Seznam turkických dynastií a zemí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Zde je neúplný seznam historických dynastií, které byly v určitém čase turkické, nebo země, jejichž vládcové byly turkičtí mluvčí a současní země s významnými turkickými populacemi nebo s úředním turkickým jazykem. Turkické národy vytvořily nejméně 116 států, kaganátů, bejliků, říší, kočovních říší, sultanátů v historii až do současnosti. [1]

Aktuální státy[editovat | editovat zdroj]

Nezávislé státy[editovat | editovat zdroj]

Mapa současných uznávaných nezávislých Turkických zemí

De facto stát[editovat | editovat zdroj]

Tato republika je uznána pouze Tureckem.

Federální subjekty Ruska[editovat | editovat zdroj]

Subjekt Mongolska[editovat | editovat zdroj]

Subjekty Íránu[editovat | editovat zdroj]

Subjekty Gruzínska[editovat | editovat zdroj]

Subjekt Afghánistánu[editovat | editovat zdroj]

Subjekt Iráku[editovat | editovat zdroj]

Subjekt Číny[editovat | editovat zdroj]

Autonomní regiony[editovat | editovat zdroj]

Historické konfederace turkických kmenů a dynastii[editovat | editovat zdroj]

Antická doba Starého Orientu - starověk
Světadíl Název útvaru Vznik Zánik Poznámky
Asie Ting-lingská kočovní říše
(čínsky 丁零)
- př. n.l. 220 př.n.l. byl starověký sibiřský lid. Jejích část přetrvala do období Tie-lejské
asimilace [pozn. 1]
Asie B-hun Siung-nuská kočovní říše
(čínsky 匈奴)
220 př.n.l. 216
byl starověký kočovní lid původně žijící na sever od Ordoských krajů.
  1. Altynobská horda (na přelomu 1. století) nacházela se v stepi
    severně od Černého moře. [14] Ve svých spisech se Tacitus zmiňuje prý
    její území dosahovalo obrysů Kaspického moře.[pozn. 2]
Podrobnější informace naleznete v článku Turko-mongolové.
Asie Sia-ťias'ská kočovní říše
(čínsky 黠戛斯)
201 př. n.l. 550 říše kterou založil starověký sibiřský lid Raních Kyrgyzů z Ting-lingů,
či předkové Jenisejštích Kyrgyzů žijící v Tuvanské kotlině [pozn. 3]
Asie Wu-sunská kočovní říše
(čínsky 烏孫)
160 př. n.l. 436 Wu-sunové pobývali kolem řeky Ili a jezerem Issyk Kul
Asie Kchang-ťüovské království
(čínsky 康国)
128 př.n.l. 3. století Kchang-ťüové obývali území mezi Kaspickým a Aralským mořem
[pozn. 4][15][16][17]
Asie Chuej-movské království
(čínsky 基馬克)
100 př.n.l. 3. století které založili předkové Kimäků [pozn. 5] [18][19][20][21]
Asie Sjen-pejská kočovní konfederace
(čínsky 鮮卑克)
93 234 obývali severní Mandžusko a východní Mongolsko [pozn. 6]
Podrobnější informace naleznete v článku Turko-mongolové.
Asie Jüe-panské knížectví
(čínsky 悅般 )
160 490 či Slabý Hunové z Ting-lingů a Severních Siung-nuů
Asie Dynastie Čcheng Chan (16 království)
(čínsky 成漢)
303 347 v Číně, stát který založili Tiové [pozn. 7] z Jižních Siung-nuů
Asie Dynastie Bývalý Čao (16 království)
(čínsky 北漢)
304 329 či Severní Chan v Číně, stát který založili Jižní Siung-nuové
Asie Dynastie Taj (16 království)
(čínsky )
310 376 v Číně, stát který založili Tabgačové ze Sjen-pejů
Asie Dynastie Wej (Ting-lingové)
(čínsky )
338 392 v čase 16 království v Číně, stát který založili Ting-lingové [pozn. 8] [22]
Asie Dynastie Bývalý Čchin (16 království)
(čínsky 前秦)
351 395 v Číně, stát který založili Tiové z Jižních Siung-nuů
Eurasie Hunská říše
(čínsky 匈人)[23]
375 469
Podrobnější informace naleznete v článku Turko-mongolové.
Asie Dynastie Západní Čchin (16 království)
(čínsky 西秦)
385 431 v Číně, stát který založili Tabgačové ze Sjen-pejů
Asie Dynastie Pozdní Liang (16 království)
(čínsky 前涼)
386 403 v Číně, stát který založili Tiové z Jižních Siung-nuů
Asie Dynastie Severní Wej (Tabgačové)
(čínsky 北魏朝)
386 535 či Tchuo-pa Wej v čase 16 království v Číně, stát který založili Tabgačové
ze Sjen-pejů [pozn. 9]
Asie Dynastie Jižní Liang (16 království)
(čínsky 南凉)
397 414 v Číně, stát který založili Tabgačové ze Sjen-pejů
Asie Dynastie Severní Liang (16 království)
(čínsky 北凉)
397 439 v Číně, stát který založili Jižní Siung-nuové
Asie Dynastie Sia (16 království)
(čínsky )
407 431 či Tchie-fu v Číně, stát který založili Jižní Siung-nuové [pozn. 10]
Asie Říše Bílých Hunů
(čínsky 嚈噠人)
420 552 či Heftalitů
Asie Tie-lejská kočovní konfederace
(čínsky 敕勒)
487 541 nebo Kao-kcheové z Ting-lingů [pozn. 11] [24][25] v jeho průběhu - 8-Oguzů-Tatarů
a 9-Oguzů [pozn. 12]
Asie Kábul-šáhské království
(čínsky 夏希王朝)
Devanagari: शाही
500 1010-1026 či Turk-šáhové
Středověk a éra Islámu
Světadíl Název útvaru Vznik Zánik Poznámky
Asie Kaganát Jenisejštích Kyrgyzů
(čínsky 黠戛斯)
550 924 ze Sia-ťias'ů
Eurasie Turkucký kaganát (Turkuti)
(čínsky 前突厥)
