Ujgurský kaganát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ujgurský kaganát
回鶻汗國
ئورخۇن ئۇيغۇر خانلىقى
 Turkucké říše
 Basmalský kaganát
742–848 Kyrgyzský kaganát 
Kara-chodžské království 
Karachánský kaganát 
Kan-suské království 
Dynastie Liao 
Vlajka státu
vlajka
geografie
Mapa
kaganát v roce 820 v největším rozsahu hranic
hlavní město:
rozloha:
5 500 000 km² (800)
obyvatelstvo
národnostní složení:
vládnoucí elita a příbuzensví:
Ujgurské kmeny
vojenská síla
Tie-lejové a ostatní[pozn. 1]
státní útvar
vznik:
zánik:
Státní útvary a území
Předcházející:
Turkucké říše Turkucké říše
Basmalský kaganát Basmalský kaganát
Nástupnické:
Kyrgyzský kaganát Kyrgyzský kaganát
Kara-chodžské království Kara-chodžské království
Karachánský kaganát Karachánský kaganát
Kan-suské království Kan-suské království
Dynastie Liao Dynastie Liao

Ujgurský kaganát nebo Země Tokuz Oghuzů (ujgursky ئورخۇن ئۇيغۇر خانلىقى, čínsky 回纥 - pchin-jinem Huí-hú, mongolsky Уйгурын хаант улс), byla říše vytvořena domorodou konfederaci Turkických kmenů pod vedením kmenové šlechty Orchonštích Ujgurů čínsky 回鹘, z čínským odkazem na Jiu Xing ("Devět klanů" - "Tokuz Oghuz"). Kaganát Chuej-chu (jméno dané v období Tchangů), jenž nahradil Kutlucký kaganát (Modří Turci) se do povědomí veřejnosti dostal v první polovině 8. století.[1], a existoval asi sto let do poloviny 9. století. Po dvou desetiletích válek z Jenisejskými Kyrgyzy, byl stát v roce 840 zničen. Pod tlakem Kyrgyzů se Ujguři stěhovali na jih do Východního Turkestánu. Od té doby jejich státy nadále existovaly v Kan-su a u Turfanských oáz.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Kmeny Tie-lejštích Oguzů[editovat | editovat zdroj]

Ujgurové byli v I. tisíciletí našeho letopočtu součástí významných říší ve stepích Asie: Žuan-žuanů (Avarů), Turkutů a Modrých Turků. Tvořili vždy důležitou součást armád těchto říší, jejich opakovaná povstání ale přispěla k jejich zániku.
Do poloviny 8. století měli roli spíše destruktivní, v době rozkladu říše Modrých Turků si ale vytvořili vlastní kaganát. Jeho základem byli Ujgurové v užším slova smyslu a kromě Wej-cheů (15 Ujgurských kmenů) ještě dalších 6 kmenů, které stejně jako oni patřili k Tie-lejům:
6-Oguzové → : Pu-ku (Bul-gar) → (Bugu), Chun (Hun) → Chun, Pa-jie-ku (Bajir-gur) → Bajirku, Tchung-luo (Ton-gra) → Tongra, A-si-ťie (Izgil) → Syge, Čchi-pi → Kibi a několik porobených kmenů (východní) z 30 Oguzů-Tatarů. Jako rovnocenní byli brzy do kaganátu přijati ještě Basmalové (5-Oguzové) a východní Karlukové (3-Oguzové), přičemž samotné kmeny 9 Oguzů zde nesou dominantní postavení.

Turkucké dědictví[editovat | editovat zdroj]

I když to byli právě Ujgurové, kteří měli velký podíl na zničení kaganátů Turkutů i Modrých Turků, trochu paradoxně se k jejich odkazu otevřeně hlásí. Vystupují vlastně jako jejich zdánlivě legitimní dědici. Nebyli ale blízkými příbuznými původních Turkutů, i když hovořili stejným jazykem.

Ujguři se hlásí k zakladateli turkické říše Buminovi a vybírají si stejné sídlo vládce mezi pohořím Changaj a řekou Orchon. Přejali také turkucké runové písmo a jejich způsob dělení říše na východní (váženější) a západní křídlo. Hranicí na východě bylo Mandžusko, na západě Džungarsko.

