Chórezmská říše

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chórezmská říše
خوارزمشاهیان
 Seldžucká říše ?–1220 Ílchanát 
Vlajka státu
vlajka
geografie
Mapa
Rozloha Chórezmské říše v letech 1190-1220
hlavní město:
obyvatelstvo
státní útvar
monarchie
Státní útvary a území
Předcházející:
Seldžucká říše Seldžucká říše
Nástupnické:
Ílchanát Ílchanát
Historie Turkických národů
Historie Turkických národů
do 14. století
Turkucké kaganáty 552–744
  Turkuti
  Západní Turkuti
  Východní Turkuti
  Modří Turci
Avarský kaganát 564–804
Chazarský kaganát 618–1048
  Velké Bulharsko 632–668
  Volžské Bulharsko
  Dunajské Bulharsko
Türgešský kaganát 699–766
Ujgurský kaganát 744–840
Karachánský chanát 840–1212
  Západní Karachánové
  Východní Karachánové
Pečeněžský chanát
860–1091
Kimacko-Kypčacký chanát
743–1035
Kypčacko-Kumánský chanát
1067–1239
Stát Oguzský jabguluk
750–1055
Dynastie Šato 923–979
  Dynastie Pozdní Tchang
  Dynastie Pozdní Ťin
  Dynastie Pozdní Chan (Severní Chan)
Ghaznovská říše 963–1186
Seldžucká říše 1037–1194
Chórezmská říše 1077–1231
Rúmský sultanát Seldžuků 1092–1307
Dillíský sultanát 1206–1526
  Dynastie otroků (Dillí)
  Dynastie Chaldží
  Dynastie Tughlakovců
Mamlúcký sultanát (Káhira) 1250–1517
  Dynastie Bahríovců

Chórezmská říše (možno psát i Chorezemská říše), rovněž známa jako Říše chórezmských šáhů (persky خوارزمشاهیان‎‎) byla islámským státem s proměnlivým územním rozsahem, jehož jádrem byl region Chórezm ležící v blízkosti Aralského jezera na pomezí dnešního Turkmenistánu a Uzbekistánu. V době svého rozmachu pokrývalo její území celý Turkmenistán, téměř celý Írán a Uzbekistán, části Afghánistánu, Ázerbájdžánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Kazachstánu a ruského Dagestánu. Říše byla osídlena převážně kvarosmanskými Turky, kterým vládli turečtí mamlúci, kteří byli vyznáním sunnitskými muslimy. Mamlúci vládli nejprve jako vazalové seldžucké říše a později v 11. století jako nezávislí vládci. Vládnoucí dynastii založil Anúštigin Gharčaí, bývalý otrok seldžuckých sultánů. Jeho syn Kutbuddín Muhammad se dědičně stal prvním chórezmským šáhem. Říše existovala až do roku 1220, kdy ji vyvrátila invaze Mongolů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Datum založení chórezmského státu je nejasný. Chórezm byl v letech 992-1041 provincií ghaznovské říše. Roku 1077 se chórezmským guvernérem stal bývalý selžucký otrok Anúštigin Gharčaí, který zemi spravoval ve jménu seldžucké říše. Roku 1141 byl seldžucký sultán Ahmad Sandžár poražen karakitánským chanátem a vnuk Anúštigina Gharčaího byl donucen uznat chánovu svrchovanost.

Roku 1156 byl sultán Ahmad Sandžár zavražděn a seldžucký stát se ponořil do chaosu. Chorézmané toho využili a rozšířili svá území jižním směrem. Roku 1194 byl poslední sultán jednotné seldžucké říše Togrül III. zabit chórezmským vládcem Aláuddínem Tekišem, který se také vysvobodil z vlivu Karakitánského chanátu. Když roku 1200 Tekiš zemřel, stal se jeho nástupcem jeho syn Aláuddín Muhammad, který dobyl většinu území původně patřící seldžucké říši a následně se prohlásil šáhem (perský titul pro krále). Roku 1212 šáh porazil Gurchána Kutluka zahájil ofenzivu proti jeho karakitánskému chanátu, jehož území zakrátko ovládl. Chórezmská říše v té době ovládala prostor od řeky Syrdarja a téměř všechny cesty vedoucí do Bagdádu a od Kaspického moře k řece Indus na východě.