552 582 v jeho začátku - 5-Oguzů [pozn. 13] v jeho průběhu - rozdělení Oguzů
na západní a východní. Nástupnické státní útvary a území:
  1. Východoturkucký kaganát (čínsky 東突厥) (583-630)
    v jeho průběhu - 12-Oguzů (východní)
  2. Západoturkucký kaganát (čínsky 西突厥) (583-657)
    v jeho průběhu - 10-Oguzů a 3-Oguzové (oba západní).
    Po zániku kaganátu - 30 Oguzů-Tatarů (východní) [pozn. 14]
  3. Kutlukský kaganát (Modří Turci) (čínsky 後突厥) (681-744)
    po jeho zániku 6-Oguzů [pozn. 15]
Evropa Vlajka Avarské říše Avarská říše
(čínsky 阿瓦尔人)[26]
567 804
Podrobnější informace naleznete v článku Turko-mongolové.
Asie Se-jentaovský kaganát
(čínsky 薛延陀)
628 646 či Sır-Tardušové obývali oblasti od Altaje k Velkému Chinganu
a od pouště Gobi k Bajkalu [pozn. 16][27][28]
Eurasie Chazarská říše
(hebrejsky ממלכת הכוזרים‎‎)
630 965 ze Západoturkuckého kaganátu - jako první z turkiců přejali za své náboženství
judaismus [pozn. 17]
Evropa Onogurský chanát
(čínsky 大保加利亚 (中世纪))
632 668 či "Magna Bulgaria" ze Západoturkuckého kaganátu, stát který založili
10-Ogurové, - tengrismus. Nástupnické státní útvary a území:
  1. Volžsko-bulharský chanát (čínsky 伏尔加保加利亚) (7. století-1240)
    stát který založili Oguřští Utigurové, - tengrismus a později islám
  2. Dunajsko-bulharský chanát (čínsky 保加利亚第一帝国) (681-1018)
    stát který založili Oguřští Kutrigurové[pozn. 18] - tengrismus,
    slovanská mytologie a později ortodoxní křesťanství
Asie Tocharistánský jabguluk
(čínsky 吐火罗叶护政权)
658 759 z Ašınovských Turkutů, nelze jej zaměňovat z Tochary
Asie Kangarská unie
(kazašsky Қaңғar Odaғy)
659 750 či Kchang-ťüové nebo také Kanglyové. [pozn. 19]
Asie Türgešský kaganát
(čínsky 突騎施)
699 766 stát který založili 10-Oguzové (západní) ze Západoturkuckého kaganátu [pozn. 20]
Asie Kimäcko-Kypčacký chanát
(čínsky 基马克)
743 1220 či Kimäcký chanát který založili Čchu-mu-kunové z Jüe-panů
Asie Ujgurský kaganát
(čínsky 回鶻)
744 848 či Druhá Ujgurská říše stát který založili 9-Oguzové [pozn. 21]
Asie Karlucký jabguluk
(čínsky 葛羅祿葛羅祿)
766 840 knížectví které založili 3-Oguzové (západní) [pozn. 22]
Asie Kyrgyzský kaganát
(čínsky 柯尔克孜族)
840 1293 stát který založili Jenisejští Kyrgyzové ze Sia-ťias'ů
Asie Karachánský chanát
(persky قَراخانيان ‎‎)
840 1042 stát který založili 3-Oguzové, jako první z turkiců přejali
za své náboženství islám
  1. Východní Karachánský chanát (ázerbájdžánsky Şərqi Qaraxanlılar dövləti) (1032–1210)
  2. Západní Karachánský chanát (ázerbájdžánsky Qərbi Qaraxanlılar dövləti) (1141—1212)
Eurasie Pečeněžská unie
(latinsky Pacinacae)
860 1091 kterou založili Oguzové (západní) a možná také Kypčaci
Asie Tulúnidovská dynastie
(arabsky طولونيون‎‎)
868 905 vládli oblasti Egyptu a Arabského poloostrovu
Eurasie Kypčacko-Kumánská konfederace
(čínsky 前突厥)
900 1220 či Dešt-i Kypčak. Kanglyové tvořili jeden ze tří vládnoucích rodů Pečeněhů
[pozn. 23][30][31]
Asie Kan-čouské království
(čínsky 甘州回鶻)
905 1226 stát který založila větev Ujgurů - Žlutý Ujgurové či Jugurové žijící v Kan-su
Asie Dynastie Ťin (5 dynastií)
(čínsky 晉國)
907 923 v Číně, stát který založili Šatoové
Asie Kao-čchangské království
(čínsky 高昌回鶻)
911 1368 stát který založili Ujgurové, současní Sin-ťiang
buddhismus, manicheismus a nestoriánské křesťanství.
Asie Dynastie Pozdní Tchang (5 dynastií)
(čínsky 后唐)
923 936 v Číně, stát který založili Šatoové[32][33][34]
Asie Ichšídovská dynastie
(arabsky الإخشيديون‎‎)
935 969 či Ak-šítovští (Bílý šiíti) autonomní guvernéři (v Abbásovském chalífátu)
Egyptu a Sýrie
Asie Dynastie Pozdní Ťin (5 dynastií)
(čínsky 后晋)
936 947 v Číně, stát který založili Šatoové[32][33]
Asie Dynastie Pozdní Chan (5 dynastií)
(čínsky 後漢)
947 951 v Číně, stát který založili Šatoové[33][35]
Asie Oguzský jabguluk
(čínsky 烏古斯葉護國)
950 1040 stát který založili Oguzové (západní)
Asie Dynastie Severní Chan (10 království)
(čínsky 北汉)
951 979 v Číně, stát který založili Šatoové
Asie Símdžúrovská dynastie
(persky سیمجوریان‎‎)
910 1002 byla řada vojenských vůdců a guvernérů původem z tureckých otroků v
Chórezmu, kteřý byly závislý na Samánovcých v Buchaře. Do druhé poloviny
10. století si vybudovali polo-nezávislé knížectví v Chórezmu.
Asie Ghaznovská říše
(persky غزنویان‎‎)
963 1187 vládla jí důkladně persianizováná rodina turkiců mamluckého původu
[36][37][pozn. 24][38]
Turko-perský stát
Asie Kerejtská kočovní říše
(kazašsky Керей хандығы)
10. století 1203 Kerejté byly Turko-mongolský lid žijící mezi řekou Túl gol a Altajem. Roku
1008 přijali nestoriánské křesťanství.[39]

