Wusunové

	Geografie
Hlavní město	Čigu
	Obyvatelstvo
Národnostní složení	vládnoucí elita a příbuzenství:; Wu-sunské kmeny; vojenská síla; Sakové, Sogdové, Jüe-pani a ostatní
Jazyky	prototurkičtina, ogurština, oguzština
Náboženství	šamanismus, tengrismus
	Státní útvar
Státní zřízení	kočovní říše
Vznik	160 př. n. l.
Zánik	436
	Státní útvary a území
	Žungové
	Sakové
	Jüe-č'
	Sogdové
	Tocharové
	Žuan-žuani
	Jüe-pani

Wu-sunové nebo Wusuni, Usuni (kazašsky Үйсіндер → Ujsinder, rusky Усуни → Usuni, čínsky 烏孫 pchin-jinem Wūsūn doslovně: „Vnukové vran“) byli starověký europoidní národ, který podle čínských zdrojů Ši-ťi a Chan-šu původně obýval západní část provincie Kan-su v severozápadní Číně. V dějinách východní a střední Asie byli tito kočovníci významným subjektem. Významnou roli v životě Wu-sunů hrálo pastevectví. Chovali hlavně koně a ovce.^[1] Jazykově náleželi turecké skupině altajských jazyků^[2]^[3]^[4]^[5] a jsou uznáváni jako jeden z historických předků turkických národů.^[6]^[7] Otázka jejich původu a historie není spolehlivě vysvětlená. Jejich dějiny jsou známé od 3. století př. n. l. a končí v 5. století n. l..

Jazyk[editovat | editovat zdroj]

Zatímco většina autorů předpokládá, že wusunský jazyk byl turkického původu, Peter Benjamin Golden a Carter Vaughn Findley se domnívají, že jejich jazyk turkického původu nebyl a že je pravděpodobně jeden z indoevropských jazyků Střední Asie, snad příbuzný jazykům tocharským.^[8]^[9]

Historický vývoj[editovat | editovat zdroj]

Kan-su[editovat | editovat zdroj]

Ve 3. století př. n. l. žili Wu-sunové na severu dnešní Číny v provincii Kan-su a patřili k velké skupině žungských kmenů. Jejich sousedy byly severoíránské kočovné kmeny Jüe-č'ů. V roce 208 př. n. l. došlo mezi nimi k válce ve které byli Wu-sunové poraženi. Přitom padl jejich kníže Nan-tou-mi. Poté ustoupili do Mongolska, kde ale utrpěli další porážku. V roce 176 př. n. l. si je podrobil syn zakladatele kočovní říše Siung-nuů → Asijští Hunové, šan-jü Mao-tun.

Wu-sunská kočovní říše[editovat | editovat zdroj]

Etnické složení obyvatel území Džungarska, Žety-su a Ťan-šanu bylo už od starověku velmi pestré a v důsledku stěhování národů se výrazně měnilo. Sídlili zde především Sakové, Jüe-č’ové (Tocharové → Kušáni), Wu-sunové, Asijští Hunové, Číňané, Sogdové a Tibeťané. Jako poslední přišli v 9. století Ujgurové, kteří dodnes tvoří většinu populace Sin-ťiangu. Už tehdy byli Ujgurové nositelé vyspělé kultury, kterou si částečně adoptovali od Sogdů. Jejich území popisovali jako převážně rovinaté a travnaté, byly zde ale i hory, pokryté jehličnatým lesem. Podle popisu šlo o typické kočovníky, kteří se vůbec nezabývali zemědělstvím, což ale zřejmě nebyla pravda.

Žety-su[editovat | editovat zdroj]

Z pověření svých vládců – Asijských Hunů pak Wu-sunové vedení svým novým vládcem Jie-liao-mi napadli asi v roce 150 př. n. l. Jüe-č'y, sídlící v té době kolem řeky Ili na východě dnešního Kazachstánu. Porazili je a poté obsadili jejich zemi, Žety-su, mezi jezery Issyk-kul a Balchaš.^[10]^[11]

V Siju Tchu-č'^{[pozn. 2]} se píše: „Tarbagatajské pohoří tvoří hranici mezi Siung-nuy a Wu-suny“.^[12] Asimilovali zde i zbytky severoíránského obyvatelstva, jehož kultura je ovlivnila. V době krátkodobého sjednoceni Sien-pejů, museli Wu-sunové uznat Tchan-š'-chuajovu (156–180) svrchovanost.