Historický vývoj kaganátu[editovat | editovat zdroj]

Vzestup Ujgurů[editovat | editovat zdroj]

V roce 742 se Ujgurské, Karlucké a Basmalské kmeny vzbouřili proti vládnoucímu Kutluckému kaganátu (Modří Turci)[2]. V roce 744 Basmalové, potom co obsadili Ötüken, centrum Turkutů (Orchonské údolí) a zajali jejich krále Özmyše, úspěšně převzali jejich pozemky. Nicméně Ujgursko-Karlucké spojenectví proti Basmalům vzniklo později v stejném roku. Koalice porazila Basmaly a zvolila si svého krále. Basmalské kmeny byly skutečně zničeny: jejich lid byl prodáván Číňanům do otroctví, nebo byl rozdělen mezi vítěze. Ujgurský vládce se stal kaganem v Mongolsku, a vůdce Karluků byl jmenován jabguem. Toto uspořádání však trvala méně než jeden rok, poněvadž časté válečné akce mezi Ujgury a Karluky přinutilo Karluky migrovat k západu do zemí Türk-Türgešů[3].

Dynastie Jaglakar - Jologe[editovat | editovat zdroj]

Vládnoucí dynastie se jmenovala podle klanu Jagla-gur (Jologe) (staroturecky Old Turkic letter R1.svgOld Turkic letter Q.svgOld Turkic letter L1.svgOld Turkic letter G1.svgOld Turkic letter Y1.svg - Jaγlaqar, (čínsky v českém přepisu Jao-luo-ke, pchin-jinem yao luo gě, znaky 藥羅葛) z kmene 9 Oguzů. Zakladatel říše, Kutlug Bilge Kül-kagan (744-747), v čínských zdrojích známý jako kagan Kuli Pejlo, brzy umírá.

Pak vládl jeho první syn Bajan Čör-kagan (Mojan Čör, 747–759). Ten musel v počátcích vlády svést těžkou občanskou válku, protože ho z neznámých důvodů část národa odmítla uznat, i když byl zákonným následníkem. Zároveň s vnitřními boji probíhají války i se sousedy, kteří v některých případech podpořili povstalce. Mojan Čör se pak pustil do řady vojnových tažení, jež uvedl všechny stepní národy pod svou vlajku. Během tohoto období říši značně rozšířil, o Sekiz Oguzy, Kyrgyzy, Karluky, Türgeše, Tokuz Tataře, Čiky a zbytky Basmalů spadajících pod ujgurské kmeny. Roku 750 byli poraženi Kitani a Tataři a v roce 752 koalice Basmalů a Türgešů. Poslední stepní odpůrci byli Kyrgyzové (Jenisejští). I ti se museli v roce 758 podrobit, i když si udrželi autonomii. Zdá se, že kagana podporovali mimo jiné i stoupenci manichejismu, vyhnaní předtím z Číny. Tím si získali důvěru kagana a silné postavení.

Jak Kuli Pejlo, tak i jeho syn se dobrovolně prohlásili za vazaly Číny, za Mojan Čöra se ale situace dost změnila. V Číně došlo k velkému povstání pohraniční armády, vedené An Lu-šanem. Ten byl zpočátku velmi úspěšný a ovládl i hlavní město. Jeho profesionální vojáci ale zemi strašlivě ničí. Roku 756 do bojů na straně císaře Su-cunga Tchangského (čínsky v českém přepisu Su-cung Tchang, pchin-jinem sùzōng tang, znaky 肅宗) (756-762) zasáhli najatí Tibeťané a Ujguři. Také ti ale zemi drancují. V zoufalé situaci byl císař Su-cung v roce 758 nucen dát starému Mojan Čöru svou nezletilou dceru Ninguo[4]za ženu, (zatímco on sám dostal ujgurskou princeznu) a uznat ho sobě rovným.

