Bajkal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bajkal
Байкал, Байгал
satelitní snímek
satelitní snímek
Bajkal
Blue pog.svg
Bajkal
Rozměry
Typ tektonické jezero
Rozloha 31 500 km²
(3 150 000 ha)
Délka 636 km
Šířka 79,4 km
Objem 23 000 km³
Povodí 557 000 km²
Max. hloubka 1 642 m
Ostatní
Nadm. výška 456 m
Pobřeží 2100 km
Přítok vody Selenga, Barguzin, Horní Angara, Turka, Sněžnaja.
Odtok vody Angara
Ostrovy Oľchon, Velký Uškanij
Sídla Sljudjanka, Bajkalsk, Babuškin
Republika:
Oblast
Burjatsko
Irkutská
Státy RuskoRusko Rusko

Souřadnice:
Světadíl Asie

Bajkal (rusky Байкал, Bajkal, burjatsky Байгал, Bajgal) je jezero v jižní části Východní SibiřeRusku. Obvyklé vysvětlení původu jména Bajkal je z turkického Баикуль - bohaté na ryby, není však vědecky doloženo. Je možné, že jde o slovo mongolského původu. Jezero se rozkládá v Burjatské republice a v Irkutské oblasti. Je to největší jezero na Sibiři a po Kaspickém moři druhé největší v Rusku a nejhlubší jezero na Zemi. Bajkal je tvořen hlubokou příkopovou propadlinou na rozhraní dvou tektonických desek (eurasijské a amurské), které se každým rokem rozestupují zhruba o 2 cm. Jde o nejstarší jezero na Zemi, jeho stáří se odhaduje na 25 až 30 milionů let. Je obklopený horskými hřbety vysokými až 2000 m nad jeho hladinou. Má rozlohu 31 500 km². Je 636 km dlouhé a šířka se pohybuje v rozmezí od 27 do 79,4 km. Průměrnou hloubku má 730  m a maximální 1680 m (ve střední části, kotliny). Rozloha povodí je 557 000 km². Celkový objem vody je 23 000 km³. V Bajkalu je soustředěna jedna pětina světových zásob povrchové sladké vody. Průměrná nadmořská výška hladiny jezera je 456 m.

Pobřeží[editovat | editovat zdroj]

Pobřeží jezera Bajkal

Pobřeží je jen mírně členité. Je přibližně 2100 km dlouhé. Jeho největší záhyby jsou zálivy Barguzinský, Čivyrkujský a Velký Proval, zátoky Ajaja a Frolicha a poloostrov Svatý nos.

Dno[editovat | editovat zdroj]

Kotlina jezera se rozkládá přímo uprostřed Bajkalské riftové soustavy. Podle geofyzikálního výzkumu se pod vodní masou v různých částech kotliny nacházejí usazené vrstvy o tloušťce až 6000 m. Za začátek vytváření bajkalské propadliny a jejího zaplňování vodou považuje většina vědců konec paleocénu a raný neocén (tzn. celkový věk jezera je přibližně 25 milionů let). Tektonické pohyby pokračují i v současné době, o čemž svědčí mnohá zemětřesení v oblasti, která jsou někdy doprovázena viditelným propadem částí břehů a dna jezera. V roce 1862 se v severní části delty Selengy propadl do hloubky 10 m pod vodu kus pobřežní souše o rozloze 200 km² a na jeho místě vznikl záliv Velký Proval.

Kotlina Bajkalu se vyznačuje nesouměrností příčného řezu. Velká prudkost pobřežních a podvodních svahů na západním břehu je v kontrastu s mírnějšími východními břehy s nevelkými plochami mělčin. Pobřežní části s hloubkou do 50 m tvoří pouze okolo 8 % rozlohy dna.

Ostrovy[editovat | editovat zdroj]

Ostrov Oľchon

Na jezeře je 27 ostrovů, z toho 22 stálých a 5 periodicky zaplavovaných. Největší jsou ostrovy Oľchon (730 km²) a Velký Uškanij (9,4 km²).