Ťan-šan[editovat | editovat zdroj]

Málo je známé o historii Wu-sunů v prvních stoletích křesťanské éry, ale víme že později, kolem roku 420 odešli pod tlakem Žuan-žuanů ze Žety-su a hledali útočiště v horách Ťan-šanu. Jejich pozdější osud se váže s Turkutskými kaganáty i náhlými přeměnami v historií Střední Asie a zvláště oblasti Žety-su. Poslední záznam o nich je z roku 436, když je navštívila čínská diplomatické mise. Pravděpodobně v polovině pátého století Wu-sunové společně s dalšími místními národy podlehli Bílým Hunům.^[13]^[14] O událostech a jejich dopadu na národy existují četné stopy v perských, muslimských, turkických a ruských zdrojích ze 6. století až po současnost.

Toponimické stopy[editovat | editovat zdroj]

Archeologické naleziště z období pobytu Wu-sunů v Ťan-šanu a Žety-su jsou různorodá a odráží různorodé etnické složení obyvatelstva. Archeologickými výzkumy v bývalém Sovětském svazu bylo na severním břehu řeky Ili objeveno velké množství Wu-sunských hrobů.^[15] Většina hřbitovů, které musely patřit Sakům zahrnutých v konfederaci, si zachovala tradice obřadů a pohřební hmotnou kulturu dřívějších Saků. S Wu-suny jsou taky spojovány hromady lineárních „podzemních pohřebních prostorů“ komnatových hrobů. Jednalo se o zbraně, v některých případech o bohaté šperky a ozdoby, které vykazují výraznou sociální diferenciaci^[7]

Současní Ujsini, kterých je okolo 250 000, jsou některými etnology uznáváni za potomky Wu-sunů. Ujsini mají dvě větve Dulat a Sary Ujsin („Žlutí Ujsini“).^[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

↑ Žungové, Tocharové, Kchang-ťüové a Ujgurové
↑ Siju Tchu-č' (čínsky v českém přepisu Siju Tchu-č', pchin-jinem xiyutuzhi, znaky 新疆图志) zeměpisní kniha z období dynastie Chan

