Marica
| Marica, Марица, Έβρος, Meriç | |
 Pramen řeky Marica v pohoří Rila |
|
| Základní informace | |
|---|---|
| Délka toku | 480 km |
| Plocha povodí | 53 000 km² |
| Světadíl | Evropa |
| Pramen | |
| Rila 2378 m n. m. |
|
| Ústí | |
| 15 km východně od Alexandroupoli do Egejského moře 0 m n. m. |
|
| Protéká | |
 Bulharsko (Sofijská oblast, Pazardžická oblast, Plovdivská oblast - Plovdiv, Chaskovská oblast),  Řecko (Východní Makedonie a Thrákie),  Turecko (Edirnská provincie) |
|
| Úmoří, povodí | |
| Atlantský oceán, Středozemní moře, Egejské moře, Povodí Marice (Bulharsko 66,49%, Turecko 25,69%, Řecko 7,55%)[1] | |
 mapa povodí řeky |
|
Marica (bulharsky Марица, řecky Εβρος, turecky Meriç) je s délkou 480 km nejdelší řeka protékající vnitrozemím Balkánského poloostrova. Protéká v délce 321 km Bulharskem (Sofijská oblast, Pazardžická oblast, Plovdivská oblast, Chaskovská oblast) a na dolním toku tvoří hranici mezi Řeckem (Východní Makedonie a Thrákie) a Tureckem (Edirnská provincie). Povodí má rozlohu 54 000 km².
Obsah |
Průběh toku [editovat]
Pramení v Mariški cirku pod horou Musala v pohoří Rila a teče k východu Hornotráckou nížinou přes města Pazardžik, Plovdiv a Dimitrovgrad. Protéká východními výběžky Rodop a na dolním toku se stáčí k jihu. Teče městy Edirne a Pythio a poblíž Alexandrupoli ústí do Egejského moře, přičemž vytváří bažinatou deltu. Hlavní přítoky jsou Strjama, Tundža, Arda a Ergene.
Vodní režim [editovat]
Zdroj vody je převážně dešťový. V létě hladina výrazně klesá.
Voda se využívá na zavlažování. Na řece byly vybudovány vodní elektrárny. Vodní doprava je možná od tureckého města Edirne.
Reference [editovat]
Literatura [editovat]
- (rusky) V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Марица“.