Období rozkvětu[editovat | editovat zdroj]

Po Mojan Čörově smrti nastupuje jeho syn Bögu-kagan (Idigjan, 759–779). Během jeho panování Ujguři dosáhly svého vrcholu moci[2]. Také za něj bojují Ujguři v Číně proti povstalcům, ovšem chovají se zde jako vládci. Následník čínského trůnu Taj-cung Tchangský (čínsky v českém přepisu Taj-cung Tchang, pchin-jinem dàizōng tang, znaky 代宗) (762-779) se musí klanět kaganovi. S pomocí Idigjana, v roce 762 císař nakonec potlačil An Lu-šanové povstání (tehdy pod vedením Ši Čchao-i) a obsadil východní Luo-jang. Povstání bylo sice nakonec potlačeno, Čína byla ale totálně rozvrácena. Poté byla s Tchangy uzavřena mírová smlouva a spojenectví, podle které měli povinnost uhradit ujgurské říše 40 rolí hedvábí výměnou za každého koně poskytnutého Ujgury, a též všichni Ujguři, kteří žili v Tchangské Číně, byli považovány za "hosty" a osvobozený od plateb daní a ubytovacích nákladů. Během těchto bojů došlo i k zásadní změně uvnitř ujgurského kaganátu. Někdy v polovině 60. let se manichejismus stává státním náboženstvím. Roku 763, v čase vojnového tažení, se Idigjan setkává s manichejskými kněžími z Íránu, a přestupuje na manicheismus, jež byl přijat jako oficiální náboženství Ujgurské říše. Jedním z dopadů této konverze bylo zvýšení vlivu Sogdů u ujgurského dvoru. Před povstáním měla Tchangská Čína 53 milionů obyvatel, po něm jen 20 milionů. Navíc boje pokračují, protože Ujguři a Tibeťané zemi dále pustoší. V roce 778 musel císař uznat i rovnost tibetského vládce. V roce 779, Idigjan, podněcován svými Sogdštími poradci, naplánoval invazi do Číny využívajíc nástupu nového císaře Te-cunga (čínsky v českém přepisu Te-cung Tchang, pchin-jinem dézōng tang, znaky 德宗). Byl to zřejmě postoj k dalším bojům v Číně, který vyvolal další povstání v kaganátě, při němž Idigjan v roce 779 zahynul. Nicméně, jeden z velmožů, Idigjanův strýc, Kuli Pejlův druhý syn Tun Baga-tarkan (Dunmaga, 779-789), se proti tomuto plánu postavil:

Dunmaga-kagan se naštval, napadl a zabil Idigjana, a ve stejnou dobu zmasakroval téměř 2000 lidí z řad rodinných příslušníků kagana, jeho skupinu a taky Sogdy.[5].

Dunmaga-kagan byl ovšem natolik nesmiřitelný k ostatním náboženstvím, že to znamenalo nepřátelství ze strany všech sousedů.

Krize a zánik[editovat | editovat zdroj]

Novým vládcem se stal Dunmaga-kagan, který založil novou dynastii Jagla-gur (Jologe). Ani za něho však boje v Číně neskončily. Když v 80. letech zahájili rozsáhlou ofenzivu v Číně Tibeťané, zasahují opět Ujguři jako čínští spojenci. Boje probíhají se střídavými úspěchy na obou stranách. Na stranu Číny se pak postavil i slavný arabský chalífa Harún ar-Rašíd, jehož vojska vázala asi polovinu tibetských sil. Boje probíhaly jak ve vlastní Číně, tak i v Západním kraji.

Po Dunmagově smrti v roce 789 síla Ujgurské říše začala klesat a říše se začala rozpadat. Tibeťané převzali od Ujgurů oblast Bešbalyk a Karlukové obsadili údolí Fu-tu, což přineslo značné obavy ujgurského lidu[6]

Dynastie Ediz - Atie[editovat | editovat zdroj]

Již v roce 795 dynastie Jagla-gur (Jologe) vymřela a byla založena nová dynastie Ediz (čínsky pchin-jinem a-tieh) jejíž novým vládcem byl zvolen schopný vojevůdce Alp Kutluk Ulug Bilgä-kagan (Kutluk II., 795-805), který ale musel předem slíbit velmožům četné ústupky.[2]. Funkce kagana je od té doby omezena prakticky jen na vojenské záležitosti a reprezentaci, faktickou moc má aristokracie, vyznávají manichejismus. Protože bylo toto náboženství pro prosté Ujgury málo přijatelné, vytváří se mezi nimi a vládnoucí vrstvou propast. Protože byl Kutluk II. náboženský nesnášenlivý, vztahy se sousedy se dále zhoršují. Kutluk II. se stal proslulý pro jeho vedení a řízení říše. S pevným vedením ještě jednou, odvrátil kolaps kaganátu, ale i když upevnil říši, nedokázal ji obnovit do původního stavu. Čína přichází v průběhu bojů o své hlavní čtyři pevnosti v Západním kraji. Zatímco Tibeťané dobyli Kašgar a Chotan, Karašahr a Kuču ovládli nakonec Ujguři. Ujgurská říše byla ale v této době už ve vážné krizi. Kagani nejsou schopni fakticky něco prosadit, dochází k jejich rychlému střídání, protože jsou často zavražděni. Po smrti Kutluka II., v roce 808, se kaganát začal rozpadat znovu. Byl následován svým synem Alp Külüg Bilgä-kaganem (Külüg Bilge, 805-808), který pokračoval na zlepšení obchodních styků ve vnitřní Asii.

