Kumandynci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kumandynci
Kumandy, Kubandy, Kuўandy, Kuvandyg
Řeka Bija
Populace
celkově 3 200
Země s významnou populací
Rusko Rusko:
2892 obyvatel (2010)[1]; 3114 obyvatel (2002) [2]
Jazyk(y)

Kumandyštinaaltajský dialekt
(altajský jazyk, ruský jazyk)

Náboženství

tengrismus,
burchanismus (altajský šamanismus [regionální forma]),
pravoslaví

Příbuzné národy

Ojroti (Altajové), Tubalarové, Čelkanci, Telengiti, Teleuti

Poznámky
Západosibírská rasa

Kumandynci nebo Kumandinci (kumandynsky Къуманды → Kumandy, Къуманда → Кumanda, Къубанды → Kubandy, Къуўанды → Kujandy, Къувандыг → Kuvandyg, rusky КумандинцыKumandinci) jsou autonomní národ jižní Sibiře a jsou větví historických Kumánů, kteří ve středověku tvořili západní větev Kypčaků [pozn. 1]. Pobývají hlavně v středo-jižní oblasti Altajského kraje, Altajské republice a Kemerovské oblasti, ale taky v přilehlé oblasti Kazašského Zajsanu.

Část Kumandynců žijících na březích řeky Bija, počínaje od ústí řeky Kuu (rusky „Lebeď“„labuť“) po proudu, téměř do města Bijsk, a taky podél dolního toku řeky Katuň, se v současné době (1969) sjednotila s místní ruskou populací [3].

Etnický původ[editovat | editovat zdroj]

Čínská kronika Žou-šu z roku 636 [pozn. 2], zaznamenává starobylou turkickou legendu, která vypráví o původu předků dávných Turků, žijících ve státě nebo zemi So (Sakové), nacházející se severně od Siung-nuů (Asijští Hunové) [3][4]
N. Aristov tvrdí [5][3]. :

Soové, kteří byli malým zbytkem, pravděpodobně ne příliš malého kmene starověku, by měli být na severní straně Altaje, jelikož jeho jižní svahy byly součástí Siung-nuského území
— Nikolaj Aristov


O.Pritsak rovněž identifikoval Sooy se Sachy (vlastní jméno Jakutů), a s etnonymem Sagaj a Sakaj [6]. Dále stanovil, že pojem „Kuman“ v názvu Kumandy je totožný s názvem Kypčackých Kumánů (rusky Polovců) [3][7] Název Seok Ton vysvětluje jako etnonyma, které odráží jejich hospodářské zaměření. Jako jedno slovo znamená „chovatel sobů“.

Dělení Kumandynců podle Radloffa[editovat | editovat zdroj]

Podle Wilhelma Radloffa se Kumandynci skládali:

  1. ze dvou zajsanlyků, kumandynsky: jайсан
    • Dolní Kumandynci – kumandynsky: (Örö → dolní)
      • So
      • Kubandy
  2. ze čtyř seoků, kumandynsky: сӧӧк – [8]:
    • Horní Kumandynce – kumandynsky: (Altına → horní)
      • Tastar
      • Juty
      • Čabraš
      • Ton-Kubandy

Antropologicky patří severní Altajové k uralskému typu. Mongoloidní příměs v jejich kavkazoidním fenotypu je mnohem méně výrazná než u jižních Altajců. Paměti o chovatelech sobů patřící historicky vzdáleným předkům některé části Kumandynců vysvětlují; v etnogenezi Kumandynců mohou participovat jižní kmeny Něnců, jejichž příslušníci jezdili na kultivovaných sobech, typicky používaných nejen pro přepravu ale také sloužili jako zdroj potravy a oblečení [3]. Etnologicky, Kumandy-seokové mají své vlastní původní mýty, z nichž Leonid Pavlovič Potapov dospěl k závěru, že se jedná o sloučené lidi z různých prostředí: pastorační stepní kočovníci Kumáni, tajžští lovci Čabašové (Čabat), pastevci sobů Něnci, a rybářské kmeny Tastarů [3].

Dělení Kumandynců podle Potapova[editovat | editovat zdroj]

Kumandynci, které L. P. Potapov etnicky určil, se skládali ze šesti seoků [3]:

číslo Kumáno-sakské jméno analyzované jméno etnická a jazyková příslušnost období poznámka
1 So So (Sakové)
(Se, Sek, Saka)
Rodičovský kmen antických Turků před 4. stoletím [3]
2 Kubandy Kuman (Kumáni)
(Cuman, Kuban, Kun)
Objevují se po rozpadu Kangařského státu 7. století [3]
3 Tastar Kuman (Kumáni)
(Cuman, Kuban, Kun); Asové (Azové)
Objevují se po rozpadu Kangařského státu 7. století [3]
4 Džuty (Čuty) Telejové (Teleuti) Telejové (Teleuti) byli členy Turkutských kaganátů 6.-8. století [3]
5 Čabaš (Čabat) neznámé neznámé neznámé [3]
6 Ton
(Ton-Kubandy)
Něnecký lid Altaj-kiži seokové Tongjoan, Tuvinská skupina Tongaků neznámého původu 12. století v "Tajné kronice Mongolů" [3]

Dějinný vývoj[editovat | editovat zdroj]

Rozsídlení Kumandynců:
Republika Altaj, Altajský kraj a Kemerovská oblast

N. Aristov propojil Kumandynce a jejich klan Čelkance s potomky starověkých Turků, kteří v 6. až 8. století vytvořili ve Střední Asii silný kočovný útvar, který získal historický název Turkutský kaganát [5][3]. Podle Wilhelma Radloffa jako přístřešky Kumandinců byly chatrče obvykle vyráběné z hrubé kulatiny stromu, hliněné chýše a skládací stany vyrobené z kůry buku [8].

