Pečeněhové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tamga Pečeněhů

Pečeněžská unie nebo Pečeněhové (arménsky Badzinag, rusky Pečeněgi (Πеченеги), řecky Patzinakoi (Πατζινάκοι), Petsenegoi (Πετσενέγοι), Patzinakitai (Πατζινακίται), maďarsky Besenyő, latinsky Pacinacae, staroturecky Beçenek, turecky Peçenekler) byli jeden z historicky primárních 24 kmenů Oguzských Turků. Byli to polonomádi, kteří mluvili jazyky náležejícími do turkické jazykové rodiny. I přesto že pečeněžský jazyk spadal do Oguzské skupiny, dorozumívali se převážně kypčackými jazyky.[1]

Původ a dějiny[editovat | editovat zdroj]

…ve svazu Oguzů je 22 divizí…

Pečeněhové jsou uvedeni na 19. místě v pořadí.[pozn. 3]

Ve staroturečtině jejich domorodý název znamená: příbuzní, švagrové[4]. Jako každý kmen či klan patřící do skupiny Oguzů měli a mají svůj znak – tamgu. Jejích zvířecím totemem byl Moták pochop.

Oguzské kmeny podle Oguz-kaganova eposu[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Oghuzové
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Bozokové (Sivé šípy)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Üčokové (Tři šípy)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
"Günchán"
Kajı
Bajat
Alkaevli
Karaevli
 
 
"Ajchán"
Jazgır
Töker
Dodurga
Japrılı
 
 
"Jyldyzchán"
Avšar
Kızık
Begdili
Kargın
 
 
 
"Gökchán"
Bajındır
Bedženeg
Čavdur
Čepni
 
 
"Dagchán"
Salur
Ejmür
Alan-jurtlu
Üregil
 
 
"Denizchán"
Igdir
Bükdüz
Jiva
Kınık
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Totem
Káně
 
 
Totem
Orel
 
 
Totem
Orel jestřábí
 
 
 
Totem
Moták pochop
 
 
Totem
Poštolka rudonohá
 
 
Totem
Jestřáb lesní
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Krátká historie[editovat | editovat zdroj]

Historie Turkických národů
Historie Turkických národů
do 14. století
Turkucké kaganáty 552–744
  Turkuti
  Západní Turkuti
  Východní Turkuti
  Modří Turci
Avarský kaganát 564–804
Chazarský kaganát 618–1048
  Velké Bulharsko 632–668
  Volžské Bulharsko
  Dunajské Bulharsko
Türgešský kaganát 699–766
Ujgurský kaganát 744–840
Karachánský chanát 840–1212
  Západní Karachánové
  Východní Karachánové
Pečeněžský chanát
860–1091
Kimacko-Kypčacký chanát
743–1035
Kypčacko-Kumáský chanát
1067–1239
Stát Oguzský jabguluk
750–1055
Dynastie Šato 923–979
  Dynastie Pozdní Tchang
  Dynastie Pozdní Ťin
  Dynastie Pozdní Chan (Severní Chan)
Ghaznovská říše 963–1186
Seldžucká říše 1037–1194
Chórezmská říše 1077–1231
Rúmský sultanát Seldžuků 1092–1307
Dillíský sultanát 1206–1526
  Dynastie otroků (Dillí)
  Dynastie Chaldží
  Dynastie Tughlakovců
Mamlúcký sultanát (Káhira) 1250–1517
  Dynastie Bahríovců

Pečeněhové byli etnikum, s kterým mělo co do činění i Uhersko. Část Pečeněhů se usídlila v Maďarsku a na Slovensku. Jeho příslušníci žili i na území Balkánu. Do 14. století splynuli s okolním obyvatelstvem na různých místech v Evropě (Kumáni (západní Kypčaci), Maďaři, Rusové, jižní Slované). Jejich zásah do zdejšího dění byl tak velký, že ovlivnili osudy obyvatelů tohoto regionu na dlouhý čas. Jak to tvrdí i skotský historik Macartney, lze říct, že:

