říši a mohla se rovnat Římu, Antiochii či Alexandrii.

Ve 4. století zde byla postavena velká křesťanská bazilika na podnět císaře Konstantina a aquileiského biskupa Theodora. Následující biskupové Fortunacián a Chromatius dali baziliku zvětšit. Bylo zde postaveno i dodnes dochované externí oktogonální baptisterium. Šlo o starokřesťanských komplex, který sestával ze dvou velkých bazilik. Stál zde i biskupský palác. Bazilika byla poškozena během vpádu Hunů, ale její mozaiky můžeme obdivovat i dnes. Tyto mozaiky jsou největší raně křesťanské mozaiky v Evropě. V Aquilei končila i slavná jantarová cesta, která se táhla od Severního moře přes Carnuntum až sem. Odtud se jantar vyvážel do různých končin říše. Ve městě byly i sklářské fabriky a od 3. stol. i mincovna. Proslulé bylo i místní víno a kolem města se pěstovalo hodně révy. Největší rozmach města byl ve 4. stol., Kdy zde žilo 300.000 obyvatel.

Forum Romanum

Poprvé se Aquileia stala předmětem bojů v roce 69, když ji ovládl císař Vespasianus, který bojoval s císařem Vitelliem o vládu v impériu.Velká krize ve městě však nastala až v roce 167, když se k městu blížili Zadunajští Markomani a Kvádové, kteří prolomili panonské Limes Romanus (Slovensko). Císař Marcus Aurelius je však ve zmiňovaném roce v bitvě u Aquilei porazil a zatlačil. V následujícím století proti městu vytáhl proticisár Maximinus Thrax, který město chtěl dobýt, no vlastní vojaci Maximina zabili. Aquilejští byli tak bohatí, že vyhladoveli vlatní dobyvatele. Aquilei veleli dva generálové, Crispinus a Menophilon. Před touto válkou Aquilejčania postavili kolem města hradby, které v předchozích letech nebyly potřebné. Opevnil se i přístav. V okolí města se pěstovalo lahodné hrozny a obilí, proto byly městské sklady plné velikých amfor. Obyvatelé Aquilei tedy nepociťovali žádné nedostatky.

V roce 361 císař Iulianus Apostata město během občanské války oblehl a dal změnit tok řeky, čímž porušil městský přístav. V roce 381 se zde uskutečnila církevní synod, kde se diskutovalo proti ariánské formě křesťanství. Této synodě předsedal milánský biskup sv. Ambrosius, hlava tehdejší církve a nejvlivnější muž po císaři Theodosiovi I.

Později sídlil v Aquilei uzurpátor Eugenius, který ve 4. století uzurpoval moc císaři Valentiniána II. Valentiniana II. zabil velitel římských vojsk, Frank Arbogastes a na trůn dosadil zmíněného Eugenia. Eugenius i Arbogast byli poraženi východním císařem Theodosiem. Tato bitva se odehrála nedaleko Aquileia. Pak Aquilei dvakrát obléhal vizigótský král Alarich I., který později dobyl Řím. V polovině 5. století Hunové pod vedením Attily po porážce u Katalaunských polích vytáhli proti Itálii a plenili celý její sever. V roce 452 po tříměsíčním neúspěšném obléhání náhodnou střelou prolomili část hradeb a zničili mnohé budovy města, vypálili a těžko poškodily i velký křesťanský komplex, fórum, hipodrom a i lázně. Část obyvatelstva utekla a založila Benátky., Jiní se uchýlili na ostrov Grado. Mnoho ze staveb se však v následující době opravilo, což značí, že hunský útok nebyla příčina úpadku města, tak jak to popisuje lidová tradice středověkého původu. V 6. stol. Aquileia patřila Ostrogótům, Východořímské říši (Byzanc) a nakonec ji ovládli Langobardi. Právě v Langobardské době město úplně zaniklo, protože pro-byzantský Aquileiský patriarcha Paulinus odešel do Grada, které zůstalo pod správou Byzance.