„V období od roku 900 do 1220 rozšířila Kypčacko-Kumánská konfederaceDešt-i Kypčak svůj politický vliv v širokých stepích od Altaje až ke Krymu a Dunaji. Přilehlé stepi Tobol-irtyšského regionu (alespoň kolem jezera Zajsan) byly v oblasti této konfederace. Členové konfederace byli také nepochybně předkové těchto Kumandynců a Teleutů, což je doloženo jejich jazykem, který jako jazyk Barabinských Tatarů patří do skupiny Kypčaků“[3].

Do 17. století žili Kumandynci podél řeky Čaryš, poblíž jejího soutoku s řekou Ob, jež uprchli do Altaje. Jejich migrace byla řízená jejich neochotou platit jasak ruskému panovníkovi [pozn. 3] [3]. Zde našli útočiště ve spojenectví s místním lidem. Stali se známými jako samostatný lid Seoků.

Populace a jazyk[editovat | editovat zdroj]

Po sjednocení s Rusy, byl původní počet 39 Sooků zapomenut. Dnes[kdy?] je jich deset a jsou uváděni jako: Šabat, Čedirbek, Kizilkös, Apaškös, Toñ~Ton, Toñil~Tunal, Sakpijik~Sakpijok, Toguz, Komnoš~Komdoš, Küzen [9].

Dle sčítání lidu z roku 1926 na území Ruska žilo 6.335 Kumandynců. Při sčítání lidu z roku 2002 jich bylo jen 3.114. Kumandynci (Kubandy-3114 osob, Kumandy-1413 osob, Oree Kumandy-1701 osob, Tadar-kiži s jazykem Kumandinců-1704 osob, Tjubere Kumandy-756 osob).

Kumandynský jazyk je příbuzný čagatajské (karlukské) větve jazyků a byl uznán jako jazyk.

Nicméně, v roce 2006 v souvislosti s novou klasifikací, ho etnografové tendenčně přiřadili k sibiřským jazykům jako jeden z altajských dialektů [10]. Pro Kumandynce v Altajském kraji byla pro použití písma vytvořená azbuka. [11] „Dialekt kumandy-kiži“ (1972), „dialekt Kuu Tatarů-čelkanců (Kuu-kiži)“ (1985) (turkické „kiži“ → „lid“, častý etnonym tvořící přípony) [12].

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Kimäcko-kypčacký kaganát který založili Čchu-mu-kunové
  2. Žou-šu (čínsky v českém přepisu Žou-šu, pchin-jinem Zhoushu, znaky 周书)
  3. slovo jasak je Turkické označení pro „tribut“ čili „příspěvek“ (v tomto případe kožešinový), vynucovaný od domorodých národů Sibiře, který byl používán v Ruské říši

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Кумандинцы na ruské Wikipedii a Kumandins na anglické Wikipedii.

  1. a b c d Официальный сайт Всероссийской переписи населения 2010 года. Информационные материалы об окончательных итогах Всероссийской переписи населения 2010 года
  2. a b c d Всероссийская перепись населения 2002 года [online]. [cit. 2009-12-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f g h i j k l m n o p Potapov, Leonid P., „Ethnic composition and origin of Altaians. Historical ethnographical essay“ Publishing house editor EG Dagin Artist MIRazulevich, Approved for print by USSR Academy of Sciences History, Philology and Philosophy Institute. Leningrad, B-164, Mendeleev line, No.1 1st print shop of Publishing house "Science". Leningrad, B-34, 9th line, No 12.
  4. Liu Mau-Tsai, „Die chinesischen Nachrichten zur Geschichte der Ost-Türken“, sv. 1, s. .. 5-6, sv. 2, str. .. 489-490, Wiesbaden, 1958
  5. a b Aristov, N.A. „Notes on ethnic composition of Türkic tribes and nations“ Olden Times Alive, 1896, v. 3-4, p. 279, p. 341
  6. Pritsak О. „Das Abakan-und Čulymtürkische und das Schorische“ Jean Deny et al. (Hrsg.): Philologiae Turcicae Fundamenta, Wiesbaden, 1959, p. .. 600
  7. Pritsak O., „Stammesnamen und der Titulaturen altaischen Volker. Ural-Altaische JahrMcher“, Bd. 24, 1952, kap. 1-2, p. 49-104
  8. a b W.Radloff „Aus Sibirien“, Bd. 1, p.. 212, p.. 200
  9. Figen Güner, Dilek., „Altay Türklerinde akrabalık“, Ahmet B. Ercilasun Armağanı, Akçağ Basım Yayım Pazarlama A.Ş., (2008) Ankara
  10. Baskakov N.A. „Altajskij jazyk: vvedenie v izučenie altajskogo jazyka i ego dialektov“, At head of title: „Altajskij jazyk“, Akademija nauk SSSR. Institut jazykoznania. Moskva, Izd-vo Akademii nauk SSSR, 1958 (OCoLC)572438465, OCLC9590223 (rusky)
  11. Baskakov N.A. „Tjurkskie jazyki“, Moskva, 1960, 2006
  12. Baskakov, N. A., „Dialekt kumandincev (kumandy-kizi): grammatičeskij očerk, teksty, perevody i slovar’“ Moskva: Nauka, 1972

Související články[editovat | editovat zdroj]