Kdyby nebylo Pečeněhů, Maďaři by nedobyli Panónii a Slované by se nikdy nerozdělili na západní a jižní. Kdyby jich nebylo, Kyjevské knížetství by nezesílilo tak, aby mohlo v 10. století vyplenit Byzanci a zničit hlavní centrum Evropské civilizace. Bez nich by Alexius Komnenos neporazil seldžucké Turky a křižácké výpravy by se odložily, nebo by se vůbec neuskutečnily.
— Macartney

Pečeněhové původně pocházeli ze Střední Asie z oblasti jihozápadní Sibiře. V syrských kronikách je nalezneme pod názvem „Kangar“ uváděných už v 6. století. O mnoho početnější zmínky o nich však pocházejí z 9. století, kdy je nacházíme kočovat v stepích mezi řekou Volha a Aralským jezerem. Ačkoli byli velmi schopní bojovníci, osudným se pro ně stal moment, kdy se proti nim spojili takoví mocní soupeři, jako Chazaři a Uzové, někdy nazývaní i Oguzové a společnými silami je vytlačili na západ. Jenom nepatrné zlomky tohoto etnika, s nimiž se ještě v roce 922 setkal Ibn Fadlán, zůstaly ve svých starých sídlech při řece Ural, než byli asimilováni Uzy. Pečeněhové postupně obsadili dolní tok Volhy, Donu, Dněpru. Později však žili na území mezi Volhou a Dunajem jako kočovní chovatelé dobytka. Zde se dostali do sporu s Kyjevskou Rusí, od níž utrpěli několik porážek (poslední větší s Jaroslavem Moudrým v roce 1037). Jejich armáda v 10. století pronikla do Byzance a na území Bulharska. Bojovali také s Maďary, načež je v Etelközu u pontských stepí porazili, a poté hnali přes Karpaty do Karpatské kotliny a Panonie, kde později vznikl Uherský stát.

V roce 950 Konstantin VII. napsal:

Patzinakia, území Pečeněhů, se protáhla na západ až k řece Siret (nebo dokonce k Východním Karpatům), a byla vzdálená na čtyři dny cesty od Tourkia's [Maďarsko]. Celá Patzinakia je rozdělená do osmi provincií se stejným počtem velkých knížat. Provincie jsou tyto: název první provincie je Irtim, druhé Cour, třetí Gyla, čtvrté Koulpei, páté Charaboi, šesté Talmat, sedmé Chopon, osmé Copon. V okamžiku, kdy byli Pečeněhové vyhnáni ze své země, jejich princové byli: v provincii Irtim - Baicas, v provincii Cour - Konel, v provincii Gyla - Kourkoutai, v provincii Koulpei - Ipaos, v provincii Charaboi - Kaidoum, v provincii Talmat - Kostas, v provincii Chopon - Giazis, v provincii Copon - Batas

[5]

Sám kníže Svjatoslav I. (Barys) neměl kvůli častým výbojům čas se správě státu příliš věnovat, protože značnou část vlády prožil rozsáhlými taženími proti svým sousedům. Na místo něj zemi spravovala Kyjevskou Rus Olga spolu s jeho syny Jaropolkem, Olegem (Jolig) a Vladimírem.[6] V roce 968, Pečeněhové napadli a pak obléhali město Kyjev. V létech 970-971 se část z nich připojila ke Kyjevskému knížeti Svjatoslavovi v jeho byzantském tažení, ale nakonec v březnu 972, při přechodu přes Dněpr na něj z popudu Byzantinců zaútočili a většinu vojska spolu s kyjevským knížetem pobili. Pečeněžský chán Kurja si udělal z jeho lebky kalich podle tradičního stepního nomádského zvyku.[6][7]

