Krymští Tataři

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Národní vlajka Krymských Tatarů

Krymští Tataři (krymskou tatarštinou Qırımtatarlar, v ruštině a ukrajinštině označovaní těž jako Krymci) jsou národ turkického původu, obývající především Krymský poloostrov. Hovoří krymskou tatarštinou. Mají společný původ s Tatary (někdy bývají pokládáni za subetnikum Tatarů), v jejich etnogenezi však hrála důležitou roli další etnika, zejména Kumáni, Pečeněhové, Skythové či Krymští Gótové. Počet příslušníků činí přes 500 000 osob, někdy však bývá uváděno až 2 milióny.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Krymští Tataři osídlili Krym ve 12. století. Po rozpadu Zlaté hordy založili roku 1443 Krymský chanát, jenž se již v roce 1475 stal osmanským vazalem. Chanát, ovládaný z Bachčisaraje dynastií Girejů, podnikal četné nájezdy na Rus, roku 1521 krymská vojska dokonce oblehla Moskvu. Při dalším nájezdu roku 1571 byla Moskva krymskými Tatary vypálena a mnoho tisíc obyvatel odvlečeno do otroctví. Poté, co si Moskevská Rus podmanila ostatní tatarské chanáty, zůstal Krym posledním tatarským státem, byť pod ochranou osmanského sultána, jenž z Krymu rekrutoval nejobávanější bojovníky svého vojska.

Krymští Tataři a Nogajci, vazalové osmanského sultána, podnikali téměř každý rok loupeživé nájezdy, při kterých byla vylidněna téměř celá jižní a východní Ukrajina. Někteří historici odhadují, že při nájezdech obávané krymskotatarské jízdy (tzv. sklízení stepí) mezi 15. a 18. stoletím byly odvlečeny a prodány do otroctví v Osmanské říši až 3 miliony lidí, především Ukrajinců, ale také Rusů, Bělorusů a Poláků. V roce 1663 podnikli Krymští Tataři společně s Turky krutý nájezd na Moravu.[1]

Teprve po porážce Osmanů v rusko-turecké válce byl roku 1783 Krymský chanát připojen k Rusku. Krymská válka v letech 1853–56 a následné události způsobily exodus Tatarů, kteří masově odcházeli do Turecka.

Myšlenka na obnovu krymského tatarského státu byla obnovena v létě 1917. V prosinci roku 1917 vznikla Krymská lidová republika, která byla zároveň prvním sekulárním státem s muslimskou většinou na světě. Už v lednu byla, ale poražena bolševiky, kteří zde vytvořili tzv. Tavridskou sovětskou republiku. Ta byla v dubnu dobyta ukrajinskou armádou s podporou Německa. Následně se Krym dostal pod kontrolu Rudé armády pak bělogvardějců a v listopadu 1920 Krym definitivně ovládla rudá armáda V době nacistické okupace se roku 1942 konal v Simferopolu (tatarsky Aqmescid) národní islámský sjezd, na němž byl vyhlášen Krymský chanát. Po obsazení Krymu Rudou armádou Stalin prohlásil Tatary za kolaboranty a nechal veškeré tatarské obyvatelstvo masově deportovat do Uzbekistánu, na Sibiř a na Ural. V 60. letech byli Krymští Tataři rehabilitováni, jejich návrat však byl povolen až v roce 1988.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Dnes žije na Krymu přibližně 270 000 Tatarů a tvoří pouhých 12 % obyvatelstva poloostrova. Navrácení svého majetku se nedočkali a problematická je také jejich integrace do společnosti, kterou jim neusnadňovala ani ruská většina, ani ukrajinská vláda. Po anexi Krymu Ruskem v roce 2014 se krymská tatarština stala jedním ze tří oficiálních jazyků Krymu, což se jim pod kyjevskou vládou nikdy nepodařilo. Od anexe poloostrova jsou nicméně Krymští Tataři vystaveni únosům, fyzickému násilí a teroru. Jejich neoficiální představitel Mustafa Džemilev má Krym pět let zakázán vstup. Jejich představitelé v lednu 2015 požádali o pomoc orgány OSN.[1]

150 000 Krymských Tatarů nadále zůstává v uzbekistánské diaspoře, menšinu tvoří i v Rumunsku a Turecku.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Tataři z Krymu prosí OSN o pomoc. Zažívají únosy, násilí a teror

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]