Pod vedením Alp Bilgä-kagana (Po-i, 808-821) se ale Ujguři v roce 816 dostali do velmi vážného ohrožení. Přímo do centra říše zaútočili Tibeťané a zároveň propuklo úspěšné povstání Kyrgyzů. V roce 818 se kyrgyzský kníže Ažo prohlašuje chánem a Ujguři už tomu nemohou zabránit. Ujgury zachránila jen šťastná náhoda. Protože právě v této době zemřel tibetský vládce, přerušil jejich vojevůdce úspěšnou ofenzivu a vrátil se do Tibetu, aby mohl ovlivnit volbu nového panovníka.

Poslední velký kagan říše byl Alp Küčlüg Bilgä-kagan (Činte, 821-824), dosáhl mnoha úspěchů, včetně zlepšení obchodu (až do Sogdské oblasti[pozn. 3]), a na bitevním poli v roce 821 odrazil invazní síly Tibeťanů. Válka na mnoha frontách nakonec Tibet vyčerpala a tak byl v roce 821 uzavřen kompromisní mír, kterým Čína získala zpět Kašgar. Ujgurská říše byla ale v této době už ve vážné krizi. Činte zemřel v roce 824 a byl následován svým bratrem, inaugurovaným v období anarchie, Alp Bilgä-kaganem (Kasar-tegin či Čaoli-chán, 824-832), který byl zavražděn v roce 832. Navíc zde došlo k dalším vnitřním sporům.

Dalším kaganem se stává Alp Külüg Bilgä-kagan (Külüg Beg, 832-839). Za pomoci 20.000-ového najatého Čugajského (Ša-tchuové) jezdeckého oddílu z Ordosu, velmož jménem Luo Kasar (Kürebir, 839-840) dobyl v roce 839 hlavní město Ordu Balık a kagan Külüg Beg spáchal sebevraždu. Novým kaganem byl zvolen nezletilý chlapec "Dítě" Tegin (Hosa, 839-840), jehož zástupcem se stává Kürebir. Ve stejném roce se ale v kaganátě vyskytl hladomor a epidemie, doprovázané s obzvláště těžkou zimou, která vyhubila většinu zvířat na kterých byla ekonomika Ujgurů založena.[7]. Následující jaro, v roce 840, nepřítel a soupeř Kürebira, jeden z velmožů z kmene 9 Oguzů, s jménem Külüg Baga uprchl ke Kyrgyzským kmenům a pozval je na pomoc k invazi ze severu o síle asi 80.000 jezdců. Kyrgyzové vydrancovali Ujgurské hlavní město Ordu Balyk, zajali nezletilého kagana Hose i Kürebira a okamžitě je popravili. Kyrgyzové pokračovali v ničení a vypalování jiných měst po celé jejich zemi. Vraždí ale i další Ujgury a jejich říše se rozkládá.

