Východní Turkestán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Východní Turkestán (také Čínský Turkestán, Ujguristán či Ujgursko, ujgursky Sherqiy Türkistan, شەرقىي تۈركىستان, čínsky tradičně 東突厥斯坦, 東土耳其斯坦, zjednodušeně 东突厥斯坦, 东土耳其斯坦) je území tvořící v minulosti část Džungárie a nyní Ujgurskou autonomní oblast Sin-ťiang, největší oblast Čínské lidové republiky.

Toto území bývalo východní částí historického Turkestánu ve střední Asii.

Demografie a národnostní situace[editovat | editovat zdroj]

Jazyky Východního Turkestánu

V dávné minulosti zemi osídlili obyvatelé mluvící již vymřelými tocharskými jazyky, jež jsou považovány za více archaické Indoevropské jazyky, které se oddělily od hlavního indoevropského stromu velmi brzo.

V současnosti je Východní Turkestán obydlen převážně Ujgury (8 milionů), kteří usilují o nezávislost a stejně jako Tibeťané jsou terčem útlaku a asimilace čínské vlády.[1] Dalšími národy jsou Kazaši (1,5 milionu) a dalších 16 etnik s významným zastoupením. Do oblasti se díky čínské vládní politice stěhují ve velkém Chanové (nyní okolo 7 milionů) a místní obyvatelé se obávají, že budou brzy následovat osud Vnitřního Mongolska, kde se kultura Mongolů utopila v záplavě přistěhovalců.[2] Čína povoluje Ujgurům ve městech mít 2 děti, na vesnici 3, to jenom prohlubuje obavy Ujgurů o svůj národ v područí Číny. Porodnost je přísně kontrolována a jsou nařízeny odstupy mezi porody, pravidelné prohlídky u gynekologa a další předpisy, jejichž nedodržení je trestáno peněžními pokutami. Pokuta za 4. dítě může např. okolo Chotänu, kdysi slavné[3], nyní jedné z nejchudších oblastí Sin-ťiangu[4], činit 10 000 juanů (50 000 Kč). Pokutu lze s úřady směnit za potrat či pobyt ve vězení.[5] Tyto neutuchající snahy o sinoizaci jsou po tvrdých represích v padesátých letech již druhým vyvrcholením dávných snah o nadvládu, která vyplývala z vojenských a ekonomických zájmů ve strategicky důležité oblasti bohaté na nerostné suroviny.[6] K tomu dochází navzdory tomu, že je Čína signatářem Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech.[7]

Ujgurové se pokoušeli založit vlastní nezávislý stát již v minulosti, výsledkem jejich snahy byly První (19321934) a Druhá Východoturkestánská republika (19441949).

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Turkiestan Chiński na polské Wikipedii a East Turkestan na anglické Wikipedii.

  1. Téměř zapomenutý národ Ujgurů, navychod.cz, Jan Kravčík
  2. Boj za nezávislost ve stínu Goliáše, infoservis.net, převzato z Japan Times, Russell Working, 17.12.2001
  3. Slzy pouště Taklamakan, infoservis.net, Ondřej Klimeš, 17.12.2001
  4. Ujgurský zikr, infoservis.net, Ondřej Klimeš, 17.12.2001
  5. Ujguři ve 20. století infoservis.net, Ondřej Klimeš, 24.01.2002
  6. Hedvábná stezka ze železa, infoservis.net, Duncan Mclean, 17.12.2001
  7. Sin-ťiang po 11. září 2001, infoservis.net, Human Rights Watch, říjen 2001