Ujgurský kaganát
| Ujgurský kaganát 回鶻汗國 ئورخۇن ئۇيغۇر خانلىقى
|
|||||||||||||||||
geografie
|
|||||||||||||||||
| hlavní město: | |||||||||||||||||
|
rozloha:
|
5 500 000 km² (800)
|
||||||||||||||||
| obyvatelstvo | |||||||||||||||||
|
národnostní složení:
|
|||||||||||||||||
| státní útvar | |||||||||||||||||
|
vznik:
|
|||||||||||||||||
|
zánik:
|
|||||||||||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||
Ujgurský kaganát nebo Země Tokuz Oghuzů (ujgursky ئورخۇن ئۇيغۇر خانلىقى, čínsky 回纥 - pchin-jinem Huí-hú, mongolsky Уйгурын хаант улс), byla říše vytvořena domorodou konfederaci Turkických kmenů pod vedením kmenové šlechty Orchonštích Ujgurů čínsky 回鹘, z čínským odkazem na Jiu Xing ("Devět klanů" - "Tokuz Oghuz"). Kaganát Chuej-chu (jméno dané v období Tchangů), jenž nahradil Kutlucký kaganát (Modří Turci) se do povědomí veřejnosti dostal v první polovině 8. století.[1], a existoval asi sto let do poloviny 9. století. Po dvou desetiletích válek z Jenisejskými Kyrgyzy, byl stát v roce 840 zničen. Pod tlakem Kyrgyzů se Ujguři stěhovali na jih do Východního Turkestánu. Od té doby jejich státy nadále existovaly v Kan-su a u Turfanských oáz.
Obsah |
Původ [editovat]
Kmeny Tie-lejštích Oguzů [editovat]
Ujgurové byli v I. tisíciletí našeho letopočtu součástí významných říší ve stepích Asie: Žuan-žuanů (Avarů), Turkutů a Modrých Turků. Tvořili vždy důležitou součást armád těchto říší, jejich opakovaná povstání ale přispěla k jejich zániku.
Do poloviny 8. století měli roli spíše destruktivní, v době rozkladu říše Modrých Turků si ale vytvořili vlastní kaganát. Jeho základem byli Ujgurové v užším slova smyslu a kromě Wej-cheů (15 Ujgurských kmenů) ještě dalších 6 kmenů, které stejně jako oni patřili k Tie-lejům:
6-Oguzové → : Pu-ku (Bul-gar) → (Bugu), Chun (Hun) → Chun, Pa-jie-ku (Bajir-gur) → Bajirku, Tchung-luo (Ton-gra) → Tongra, A-si-ťie (Izgil) → Syge, Čchi-pi → Kibi a několik porobených kmenů (východní) z 30 Oguzů-Tatarů. Jako rovnocenní byli brzy do kaganátu přijati ještě Basmalové (5-Oguzové) a východní Karlukové (3-Oguzové), přičemž samotné kmeny 9 Oguzů zde nesou dominantní postavení.
Turkucké dědictví [editovat]
I když to byli právě Ujgurové, kteří měli velký podíl na zničení kaganátů Turkutů i Modrých Turků, trochu paradoxně se k jejich odkazu otevřeně hlásí. Vystupují vlastně jako jejich zdánlivě legitimní dědici. Nebyli ale blízkými příbuznými původních Turkutů, i když hovořili stejným jazykem.
Ujguři se hlásí k zakladateli turkické říše Buminovi a vybírají si stejné sídlo vládce mezi pohořím Changaj a řekou Orchon. Přejali také turkucké runové písmo a jejich způsob dělení říše na východní (váženější) a západní křídlo. Hranicí na východě bylo Mandžusko, na západě Džungarsko.