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ BAKINA, Natalia S. Metodičeskie rekomendacii po podgotovke škoľnikov k ENT po istorii Kazachstana V: Institut povyšenie kvalifikacii i perepodgotovki kadrov sistemy obrazovanija. Almaty: NCT, 2007. S. 70. (rusky)
↑ SEPP, Tatiana Vladimirovna; OMIRBEKOVA, M.; KASYMHAN F.; ŠAJACHMET, G. Příručka pro přípravu na zkoušku Unified National (UNT) v historii Kazachstánu. Almaty: Ziyat Press - NCT, 2006. 196 s. ISBN 5-7667-7905-4. S. 18. (kazašsky)
↑ SOSANOV, Košali. Istorija Kazachstana. Spravočnoe posobie. Almaty: Ol-Jas Baspasy, 2007. 112 s. ISBN 9965-651-56-6. (rusky)
↑ LOKOTINOVA, Os.; GREBENJUK, Jurij P. Methodological recommendations for the preparation of students to UNT in the history of Kazakhstan. Almaty: Institute training and retraining of the education system, 2005. ISBN 9965-651-56-6. S. 26–100. (anglicky)
↑ ZUEV, Jurij Alexejevič. Ethnic history of Usuns, [V: Works of Institute of History, archeology and ethnography Kazakh Academy of Sciences. Volume VIII.]. Alma-Ata: Dajk-Press, 1960. S. 5–25. (anglicky)
↑ ^a ^b ZUEV, Jurij Alexejevič. Rannie tjurki: očerki istorii i ideologii, [V: Kasachstan i strany Vostoka, Kasachstanskie vostokvednye issledovanija]. Alma-Ata: Dajk-Press, 2002. 332 s. Dostupné online. S. 5–25. (rusky)
↑ ^a ^b MING-ČE, Wang; PING-CHUA, Wang. (蘇聯的烏孫考古情況簡述 → Su-lien te Wu-sun kchao-ku čching-kchuang ťien-šu) - Krátká zpráva o Sovětském výzkumu Wusunů, V: (烏孫研究 → Wu-sun Jen-ťiou) - Studie Wusunů. Ürümqi: (新疆人民出版社 → Sin-ťiang Žen-min čchu-pan-še) - Čínské lidové nakladatelství, 1983. 200 s. 21 září 2010. (anglicky, čínsky)
↑ GOLDEN, Peter Benjamin. An Introduction to the History of the Turkic Peoples: Ethnogenesis Ans State Formation in the Medieval and Early Modern Eurasia and the Middle East, V: Turcologica / Turcologica – Vol. 9. Uppsala: Verlag Otto Harrassowitz, 1992. 483 s. 2012. ISBN 344703274X, ISBN 9783447032742. S. 121–122. (anglicky)
↑ FINDLEY, Carter Vaughn. The Turks in World History. New York: Oxford University Press, 2005. ISBN 1280534192, ISBN 9781280534195. S. 39. (anglicky)
↑ ČCHIEN, S’-ma, translation:; WATSON, Burton. Records of the Grand Historian of China. Han Dynasty II. (Revised Edition). New York: Columbia University Press, 1993. 505 s. 22 květen 2000. ISBN 0231081677, ISBN 978-0231081672. Kapitola 123. (anglicky)
↑ HULSEWÉ, Anthony François Paulus podle; LOEWE, Michael A. N. China in central Asia: The early stage, 125 B. C. - A. D. 23 : an annotated translation of chapters 61 and 96 of The history of the former Han dynasty. [s.l.]: Brill Archive, 1979. 273 s. ISBN 9004058842, ISBN 978-9004058842. (anglicky)
↑ PEJ-CHAJ, Su. (漢代烏孫居地考 → Chantaj Wu-sun ťü Te-kchao) - Wu-sunové v období dynastie Chan, V: Historical geography of Shiyuh, Volume 51. Ürümqi: (大學初出版社 → Sin-ťiang Ta süe čchu-pan-še) - Univerzitní lidové nakladatelství, 1988. 412 s. 2013. S. 1–14. (čínsky) Archivováno 10. 1. 2014 na Wayback Machine.
↑ ZADNEPROVSKIJ, J. A. The nomads of nothern Central Asia after the invasion of Alexander V: HARMATA, János; PURI, B. N.; ETEMADI, G. F.; History of Civilizations of Central Asia, Vol. II. - The Developement of Sedentary and Nomadic Civilizations: 700 B. C. - A. D. 250.. Paris: Unesco Publishing, 1999. 461 s. Dostupné online. ISBN 978-92-3-102846-5. (anglicky)
↑ JING-Š', Jü. (漢代烏孫居地考 → Chantaj Wu-sun ťü Te-kchao) - Zahraniční vztahy Chanů [V: TWITCHETT, Denis Crispin; LOEWE, Michael A. N. - The Ch'in and Han Empires, 221 BC-AD 220.]. Cambridge: Cambridge University Press, 1986. 444 s. březen 2008. ISBN 9780521243278, ISBN 0-521-24327-0. (anglicky)
↑ ALBAUM, L. I.; BRENTJES, Burchard, translation; REICHE, Andrzej. Wachter des Goldes. Zur Geschichte und Kultur mittelasiaticher Volker - Strażnicy Złota. Warszawa: Państwowy Instytut Wydawniczy, 1982. 280 s. 18 květen 2011. ISBN 83-06-00539-2. (polsky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