I napadl naň Kurja, kníže pečeněžský, a zabili Svjatoslava. I vzali hlavu jeho a okovavše leb jeho, udělali číši a pili z ní.
— Povest vremennych let[7]

Po jeho smrti se nedlouho existující Svjatoslavova říše rozpadla během bojů mezi jeho nástupci, nejdříve mezi Jaropolkem a Olegem, během nichž byl druhý z bratrů zabit. Roku 977 utekl další z následníků Vladimír do Skandinávie, odkud se vrátil s armádou Varjagů s cílem získat kyjveský trůn pro sebe, což se mu také po zabití Jaropolka podařilo.[6] Pád chazarské říše umožnil v dalších letech růst moci Pečeněhů, kteří měli do budoucna působit Kyjevské Rusi nemalé obtíže.[8]

V arménských kronikách Matouše z Edessy jsou Pečeněhové zmíněni několikrát. Zmínka v kapitole 103 je o bitvě u Malazgirtu (1071). V této kapitole je řečeno, že spojenci "Říma", kmeny Padzunaků a Uzů (větví Oguzských Turků), změnili své strany na vrcholu bitvy a začali bojovat proti byzantským silám bok po boku se Seldžuckými Turky. Podle Byzantského kronikáře Kinnamose, ve 12. století Pečeněhové bojovali jako žoldáci pro císaře Manuela I. v jižní Itálii proti normanskému králi Sicílie Vilému I.. Ve 13. století už se jejich svaz rozpadal.[1] V 15. století v Uhersku někteří obyvatelé přijali příjmení Besenyö, což maďarsky znamená Pečeněg; nejvíce jich bylo v dnešní župě Tolna. Nakonec odešli na Balkánský poloostrov, kde byli postupně asimilováni.

Toponyma[editovat | editovat zdroj]

Pečeněhové někdy bývají považováni za předky dnešních Sekelů či Gagauzů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Kchang-ťüové, Kanglyové čili Kangaři tvořili jeden z tří vládnoucích rodů Pečeněhů
  2. V Číně byly známy jako Kchang-ťüové, v Orchonských nápisech jako Kengereové, a na západě a v islámském světe jako Badžanakové (lat. Pacinacae, Besenyo, řecky Patzinacs, slovansky Pečenezi, Pečenegi), jejichž vlastní označení bylo Kangar
  3. Oguzové se tradičně dělí na dvě hlavní skupiny: Bozok'ySivé šípy a Üčok'yTři šípy, ke kterým jsou podle Kašgarského Pečeněhové přiřazeni jako jeden z kmenů větve Gökchána.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pechenegs na anglické Wikipedii.

  1. a b c Josef Wolf: Abeceda národů. 272 pp. Horizont, Praha, 1984.
  2. Golubovsky, P., Печенеги, Торки и Половцы до нашествия татар. SPb, 1884. p.55, in L.Gumilev, Ancient Türks, Ch.20 (rusky)
  3. Maḥmūd, Kāshgarī; James Kelly, Kütüphanesi (Istanbul, Turkey) Millet(1982). Türk Şiveleri Lügatı = Dīvānü Luġāt-It-Türk.Duxbury, Mass:Tekin (turecky). 
  4. a b Atalay, Besim. „Divanü Lügati't - Türk“. Ankara: Türk Tarih Kurumu Basımevi (2006). ISBN 975-16-0405-2, Cilt I, sayfa 57 (turecky)
  5. Jenkins, Romilly James Heald(1967). De Administrando Imperio, New, rev. ed, Corpus fontium historiae Byzantinae,Washington, D.C:Dumbarton Oaks Center for Byzantine Studies. ISBN 0-88402-021-5. 
  6. a b c GREKOV, Boris Dmitrijevič. Kyjevská Rus. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1953. Dále jen [Grekov]. S. 475.  
  7. a b Drška, Picková, s. 137
  8. Drška, Picková, s. 136–137

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]