Roku 1218 odeslal Čingischán své emisary k chórezmskému šáhovi. Ale když ten nechal mongolské vyslance popravit, čímž se Mongolům otevřeně postavil na odpor, Čingischán okamžitě vtrhl do země. Mongolové následně dobyli Bucharu, Samarkand i chórezmské hlavní město Kunya-Urgench. Šáhovi se sice podařilo před Mongoly uprchnout, nedlouho poté však zemřel na jednom ostrově v Kaspickém moři.

Mauzoleum Sultána Šáha (vládl v letech 1172-1193) v Kunya-Urgenči

Syn zemřelého Aláuddína Muhammada Džaláluddín Manguberdí se stal novým chórezmským sultánem (čímž opustil titul šáh), se pokusil uprchnout do Indie. Mongolové ho však dostihli a jeho vojsko rozdrtili v bitvě u řeky Indus. Džaláluddínovi nástupci prchli do Arménie, odkud zahájili útoky na území ikonyjského sultanátu. Sám Džaláluddín Manguberdí roku 1230 u Yassıçimenu vybojoval rozhodného vítězství nad sultánem Aládínem Kejkubádem. Sám byl však o rok později zavražděn kurdským zabijákem.

Žoldnéři[editovat | editovat zdroj]

Mnoho kvarismedských Turků, kteří přežili invazi Mongolů uprchlo ze své země. Manguberdího soukmenovci zůstali věrni svému sultánovi, se kterým podnikali válečné výpravy na území Džezíry, Sýrie i na selžucká teritoria. Velké skupiny se poté živili jako žoldnéři v severní Džezíře. Část chórezemského vojska také přešlo na stranů Mongolů, ale také obrovská vojenská skupina odešla samostatně na Blízký východ. Tato armáda se potulovala Sýrií a živila se drancováním a příležitostnými žoldnéřskými pracemi pro místní muslimské vládce. Ajjúbovský sultán Egypta si Chórezemce najal proti svému strýci as-Sálihu Ismaílovi. 23. srpna roku 1244 tato tlupa v žoldu Egypta dobyla Jeruzalém, který dokonale vydrancovala a poté v bitvě u Ajn Džalúd po boku Egypťanů rozdrtila mongolská vojska a v říjnu téhož roku tato aliance porazila u Gazy rytířská vojska Jeruzalémského království.

Zbývající kvarismanští Turci sloužili Egyptu i za pozdější vlády mamlúků. Ti chórezemské oddíly nasadili proti damašskému sultánovi, se kterým byl Egypt ve sporu již od smrti Saladina a následné války mezi jeho dědici. V této válce postupně chórezemské oddíly trpěli ztrátami, které se již neobnovovali, a tak byli Chorézmané postupně zcela vyhlazeni.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Khwarezmian Empire na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • M. Ismail Marcinkowski, Persian Historiography and Geography: Bertold Spuler on Major Works Produced in Iran, the Caucasus, Central Asia, India and Early Ottoman Turkey, with a foreword by Professor Clifford Edmund Bosworth, member of the British Academy, Singapore: Pustaka Nasional, 2003, ISBN 9971-77-488-7.
  • Tolstov, Sergej Pavlovič, 1907-1976, Po stopách dávného Chórezmu / S.P. Tolstov ; Z rus. orig. ... Po sledam drevnechorezmijskoj civilizacii ... a z čas. Izvestija Akademii nauk SSSR, serija istorii i filosofii, sv. 6 ... 7 ... přel., pozn. a jmenným a věcným rejstříkem opatř. a dosl. naps. Pavel Poucha ; Barev. příl. překr. ... Zdenka Valentová-Mazinová, Praha : Slovanské nakladatelství, 1952

Související články[editovat | editovat zdroj]