Historický vývoj kaganátu [editovat]
Vzestup Ujgurů [editovat]
V roce 742 se Ujgurské, Karlucké a Basmalské kmeny vzbouřili proti vládnoucímu Kutluckému kaganátu (Modří Turci)[2]. V roce 744 Basmalové, potom co obsadili Ötüken, centrum Turkutů (Orchonské údolí) a zajali jejich krále Özmyše, úspěšně převzali jejich pozemky. Nicméně Ujgursko-Karlucké spojenectví proti Basmalům vzniklo později v stejném roku. Koalice porazila Basmaly a zvolila si svého krále. Basmalské kmeny byly skutečně zničeny: jejich lid byl prodáván Číňanům do otroctví, nebo byl rozdělen mezi vítěze. Ujgurský vládce se stal kaganem v Mongolsku, a vůdce Karluků byl jmenován jabguem. Toto uspořádání však trvala méně než jeden rok, poněvadž časté válečné akce mezi Ujgury a Karluky přinutilo Karluky migrovat k západu do zemí Türk-Türgešů[3].
Dynastie Jaglakar - Jologe [editovat]
Vládnoucí dynastie se jmenovala podle klanu Jagla-gur (Jologe) (staroturecky 
- Jaγlaqar, (čínsky v českém přepisu Jao-luo-ke, pchin-jinem yao luo gě, znaky 藥羅葛) z kmene 9 Oguzů. Zakladatel říše, Kutlug Bilge Kül-kagan (744-747), v čínských zdrojích známý jako kagan Kuli Pejlo, brzy umírá.
Pak vládl jeho první syn Bajan Čör-kagan (Mojan Čör, 747–759). Ten musel v počátcích vlády svést těžkou občanskou válku, protože ho z neznámých důvodů část národa odmítla uznat, i když byl zákonným následníkem. Zároveň s vnitřními boji probíhají války i se sousedy, kteří v některých případech podpořili povstalce. Mojan Čör se pak pustil do řady vojnových tažení, jež uvedl všechny stepní národy pod svou vlajku. Během tohoto období říši značně rozšířil, o Sekiz Oguzy, Kyrgyzy, Karluky, Türgeše, Tokuz Tataře, Čiky a zbytky Basmalů spadajících pod ujgurské kmeny. Roku 750 byli poraženi Kitani a Tataři a v roce 752 koalice Basmalů a Türgešů. Poslední stepní odpůrci byli Kyrgyzové (Jenisejští). I ti se museli v roce 758 podrobit, i když si udrželi autonomii. Zdá se, že kagana podporovali mimo jiné i stoupenci manichejismu, vyhnaní předtím z Číny. Tím si získali důvěru kagana a silné postavení.
Jak Kuli Pejlo, tak i jeho syn se dobrovolně prohlásili za vazaly Číny, za Mojan Čöra se ale situace dost změnila. V Číně došlo k velkému povstání pohraniční armády, vedené An Lu-šanem. Ten byl zpočátku velmi úspěšný a ovládl i hlavní město. Jeho profesionální vojáci ale zemi strašlivě ničí. Roku 756 do bojů na straně císaře Su-cunga Tchangského (čínsky v českém přepisu Su-cung Tchang, pchin-jinem sùzōng tang, znaky 肅宗) (756-762) zasáhli najatí Tibeťané a Ujguři. Také ti ale zemi drancují. V zoufalé situaci byl císař Su-cung v roce 758 nucen dát starému Mojan Čöru svou nezletilou dceru Ninguo[4]za ženu, (zatímco on sám dostal ujgurskou princeznu) a uznat ho sobě rovným.