[40][41][42] - Přímá turkická dynastie

Podrobnější informace naleznete v článku Turko-mongolové.
Asie Vlajka Seldžucké říše Seldžucká říše
(persky دولت سلجوقیان‎‎)
1037 1194 či Velká říše Seldžuků, stát který založili Oguzové společně s částí 3 Oguzů
[pozn. 25] - Turko-perský stát. Nástupnické státní útvary a území:
  1. Vlajka Rúmského sultanátu Rúmský sultanát Seldžuků (arabsky سلجوقیان روم‎‎) (1077-1307)
  2. Vlajka Chórezmské říše Chórezmská říše (persky خوارزمشاهیان‎‎) (1097-1231)
    vládla jí rodina turkiců mamluckého původu[47][48] - Turko-perský stát

v její průběhu - Önguti (čínsky 汪古)[pozn. 26] - Přímá turkická dynastie

Podrobnější informace naleznete v článku Turko-mongolové.

Zakládání atabejliků - gubernie

  1. Búríjovská dynastie (arabsky بوريون‎‎) (1104-1154)
    či Syrský atabejlig
  2. Ahmádílíská dynastie (persky اتابکان مراغه‎‎) (1122-1220)
    či Maraghaský atabejlig
  3. Zengíjovská dynastie (arabsky زنكيون‎‎) (1127-1250)
    či Mosulo-Halabský atabejlig
  4. Ildenizlíjovská dynastie (persky ایلدگزیان‎‎) (1136-1225)
    či Azerbajdžánský atabejlig
  5. Kakujídovská dynastie (kurdsky Kakūyah) (1141-1319)
    či Jazdský atabejlig
  6. Salgúrovská dynastie (persky سلغريان‎‎) (1147-1128)
    či Fárský atabejlig
Asie Dynastie Západní Sia
(čínsky 西夏)
1038 1227 v čase Dynastie Sung, stát v Číně, který založili Tabgačové
Začátek období Křížových výprav (1095)
Asie Flag of the Mameluks Dillíský sultanát
(hindsky दिल्ली सलतनत)
1206 1527 v Indií,
  1. Ghulamská dynastie (hindsky ग़ुलाम ख़ानदान) (1206-1290)
  2. Chaldžíjská dynastie (persky سلطنت خلجی‎‎) (1290-1321)
  3. Tuglúkovská dynastie (persky سلطنت تغلق‎‎) (1320-1413)
  4. Sajjídovská dynastie (persky بیان‌گذار‎‎) (1414-1451)
    Turko-afghánské dynastie
Asie 8-Oguzů-Tatarů
(mongolsky Найман)
1210 1218 či Najmani z Kara-Kitajského chanátu
buddhismus, nestoriánské křesťanství a později islám[50]
Podrobnější informace naleznete v článku Turko-mongolové.
Období mongolské invaze (1227)
Asie Kara-unasové
(uzbecky Qara'unaylar)
1227 1687 či Neguderiové z Čagatajského chanátu - přímá turkická dynastie,
tengrismus, buddhismus, křesťanství později islám[51]
Podrobnější informace naleznete v článku Turko-mongolové.
Evropa Bílá a Modrá horda
(tatarsky Ak урдасы a Күк урдасы)
1227 1378 Bílá horda z Batúho ulusu zahrnovala oblasti mezi Uralem, ústím Dunaje a Karpaty.