BARTHOLD, Vasilij Vladimírovič. Four Studies on the History of Central Asia. Leiden: E. J. Brill Archive, 1962. 203 s. (anglicky)
GARDINER-GARDEN, John R. Chang-Ch'ien and Central Asian Ethnography: A survey of theories of ethnic affiliations and identification of the Sun and the Yuezhi. Papers of Far Eastern History 33–36. Canberra: Institute of Advanced Studies, Department of Far Eastern History, Australian National University, březen 1986, s. 23–79. Dostupné online [cit. 22 září 2009]. ISSN 0048-2870. (anglicky)
HILL, John E. Through the Jade Gate to Rome: A Study of the Silk Routes During the Later Han Dynasty 1st to 2nd Centuries CE: an Annotated Translation of the Chronicle on the 'Western Regions' in the Hou Hanshu. Charleston, South Carolina: BookSurge Publishing, 2009. 689 s. ISBN 1439221340, ISBN 978-1-4392-2134-1. (anglicky)
CHUAN, Jü, translation: (from the 魏略 → Wej-lüe, 429 CE); HILL, John E. The Peoples of the West: A Third Century Chinese Account Composed between 239 and 265 CE (sic.). Canberra: [s.n.], září 2004. (anglicky)
LIEN-KCHAJ, Čchen. (中国民族史纲要 → Čung-kuo Min-cu š' Kang-jao) - Hlavní rysy čínských etnik. Beijing: (出版社中国财政经济出版社 → Čchu-pan-še Čung-kuo cchaj-čeng ťing-ťi čchu-pan-še) - Čínské finanční a hospodářské nakladatelství, prosinec 1999. 728 s. 10 listopad 2009. ISBN 7-5005-4301-8, ISBN 9787500543015. (čínsky)
MALLORY, James Patrick; MAIR, Victor Henry. The Tarim Mummies: Ancient China and the Mystery of the Earliest Peoples from the West. London: Thames & Hudson, 2000. 352 s. Dostupné online. ISBN 0-500-05101-1, ISBN 9780500051016. (anglicky)
STEIN, Sir Márk Aurél (Marc Aurel). Serindia: Detailed report of explorations in Central Asia and westernmost China, Volume 5. Reprint: Delhi. Motilal Banarsidass. 1980.. London & Oxford: Clarendon Press, 1921. (anglicky)
MING-ČE, Wang; PING-CHUA, Wang. (乌孙硏究 → Wu-sun Jen-ťiou) - Studie Wusunů. Ürümqi: (新疆人民出版社 → Sin-ťiang Žen-min čchu-pan-še) - Čínské lidové nakladatelství, 1983. 204 s. 24 duben 2009. (čínsky)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Wu-sunové na Wikimedia Commons

[10] Žungové, Tocharové, Kchang-ťüové a Ujgurové

[13] Siju Tchu-č' (čínsky v českém přepisu Siju Tchu-č', pchin-jinem xiyutuzhi, znaky 新疆图志) zeměpisní kniha z období dynastie Chan

[1] BAKINA, Natalia S. Metodičeskie rekomendacii po podgotovke škoľnikov k ENT po istorii Kazachstana V: Institut povyšenie kvalifikacii i perepodgotovki kadrov sistemy obrazovanija. Almaty: NCT, 2007. S. 70. (rusky)

[2] SEPP, Tatiana Vladimirovna; OMIRBEKOVA, M.; KASYMHAN F.; ŠAJACHMET, G. Příručka pro přípravu na zkoušku Unified National (UNT) v historii Kazachstánu. Almaty: Ziyat Press - NCT, 2006. 196 s. ISBN 5-7667-7905-4. S. 18. (kazašsky)

[3] SOSANOV, Košali. Istorija Kazachstana. Spravočnoe posobie. Almaty: Ol-Jas Baspasy, 2007. 112 s. ISBN 9965-651-56-6. (rusky)

[4] LOKOTINOVA, Os.; GREBENJUK, Jurij P. Methodological recommendations for the preparation of students to UNT in the history of Kazakhstan. Almaty: Institute training and retraining of the education system, 2005. ISBN 9965-651-56-6. S. 26–100. (anglicky)

[5] ZUEV, Jurij Alexejevič. Ethnic history of Usuns, [V: Works of Institute of History, archeology and ethnography Kazakh Academy of Sciences. Volume VIII.]. Alma-Ata: Dajk-Press, 1960. S. 5–25. (anglicky)

[zuev-6] ZUEV, Jurij Alexejevič. Rannie tjurki: očerki istorii i ideologii, [V: Kasachstan i strany Vostoka, Kasachstanskie vostokvednye issledovanija]. Alma-Ata: Dajk-Press, 2002. 332 s. Dostupné online. S. 5–25. (rusky)

[ming-ping-7] MING-ČE, Wang; PING-CHUA, Wang. (蘇聯的烏孫考古情況簡述 → Su-lien te Wu-sun kchao-ku čching-kchuang ťien-šu) - Krátká zpráva o Sovětském výzkumu Wusunů, V: (烏孫研究 → Wu-sun Jen-ťiou) - Studie Wusunů. Ürümqi: (新疆人民出版社 → Sin-ťiang Žen-min čchu-pan-še) - Čínské lidové nakladatelství, 1983. 200 s. 21 září 2010. (anglicky, čínsky)

[8] GOLDEN, Peter Benjamin. An Introduction to the History of the Turkic Peoples: Ethnogenesis Ans State Formation in the Medieval and Early Modern Eurasia and the Middle East, V: Turcologica / Turcologica – Vol. 9. Uppsala: Verlag Otto Harrassowitz, 1992. 483 s. 2012. ISBN 344703274X, ISBN 9783447032742. S. 121–122. (anglicky)