Období rozkvětu [editovat]
Po Mojan Čörově smrti nastupuje jeho syn Bögu-kagan (Idigjan, 759–779). Během jeho panování Ujguři dosáhly svého vrcholu moci[2]. Také za něj bojují Ujguři v Číně proti povstalcům, ovšem chovají se zde jako vládci. Následník čínského trůnu Taj-cung Tchangský (čínsky v českém přepisu Taj-cung Tchang, pchin-jinem dàizōng tang, znaky 代宗) (762-779) se musí klanět kaganovi. S pomocí Idigjana, v roce 762 císař nakonec potlačil An Lu-šanové povstání (tehdy pod vedením Ši Čchao-i) a obsadil východní Luo-jang. Povstání bylo sice nakonec potlačeno, Čína byla ale totálně rozvrácena. Poté byla s Tchangy uzavřena mírová smlouva a spojenectví, podle které měli povinnost uhradit ujgurské říše 40 rolí hedvábí výměnou za každého koně poskytnutého Ujgury, a též všichni Ujguři, kteří žili v Tchangské Číně, byli považovány za "hosty" a osvobozený od plateb daní a ubytovacích nákladů. Během těchto bojů došlo i k zásadní změně uvnitř ujgurského kaganátu. Někdy v polovině 60. let se manichejismus stává státním náboženstvím. Roku 763, v čase vojnového tažení, se Idigjan setkává s manichejskými kněžími z Íránu, a přestupuje na manicheismus, jež byl přijat jako oficiální náboženství Ujgurské říše. Jedním z dopadů této konverze bylo zvýšení vlivu Sogdů u ujgurského dvoru. Před povstáním měla Tchangská Čína 53 milionů obyvatel, po něm jen 20 milionů. Navíc boje pokračují, protože Ujguři a Tibeťané zemi dále pustoší. V roce 778 musel císař uznat i rovnost tibetského vládce. V roce 779, Idigjan, podněcován svými Sogdštími poradci, naplánoval invazi do Číny využívajíc nástupu nového císaře Te-cunga (čínsky v českém přepisu Te-cung Tchang, pchin-jinem dézōng tang, znaky 德宗). Byl to zřejmě postoj k dalším bojům v Číně, který vyvolal další povstání v kaganátě, při němž Idigjan v roce 779 zahynul. Nicméně, jeden z velmožů, Idigjanův strýc, Kuli Pejlův druhý syn Tun Baga-tarkan (Dunmaga, 779-789), se proti tomuto plánu postavil:
- Dunmaga-kagan se naštval, napadl a zabil Idigjana, a ve stejnou dobu zmasakroval téměř 2000 lidí z řad rodinných příslušníků kagana, jeho skupinu a taky Sogdy.[5].
Dunmaga-kagan byl ovšem natolik nesmiřitelný k ostatním náboženstvím, že to znamenalo nepřátelství ze strany všech sousedů.
Krize a zánik [editovat]
Novým vládcem se stal Dunmaga-kagan, který založil novou dynastii Jagla-gur (Jologe). Ani za něho však boje v Číně neskončily. Když v 80. letech zahájili rozsáhlou ofenzivu v Číně Tibeťané, zasahují opět Ujguři jako čínští spojenci. Boje probíhají se střídavými úspěchy na obou stranách. Na stranu Číny se pak postavil i slavný arabský chalífa Harún ar-Rašíd, jehož vojska vázala asi polovinu tibetských sil. Boje probíhaly jak ve vlastní Číně, tak i v Západním kraji.
Po Dunmagově smrti v roce 789 síla Ujgurské říše začala klesat a říše se začala rozpadat. Tibeťané převzali od Ujgurů oblast Bešbalyk a Karlukové obsadili údolí Fu-tu, což přineslo značné obavy ujgurského lidu[6]
Dynastie Ediz - Atie [editovat]
Již v roce 795 dynastie Jagla-gur (Jologe) vymřela a byla založena nová dynastie Ediz (čínsky pchin-jinem a-tieh) jejíž novým vládcem byl zvolen schopný vojevůdce Alp Kutluk Ulug Bilgä-kagan (Kutluk II., 795-805), který ale musel předem slíbit velmožům četné ústupky.[2]. Funkce kagana je od té doby omezena prakticky jen na vojenské záležitosti a reprezentaci, faktickou moc má aristokracie, vyznávají manichejismus. Protože bylo toto náboženství pro prosté Ujgury málo přijatelné, vytváří se mezi nimi a vládnoucí vrstvou propast. Protože byl Kutluk II. náboženský nesnášenlivý, vztahy se sousedy se dále zhoršují. Kutluk II. se stal proslulý pro jeho vedení a řízení říše. S pevným vedením ještě jednou, odvrátil kolaps kaganátu, ale i když upevnil říši, nedokázal ji obnovit do původního stavu. Čína přichází v průběhu bojů o své hlavní čtyři pevnosti v Západním kraji. Zatímco Tibeťané dobyli Kašgar a Chotan, Karašahr a Kuču ovládli nakonec Ujguři. Ujgurská říše byla ale v této době už ve vážné krizi. Kagani nejsou schopni fakticky něco prosadit, dochází k jejich rychlému střídání, protože jsou často zavražděni. Po smrti Kutluka II., v roce 808, se kaganát začal rozpadat znovu. Byl následován svým synem Alp Külüg Bilgä-kaganem (Külüg Bilge, 805-808), který pokračoval na zlepšení obchodních styků ve vnitřní Asii.