Modrá horda z Batúho ulusu zahrnovala oblasti mezi Balchašem a Uralem a
jihozápadní Sibiří a toky Amudarje a Syrdarje. Roku 1379 se tyto dvě hordy
sloučili se Zlatou hordou[pozn. 27][52]

Eurasie Golden Horde Flag Chanát Zlaté hordy
(mongolsky Алтан Орд)
1240 1502 či Kypčacký chanát
  1. Nogajská horda (tatarsky Нугай урдасы) (1398-1642)
  2. Šejbaniský ulus (uzbecky Oʻzbek xonligi) (1428-1480)
  3. Kazan Khanate Flag Kazaňský chanát (tatarsky Qazan xanlığı) (1438-1552)
  4. Krymský chanát (krymskou tatarštinou Qırım yurtu) (1441-1783)
  5. Astrachaňský chanát (tatarsky Xacitaxan xanlığı) (1441-1556)
  6. Džagoldajské knížectví (tatarsky Cağalday) (15. - 17. století)
  7. Kasimovský chanát (tatarsky Qasím xanlığı) (1452-1681)
  8. Kazakh_Khanate Flag Kazašský chanát (kazašsky Қазақ хандығы) (1456-1847)
  9. Sibiřský chanát (tatarsky Seber yortı) (1464-1598)
    [pozn. 28][53][54] - přímé turkické dynastie
Podrobnější informace naleznete v článku Turko-mongolové.
Asie Rasulidovská dynastie
(arabsky الدولة الرسولية‎‎)
1228 1455 obývali oblasti Arabského poloostrova
Afrika Vlajka Mameluků Mamlucký sultanát (Káhira)
(arabsky المماليك البحرية‎‎)
1250 1517
  1. Bahríjská dynastie (1250-1382) obývali oblasti Egyptu
    a Arabského poloostrova
Afrika, eurasie Osmanská říše
(v jazyce ota دَوْلَتِ عَلِيّهٔ عُثمَانِیّه)
1299 1923 z Turkomanských Oguzů[55]
Evropa Basarabská dynastie 1310 1627 či Valašské knížectví - křesťanství a islám
Post-mongolské období
Asie Súfiská dynastie
(čínsky 蘇非王朝)
1359 1379 potomkové Chórezmských šáchů jež byly rozděleny mezi Džučiho
a Čagatajův ulus.[56]
Asie Timurid Flag Tímúrovská říše
(persky تیموریان‎‎)
1370 1526 z Tímúrovské dynastie [pozn. 29][57] - přímá turkická dynastie
Podrobnější informace naleznete v článku Turko-mongolové.
Asie Vlajka Kara-kojunluů Kara-Kojunlu turkomani
(ázerbájdžánsky قراقویونلو)
1375 1468 či Černo-ovčí Turkméni
Turko-perský stát
Asie Vlajka Ak-kojunluů Ak-Kojunlu turkomani
(ázerbájdžánsky آق قویونلو)
1378 1508 či Bílo-ovčí Turkméni
Turko-perský stát
Asie Gudžarátský sultanát
(turecky Gucerat sultanlığı)
1391 1583 či Muzafferidská dynastie v Indií, z Tuglúkovské dynastie
Asie Málvský sultanát
(turecky Malva sultanlığı)
1392 1562 v Indií,
  1. Guríská dynastie (1390-1436)
  2. Chaldžíjská dynastie (1436-1530)
  3. Muzafferidská dynastie(1530–1534)
  4. Kadírídská dynastie (1535–1555)
  5. Šaja'atídovská dynastie (1555–1562)
Asie Bidarský sultanát
(turecky Bidar sultanlığı)
1489 1619 v Indií, Baridovská dynastie z Bahmaniského sultanátu
(hindsky बहमनी सल्तनत)
Asie Buchařský chanát
(uzbecky Buxoro xonligi)
1500 1785 - ze Šejbaniského ulusu,[58]
vládla jí Džanídovská dynastie (1515-1920) z Astrachaňského chanátu,
vazalské státy Buchařkého chanátu:
  1. Vlajka Chivského chanátu Chivský chanát (uzbecky Xiva xonligi) (1511-1920)
  2. Vlajka Kokandského chanátu Kokandský chanát (uzbecky Qo'qon xonligi) (1709-1876)
Novověk
Světadíl Název útvaru Vznik Zánik Poznámky
Asie Vlajka Safíovské dynastie Safíovská dynastie
(persky صفویان‎‎)
1501 1736 učinila z šíitismu státní náboženství své říše.
Turko-perský stát
Asie Golkondský sultanát
(urdsky سلطنت قطب شاهی‎‎)
1518 1687 v Indií, Kutubšáhovská dynastie z Bahmaniského sultanátu
(hindsky बहमनी सल्तनत)
Asie Vlajka Mughalské říše Mughalská říše
(urdsky مغلیہ سلطنت‎‎)
1526 1858 v Indií, jako Mughalští vazalové
  1. Navabové Bengálska a Muršídábádu
    (hindsky बंगाल के नवाब) (1707-1770) Afšárovská dynastie
  2. Navabové Avadhu/Oudhu
    (hindsky अवध के नवाब) (1719–1858) Musawiovská dynastie
  3. Nizamové Hajdarábádu
    (hindsky हैदराबाद_के_निज़ाम) (1720–1948) Asaf Džahíovská dynastie
    [pozn. 30][59][60][61][62][63]
    - přímá turkická dynastie
Podrobnější informace naleznete v článku Turko-mongolové.
Asie Bidžapurský sultanát
(hindsky बिजापूर सल्तनत्)
1527 1686

