Seldžucká říše
| Seldžucká říše سلجوقيان / Saljūkiyān السلاجقة / al-Salājika Büyük Selçuklu Devleti
|
|||||||||||||||
geografie
|
|||||||||||||||
| hlavní město: | |||||||||||||||
|
rozloha:
|
3 900 000 km² - 1080.
|
||||||||||||||
| obyvatelstvo | |||||||||||||||
| státní útvar | |||||||||||||||
|
monarchie
|
|||||||||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||||||||
|
|||||||||||||||
Velká Seldžucká říše (persky دولت سلجوقیان, Dawlat Seljūqiyān, turecky Büyük Selçuklu Devleti) byla středověká muslimská monarchie založená kınıkským klanem Oghuzů[pozn. 1], jejichž členové byly vyznavači sunnitského islámu.
Za dob svého největšího rozmachu kontrolovala rozsáhlé území táhnoucí se od Hindúkuše až do východní Anatolie a ze Střední Asie k Perskému zálivu. Postup Seldžuků do Střední Asie znamenal začátek držení moci v rukou turkických národů v této oblasti, přetrvávající v podstatě až dodnes.
Seldžucká říše byla založena Tugrul-begem a jeho bratrem Čagri-begem (synové Michail-bega, plným jménem: Michail bin Saldschūq, vládl v roce 1009-1037, jež byl Seldžuk-begovým synem) roku 1037 po neúspěšných pokusech jeho předchůdce a zakladatele Seldžucké dynastie, Seldžuk-bega. Seldžukové sjednotili pod svoji vládu nejednotný východní islámský svět a hráli klíčovou roli v první a druhé křížové výpravě. Seldžuci se také zasloužili o persianizaci svých území, čímž dali vzniknout turkicko-perské tradici.
Obsah |
Seldžuk Beg [editovat]
Seldžuk-beg pocházel z jednoho ze středoasijských oguzských kmenů – Kınıků. Jako vojenský velitel su-baši byl v službách Chazarské říše, ač měl pozici velitele Oguzů v Oguzském jabguluku (Oguzské knižectví) V druhé polovině 10. století se neúspěšně zapojil do boje o trůn, záhy pak ztratil pozici a se svojí rodinou a částí armády se stěhoval směrem do Chorásánu v Íránu. Zde získali pastviny a na oplátku poskytli vojenskou sílu pro válečná střetnutí Kara-chánidů a Sámánovců. Po pádu Samánovské říše se Seldžuk se svým klanem usadil v Chorézmu. Po jeho smrti roku 1009 táhl jeho lid ještě dále na jih.
Seznam panovníků Seldžucké říše [editovat]
- Seldžuk-beg
- Turul-beg (1037 – 1063) (Seldžukův vnuk, zakladatel)
- Alp Arslan (1063 – 1072)
- Malik Šáh I. (1072 – 1092)
- Mahmúd I. (1092 – 1094)
- Barkijaruk (1094 – 1105)
- Malik Šáh II. (1105)
- Muhammed I. (1105 – 1118)
- Ahmed Sandžar (1118 – 1153)
- Davud (1131 - 1132)
- Tugrul-beg II. (1132 - 1134)
- Mesud (1134 - 1152)
- Melik-šáh III. (1161 - 1176)
- Muhammed II. (1153 - 1160)
- Sulejman-šáh II. (1160 - 1161)
- Arslan (1161 - 1176)
- Tugrul-beg III. (1176 - 1194)
Odkazy [editovat]
Poznámky [editovat]
- ↑ V tomto období byl termín Oghuz mezi Turky postupně nahrazen výrazem Turkoman / Türkmen, nicméně tento název byl poprvé zmíněn arabskými a perskými historiky
Reference [editovat]
- ↑ a b Savory, R. M. and Roger Savory, Introduction to Islamic civilisation, (Cambridge University Press, 1976 ), 82.
- ↑ Black, Edwin, Banking on Baghdad: inside Iraq's 7,000-year history of war, profit and conflict, (John Wiley and sons, 2004), 38.
- ↑ a b C.E. Bosworth, „Turkish Expansion towards the west“ in UNESCO HISTORY OF HUMANITY, Volume IV, titled „From the Seventh to the Sixteenth Century“, UNESCO Publishing / Routledge, p. 391: „While the Arabic language retained its primacy in such spheres as law, theology and science, the culture of the Seljuk court and secular literature within the sultanate became largely Persianized; this is seen in the early adoption of Persian epic names by the Seljuk rulers (Qubād, Kay Khusraw and so on) and in the use of Persian as a literary language (Turkish must have been essentially a vehicle for everyday speech at this time)
Souvisejíci odkazy [editovat]