Pod vedením Alp Bilgä-kagana (Po-i, 808-821) se ale Ujguři v roce 816 dostali do velmi vážného ohrožení. Přímo do centra říše zaútočili Tibeťané a zároveň propuklo úspěšné povstání Kyrgyzů. V roce 818 se kyrgyzský kníže Ažo prohlašuje chánem a Ujguři už tomu nemohou zabránit. Ujgury zachránila jen šťastná náhoda. Protože právě v této době zemřel tibetský vládce, přerušil jejich vojevůdce úspěšnou ofenzivu a vrátil se do Tibetu, aby mohl ovlivnit volbu nového panovníka.
Poslední velký kagan říše byl Alp Küčlüg Bilgä-kagan (Činte, 821-824), dosáhl mnoha úspěchů, včetně zlepšení obchodu (až do Sogdské oblasti[pozn. 3]), a na bitevním poli v roce 821 odrazil invazní síly Tibeťanů. Válka na mnoha frontách nakonec Tibet vyčerpala a tak byl v roce 821 uzavřen kompromisní mír, kterým Čína získala zpět Kašgar. Ujgurská říše byla ale v této době už ve vážné krizi. Činte zemřel v roce 824 a byl následován svým bratrem, inaugurovaným v období anarchie, Alp Bilgä-kaganem (Kasar-tegin či Čaoli-chán, 824-832), který byl zavražděn v roce 832. Navíc zde došlo k dalším vnitřním sporům.
Dalším kaganem se stává Alp Külüg Bilgä-kagan (Külüg Beg, 832-839). Za pomoci 20.000-ového najatého Čugajského (Ša-tchuové) jezdeckého oddílu z Ordosu, velmož jménem Luo Kasar (Kürebir, 839-840) dobyl v roce 839 hlavní město Ordu Balık a kagan Külüg Beg spáchal sebevraždu. Novým kaganem byl zvolen nezletilý chlapec "Dítě" Tegin (Hosa, 839-840), jehož zástupcem se stává Kürebir. Ve stejném roce se ale v kaganátě vyskytl hladomor a epidemie, doprovázané s obzvláště těžkou zimou, která vyhubila většinu zvířat na kterých byla ekonomika Ujgurů založena.[7]. Následující jaro, v roce 840, nepřítel a soupeř Kürebira, jeden z velmožů z kmene 9 Oguzů, s jménem Külüg Baga uprchl ke Kyrgyzským kmenům a pozval je na pomoc k invazi ze severu o síle asi 80.000 jezdců. Kyrgyzové vydrancovali Ujgurské hlavní město Ordu Balyk, zajali nezletilého kagana Hose i Kürebira a okamžitě je popravili. Kyrgyzové pokračovali v ničení a vypalování jiných měst po celé jejich zemi. Vraždí ale i další Ujgury a jejich říše se rozkládá.
Status po rozpadu říše [editovat]
Obyvatelstvo se rozprchlo do všech stran. Část uprchla na jih a podrobila se Tibeťanům (Kan-čouské království, 848-1036). Jiná skupina odešla do Džungarska a dočasně uznala závislost na Karlucích. Další si zvolili v roce 841 nového kagana Öge-chána (Üge-chán, 841-846) a pokusili se pokračovat v boji. To ovšem za situace, kdy prakticky celé území bylo již v rukou Kyrgyzů, kteří zde vytvářejí vlastní říši. Jeho skupina se nejprve pokusila hledat pomoc v Číně, nakonec se ale dostávají do bojů i s Číňany. Jsou rozbiti a Üge v roce 846 zahynul. Nejlépe si vedla skupina usazená v Džungarsku. Přežila masakry a pak se rozdělila na dvě části. Jedna se usadila v Kuče, druhá v Beš Balıku. Kníže té druhé skupinky, Bugu Čun (Indžan, 846–848) se na přelomu 50. a 60. let zapojil do nových tibetsko čínských bojů v Západním kraji. Byl úspěšný a dobyl některá další města jako Turfan a Bejtin. Podrobila se mu i Kuča a tak vytvořil nový ujgurský státeček (Kao-čchangské království, 856-1369), který byl ale na kaganát příliš malý, a proto měli jeho vládci pouze titul idi kut (svatá výsost). Vojensky ani politicky již Ujguři nikdy příliš významní nebyli, protože ale ovládali důležitá města na hedvábné stezce, hráli ujgurští kupci i nadále významnou ekonomickou úlohu.