Vodní režim[editovat | editovat zdroj]

Do Bajkalu ústí 336 řek a říček, z nichž největší jsou Selenga, Barguzin, Horní Angara, Turka a Sněžnaja. Odtéká z něj Angara (Dolní Angara), která ústí do Jeniseje. Roční množství srážek uprostřed jezera a na severu je 200 až 350 mm, na jihu 500 až 900 mm. Je zde mnoho horkých pramenů, z nichž některé se využívají (Gorjačinsk, Chakusy).

Bajkal

Hlavní roli ve vodní bilanci hrají přítoky říčních vod (58,24 km³) a srážky (9,26 km³), odtok přes Angaru (60,07 km³) a odpařování (9,45 km³). Rozdíl připadá na přítok podzemních vod. Přibližně 50 % ročního přítoku připadá na Selengu. Nejvyšší úroveň hladiny jezero dosahuje v srpnu a září a nejnižší v březnu a dubnu. Průměrná roční hodnota kolísání hladiny činí 0,8 m, stoletá 3 m. Průměrná dlouhodobá úroveň hladiny jezera stoupla přibližně o 1 m po postavení Irkutské přehrady.

Kotlina jezera leží v centru Asie, kde je ryze kontinentální klima. Velký objem jezera má zmírňující dopad na klima na pobřeží. Sezónní a denní kolísání teploty a vlhkosti vzduchu je mírně sníženo. Ve srovnání s okolními oblastmi je u Bajkalu mírnější zima a chladnější léto. Průměrná teplota vzduchu v lednu a únoru je okolo - 19  °C a v srpnu okolo 11 °C.

Oblast Bajkalu je charakteristická složitým systémem větrů. Převládají západní a severozápadní větry z břehu na jezero (gornaja a v oblasti ostrova Oľchon sarma). Na podzim a na začátku zimy dosahují větry rychlosti uragánu 30 až 40 m/s. Jižní a jihovýchodní větry se nazývají šelonnik, podélné větry ze severovýchodu věrchovik a barguzin, z jihozápadu kultuk. Větrné vlny dosahují většinou výšky 1 až 3 m, ale někdy 4 až 5 i více. Konvektivní a turbulentní promíchávání zachvacuje horní vrstvy vody až do hloubky 250 m, hlouběji promíchávání slábne. V důsledku větrů v létě dochází k pohybu povrchové teplé vody k protilehlému břehu a ke vzestupu hlubinné chladné vody u břehů, od kterých fouká vítr.

Vlastnosti vody[editovat | editovat zdroj]

Teplota vody na povrchu je v srpnu na odkryté části 9 až 12 °C a u břehu někdy až 20 °C. Sezónní kolísání teploty se projevuje do hloubky 250 až 300 m. Hlouběji je teplota stálá 3,2 až 3,5 °С. Ve vrstvách u dna, ve velkých hloubkách, byl zaznamenán vzestup teploty vody v důsledku ohřevu vnitřním teplem Země. Bajkal zamrzá většinou v lednu a rozmrzá v květnu. Tloušťka ledu je 70 až 115  cm.

Voda je velmi průzračná (až 40 m), málo mineralizovaná a mírně alkalická. Celkový obsah soli nepřevyšuje 150  mg/l. Iontové složení je obdobné jako v přítocích. Voda je bohatá na kyslík ve všech vrstvách až do nejhlubších míst. Jeho obsah neklesá pod 9 až 10 mg/l.

Chemické látky obsažené ve vodě Bajkalu a jeho přítoků (několikaletý průměr v mg/l.) jsou hydrogenuhličitany (66,5/79,3), sírany (5,2/6,7), chloridy (0,5/0,8), vápník (15,2/20), hořčík (3,1/4,3), sodík (3,8/3,4), draslík (2,0/1,7), křemík (1,1/4,2), železo (0,02/0,16) a organické látky (3,2/10,3).