[9] FINDLEY, Carter Vaughn. The Turks in World History. New York: Oxford University Press, 2005. ISBN 1280534192, ISBN 9781280534195. S. 39. (anglicky)

[11] ČCHIEN, S’-ma, translation:; WATSON, Burton. Records of the Grand Historian of China. Han Dynasty II. (Revised Edition). New York: Columbia University Press, 1993. 505 s. 22 květen 2000. ISBN 0231081677, ISBN 978-0231081672. Kapitola 123. (anglicky)

[12] HULSEWÉ, Anthony François Paulus podle; LOEWE, Michael A. N. China in central Asia: The early stage, 125 B. C. - A. D. 23 : an annotated translation of chapters 61 and 96 of The history of the former Han dynasty. [s.l.]: Brill Archive, 1979. 273 s. ISBN 9004058842, ISBN 978-9004058842. (anglicky)

[14] PEJ-CHAJ, Su. (漢代烏孫居地考 → Chantaj Wu-sun ťü Te-kchao) - Wu-sunové v období dynastie Chan, V: Historical geography of Shiyuh, Volume 51. Ürümqi: (大學初出版社 → Sin-ťiang Ta süe čchu-pan-še) - Univerzitní lidové nakladatelství, 1988. 412 s. 2013. S. 1–14. (čínsky) Archivováno 10. 1. 2014 na Wayback Machine.

[15] ZADNEPROVSKIJ, J. A. The nomads of nothern Central Asia after the invasion of Alexander V: HARMATA, János; PURI, B. N.; ETEMADI, G. F.; History of Civilizations of Central Asia, Vol. II. - The Developement of Sedentary and Nomadic Civilizations: 700 B. C. - A. D. 250.. Paris: Unesco Publishing, 1999. 461 s. Dostupné online. ISBN 978-92-3-102846-5. (anglicky)

[16] JING-Š', Jü. (漢代烏孫居地考 → Chantaj Wu-sun ťü Te-kchao) - Zahraniční vztahy Chanů [V: TWITCHETT, Denis Crispin; LOEWE, Michael A. N. - The Ch'in and Han Empires, 221 BC-AD 220.]. Cambridge: Cambridge University Press, 1986. 444 s. březen 2008. ISBN 9780521243278, ISBN 0-521-24327-0. (anglicky)

[17] ALBAUM, L. I.; BRENTJES, Burchard, translation; REICHE, Andrzej. Wachter des Goldes. Zur Geschichte und Kultur mittelasiaticher Volker - Strażnicy Złota. Warszawa: Państwowy Instytut Wydawniczy, 1982. 280 s. 18 květen 2011. ISBN 83-06-00539-2. (polsky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[pozn. 1]

[10]

[11]

[pozn. 2]

[12]

[13]

[14]

[15]

Turkické národy

Kurzíva s † ukazují vymřelé skupiny – znak † ukazuje vymírající skupiny

Historické skupiny národů, kmenů a klanů	Turkuti † • Jenisejští Kyrgyzové † • Kanglyové † • Karlukové • Kimakové † • Kumáni (Polovci) • Kypčaci • Kızılbašové • Ogurští Turci – Avaři † • Hunové † • Chazaři † • Prabulhaři † • Oguzští Turci • Türgešové † • Siungnuové † • Šatoové † • Tinglingové † • Wusunové †

Současné národy a národnosti	Altajové • Azerové • Balkaři • Baškirové • Chakasové• Chaladžové • Chorásánští Turci • Čulymci • Čuvaši • Dolgani † • Gagauzové • Iráčtí Turkmeni • Jakuti • Karačajové † • Karaité † • Karakalpaci • Karamanliové • Karapapachové † • Kaškajové • Kazaši • Krymčáci † • Krymští Tataři • Kumandynci † • Kumykové • Kyrgyzové • Meschetští Turci • Najmani • Nogajové • Salarové • Syrští Turkmeni • Šorci • Tataři • Telengiti • Teleuti • Tofalaři † • Turci • Turkmeni • Tuvinci • Ujgurové • Urumové • Uzbeci • Jugurové †

Západoevropští Turci	Turci v západní Evropě

Balkánští a ostatní Turci	Turci v Bulharsku • Turci v Egyptu • Turečtí Kyprioti • Turci v Kosovu • Turci v Severní Makedonii • Turci v Rumunsku • Turci v Západní Thrákii • Muslimové v Řecku