Seznam ujgurských vládců [editovat]
| pořadí | Turecké jméno | období vládnutí |
pseudonymní jméno z čínské fonotvorby |
osobní jméno v čínštině | poznámky | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| dynastie Jagla-gur (Jaglakar, Jaoluo-ke) z Tokuz Oguzů | ||||||
| 01. | Kutluk Bilgä Kül-kagan | 744-747 | Kutluk I. Bilge Pejlo | čínsky znaky 骨力裴罗 pchin-jinem gu-lu-pei-luo čínsky v českém přepisu Kuli pchejluo |
Svrhl Ilteriš-kagana (742-744) z Basmalů, a byl zvolený jako kagan "Kutlug Bojla". Jeho otec: Hušu |
|
| 02. | Bilgä Kül-kagan Bajan Čör-kagan |
747–759 | Mojan Čör | čínsky znaky 骨力裴羅 pchin-jinem mo-yan-chuo čínsky v českém přepisu Mojenčch'ou |
V roce 751 založil hlavní město v Orchonském údolí a pojmenoval ho Ordu Balık. Jeho otec: Kutluk Bilgä Kül-kagan |
|
| 03. | Tängri-kagan Bögu-kagan |
759–779 | Idigjan | čínsky znaky 英地健 pchin-jinem yidi-jian čínsky v českém přepisu Itiťien |
Jeho otec: Bajan Čör-kagan | |
| 04. | Alp Kutluk Bilgä-kagan Tun Baga-tarkan |
779-789 | Dunmaga | čínsky znaky 移地健 pchin-jinem dunmo-he-dagan čínsky v českém přepisu Tunmoche takan |
Jeho otec: Kutluk Bilgä Kül-kagan | |
| 05. | Külüg Bilgä-kagan | 789-790 | Panguan | čínsky znaky 多邏斯 pchin-jinem duo-luo-si čínsky v českém přepisu Tolos' |
Jeho otec: Tun Baga-tarkan | |
| 06. | Kutluk Bilgä-kagan | 790-795 | Ačžo | čínsky znaky 阿啜 pchin-jinem a-chuo čínsky v českém přepisu Ačchuo |
Jeho otec: Külüg Bilgä-kagan | |
| dynastie Ediz (Adiz, Adie) z Wej-cheů | ||||||
| 07. | Aj Tängride Ülük Bulmyš Alp Kutluk Ulug Bilgä-kagan |
795-805 | Kutluk II. | čínsky znaky 骨咄禄 pchin-jinem gu-du-o-lu čínsky v českém přepisu Kutuolu |
První Kagan, otevřeně zvolen radou starších. Obnovil manicheismus. Jako sirota byl adoptován ujgurským velmožem s klanu Čedžate (夾跌). |
|
| 08. | Aj Tängridä Kut Bulmyš Alp Külüg Bilgä-kagan |
805-808 | Külüg Bilge | čínsky znaky 俱录毗伽 pchin-jinem julu-pi-ga čínsky v českém přepisu Ťülu-pchika |
- | |
| 09. | Aj Tängridä Kut Bulmyš Alp Bilgä-kagan |
808-821 | Paoi | čínsky znaky 李孝诚 pchin-jinem li-xiao-cheng čínsky v českém přepisu Li Siao-čcheng |
- | |
| 10. | Kun Tängridä Ülüg Bulmyš Alp Küčlüg Bilgä-kagan |
821-824 | Činte | čínsky znaky 崇德可汗 pchin-jinem chong-de-kèhan čínsky v českém přepisu Čchungte kchechan |
- | |
| 11. | Aj Tängridä Kut Bulmyš Alp Bilgä-kagan |
824-832 | Čaoli Kasar Tegin |
čínsky znaky 曷萨特勒 pchin-jinem hasa-teley čínsky v českém přepisu Cha-sa tchelej |
- | |
| 12. | Aj Tängridä Kut Bulmyš Alp Külüg Bilgä-kagan |
832-839 | Külüg Beg | čínsky znaky 胡特勒 pchin-jinem hu-tele čínsky v českém přepisu Chu tchelej |
- | |
| 13. | "Dítě"-tegin | 839-840 | Hosa mezivládí |