v Indií, Adilšáhovská dynastie z Bahmaniského sultanátu
(hindsky बहमनी सल्तनत)

Asie Vlajka Afšarské říše Afšárovská dynastie
(persky سلسله افشار‎‎)
1736 1796 Turko-perský stát
Asie Kadžarovská dynastie
(persky سلسله قاجاریه‎‎)
1781 1925 Persianizovaná dynastie [64] původem pocházející z Oguzů, [65]
která vládla Persii.
Turko-perský stát
Asie Vlajka Buchařského emirátu Buchařský emirát (uzbecky امارت بخار) 1785 1920 z Buchařského chanátu

Středověké státy v Anatolii[editovat | editovat zdroj]

  1. Mengučidský bejlik (1072-1277)
  2. Čakovský bejlik (1081-1098)
  3. Dilmačidský bejlik (1085-1192)
  4. Čubukidský bejlik (1085-1092)
  5. Danišmenidský bejlik (1092-1178)
  6. Saltukidský bejlik (1092-1202)
  7. Inalidský bejlik (1098-1183)
  8. Ahlatšáchovský bejlik (1100-1207)
  9. Artukluovský bejlik (1102-1408)
  10. Erbilský bejlik (1146-1232)
  • Druhé období
  1. Čobanidský bejlik (1227-1309)
  2. Karamanidský bejlik (1256-1483)
  3. Inančidský bejlik (1261-1368)
  4. Sâhipataidský bejlik (1275-1342)
  5. Pervâneidský bejlik (1261-1326)
  6. Tádžetinovci ? - ?
  7. Džanikovci ? - ?
  8. Mentešeidský bejlik (1280-1424)
  9. Džandaridský bejlik (1299-1462)
  10. Karesidský bejlik (1297-1360)
  11. Germijanidský bejlik (1300-1423)
  12. Hamitidský bejlik (1301-1423)
  13. Saruchánidský bejlik (1302-1410)
  14. Ajdynidský bejlik (1308-1426)
  15. Tekeidský bejlik (1321-1390)
  16. Ramazanidský bejlik (1325-1608)
  17. Eretnaský bejlik (1335-1381)
  18. Dulkadyridský (1339-1521)
  19. Dobrudžský bejlik (1354-1417)
  20. Kady Burhaneddin Ahmed (1381-1398)
  21. Ešrefidský bejlik (?–1326)
  22. Berčemeidský bejlik (?-?)
  23. Jarlukluský bejlik (?-?)

