Krymští Tataři

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Národní vlajka Krymských Tatarů

Krymští Tataři (krymskou tatarštinou Qırımtatarlar, v ruštině a ukrajinštině označovaní těž jako Krymci) jsou národ turkického původu, obývající především Krymský poloostrov. Hovoří krymskou tatarštinou. Mají společný původ s Tatary (někdy bývají pokládáni za subetnikum Tatarů), v jejich etnogenezi však hrála důležitou roli další etnika, zejména Kumáni, Pečeněhové, Skythové či Krymští Gótové. Počet příslušníků činí přes 500 000 osob, někdy však bývá uváděno až 2 milióny.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Krymští Tataři osídlili Krym ve 12. století. Po rozpadu Zlaté hordy založili roku 1443 Krymský chanát, jenž se již v roce 1475 stal osmanským vazalem. Chanát, ovládaný z Bachčisaraje dynastií Girejů, podnikal četné nájezdy na Rus, roku 1521 krymská vojska dokonce oblehla Moskvu. Při dalším nájezdu roku 1571 byla Moskva krymskými Tatary vypálena a mnoho tisíc obyvatel odvlečeno do otroctví. Poté, co si Moskevská Rus podmanila ostatní tatarské chanáty, zůstal Krym posledním tatarským státem, byť pod ochranou osmanského sultána, jenž z Krymu rekrutoval nejobávanější bojovníky svého vojska.

Krymští Tataři a Nogajci, vazalové osmanského sultána, podnikali téměř každý rok loupeživé nájezdy, při kterých byla vylidněna téměř celá jižní a východní Ukrajina. Někteří historici odhadují, že při nájezdech obávané krymskotatarské jízdy (tzv. sklízení stepí) mezi 15. a 18. stoletím byly odvlečeny a prodány do otroctví v Osmanské říši až 3 miliony lidí, především Ukrajinců, ale také Rusů, Bělorusů a Poláků. V roce 1663 podnikli Krymští Tataři společně s Turky krutý nájezd na Moravu.[1]

Teprve po porážce Osmanů v rusko-turecké válce byl roku 1783 Krymský chanát připojen k Rusku. Krymská válka v letech 1853–56 a následné události způsobily exodus Tatarů, kteří masově odcházeli do Turecka.

Myšlenka na obnovu krymského tatarského státu byla obnovena v létě 1917. V prosinci roku 1917 vznikla Krymská lidová republika, která byla zároveň prvním sekulárním státem s muslimskou většinou na světě. Už v lednu byla, ale poražena bolševiky, kteří zde vytvořili tzv. Tavridskou sovětskou republiku. Ta byla v dubnu dobyta ukrajinskou armádou s podporou Německa. Následně se Krym dostal pod kontrolu Rudé armády pak bělogvardějců a v listopadu 1920 Krym definitivně ovládla rudá armáda. V době nacistické okupace se roku 1942 konal v Simferopolu (tatarsky Aqmescid) národní islámský sjezd, na němž byl vyhlášen Krymský chanát. Po obsazení Krymu Rudou armádou Stalin prohlásil Tatary za kolaboranty a nechal veškeré tatarské obyvatelstvo masově deportovat do Uzbekistánu, na Sibiř a na Ural. V 60. letech byli Krymští Tataři rehabilitováni, jejich návrat však byl povolen až v roce 1988.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Refat Čubarov

Dnes žije na Krymu přibližně 270 000 Tatarů a tvoří pouhých 12 % obyvatelstva poloostrova. 150 000 Krymských Tatarů nadále zůstává v uzbekistánské diaspoře, menšinu tvoří i v Rumunsku a Turecku.

Navrácení svého majetku se nedočkali a problematická je také jejich integrace do společnosti, kterou jim neusnadňovala ani ruská většina, ani ukrajinská vláda. Vůdcem Krymských Tatarů je v současnosti Refat Čubarov, který je od roku 2013 také předsedou Medžlisu Krymských Tatarů.

Anexe Krymu Ruskem[editovat | editovat zdroj]

Po anexi Krymu Ruskem v roce 2014 se krymská tatarština stala jedním ze tří oficiálních jazyků Krymu, což se jim pod kyjevskou vládou ani v éře Sovětského svazu nepodařilo. Od anexe poloostrova jsou nicméně Krymští Tataři vystaveni únosům, fyzickému násilí a teroru. Jejich představitel Mustafa Džemilev má na Krym pět let zakázán vstup. Jejich představitelé v lednu 2015 požádali o pomoc orgány OSN.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Tataři z Krymu prosí OSN o pomoc. Zažívají únosy, násilí a teror

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]