Status po rozpadu říše[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo se rozprchlo do všech stran. Část uprchla na jih a podrobila se Tibeťanům (Kan-čouské království, 848-1036). Jiná skupina odešla do Džungarska a dočasně uznala závislost na Karlucích. Další si zvolili v roce 841 nového kagana Öge-chána (Üge-chán, 841-846) a pokusili se pokračovat v boji. To ovšem za situace, kdy prakticky celé území bylo již v rukou Kyrgyzů, kteří zde vytvářejí vlastní říši. Jeho skupina se nejprve pokusila hledat pomoc v Číně, nakonec se ale dostávají do bojů i s Číňany. Jsou rozbiti a Üge v roce 846 zahynul. Nejlépe si vedla skupina usazená v Džungarsku. Přežila masakry a pak se rozdělila na dvě části. Jedna se usadila v Kuče, druhá v Beš Balıku. Kníže té druhé skupinky, Bugu Čun (Indžan, 846–848) se na přelomu 50. a 60. let zapojil do nových tibetsko čínských bojů v Západním kraji. Byl úspěšný a dobyl některá další města jako Turfan a Bejtin. Podrobila se mu i Kuča a tak vytvořil nový ujgurský státeček (Kao-čchangské království, 856-1369), který byl ale na kaganát příliš malý, a proto měli jeho vládci pouze titul idi kut (svatá výsost). Vojensky ani politicky již Ujguři nikdy příliš významní nebyli, protože ale ovládali důležitá města na hedvábné stezce, hráli ujgurští kupci i nadále významnou ekonomickou úlohu.


Seznam ujgurských vládců[editovat | editovat zdroj]

pořadí Turecké jméno období
vládnutí
pseudonymní jméno
z čínské fonotvorby
osobní jméno v čínštině poznámky
dynastie Jagla-gur (Jaglakar, Jaoluo-ke) z Tokuz Oguzů
01. Kutluk Bilgä Kül-kagan 744-747 Kutluk I. Bilge Pejlo čínsky znaky 骨力裴罗
pchin-jinem gu-lu-pei-luo
čínsky v českém přepisu Kuli pchejluo
Svrhl Ilteriš-kagana (742-744)
z Basmalů, a byl zvolený
jako kagan "Kutlug Bojla".
Jeho otec: Hušu
02. Bilgä Kül-kagan
Bajan Čör-kagan
747–759 Mojan Čör čínsky znaky 骨力裴羅
pchin-jinem mo-yan-chuo
čínsky v českém přepisu Mojenčch'ou
V roce 751 založil hlavní
město v Orchonském údolí
a pojmenoval ho Ordu Balık.
Jeho otec: Kutluk Bilgä Kül-kagan
03. Tängri-kagan
Bögu-kagan
759–779 Idigjan čínsky znaky 英地健
pchin-jinem yidi-jian
čínsky v českém přepisu Itiťien
Jeho otec: Bajan Čör-kagan
04. Alp Kutluk Bilgä-kagan
Tun Baga-tarkan
779-789 Dunmaga čínsky znaky 移地健
pchin-jinem dunmo-he-dagan
čínsky v českém přepisu Tunmoche takan
Jeho otec: Kutluk Bilgä Kül-kagan
05. Külüg Bilgä-kagan 789-790 Panguan čínsky znaky 多邏斯
pchin-jinem duo-luo-si
čínsky v českém přepisu Tolos'
Jeho otec: Tun Baga-tarkan
06. Kutluk— Bilgä-kagan 790-795 Ačžo čínsky znaky 阿啜
pchin-jinem a-chuo
čínsky v českém přepisu Ačchuo
Jeho otec: Külüg Bilgä-kagan
dynastie Ediz (Adiz, Adie) z Wej-cheů
07. Aj Tängride Ülük Bulmyš
Alp Kutluk Ulug Bilgä-kagan
795-805 Kutluk II. čínsky znaky 骨咄禄
pchin-jinem gu-du-o-lu
čínsky v českém přepisu Kutuolu
První Kagan, otevřeně zvolen radou
starších. Obnovil manicheismus.
Jako sirota byl adoptován ujgurským
velmožem s klanu Čedžate (夾跌).
08. Aj Tängridä Kut Bulmyš
Alp Külüg Bilgä-kagan
805-808 Külüg Bilge čínsky znaky 俱录毗伽
pchin-jinem julu-pi-ga
čínsky v českém přepisu Ťülu-pchika
-
09. Aj Tängridä Kut Bulmyš
Alp Bilgä-kagan
808-821 Paoi čínsky znaky 李孝诚
pchin-jinem li-xiao-cheng
čínsky v českém přepisu Li Siao-čcheng
-
10. Kun Tängridä Ülüg Bulmyš
Alp Küčlüg Bilgä-kagan
821-824 Činte čínsky znaky 崇德可汗
pchin-jinem chong-de-kèhan
čínsky v českém přepisu Čchungte kchechan
-
11. Aj Tängridä Kut Bulmyš
Alp Bilgä-kagan
824-832 Čaoli
Kasar Tegin
čínsky znaky 曷萨特勒
pchin-jinem hasa-teley
čínsky v českém přepisu Cha-sa tchelej
-
12. Aj Tängridä Kut Bulmyš
Alp Külüg Bilgä-kagan
832-839 Külüg Beg čínsky znaky 胡特勒
pchin-jinem hu-tele
čínsky v českém přepisu Chu tchelej
-
13. "Dítě"-tegin 839-840 Hosa
mezivládí
čínsky znaky 盍馺特勒
pchin-jinem he-sa teley
čínsky v českém přepisu Che-sa tchelej
V roce 839, Luo Kasar - Kürebir
s jezdeckým oddílem Čugajů
(Ša-tchuové)
z Ordosu, dobyl hlavní město Ordu
Balyk. Ve stejném roce si kmenový
šlechtici zvolili za kagana
nezletilého Hosu. Záhy se ale v
kaganátě vyskytl hladomor
a epidemie. Pokračovaly občanské
nepokoje.
- Generál
Külüg-baga
839-840 Külüg-baga
mezivládí
- V roce 840, Kyrgyzové (Jenisejští)
podnikli invazi kaganátu o síle asi
80.000 - 100.000 jezdců. Hosa-kagan
a jeho ministr Kürebir byli okamžitě
popraveni.
14. Öge 841-847 Üge čínsky znaky 乌介
pchin-jinem wu-jie
čínsky v českém přepisu Wuťie
-
15. Bugu Čun 846–848 Indžan čínsky znaky 遏捻特勒
pchin-jinem enjian telei
čínsky v českém přepisu Enťien tchelej
-