Bývalé a zaniklé turkické vlády[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Ting-lingové čínsky pchin-jinem Dingling, znaky 丁零 žili původně na břehu řeky Leny v oblasti západně od jezera Bajkal, postupně se přesunuli na jih do Mongolska a severní Číny. Ting-lingové odkazují na staré zaniklé etnické skupiny, jejichž původní prvky, byly asimilované především do Siung-nuských čínsky pchin-jinem Xiōngnú, znaky 匈奴 a Sjen-pejských čínsky pchin-jinem Xiānbēi, znaky 鮮卑 skupin.
  2. Roku 48 př.n.l. nastalo rozdělení na Severní a Jižní, v její průběhu rozdělení Ogurů-Oguzů (烏古斯人) na západní a východní.
  3. Období říše Raních Kyrgyzů je uvedené podle doložených záznamů ze Ši-ťi 110, Chan-šu 94a.. V záznamech z období Dynastie Chan byly Jenisejští Kyrgyzové nazývání Ke-kchun čínsky pchin-jinem Gekun, znaky 堅昆 nebo Ťien-kchun čínsky pchin-jinem Jiānkun, znaky 堅昆
  4. Na základě textových studií, Shiratori Kurakichi zastává myšlenku, že etnikum Kchang-ťüů bylo turkické, jiní učenci mají tendenci považovat je za íránské nebo dokonce tochařské.
  5. Chuej-mo čínsky pchin-jinem Hui Mo, znaky 基馬 nebo Ťie-maek království se nacházelo podél východního pobřeží Korejského poloostrova. Tvořili jej dva kmeny: Chuej a Mo. Chuej-mové byly pravděpodobně vstřebání do Siung-nuských říší (roku 160-490 Jüe-panské knížectví) známí pod názvem Čchu-mu-kunové
  6. Konfederace byla řízena Tchan-š'-chuajem ze Sjen-pejských Mu-žungů. Jeho říše se rozpínala na 7000 km (východ-západ)a zahrnovala všechny země bývalé Siung-nuovská říše. Po rozpadu konfederace se roztříštili na několik částí. Nejvýznamnějšími větvemi byly: Mu-žungové, Tabgačové v mongolštině Tchuo-pa, Kitani, Ši-wejové a Žuan-žuané.
  7. Tiové čínsky pchin-jinem , znaky  byly identifikování jako předkové Ting-lingů
  8. Vzhledem k relativně malým rozměrům a krátkou dobou trvání, čínské zdroje je tradičně nezahrnují do 16 království.
  9. Vzhledem k nevraživosti Číňanů, byly deportováni do Pozdního Jenu jež kvůli těžkému čínskému vlivu byly následně asimilovaní. Čínské zdroje je tradičně nezahrnují do 16 království.
  10. Jeho náčelník Liu Popo, čínsky pchin-jinem Liú Bóbó, znaky  založil stát Tchie-fu čínsky pchin-jinem Tiěfú, znaky 铁弗 a změnil si příjmení na Che-lien.
  11. Tie-lejové čínsky pchin-jinem Die Lei, znaky 高車 byly roku 357 vytlačení z Mongolska Sjen-pejy a založil stát v Turpanu. V období Severního Wej, byly také nazývání Kao-kcheové čínsky pchin-jinem Go Ke, znaky 高車 neboli Čchul-lukové čínsky pchin-jinem Chul Luk, znaky 敕勒 což je alternativní název Tie-lej. Tie-lejové byly sbírkou kmenů z různých etnik Turkického původu, převážně pocházejících z Kao-kcheů či Čchul-luků
  12. 8-Oguzů-Tatarů (čínsky 乃蛮) → : Najmani. 9-Oguzové (čínsky 九姓乌护) → : Ujgurské kmeny přebývali u řek Túl gol a Selenga Odkazy na Sekiz-Oguzské a Dokuz-Oguzské svazy pocházejí z období před založením říší Turkutů.
  13. 5-Oguzů → : Karlukové, Kypčakové, Jagmaové, Basmalové, Čchu-pani z Jüe-panů
  14. Mezi roky 665-680 zavedli Karlukové nezávislou Karluckou unii, 3-Oguzové → : Čigilové, Tuchsové, Jagmaové (západní) z 12-Oguzů
  15. 6-Oguzů → : Pu-ku-chun (Bul-gar-chun), Pa-jie-ku (Bajir-gur), Tchung-luo (Ton-gra), A-si-ťie (Izgil), Čchi-pi a několik porobených kmenů (východní) z 30 Oguzů-Tatarů
  16. Zpočátku byly Se a Jenta dva samostatné kmeny. Se se objevil dříve jako Sin-liové.
  17. Chazaři přejali rabinistickou formu judaismu (Talmud, Tfilin…) čili Talmudický judaismus.
  18. Její turkický původ se uvádí jako jedna z možných teorií.
  19. V Číně byly známy jako Kchang-ťüové, v Orchonských nápisech jako Kengereové, a na západě a v islámském světe jako Badžanakové (lat. Pacinacae, Besenyo, řecky Patzinacs, slovansky Pechenezi, Pechenegs), jejichž vlastní označení bylo Kangar[29]
  20. 10-Oguzové → : Čuo – kur = Pu-ku-chun (Bul-gar-chun), Pa-jie-ku (Bajir-gur), Tchung-luo (Ton-gra), Fufu-luo (Fu-luo), Wej-che (Orchon Uj-gur), Si-ťin - Irkin Aštak, Ališa, Sakla Bagač, Čchu-mu-kun, Čchu-pan z 30 Oguzů-Tatarů
  21. 9-Oguzové → : Jaoluo-ke (Jagla-gur), Chutuo-ke (Kuto-gur), Tchuluo-wu (Tura-gur), Mokesi-čchi (Bakasy-kyr), Awu-ti (Adi-ža), Ke-sa (Cha-sar), Chuwa-su (Kugor-su), Jaowu-ke (Jagmur-kar), Sija-wu (Sar-gur) (východní) z 30 Oguzů-Tatarů
  22. 3-Oguzové → : Čigilové, Tuchsové, Jagmaové (západní) z 30 Oguzů-Tatarů
  23. "Termín "Oghuz" byl mezi Turky postupně nahrazen - "Turkoman-Turkmén"
  24. Některé Turko-perské státy byly založené ve "Velkém Íránu“.
  25. Seldžukové byly řízení převážně persky-mluvící klany[43][36][44][45][46]