Fauna a flóra[editovat | editovat zdroj]

Ryby omul na trhu

Rostlinný a živočišný svět jezera je velmi bohatý. Od hladiny až po nejhlubší místa ho obývá na 600 druhů rostlin a 1 200 druhů živočichů. Tři čtvrtiny druhů se vyskytují pouze zde. Z rostlin je to především mnoho druhů rozsivek. Z prvoků zde žije mnoho druhů nálevníků (okolo 300 druhů). Svérázní jsou bajkalští houbovci. Dále zde žije velké množství červů, měkkýšů, chrostíků a především korýšů. Právě korýši jsou významnou složkou jídelníčku ryb.

V jezeře žije 50 druhů ryb ze 7 řádů. Nejpočetněji je zastoupena skupina hlaváčovitých (25 druhů). Hlavní průmyslový význam z lososovitýchomul, který představuje ⅔ celkového ročního výlovu. Dále následují lipani a sízy. Největší představitel vodní fauny je jeseter, který dosahuje délky až 180  cm a váží 100 až 120  kg. Z ryb, které se průmyslově neloví, je nejznámější holměnka velká, živorodá ryba, která patří k endemickému řádu. Ze savců je nejznámější něrpatuleň bajkalský, v současné době kriticky ohrožený nezákonným lovem.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Na jezeře je rozvinutá místní lodní doprava a splavování dřeva. V severní části Bajkalu je jedna z mála možností jak se dostat ze západního břehu na východní právě cesta trajektem. Vodní cesta Severobajkalsk - Chakusy nabízí nevšední cca 2,5 hodinový zážitek. V Chakusy je pak oblíbené rekreační centrum s termálními prameny a možností mnoha výletů či prostě jen krásné místo k odpočinku.

Osídlení pobřeží[editovat | editovat zdroj]

Na pobřeží leží města Sljudjanka, Bajkalsk a Babuškin, dále přístavy a obydlená místa Bajkal, Tanchoj, Vydrino, Usť-Barguzin, Nižněangarsk, Chužir a další. Většina z nich se nachází na jižním a jihovýchodním břehu. Ve vesnici Listvjanka je limnologický ústav a ve vesnici Velké Koty hydrobiologická stanice. Na břehu se rovněž nacházejí turistické chaty. V oblasti Bajkalu je rozvinutý těžební a papírenský průmysl, výstavba lodí, zpracovávání ryb a rybolov.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Dálkoví plavci na Bajkalu[editovat | editovat zdroj]

  • 1990 — československý dálkový plavec Ján Novák se v roce 1990 stal prvním člověkem, který přeplaval Bajkal

Zimní přechody jezera Bajkal[editovat | editovat zdroj]

  • Únor/březen 2003 - Stefan Wackerhagen a Stephan Reichelt z Německa uskutečnili první přechod jezera Bajkal na délku. Jejich přechod proběhl v kategorii unassisted a přechod trval 32 dnů.[1]
  • 2007 - Conrad Dickenson, Hilary Dickenson, Alistair Guthrie and Antony Baird překonali délku jezera Bajkal za 21 dnů. Expedice s sebou měla tažné padáky a použila je. Podle jejich zpráv jim ale vhodný vítr foukal za celou dobu pouze na 2,5 hodiny.[2]
  • Únor/březen 2008 - Hardy Brandstötter z Rakouska uskutečnil sólo přechod jezera Bajkal. K přechodu používal tažný padák, kolik přesně dnů na ledě strávil, neuvádí.[3]
  • Únor/březen 2010 - Václav Sůra a Pavel Blažek z Česka uskutečnili první český přechod jezera Bajkal (Expedice Bergans Bajkal 2010). Přechod trval 24 dnů a 6 hodin a stal se tak do té doby druhým nejrychlejším přechodem jezera na světě v kategorii unassisted.[4]
  • Březen 2010 - Ray Zahab a Kevin Vallely z Kanady uskutečnili rychlostní přechod jezera Baikal. Expedice probíhala v kategorii unassisted a s 13 dny a 16 hodinami strávenými na ledě se stala nejrychlejší expedicí na světě, která kdy jezero přešla.[5]
  • Únor/březen 2012 - Dalibor Beneš z České republiky uskutečnil první český sólo přechod jezera Bajkal v kategorii unsupported a unassisted (vlastními silami, bez podpory a doplňování zásob). Přechod trval 21 dnů a 4 hodiny.[6]