Středověk

Baptisterium, konec 4. století

Během středověku město hrálo významnou církevní roli, ale město nikdy nedosáhlo svou antickou monumentalitu. Když se Aquileiský patriarcha Maxentius v 9. stol. vrátil do Aquilei, nechal opravit jižní aulu starého raně křesťanského komplexu. Severní aula už obnovena nebyla a tak se ani nedochovala. Maxentius zde vybudoval i kryptu, kterou vyzdobili řečtí malíři z Konstantinopole. Interiér baziliky je poznamenán pozdějšími gotickými přestavbami. V roce 1031 patriarcha Poppone z Aquileie baziliku zvětšil a také zde postavil zvonici v románském slohu. Zvonice stojí na místě, kde stála původní severní aula římského církevního komplexu. Na stavbu této zvonice použil kameny z římského amfiteátru. Za Popponeho prožívala Aquileia rozmach, byly zde vystavěny nové hradby a opraveny ty staré, římské. Římská křesťanská bazilika na v části Monastero byla přestavěna na ženský klášter a monumentální budova římských skladů při patriarchální bazilice z konce 3. stol. byla tímto patriarchou přestavěna na patriarchální palác. V roce 1348 Aquilei postihlo zemětřesení a interiér baziliky rekonstruoval patriarcha Marquardt v gotickém slohu. Na románskou zvonici nadstav gotický špic.

Dějiny Aquileiského patriarchátu[editovat | editovat zdroj]

Část mozaikové výzdoby vevnitř baziliky, 4. století

V roce 557 se Aquileia stala jedním z center složitého církevního sporu, tzv. "Tří kapitol". Aquileiský patriarcha Paulinus se na nedalekém ostrově Grade definitivně usadili poté, co Aquilei a celou severní Itálii v roce 568 ovládli Langobardi. Langobardi však odmítli uznat tento pro-byzantský patriarchát a vyhlásili vlastní Aquileiský patriarchát, přičemž tento patriarcha sídlil v hlavním městě, Civitate Forum Iulii (dnešní Cividale del Friuli), čímž se Grado a Aquileia zcela rozdělili a existovali dva nepřátelské církevní patriarcháty se stejným jménem. Patriarchové v Grade, podle Byzance uznávali tři kapitoly, zatímco pro-papežští patriarchové v Cividale byli proti.

V roce 787 Italia is Aquileiou ovládli Frankové pod vedením Karla Velikého. Následovalo období Popponeho a Marquard, návrat patriarchů z Cividale do Aquileie a oživení města. Aquileiský patriarchát patřil mezi nejdůležitější patriarcháty v Evropě a měl velký vliv, přičemž vysílal misionáře i na Velkou Moravu. Aquileiský patriarchát kontroloval území kraje Friuli a místní románská nobilita, společně s patriarchou řídili chod státu. V 15. století ovládli Friuli Benátčané a sídlo Aquileiského patriarchy bylo přeneseno do Benátek, přičemž papež zrušil patriarchát v Grade, které také patřilo Benátkám. Patriarchát byl definitivně zrušen v roce 1751, po sporech mezi Benátčany a Rakušany o územní nároky na Friuli. Byly vytvořeny dva patriarcháty, jeden se sídlem v Udine druhý v městě Gorizia. Takhle to funguje i dnes.

Patriarchou zde byl mimojiné Svatobor, jediný známý syn českého knížete Spytihněva II.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Dějiny Aquileie jsou velmi pestré, má bohaté památky, bazilika v Aquilei patří mezi největší v Itálii. V římské době zažilo město svůj největší rozmach. Dnes je Aquileia pouze malým městečkem. Můžeme zde však obdivovat památky, připomínající slavnou minulost. Z římské doby tu stojí zříceniny římského fóra, mauzoleum, ruiny říčního přístavu, římské pohřebiště a nejvíce známé jsou raně křesťanské mozaiky v interiéru baziliky, které pocházejí z prvního komplexu, ze 3. stol. Z raně křesťanské doby je i dodnes stojící baptisterium před budovou baziliky, jejíž fasáda pochází z přestavby prvního komplexu ze 4. stol. Kromě toho jsou zde další mozaiky, z oratorií a římských domů vedle baziliky a oproti ní, a dále raně křesťanské mozaiky ve Starokřesťanském Muzeu (Museo Paleocristiano), kde stála další bazilika ze 4. stol. Veměstě je i Archeologické muzeum, kde jsou různé římské sochy, mozaiky z římských lázní a veliká sbírka římských prstenových gem, mincí a římských skleněných nádob.

Víno[editovat | editovat zdroj]

Refosco

V okolí města se produkuje víno, které se řadí pod tzv. vinnou oblast Aquileia. Z této oblasti, která je známá hlavně pro své červené víno pochází autochtonní (DOC) červené víno Refosco. Vinná oblast Aquileia patří mezi oblasti, kde se produkuje jedno z nejkvalitnějších vín na světě. Historie vína je zde velmi stará, přičemž největšímu rozmachu napomohli Římané. Historik Hérodianos popisoval Aquilei, jak věhlasnou vinnou oblast již ve 3. stol. Víno Refosco bylo známé již v římské době.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Jistý počet obyvatel města se po vpádu Hunů usadil v lagunách a ti později založili město Benátky.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]