  26. Předchůdcové Öngutů byly Šatuo turci ze Západoturkického kaganátu.[49]
  27. Bílá horda byla pod správou Batúova a jeho bratra Berkeova (mladší) -ulusu do roku 1378, jež se stala součástí Chanátu Zlaté hordy, tvoříc její pravé křídlo (západní část). Zahrnovala část současného Ruska, Ukrajiny, Běloruska, část Slovenska a úzký pás Polska. Roku 1245 na dolní Volze vzniklo její hlavní centrum Saraj Batú. Modrá Horda byla pod správou Batúových bratrů Ordu Edženova (starší) a Šibanova (mladší)-ulusu do roku 1378, jež se stala součástí Chanátu Zlaté hordy, tvoříc její levé křídlo (východní část). Její hlavním centrem byl Syganak u Syrdarjy. Tyto ulusy se hromadně nazývají Džučiho ulusy
  28. Původní kočovní konfederaci vládli mongolské elity, které byly později Turkizované. Turkizace je sociologický proces kulturní změny ve kterém se něco ne-turkické stává Turkizováno. Je to specifická forma kulturní asimilace, která často zahrnuje jazykovou asimilaci.
  29. Persianizovaná dynastie Turko-mongolského původu
  30. Vláda Báburské dynastie byla postavena na Turko-mongolském původe s přijetím perské kultury a jazyka.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Çeçen Anıl, Tarihte Türk Devletleri, publikace: Milliyet Kültür Yayınevi, str.5 (turecky)
  2. Demografie Ázerbájdžánu, (anglicky)
  3. Demografie Kazachstánu, (anglicky)
  4. Demografie Kyrgyzstánu, (anglicky)
  5. CIA Factbook [online]. Cia.gov, [cit. 2011-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Tore Kjeilen. Turkey / Religions - LookLex Encyclopaedia [online]. Looklex.com, [cit. 2011-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Demografie Turkmenistánu, (anglicky)
  8. Demografie Uzbekistánu, (anglicky)
  9. Статистическая служба Баян-Улэгэйского аймака (монг.)
  10. http://www.amar.org.ir/Upload/Modules/Contents/asset22/keshvarikoli.pdf
  11. According to the constitution of the Autonomous Republic of Crimea, as published in Russian by its Verkhovna Rada, Russian and Crimean Tatar languages enjoy a "protected" (Russian – обеспечивается ... защита) status; every citizen is entitled, at his request (Russian ходатайство), to receive government documents, such as "Passport, Birth certificate and others" in Crimean Tatar. Конституция Автономной Республики Крым
  12. Gagauzie, (anglicky)
  13. Janse, Mark; World, Linguistic Bibliography and the Languages of the; Tol, Sijmen(2003), Janse, Mark; Tol, Sijmen, eds.,, John Benjamins Publishing Company, ISBN 90-272-4752-8, http://books.google.com/books?id=JdzVePSApMgC&pg=PA147 
  14. V. Zlatarski, Izvestieto na Mihail Sirijski za preselenieto na bylgarite. - V: Izbrani proizvedenija, I., S., 1972, s.52
  15. Shiratori Kurakichi Shiratori Kurakichi Zenshü (Tokyo: Iwanami Shoten, 1970), 48. Původní publikace v Toyo Gakuhō 14, č. 2 (1925).
  16. Sogdijci a Budhismus, p. 5. Mariko Namba Walter. (2006) Sino-Platonic Papers No. 174. Nov 2006. Dept. of East Asian Languages and Civilizations, University of Pennsylvania.
  17. Records of the Great Historian, Han Dynasty II", Sima Qian, translated by Burton Watson, Revised edition (1993) Columbia University Press, p. 234. ISBN 0-231-08167-7
  18. Christopher I. Beckwith., "Říše hedvábné stezky", 2009, Část první, Prinston University Press, 2009, p. 91
  19. Christopher I. Beckwith., "Koguryo, jazyk ...", Leiden, Brill, 2004
  20. Christopher I. Beckwith.,., "Metodické poznámky ...", Altaj Hakpo, 2007, 16:199-234
  21. Christopher I. Beckwith.,.," ethnolinguistic História ...", Jornal Inner a Ďalekého východu, 2005, 2,2: 34-64
  22. Zizhi Tongjian, Vol. 107.
  23. Turkicko-Hunské říše
  24. Duan, "Dingling, Gaoju a Tiele", s.. 11-12.
  25. Pulleyblank, "Střední Asie a ne-čínské národy starověké Číny", s.. 21 až 26 VII.
  26. Avaři a Turkici
  27. Pulleyblank, "Střední Asie a ne-čínské národy starověké Číny", s.. 21 až 26 VII.
  28. Duan, "Dingling, Gaoju a Tiele", s.. 370.
  29. P.Golubovsky, Pechenegs, Torks, and Polovetses before Tatar invasion, SPb, 1884. p.55, in L.Gumilev, Ancient Türks, Ch.20 (In Russian)
  30. Encyclopedia of European peoples, Vol.1, Ed. Carl Waldman, Catherine Mason, (Infobase Publishing Inc., 2006), 475; "The Kipchaks were a loose tribal confederation of Turkics...".
  31. Vásáry, István, Cumans and Tatars: Oriental military in the pre-Ottoman Balkans, 1185–1365, (Cambridge University Press, 2005), 6; "..two Turkic confederacies, the Kipchaks and the Cumans, had merged by the twelfth century.".