Znečištění[editovat | editovat zdroj]

Ruské úřady v únoru 2010 znovu povolily otevření kontroverzní papírny na břehu jezera, která byla dva roky zavřená, protože do vody vypouštěla nebezpečný odpad bez jakéhokoli čištění.[7]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Mapa jižní části Bajkalu od Semjona Remezova

Bajkal k sobě odjakživa poutal pozornost. První vědomosti o jezeře byly získány v polovině 17. století (Kurbat Ivanov, Vasilij Kolesnikov, Ivan Pochabov aj.). Ve 2. polovině 17. století bylo jezero poprvé geograficky popsáno a byly učiněny první pokusy o vytvoření mapy (Nikolaj Spafarij, Fjodor Golovon, Ides Izbrandt, Semjon Remezov aj.). V letech 17711772 provedli účastníci expedice Ruské akademie věd I. Georgi a Aleksander Puškarjov vyměření jezera a v roce 1773 sestavili mapu.

Velkou roli pro výzkum jezera sehrálo založení Východosibiřského oddělení Ruského geografického ústavu (1851), která stála v čele výzkumu Sibiře a Přibajkalí. Známé jsou práce V. Dybovského, V. Godlevského, I. Čerského aj. V letech 18961902 sestavila hydrografická expedice pod vedením F. K. Driženka atlas a lodní mapu.

V roce 1916 byla sestavena trvalá komise pro výzkum Bajkalu při akademii věd (N. V. Nasonov, V. Č. Dorogostajskij, I. I. Mesjacev, G. J. Vereščagin). Systematický celkový průzkum byl zahájen v roce 1925 stacionářem bajkalského oddělení Akademie věd SSSR, které bylo v roce 1928 reorganizováno na limnologickou stanici v Listvjance. Ta se v roce 1961 změnila na Limnologický ústav Sibiřského oddělení Akademie věd SSSR. V lednu 1969 rada ministrů SSSR přijala speciální usnesení o ochraně a racionálním využití přírodního bohatství povodí Bajkalu.

Roku 1996 bylo jezero Bajkal zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.

Legenda[editovat | editovat zdroj]

Do Bajkalu přivádí své vody 336 řek a říček, vytéká z něj však jen jediná - Angara. Sibiřská legenda popisuje romantický příběh o Bajkalu, otci všech těchto řek, Angaře a Jeniseji. Angara se zamilovala do bohatýra Jeniseje, Bajkal ji však nechtěl k němu pustit. Angara tedy za Jenisejem od otce utekla; podle legendy Šaman-kameň, nacházející se uprostřed výtoku Angary z Bajkalu u vesnice Listvjanka (pozor na záměnu se skálou Šaman na Ol´chonu, největším ostrově Bajkalu), hodil rozezlený otec Bajkal za neposlušnou dcerou, aby ji zastavil. Angaře se však přesto podařilo utéci a splynout s Jenisejem ve věčném objetí.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Oficiální stránky expedice CrossBaikal
  2. Oficiální stránky expedice Lake Baikal Expedition 2007
  3. Oficiální stránky výpravy Solo in Syberia 2008
  4. Oficiální stránka expedice Bergans Bajkal 2010
  5. Oficiální stránka expedice Siberian Express for Water
  6. Oficiální stránka expedice http://liborbenes.webnode.cz/me-cesty/bajkal-2012/Bajkal 2012
  7. Kontroverzní bajkalská papírna opět otevře své odpadní kohouty, ČT24, 14. 2. 2010

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]