Jenisejští Kyrgyzové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mapka znázorňující umístění Jenisejštích Kyrgyzů v středověku.
Čínský znak Tento článek obsahuje čínský text.
Bez správné podpory asijských jazyků se Vám mohou namísto čínských znaků zobrazovat otazníky, čtverečky nebo jiné symboly.

Jenisejští Kyrgyzové, též Jenisejští Kirgizové (čínsky 居骨, - 纥骨, - 结骨, pchin-jinem qigu, - hegu, - jiegu, obvyklou fonetikou: Čchi-ku, Che-ku, Ťie-ku), je označení turkických kmenů, které žily od starověku na horním toku Jeniseje, zejména na území Minusinské kotliny. V roce 550 vytvořili Kirgizové (Jenisejští Kyrgyzové) kaganát s čínským názvem Ťie-ku, který zanikl v roce 924 vzniknuvším Kyrgyzským kaganátem (8401293). Ten byl pak rozvrácen podroben Mongoly. V 17. a 18. století pod tlakem Rusů a Ojratů (západomongolských kmenů) část Kirgizů (Jenisejští Kyrgyzové) odešla z horního toku Jeniseje na jih. Tato část se podílela na etnogenezi Kara-kirgizů (Kyrgyzové). Část, která zůstala v původních sídlištích, se rozhodující měrou podílela na etnogenezi Čchien-kchunů (Chakasové). Kirgizové (Jenisejští Kyrgyzové) byli kočovní pastevci, věnovali se ale i zemědělství. Zanechali po sobě četné nápisy na kamenných stélách, psané starotureckým runovým písmem.

Raný středověk[editovat | editovat zdroj]

Pod vedením Kirgizského klanu (Jenisejští Kyrgyzové), byl vytvořen stát, v čínských zdrojích nazýván kaganát Ťie-ku, nebo v západní literatuře, kaganát Jenisejských Kyrgyzů (550–924). Kaganát Ťie-ku zanikl vznikem nástupnického Kyrgyzského kaganátu.

Rasový image Kirgizů (Jenisejští Kyrgyzové) tohoto období je neznámý, ale pravděpodobně byl stejný jako u starověkých zástupců Ting-lingské europoidní rasy Střední Asie. Nicméně řada vědců věří že v centru Ting-lingů, alespoň v menší míře v 1. století byly i turkofonní kmeny. Kirgizové (Jenisejští Kyrgyzové) byli kočovní pastevci, věnovali se ale i zemědělství. Jejich runové písmo (Jenisejská abeceda) na severu bylo podobné tomu které používali Ujgurové k záznamu textů. Písmo pak bylo přeneseno k jejich jihovýchodním sousedům etnickým Turkům (Orchonská abeceda). Kirgizové (Jenisejští Kyrgyzové) byli manichejci.[1] [pozn. 1]

Vládcové Sia-ťias'ů (648-863)[editovat | editovat zdroj]

pořadí jméno
z čínské fonotvorby
pseudonymní jméno v čínštině období
vládnutí
jméno v češtině osobní jméno v čínštině poznámky
01. Šıpoku Ačan čínsky znaky 失钵屈阿栈
pchin-jinem shībōqūāzhàn
čínsky v českém přepisu Š'poku-a-čan
643680 Kujmao čínsky znaky 癸卯
pchin-jinem guǐmǎo
čínsky v českém přepisu Kuej-mao
02. Ta Čiamu čínsky znaky 塔恰木
pchin-jinem tǎqiàmù
čínsky v českém přepisu Tcha-čchia-mu
681693 Sinsi čínsky znaky 辛巳
pchin-jinem xīnsì
čínsky v českém přepisu Sin-si
骨咄禄 - gǔduōlù
03. Ťie Chungcan-fufu čínsky znaky 结黉蚕匐肤
pchin-jinem jiéhóngcánfúfū
čínsky v českém přepisu Ťie-chung-cchan-fufu
693708 Kujsi čínsky znaky 癸巳
pchin-jinem guǐsì
čínsky v českém přepisu Kuej-si
04. Bars-beg čínsky znaky 巴而思匐
pchin-jinem baérsīfú
čínsky v českém přepisu Paer-sifu
708711 Wušen čínsky znaky 戊申
pchin-jinem wùshēn
čínsky v českém přepisu Wu-šen
05. Kutluk Bilgä-kagan čínsky znaky 骨笃禄毗伽可汗
pchin-jinem gǔdǔlùpíjiā kèhán
čínsky v českém přepisu Kutulu-pchiťia kche-chan
711722 Sinchaj čínsky znaky 辛亥
pchin-jinem xīnhài
čínsky v českém přepisu Sin-chaj
06. Isipoše Joučepiši-tegin čínsky znaky 伊悉钵舍友者毕施颉斤
pchin-jinem yīxībōshěyouzhěbìshījiéjīn
čínsky v českém přepisu Isipoše-jouče-piši-ťieťin
722 Žensü čínsky znaky 壬戌
pchin-jinem rénxū
čínsky v českém přepisu Žen-sü
07. Inanču Čör-tegin čínsky znaky 俱力贫贺忠颉斤
pchin-jinem jùlìpínhèzhōngjiéjīn
čínsky v českém přepisu Ťülipchin-chečung-ťieťin
723758 Kujchaj čínsky znaky 癸亥
pchin-jinem guǐhài
čínsky v českém přepisu Kuej-chaj
十一 - shíyī
08. Bilgä Tung-tegin čínsky znaky 毗伽顿颉斤
pchin-jinem píjiādùnjiéjīn
čínsky v českém přepisu Pchiťia-tun-ťie-ťin
758790 Wusü čínsky znaky 戊戌
pchin-jinem wùxū
čínsky v českém přepisu Wu-sü
09. Ťien Kun-kagan čínsky znaky 坚昆可汗
pchin-jinem jiānkūn kèhán
čínsky v českém přepisu Ťien-kchun kché-chan
790822 Kengwu čínsky znaky 庚午
pchin-jinem gēngwǔ
čínsky v českém přepisu Keng-wu
10. Jingwu Čengming-kagan čínsky znaky 英武诚明可汗
pchin-jinem Yīngwǔchéngmíng kèhán
čínsky v českém přepisu Jingwu-čcheng-ming kché-chan
822863 Ženjin čínsky znaky 壬寅
pchin-jinem rényín
čínsky v českém přepisu Žen-jin
裴罗 - péiluō
骨咄禄 - gǔduōlù
亚尔 - yàěr

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. v „Záznamech velkého historika“ z období Dynastie Chan z 2. století př. n. l., čili v Š'-ťi (čínsky v českém přepisu Š'-ťi, pchin-jinem Shǐjì, znaky 史記) 110 a v Chan-šu (čínsky v českém přepisu Čchien Chan-šu, pchin-jinem Qián Hànshū, znaky 前漢書) 94a, byly Jenisejští Kyrgyzové nazývání Ke-kchun (čínsky pchin-jinem Gekun, znaky 堅昆) a také Sia-ťias (čínsky pchin-jinem Xia-jiasi, znaky 黠戛斯)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Miller G.F. „Chyq“ 1913, p. 26, and „History of Siberia“. vol. 1. Moscow-Leningrad, 1937. p. 514-516.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HUBINGER, Václav; HONZÁK, František; POLIŠENSKÝ, Jiří. Národy celého světa (Malé encyklopedie). Praha : Mladá fronta, 1985.