  32. a b Grousset, p.127
  33. a b c Paludan, pp.121
  34. Zizhi Tongjian, Vol. 260.
  35. Grousset, p.130
  36. a b M.A. Amir-Moezzi, "Shahrbanu", Encyclopaedia Iranica, Online Edition, (LINK): "... here one might bear in mind that non-Persian dynasties such as the Ghaznavids, Saljuqs and Ilkhanids were rapidly to adopt the Persian language and have their origins traced back to the ancient kings of Persia rather than to Turkish heroes or Muslim saints ..."
  37. Muhammad Qāsim Hindū Šāh Astarābādī Firištah, "History Of The Mohamedan Power In India", Chapter I, "Sultān Mahmūd-e Ghaznavī", p.27: "... "Sabuktegin, the son of Jūkān, the son of Kuzil-Hukum, the son of Kuzil-Arslan, the son of Fīrūz, the son of Yezdijird, king of Persia. ..."
  38. Lewis, Bernard. "Istanbul and the Civilization of the Ottoman Empire", p29. Published 1963, University of Oklahoma Press. ISBN 0806110600.
  39. Runciman, Steven Historie křížových výprav: království Acre a pozdní křížové výpravy, Historie křížových výprav - Svazek 3 ISBN 0521205549
  40. Historie křížových výprav 3 Svazek set - Svazek 3 ISBN 9780521205542
  41. Hildinger, Erik Kerait turco-mongol people
  42. Saunders, p.211
  43. Jonathan Dewald, "Europe 1450 to 1789: Encyclopedia of the Early Modern World", Charles Scribner's Sons, 2004, p. 24
  44. K.A. Luther, "Alp Arslān" in Encyclopaedia Iranica, Online Edition, (LINK): "... Saljuq activity must always be viewed both in terms of the wishes of the sultan and his Khorasanian, Sunni advisors, especially Nezām-al-molk ..."
  45. Encyclopaedia Britannica, "Seljuq", Online Edition, (LINK): "... Because the Turkish Seljuqs had no Islamic tradition or strong literary heritage of their own, they adopted the cultural language of their Persian instructors in Islam. Literary Persian thus spread to the whole of Iran, and the Arabic language disappeared in that country except in works of religious scholarship ..."
  46. O.Özgündenli, "Persian Manuscripts in Ottoman and Modern Turkish Libraries", Encyclopaedia Iranica, Online Edition, (LINK)
  47. M. Ismail Marcinkowski, Persian Historiography and Geography: Bertold Spuler on Major Works Produced in Iran, the Caucasus, Central Asia, India and Early Ottoman Turkey, with a foreword by Professor Clifford Edmund Bosworth, member of the British Academy, Singapore: Pustaka Nasional, 2003, ISBN 9971-77-488-7.
  48. Saunders, p.52
  49. C.P.Atwood, Encyclopedia of Mongolia and the Mongol Empire, p.424
  50. Saunders, p.97
  51. Saunders, J.J., "The History of the Mongol Conquests", p34. 2001, Routledge & Kegan Ltd. ISBN 978-0812217667.
  52. В. Л. Егоров. Историческая география Золотой Орды. М.,1985.; А. П. Григорьев. Золотоордынские ханы 60-70-х гг. XIV века: Хронология правлений //«Историография и источниковедение стран Азии и Африки», вып VII. Л., 1983.; Белая Орда // БСЭ. Т.3. Данную точку зрения разделяют М. Г. Сафаргалиев, Г. А. Фёдоров-Давыдов, Т. И. Султанов.
  53. Boris Grekov and Alexander Yakubovski, "The Golden Horde and its Downfall"
  54. Golden Horde was also known as the Kipchak Khanate. It was established and initially ruled by the Chinggissid Mongols officering a predominantly Turkic army of Kipchak-Kumans, Bulgars, and Oghuz over a predominantly Turkic population. Grousset, R., The Empire of the Steppes, 1970, p.393, Rutgers University Press
  55. Singer, Amy. "Constructing Ottoman Beneficence", p86. Published 2002, SUNY Press. ISBN 0791453510.
  56. Lane, George. "Genghis Khan and Mongol Rule", p13. Published 2004, Greenwood Publishing Group. ISBN 0313325286
  57. Lewis, Bernard. "Islam in History Ideas, People, and Events in the Middle East", p204. Published 2001, Open Court Publishing. ISBN 0812695186.
  58. Dale, Stephen Frederic. "The Garden of the Eight Paradises", p136. Published 2004, BRILL. ISBN 9004137076
  59. Thackston 1996
  60. Findley 2005
  61. Saunders 1970, p.177
  62. The Islamic World to 1600: The Mongol Invasions (The Tamarind Empire) [online]. Ucalgary.ca, [cit. 2011-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. The Islamic World to 1600: Rise of the Great Islamic Empires (The Mughal Empire) [online]. Ucalgary.ca, [cit. 2011-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. Abbas Amanat, The Pivot of the Universe: Nasir Al-Din Shah Qajar and the Iranian Monarchy, 1831–1896, I.B.Tauris, pp 2–3
  65. Richard N. Frye and Lewis V. Thomas. The United States and Turkey and Iran, Harvard University Press, 1951, p. 217

Související články[editovat | editovat zdroj]