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Kyrgyzové, Kimäkové, Karlukové, Tibeťané, Číňané, Mandžuové a Mongolové
  2. lokálně se mluvilo také různými oghuzskými jazyky, ogurskými jazyky a mongolskými jazyky a mandžuštinou
  3. jednalo se hlavně o výrobky se železa a taky o využití Hedvábné stezky

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BENSON, Linda - SVANBERG, Ingvar "China's last Nomads: the history and culture of China's Kazaks" Edition illustrated, M.E. Sharpe, 1998, ISBN 1-56324-782-8, ISBN 978-1-56324-782-8. p.16-19
  2. a b c MACKERRAS, Colin, Ch. 12 - "The Uighurs", 1990, "The Cambridge History of Early Inner Asia", Sinor, Denis, 317-342, Cambridge University Press, ISBN 0-521-2-4304-1
  3. GOLDEN, Peter. B. Ch. 13 - "The Karakhanids and Early Islam", 1990, "The Cambridge History of Early Inner Asia" Sinor, Denis, 349, Cambridge University Press, ISBN 0-521-2-4304-1
  4. Skazano «幼女寧國公主» čto označaet «junuju devušku Inigo gunčžu (titul dočeri carstvujuščego imperatora) vydal za nedostojnogo (brak s kaganom-varvarom bil mezaľjans dlja princessy)». V istoriju eta princesa byla vnesena kak Sjago gunčžu (蕭國公主) — eto imja ej dali posle togo, kak ona vernulas iz kaganata.
  5. ASIMOV, M.S. "History of Central Asia - The historical,social and economic setting", Volume 4 part I, 194, 30 December 2011, March 1999, Motilal Banarsidass Publ., ISBN 978-81-208-1595-7, 194 Dostupné online
  6. Jiu Tangshu 舊唐書 Book of Tang, chapter 195 - Original text: 葛祿乘勝取回紇之浮圖川,回紇震恐,悉遷西北部落羊馬於牙帳之南以避之。 Translation The Karluks took the opportunity to win control of Uyghur's Fu-tu valley; the Uyghurs, shaken with fear, moved their north-western tribes, with sheep and horses, to the south of the capital to escape. (In Xin Tangshu, Fu-tu valley (浮圖川) was referred to as Shen-tu Valley 深圖川)
  7. Tangshu 新唐書 New Book of Tang, chapter 217 part 2 - Original text: 方歲饑,遂疫,又大雪,羊、馬多死