Ghaznovská říše

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ghaznovská říše
Gaznevîyyûn
غزنويون - غزنویان'''
 Samánovská říše 963–1187 Seldžucká říše 
Vlajka státu
vlajka
geografie
Mapa
Ghaznovská říše v době svého největšího rozmachu
hlavní město:
Ghazna (do 1151)
Láhaur (od 1151)
obyvatelstvo
perština (oficiální jazyk dvoru)[1][2] arabština (jazyk vědy, vzdělání a teologie,
oghuzské jazyky (mluvené vládci, armádou a místní obyvateli v každodenní řeči)[3]
státní útvar
vznik:
zánik:
Státní útvary a území
Předcházející:
Samánovská říše Samánovská říše
Nástupnické:
Seldžucká říše Seldžucká říše

Ghaznovská říše, také Ghaznovský sultanát se od druhé poloviny 10. století do 12. století rozkládala ve střední Asii. Jejím hlavní městem byla nejdříve Ghazna (v dnešním Afghánistánu), od roku 1151 pak Láhaur (dnes leží v pákistánské provincii Paňdžáb). Za zakladatele dynastie Ghaznovců se považuje Alp Tegin, který byl také velitelem samánovské armády. Ovšem dynastii v pravém slova smyslu založil jeho zeť Sebük Tegin (asi 942–997), asi nejznámějším vládcem dynastie pak je Mahmúd z Ghazny. Ghaznovci byli muslimové vyznávající sunnitský islám.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ghaznavid Empire na anglické Wikipedii.

  1. KATOUZIAN, Homa. Iranian history and politics. [s.l.] : Published by Routledge. Indeed, since the formation of the Ghaznavids state in the tenth century until the fall of Qajars at the beginning of the twentieth century, most parts of the Iranian cultural regions were ruled by Turkic-speaking dynasties most of the time. At the same time, the official language was Persian, the court literature was in Persian, and most of the chancellors, ministers, and mandarins were Persian speakers of the highest learning and ability, 2003. S. 128. (anglicky) 
  2. Persian Prose Literature. HighBeam Research [online]. World Eras. Princes, although they were often tutored in Arabic and religious subjects, frequently did not feel as comfortable with the Arabic language and preferred literature in Persian, which was either their mother tongue—as in the case of dynasties such as the Saffarids (861–1003), Samanids (873–1005), and Buyids (945–1055)—or was a preferred lingua franca for them—as with the later Turkish dynasties such as the Ghaznawids (977–1187) and Saljuks (1037–1194, 2002 [cit. 2014-07-20]. Dostupné online.  
  3. BOSWORTH, Clifford Edmund. The Ghaznavids, their empire in Afghanistan and Eastern Iran 994-1040. [s.l.] : Edinburgh University Press, 1963. S. 134. (perská turečtina) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Turecká prezidentská pečeť

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]