Zengíovci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zengíovský emirát
الدولة الزنكية
 Seldžucká říše
 Edesské hrabství
 Búríjovci
11271250 Luluovci 
Ajjúbovský sultanát 
Ílchanát 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Geografie
Mapa
Území za vlády Zengího v roce 1145 (tmavě červená) a Núr ad-Dína roku 1174 (světle odstíny).
Obyvatelstvo
Státní útvar
Seldžucká říšeSeldžucká říše Seldžucká říše (zengíovští atabegové byli správci a vazalové Seldžuků)
Státní útvary a území
Předcházející
Seldžucká říše Seldžucká říše
Edesské hrabství Edesské hrabství
Búríjovci Búríjovci
Následující
Luluovci Luluovci
Ajjúbovský sultanát Ajjúbovský sultanát
Ílchanát Ílchanát

Zengíovci (arabsky زنكيون) byla muslimská sunnitská dynastie turkického původu, která vládla velké části Blízkého východu jako vazalové Seldžucké říše. Zengíovští emíři a atabegové (správci provincie Seldžucké říše) vládnoucí v Aleppu, Mosulu, Damašku, Sindžáru aj. ovládali velkou část Levanty a Horní Mezopotámie.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Území ovládané dynastií potomků Zengího v první pol. 12. století

Dynastie byla založena Imádem ad-Dínem Zengím, který se roku 1127 stal atabegem v Mosulu a o rok později v Aleppu. Zengí usiloval dvakrát o dobytí Damašku Búríjovců, avšak neúspěšně, když byl nucen současně čelit vojskům Byzance a jeruzalémských, edesských a antiochijských křižáků, kteří se proti němu spojili s Damaškem. Bojoval také s Armény a porazil Edesské hrabství, když roku 1144 dobyl hlavní město Edessu. Roku 1145 byl Zengí zavražděn eunuchem franckého původu a jeho říši si rozdělili synové, nejstarší Saíf ad-Dín Ghází I. získal Mosul a mladší Núr ad-Dín Aleppo.

Núr ad-Dín

Núr ad-Díově vojevůdci Šírkúhovi se roku 1169 podařilo dobýt Fátimovský Egypt, ale nově zvolený místodržitel Saláh ad-Dín odmítl Núr ad-Díovu svrchovanost, místo toho se jako projevil jako schopný vojevůdce a panovník, když v Egyptě založil vlastní dynastii Ajjúbovců nezávislou na Zengíovcích a Seldžucké říši. Saladin ovládl velkou část dřívějšího jak fátimovského tak zengíovského území a sjednotit tak velkou část muslimů proti křižákům v Levantě. Zengíovci byli téměř vytlačeni, ale část z nich přetrvala v oblasti severního Iráku až do 13. století, v Mosulu až do roku 1234.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]