čínsky znaky 盍馺特勒 pchin-jinem he-sa teley čínsky v českém přepisu Che-sa tchelej |
V roce 839, Luo Kasar - Kürebir s jezdeckým oddílem Čugajů (Ša-tchuové) z Ordosu, dobyl hlavní město Ordu Balyk. Ve stejném roce si kmenový šlechtici zvolili za kagana nezletilého Hosu. Záhy se ale v kaganátě vyskytl hladomor a epidemie. Pokračovaly občanské nepokoje. |
|
| - | Generál Külüg-baga |
839-840 | Külüg-baga mezivládí |
- | V roce 840, Kyrgyzové (Jenisejští) podnikli invazi kaganátu o síle asi 80.000 - 100.000 jezdců. Hosa-kagan a jeho ministr Kürebir byli okamžitě popraveni. |
|
| 14. | Öge | 841-847 | Üge | čínsky znaky 乌介 pchin-jinem wu-jie čínsky v českém přepisu Wuťie |
- | |
| 15. | Bugu Čun | 846–848 | Indžan | čínsky znaky 遏捻特勒 pchin-jinem enjian telei čínsky v českém přepisu Enťien tchelej |
- | |
Poznámky [editovat]
- ↑ Kyrgyzové, Kimäkové, Karlukové, Tibeťané, Číňané, Mandžuové a Mongolové
- ↑ lokálně se mluvilo také různými oghuzskými jazyky, ogurskými jazyky a mongolskými jazyky a mandžuštinou
- ↑ jednalo se hlavně o výrobky se železa a taky o využití Hedvábné stezky
Související články [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ BENSON, Linda - SVANBERG, Ingvar "China's last Nomads: the history and culture of China's Kazaks" Edition illustrated, M.E. Sharpe, 1998, ISBN 1-56324-782-8, ISBN 978-1-56324-782-8. p.16-19
- ↑ a b c MACKERRAS, Colin, Ch. 12 - "The Uighurs", 1990, "The Cambridge History of Early Inner Asia", Sinor, Denis, 317-342, Cambridge University Press, ISBN 0-521-2-4304-1
- ↑ GOLDEN, Peter. B. Ch. 13 - "The Karakhanids and Early Islam", 1990, "The Cambridge History of Early Inner Asia" Sinor, Denis, 349, Cambridge University Press, ISBN 0-521-2-4304-1
- ↑ Skazano «幼女寧國公主» čto označaet «junuju devušku Inigo gunčžu (titul dočeri carstvujuščego imperatora) vydal za nedostojnogo (brak s kaganom-varvarom bil mezaľjans dlja princessy)». V istoriju eta princesa byla vnesena kak Sjago gunčžu (蕭國公主) — eto imja ej dali posle togo, kak ona vernulas iz kaganata.
- ↑ ASIMOV, M.S. "History of Central Asia - The historical,social and economic setting", Volume 4 part I, 194, 30 December 2011, March 1999, Motilal Banarsidass Publ., ISBN 978-81-208-1595-7, 194 Dostupné online
- ↑ Jiu Tangshu 舊唐書 Book of Tang, chapter 195 - Original text: 葛祿乘勝取回紇之浮圖川，回紇震恐，悉遷西北部落羊馬於牙帳之南以避之。 Translation The Karluks took the opportunity to win control of Uyghur's Fu-tu valley; the Uyghurs, shaken with fear, moved their north-western tribes, with sheep and horses, to the south of the capital to escape. (In Xin Tangshu, Fu-tu valley (浮圖川) was referred to as Shen-tu Valley 深圖川)
- ↑ Tangshu 新唐書 New Book of Tang, chapter 217 part 2 - Original text: 方歲饑，遂疫，又大雪，羊、馬多死
